Autor: Ing. Miroslav Moucha
Ježíšmarjá, proč zrovna já! Žít a nechat žít, to je moje heslo. Nikdy jsem se do ničeho nezapletl,do ničeho nehnal,nic nepodepisoval a teď tohle.Proč zrovna já mám zachraňovat svět ! A zrovna dneska ! Co jsme to vlastně včera všechno vypili? Kdoví co za patoky nám to ten barman lil do hlavy ! Prosím Tě, buď tak hodnej, a třiskej do tý klávesnice trochu potišejc, jinak to nedohrajem. Díky. Takže začnem. Nejdřív si uděláme inventuru mého doupěte. Začínáme v předsíni, přede mnou je ovadlé cosi, co vzdáleně připomíná citroník. Nejdřív doprava, do kuchyně. Ve skříňkách najdu hrnec, čajovou konvici, a pod dřezem v koši na papír sponku (musíš hledat líp - několikrát !) Z lednice ještě vyndám plechovku piva a láhev kečupu. Pak se vrátím do předsíně. Můžu se podívat doleva do pokoje, ale kromě televize tam nic zajímavého není. Můžem se podívat, jestli něco nedávají (dálkové ovládání leží na posteli) , ale jako obvykle - nic. Jdeme do koupelny - z předsíně dozadu, šipkou na spodním okraji okna. Utrhnu si kousek hajzlpapíru - to se může vždycky hodit.U umyvadla zkusím kohoutek - voda teče, takže si naberu do hrnce i do konvice. Ještě si můžeš zaklapat víkem od záchoda. Až Tě to přestane bavit , půjdeme dál. Hrnec odnesu do kuchyně a postavím na sporák, vodou z konvice zaleju citroník v předsíni. Nebude mu to stačit, musím to zopakovat - a sakra rozbil jsem konvici,no naštěstí už ji nebudu potřebovat. Teď ještě pokojík napravo, vedle kuchyně. Hele, hele, nech si ty řeči o bordelu a radši se nejdřív rozhlídni po svým pelechu, jó ? Na stole je krabička zápalek a tužka.V radiomagnetofonu najdu kazetu a v ponožce nahoře na šňůře pár drobných - no, no, vždyť stačí jen na chvilku zadržet dech, a je to! Zásuvka ve stole je zamčená, takže zpět do předsíně. Citroník už se zazelenal, jestli se v květináči pohybuje červ, tak ho musíš chytit. Dá to trochu práci, protože se potvora schovává, ale povede se to. Jestli tam není,určitě se objeví, až se sem vrátíme někdy později. To je zatím asi všechno - půjdeme ven.
S opilcem je těžká řeč, můžu s ním tak akorát vyměnit plechovku piva za prázdnou láhev. Pak můžu jít ulicí rovně k automechanikovi. Nemá moc času, ale na polici za ním je magnet a kleště, tak si to od něj vypůjčím. Když půjdu ulicí ještě dál,dostanu se k pancéřovým dveřím s malým okénkem. Nakouknu 2x dovnitř. Nejdřív vidím doktora, jak stojí u sejfu a mačká nějaký knoflík na obraze nad sejfem. Podruhé už vidím jenom zavřený sejf a doktor nikde. Protože jsou dveře zatím nedobytné, utrhnu si jenom květinku a jdu zpátky. Skočím domů, pomocí kleští ohýbám sponku tak dlouho, až z ní mám paklíč a můžu odemknout zásuvku v pokojíku. Pozor ! Klíč se většinou nepoužívá na zásuvku, ale na zámek. V zásuvce najdu diktafon,vložím do něj kazetu,ještě by to chtělo baterie. Jdu ven, mrknu se do baru. Barman mě nemá rád, bodejť taky jo, když mám u něho takovou sekyru ! Hned u prvního stolu nalevo sedí kámoš, dám se s ním do řeči, poradí mi, abych se stavil u profesora, a po chvíli žvanění mi vrátí nůž, který jsem mu kdysi půjčil. Ten hned použiju na květinu, abych ji upravil do přijatelné podoby. Pak se dám ulicí doleva - kolem baru.
Přede mnou je odpadkový koš, když ho prozkoumám, najdu záhadný přístroj. Na stromě seberu žalud, na ulici kočku.V obchodě je otrávená prodavačka a prázdné regály. Dám prodavačce kytku, abych jí spravil náladu a jdu dál. Na konci ulice dojdu k trafice. Noviny ještě nepřišly. Tak se vrátím a jdu do dveří vedle obchodu, po schodech nahoru. Přede dveřmi na okenním parapetu najdu další láhev od piva. Zazvoním a profesor mě pozve dál.Řeknu mu o svém problému. Pomůže mi, ale chce, abych mu obstaral nějakou starou knihu. Dám mu červíka pro rybičku, vyděsí se tak, že shodí ze stolu na zem masku. Seberu ji a můžu jít. Když chce knihu, to bude nejlépe jít do knihovny. Vrátím se před svůj dům a jdu doprava ke knihovně. Zavřeno, přede dveřmi hlídá knihovník a jeho gorila. Ve štěrbině automatu najdu zlatou minci. Pokusím se projít přes ty dva do knihovny. Když se proberu a vstanu, jdu do baru,abych se poradil s kámošem. Dozvím se, že gorila je na pivo, ale před svým pánem nepije, a knihovník se bojí pruhovaných koček, protože je má za tygry a pak se taky bojí duchů. Zamyslím se a je to. Barmanovi dám zlatou minci, tím se vyrovná sekyra a ještě zbyde na dvě piva, která mi barman načepuje. Přeliji je do prázdných láhví, protože odnášet sklo z lokálu je zakázáno. Přitom se mi jeden půllitr rozbije, čímž jsem si udělal z barmana nepřítele na život a na smrt. Ještě tygra. Použiji na kocoura kečup a je z něj tygr jak vystřižený.Vrátím se ke knihovně. Abych knihovníka pořádně vylekal, nasadím si masku a dám mu kocoura.To ho úplně odrovná a složí na zem. Teď můžu nabídnout gorile pivo. Nemusím ho dlouho přesvědčovat. Vypije jedno i druhé (je třeba odejít a zase se vrátit), a je mimo hru.Teď můžu v klidu sebrat knihovníkovi klíč a jít do knihovny. Seberu velkou knihu pro profesora, klíčem otevřu truhlu a vyndám z ní dva papíry. Recept a nečitelné kouzlo. Třeba mi ho profesor přeloží.
Cestou k profesorovi se ještě stavím u automechanika. Vrátím kleště, a dám do lisu nejdříve žalud - seberu prášek, a potom záhadný přístroj. Seberu baterie a vložím je do diktafonu . Můžu jít za profesorem. Dám mu knihu a ukážu mu papír, který si nechá. Jdu do obchodu a koupím sádlo a citronové bonbóny, za odměnu dostanu pikslu tetacoly a můžu jít. Stavím se v trafice na konci ulice a za zbytek peněz si koupím televizní program. Kouknu do něj a hele - profesor má nějakou přednášku.Tak honem domů a k televizi. Koukám, že bez problémů přeložil můj papír a teď se tím chlubí. No počkej ! Stavím se v kuchyni, zapálím oheň pod hrncem a naházím do něj citronové bonbóny, prášek ze žaludu, sádlo, ale něco ještě chybí - staré ovocné šťávy. Vzpomněl jsem si na to,co jsme včera pili. No jo, ale jak přesvědčit barmana, aby mě to dal?
Šel jsem do hospody, s barmanem nebyla řeč, ale u prostředního stolu sedí starosta a má pro mě návrh. Když mu najdu ženicha pro jeho dceru, zaplatí mi dvojku vína. Při pohledu na fotku jsem zaváhal, jestli je splnění tohoto úkolu vůbec v lidských silách, ale co se dá dělat, to víno opravdu potřebuji. Sebral jsem víno a šel za profesorem. Přeříkal mi to povídání ještě jednou a já si to nahrál na diktafon. Šel jsem znovu domů do kuchyně, přihodil víno do hrnce a zapnul diktafon. A je to v troubě. Tedy teleport do jiného času. Dostal jsem se do minulosti.
Měl jsem štěstí.Hned prvního sedláka se mi povedlo přesvědčit,aby si vzal příšerku našeho starosty za ženu. Sebral fotku a zmizel. U prasete jsem si nabral kus bláta, u domku klacek, chleba a hadr. Použil jsem hadr na klacek, a získal tak pěknou pochodeň.Prošel jsem kolem krávy a strážce ke kamenům, kde jsem našel popsaný kámen.Vrátil jsem se ke strážci. Nechtěl mě pustit dovnitř. Použil jsem nůž na chleba a dovnitř jsem vložil magnet. To zabralo. Strážce si pochutnal a pak se mu udělalo těžko. Pak už nebyl problém projít kolem něj do hradu. Vynálezci na nádvoří jsem dal hajzlpapír,slíbil mi, že mi za to dohodne audienci u krále, ale musím mu dát trochu času (ven před hrad a zase zpátky). V sudu, vedle stolu, jsem nabral kolomaz na pochodeň a šel jsem doprava ke králi.
Po návratu do současnosti jsem se stavil doma, utrhl citrón a nožem rozřízl na půlku. Pak jsem už spěchal ulicí k pancéřovým dveřím.Použil jsem půlku citrónu na spodní plech dveří, prožrala se tam pěkná díra. Uvnitř jsem musel jednat rychle. Stisknout knoflík na zdi, otevřít sejf,vyndat virus, a použít protijed z lahvičky. Uf, to byla šichta. Zaplaťpámbu, že už je KONÉÉÉC !