Už je to tak. Čas obrací list a kapitán za kormidlem vaší oblíbené lodi předává svoji povinnost nástupci. Co bude tahle změna znamenat pro Doupě, i to se mimo jiné snaží zodpovědět článek, který je především rozloučením odcházejícího a představením přicházejícího šéfredaktora, přičemž nabízí ohlédnutí za jejich minulostí.
Tak už mám sbaleno...
Nebývá to moc často, ale občas ta doba přijde. Čas se rozloučit. Když jsem v roce 1999 za Ládi Valíka začal pro Doupě psát, byl jsem ze všeho vykulený, příprava jednoho článku mi zabrala minimálně celý den a nesměle jsem přednášel své první návrhy na možné články a drobná vylepšení. Čas šel dál, prvotní občasná spolupráce se přerodila v regulérní externí participování na tvorbě Doupěte. Na jaře roku 2001 se spolupráce přehoupla na interní zapojení do projektu. Na podzim toho roku Láďa odešel za svými dalšími pracovními sny a já po něm přebral starost o Doupě.
Při zpětném ohlédnutí se mi myslím nevedlo špatně. Doupě se z 42 tisíc UIP v září 2001 dostalo na 80 tisíc v únoru letošního roku. Kolektiv autorů se stabilizoval na 4-5 opravdu stálých autorů a několik dalších, příležitostně spolupracujících. Na své prima spolupracovníky asi jen tak nezapomenu. Postupem času jsem se začal starat především o organizační záležitosti Doupěte, tudíž mezi autory jsem nebyl moc vidět. V poslední době prakticky vůbec ne.
Čas ale přináší změny a jedna z nich nastává právě teď. Do čela Doupěte se dostává Martin Zavřel - dlouholetý autor rubriky konzolí. Že se šéfredaktorem časopisu stává člověk, který vyznává především konzole ale neznamená, že se změní směr, kterým jdeme. Doupě bude i nadále především o PC hrách se špetkou konzolové všehochuti.
Hodně štěstí a úspěchů přeji novému šéfredaktorovi, redakci a samozřejmě i našim věrným čtenářům.
Jan Kuneš
Tak už má sbaleno…
Opravdu. Honza Kuneš odchází a Doupě ho bude postrádat. I když skutečně nebyl v poslední době moc vidět v hlavičkách článků, byl to právě on, kdo se staral o to, aby Doupě den co den vycházelo v kvalitě, kterou jasně dokumentuje zmiňovaná stoupající čtenost. Jak se tahle pro internetový magazín životodárná hodnota bude měnit nyní, to je otázka, která tíží především mou mysl.
Pamatuji se, jak jsem býval obyčejným (nu dobrá, možná poněkud závislým a fanatickým) hráčem jako kdokoliv z vás. Škole jsem se moc nevěnoval, zato Final Fantasy a Doomu ano. Jako snad každého průměrného hráče, i mne občas (spíš pořád) trápila otázka, kde brát na nové hry peníze – a tehdy můj kamarád Michal Rašovský přišel s nabídkou psát o tom našem hraní pro časopis.
Byl jsem si jistý, že si dělá legraci, ale nechal jsem se přesvědčit a napsal první článek, aniž bych se na to nějak zvlášť soustředil nebo se snažil. Pořád jsem si myslel, že jde o legraci. Když ale můj článek vyšel na stránkách Doupěte – pro mne tehdy nepochopitelně proměněn z neupraveného textového souboru do perfektní podoby profesionálních článků na Internetu – netrvalo to dlouho a na můj účet dorazil první autorský honorář. Tehdy jsem pochopil, že to žádný kanadský žertík nebyl a že opravdu píšu pro „časopis“. Psal se rok 2000.
Martin Zavřel, toho času na prvním srazu Fanoušků Final Fantasy v ČR.
Je až legrační, jak dávno se mi to nyní zdá. Internetový magazín, který vychází denně, se vyvíjí a stárne rychleji, než papírový časopis. Mám pocit, že to bylo kdysi dávno, co jsem seděl v konferenční místnosti Computer Pressu, společně s Michalem a Ondřejem Kozinou jsme poslouchali výklad koncepce Doupěte a jeho integrace konzolí v podání Ládi Valíka. Tenhle úžasně nadaný a schopný člověk stál u zrodu Doupěte a já mu vděčím za to, že svými radami a kritikou udělal z obyčejného hráče relativně úspěšného novináře.
Čas šel nelítostně dál, Michal Rašovský napsal pro Computer Press svoji první knihu a za honorář si koupil počítač svých snů. Tím o něj konzolová rubrika navždy přišla, ale v rubrice PC můžete občas najít jeho vysoce zasvěcené články o internetovém hraní, ve kterém se stal opravdovou hvězdou. Ondřej Kozina, mé duchovní dvojče, se začal stále více potýkat s náročným studiem, které si zvolil, a tak postupně přestal mít na konzole čas, sem tam ale můžete najít některou z jeho fantasticky živých a nadšených recenzí PC her.
A já? Víceméně sám jsem rozjel první pořádnou konzolovou (čti PlayStationovou) sekci internetového magazínu u nás a zhruba první rok jsem byl opravdovým hrdinou majitelů této platformy. Konkurence ale rychle zareagovala a dnes je na českém Internetu k dispozici mnoho výborných magazínů s poctivým zaměřením na konzole.
Proč mám tak rád konzole? Protože mi hraní nekazí problémy s hardware a s pořádnou televizí, reproduktory a křeslem si vychutnám monumentální herní dílo mnohem lépe a pohodlněji, než u svého PC, se kterým trávím téměř všechen zbývající čas. Přesto mám především rád samotné hry – ne konzole. Proto jsem byl šťastný při hraní Longest Journey, Aliens Vs Predator, StarCrafta. A proto budu i nadále hrát a psát o hrách na všech platformách.
Docela jiné důvody mne ale vedou k tomu, aby konzolová rubrika na Doupěti zůstala víceméně v podobě, na jakou jsme zvyklí. Konzoloví hráči ještě pořád nemají tak snadný přístup k Internetu jako PC hráči a proto jste to právě vy, PC nadšenci, kdo čtete a možná nevědomky tvarujete podobu Doupěte a jemu podobných magazínů. Nedávné ankety jasně ukázaly, o čem chcete číst - a o čem číst nechcete. A byli bychom banda bláznů, kdybychom vám nedali přesně to, oč stojíte. Možná s malým bonusem.
Že bylo žezlo (spíš hromada povinností a práce) na Doupěti svěřeno mojí maličkosti, to je nejspíš zásluha mé trpělivosti a vytrvalosti při práci na něm. Právě tyto „buldočí“ vlastnosti hodlám uplatnit při vybudování ještě lepšího Internetového magazínu o hrách, který se stane nepostradatelným přítelem každého hráče. Nevím, jak dlouho to bude trvat a spousta věcí pro mne bude docela nových, stejně jako pro autory a vás, čtenáře, nicméně jsem si zcela jistý, že na základech výborné práce Ládi Valíka a Honzy Kuneše, s báječným týmem nadšených a poctivých autorů v zádech dokáži dojít tam, kam jsem si předsevzal.
Každému je určitě jasné, že Doupě se změní – ale nemusíte se bát. Budou to změny pozvolné a opatrné, citlivě reagující na vaše podněty a reakce. Jsem si jistý, že Doupě bude pokračovat ve své dlouhotrvající vzestupné tendenci, zbaví se svých mladických (i když mezi konkurenčními weby je to veterán) chyb a nakonec se stane přesně tím, co od něj všichni chceme.
Děkuji všem, kdo se kdy na Doupěti podíleli – třeba pouhým čtením – a slibuji, že jej povedu poctivě a pečlivě, abychom z něj všichni měli radost. Doufám, že budete u toho.
Martin Zavřel