DOOM – kronika největší herní legendy všech dob, 1. část

Jsou počítačové hry, které dohrajeme a okamžitě pustíme z hlavy, nebo je nedokončíme pro jistotu vůbec, protože bychom tímto riskovali trvalejší negativní újmu na psychice. Pak existují průměrně dobré tituly, jenž nás dokáží bavit nejeden víkend a čas od času se k tím později ještě rádi znova vracíme. Do další kategorie spadají výjimečné výtvory, které svým pojetím ohromily svět a staly se legendou na dlouhá léta. Jednou z těch nejslavnějších je bezesporu i kultovní Doom.

 
Dva na jednoho. To není fér!!! * Po výstřelu z BFG následovala grafická extáze.

Když jsem lehkomyslně odkýval, že bych o této tématice mohl něco napsat už jen kvůli blížícímu se datu vydání třetího dílu, bylo mi vcelku jasné, že to nepůjde tak úplně hladce. Většina lidí pamatujících staré časy teď se mnou bude nejspíš souhlasit v tom, že Doomem je možno zaplnit bez větších obtíží mnoho a mnoho stránek a čtenáře sice neunudit, leč pravděpodobně odsoudit k pomalé a mučivé agónii nejen z následků ozáření. Několik takových individuí ostatně za temných večerů pobíhá i kolem mého domu, bezpečně identifikovatelných na základě pohybu s pomocí úkroků a narušující noční klid lomozem motorových pil.

Dostatečně dlouhé vystavování se tomuto fenoménu je zkrátka krajně nebezpečné - o tom víme své já i dvouhlavňová brokovnice sdílející v symbióze s několika prostěradly úložný prostor mé postele. Proto jsem se rozhodl jednak celý článek rozdělit na dvě části (pro větší přehlednost) a dále v úvodu té první ocitovat něco vybraných záznamů z deníku, který se mi před časem dostal do rukou při prozkoumávání jednoho polorozpadlého stavení, čímž navodíme tu správnou atmosféru. Nuže: začtěte se do zápisků neznámého Doomaře…

 
Konjukce pavouka a rakety. V pozadí možno vidět Mars… eee, fireball. * Krásně propracovaný ohnivý míč stvořený zuřícím Impem.

Léta Páně 1993. Tak tenhle rok to začalo poprvé. Na Phobosu se najednou vyrojily davy těch odporných Impů a vypukl chaos. Nějakou chvíli se mě to nedotklo, to víte, venkov je venkov a zprávy z vesmírných kolonií se sem tak rychle zase nedostávají. Potom jsem ale už i já definitivně pochopil vážnost celé situace. Nejdřív naše mimozemské základny a pak klidně i samotná matička Země… někdo ten svět zachránit musí a třeba manželka se k tomu nijak nechystá a raději si hledí přípravy jídla. Jako kdyby se nic nedělo! Jenom měla nějaké poznámky o na svou dobu dobrém rozlišení a grafice, leč ta brutalita a násilí se jí prý hnusí. Nějak jsem ale pořádně nepochopil o čem to vlastně mluví a vyrazil do sklepa hledat revolver po dědečkovi.

ZBRANĚ, KTERÉ VSTOUPILY DO HISTORIE 3D HER
	MOTOROVÁ PILA Vyjma základního pěstníku jediný nástroj k boji z blízka. No není to klasika?
	PISTOLE Tuhle hračku používáte cca prvních 50 vteřin hry a pak na ni rychle zapomenete. Typ střeliva: zásobník
	JEDNOHLAVŇOVÁ BROKOVNICE Nejlepší do doby, než naleznete její větší setřičku. Dále už jen v případě akutního nedostatku munice. Typ střeliva: patrony
	DVOUHLAVŇOVÁ BROKOVNICE Spotřebuje o náboj víc, ale hravě pokosí nejen pár Impů blízko sebe. Typ střeliva: patrony
	ROTAČNÍ KULOMET Točí se a točí… pokud je zapotřebí rychlé střelby bez prodlevy při nabíjení, odvede dobrou práci. Typ střeliva: zásobník
	RAKETOMET Co dodat? Vhodný prakticky proti každému nepříteli, nebo ještě lépe hloučku nepřátel. Typ střeliva: rakety
	PLAZMOVÁ PUŠKA Rychlopalná plazmová puška. Prostě krása. Hlavně pod jDoomem. Typ střeliva: energetický blok
	BFG Nejsilnější a nejpopulárnější. Daní za velkou spotřebu je opravdu velký masakr, který umí způsobit zvláště v řadách slabších démonů. Typ střeliva: energetický blok

Milý deníčku. Po čase se k tobě zase vracím. Mám teď mnohem méně času, protože zástupy těch proklatých monster ještě zhoustly a kromě Impů už se zapojili i další stvůry pekelné, nehledě na temnými silami najaté pěšáky, kteří ve své nejslabší podobě obtěžují vlastně už od počátku mé nové životní cesty hrdiny. Rozšířil jsem svůj arzenál o brokovnici a rotační kulomet z blízkého armádního výprodeje. Úspěšně ignoruju manželčino volání k obědu,  k večeři i do ložnice. Kdo by teď měl na to mít myšlenky? Přišel jsem kromě řady jiných věcí na to, že není nic snazšího než nalákat pár nepřátel k sudu s výbušninou a pak vystřelit. Masakr to byl úžasný, ale zaslouží si to. Phobos už je skoro vyčištěn, sám jsem překvapen jak dobře si vedu.

 
Obtížnost Nightmare je pro rekreační hráče tabu. * Bez cheatů by byl tento záběr tím posledním, co byste v životě spatřili.

Tak i dnes jenom pár řádek. S manželkou mi definitivně došla trpělivost. Navštívil jsem ve vzácné chvíli volna jednoho eskamotéra s dotazem, zda-li neumí rozpůlit ženu i tak, aby se získala polovina která sice funguje, ale nemluví. Bohužel mě odbyl, že prý potřebuje nacvičovat  trik s polykáním mečů a nemá kdy. Čepele jsem nenápadně zaměnil a tím odhalil jeho šarlatánství. Budiž mu země lehká. Objevil jsem kouzlo BFG a dalších krásných zbraní. Dva Pekelní baroni střežící teleport byli sice tuhým oříškem, ale nakonec podlehli. Sláva! Následující komplikace na Deimosu už pro mě byli hračkou, stejně jako Cyberdémon, který se mi na závěr opovážil zkřížit cestu. Ta nová plazmová puška opravdu zabrala i když konkrétně v tomto posledním souboji pomohl spíše raketomet. Jenže pak se to celé nějak pokazilo a skončil jsem najednou přímo v Pekle. Ale mojí duši tu rozhodně nedostanou, to spíš já odešlu pár dalších k věčnému zatracení!

Ufff. Byla to těžká dřina, ale konečně můžu učinit zápis o finálním vítězství! Spider Mastermind, ten proklatý zloduch, padl udolán do prachu arény. V mezičase jsem stačil zjistit, že už nejsem ženatý. Nevím sice jak dlouho tento stav trvá, ale nevadí. Zaslechl jsem totiž, že démonům se nakonec opravdu podařilo zaplavit i mou rodnou planetu. Nevím jak je to možné, ale cítím se věčným bojováním už unaven. Odebral jsem se na kratší odpočinek zpět mezi své lány s obilím, nebo tedy mezi to, co z nich v důsledku sucha zbylo. Pokusil jsem se obnovit hospodářství a vrátit se k pokojnému životu zemědělce, ale v okamžiku, kdy mi Impové sežrali stádo ovcí i s kusem pastviny, jsem to už nevydržel. Teď nastane opravdové peklo na Zemi!!

 
A máš to! Vizuální zpracování tohoto duelu je až kýčovité. * No, asi jsem si spletl dveře.. pardon, už jsem na odchodu.

Doom II: Hell on Earth skutečně následoval a to v roce 1994. V té době už byly desetitisíce hráčů po celém světě doslova přikovány k pobíhání po 3 epizodách prvního dílu a k likvidování pekelných hord. Jelikož jenom základní levely brzy každému přestaly stačit, dalším průlomem se stal originální editor od ID Softu, v jehož rámci byly stvořeny stovky dalších misí dostupných obvykle přes BBS. Díky možnosti animovat prakticky cokoliv včetně postav jsme si tak mohli zastřílet třeba proti známým filmovým vetřelcům a celá mánie pokračovala vesele dál. Značné popularity dosáhnul také multiplayer a mít v bytě čtyři sesíťované počítače se v té době stalo marným snem nejednoho člověka. Na všechno zmíněné doplatil částečně také nebohý Wolfenstein 3D - familierní termín "doomovky" ve smyslu označení tohoto typu her se nenávratně vžil do hráčského povědomí navzdory jeho prvenství.

Paralelně s krvavými orgiemi na monitorech probíhala také další konfrontace a to mezi učebnicovými argumenty psychologů a názory většiny rozumných hráčů (míněni jsou ti dotyční, kteří ani po několikahodinové pařbě nevyrazili do ulic a nevraždili náhodné kolemjdoucí, dělaje si při tom záznamy o počtu fragů), založených na vlastní zkušenosti. Dnes s odstupem času to díky tehdejšímu vizuálnímu zpracování budí spíše úsměv a zástupcům obou táborů už také zmizela pěna od úst, kdyby ovšem někdo už tehdy spatřil screenshoty z připravovaného třetího dílu, pravděpodobně by ctihodní zástupci obce lékařské neváhali ani na chvíli, vyzbrojili se stejným arsenálem jako jejich odpůrci a zorganizovali křížovou výpravu. Doba zkrátka pokročila a i když diskuse na téma brutality v počítačových hrách pokračuje vlastně pořád, pozornost se začíná díkybohu obracet spíše k faktu, že ono tolik kritizované násilí se už začíná nenápadně plížit třeba i do obyčejných televizních reklam.

 
Na pentagramu září baňky s elixírem života, ale nejsou ponechány bez dozoru. * Nádhera. Tuhle krvavou lázeň si snad na čas zapamatují.

Legenda pokračuje…

Druhý díl se stal senzací, která si udržela pozornost nažhaveného Doom publika až do dnešních dnů, byť si teď spousta lidí nejspíš myslí, že u něčeho takového se snad v éře procesorů P4 ani vydržet nedá. Chyba vážení - opak je pravdou a kdo nevěří, ať nikam neběhá, ale počká si na pokračování tohoto retra. Každopádně přes 30 propracovaných misí (leckdy s ďábelskou obtížností oproti svému předchůdci) nás pamětníky opět uvrhlo na delší dobu do naprosté pracovní i učební neschopnosti a leckomu tak způsobilo mj. i peklo v rodině. Lepší grafika, hudba a také můj oblíbený přídavek na poli zbraní, tedy pokročilá verze brokovnice. Ze smrdutých jam pekelných se vyhrnuli také noví kandidáti na zmasakrování, mezi kterými co do rizikovosti dominoval zejména ArchVile, jehož schopnost útočit smrtícím ohněm a oživovat padlé z něj učinila jednoho z nejnebezpečnějších soupeřů. Zapomenout nemohu ani na Hell Knighta, Pain Elemental, Fatsa a další… o známém levelu, kde na náhodné pocestné čekali Cyberdemon i Spiderdemon současně, ani nemluvě. Znatelných změn doznala i hra po síti a většinou byly tyto opravdu k lepšímu. Jedním z poznávacích znameních kvalitního playera se posléze stalo i dohrání na stupeň Nightmare, ze kterého měli mnozí noční můry ještě dlouho po té a ze spaní se probouzeli s výkřiky a nesrozumitelným mumláním o respawnech.

 
Velký, zlý a ošklivý. O jeho zbrani ani nemluvě… * Přestřelka v ulicích města.

Na řadu opět přišla i smršť patchů  a nejrůznějších modifikací, ze kterých bych zmínil například v češtině namluvené verze, nebo populárního porno-Dooma. Nesmím opomenout ani předělávky do moderního grafického kabátu, kde mě okamžitě napadá především Legacy a jDoom - z posledního zmíněného pocházejí i screenshoty, takže pokud při jejich prohlížení nevěříte vlastním očím, nevyhledávejte zbytečně pomoc optika a raději si tenhle prográmek stáhněte z Internetu také. 

Doom stále žije

...a v příštím pokračování si tak povíme nejen něco o multiplayeru a současné hráčské komunitě i turnajové scéně, ale podíváme se blíže na zoubek i záležitostem jako Compet-n a dalším zajímavostem.