Nemám rád bilancování. Je to období vzpomínání, vzpomínání na dobré i špatné časy, je to zrevidování minulosti a je to polovina otázky „co dál?“. Po dvou letech, po které tu Doupě pro čtenáře je, se však nemohu bilancování vyhnout.
Nemám rád bilancování. Je to období vzpomínání, vzpomínání na dobré i špatné časy, je to zrevidování minulosti a je to polovina otázky „co dál?“. Po dvou letech, po které tu Doupě pro čtenáře je, se však nemohu bilancování vyhnout.Podobně jako před rokem i letos pozvedám virtuální číši a připíjím dvouletému dítěti Computer Pressu a autorů Doupěte na zdraví. Byl počátek září – ulicemi prosvítaly poslední sluneční paprsky, oblohu halily potrhané cáry modravého blankytna smíchaného s jemnou pavučinou podzimních oparů. Kdesi v krabici zapomnění nazvané server krátce po poledni zaznělo tiché, přesto však významné CVAK. Časopis Doupě byl na světě.
Doupě prošlo mnoha proměnami. Nejdříve v prosinci 1999, kdy získalo nového svěřence, nového šéfredaktora, který se jej s láskou sobě vlastní jal opečovávat a vychovávat. Doupě rostlo jak z vody a drobný potůček pramenící v panenské přírodě se změnil. Zestárnul a pochopil mnoho věcí. Cestou z pohoří si začal uvědomovat mnoho věcí – a začal rozšiřovat své zájmy. Potůček začal sbírat okolní pramínky, sílil, rostl a poroste i nadále. Potůčky se stékají do potoků, potoky do řek, řeky do moře. Od března letošního roku přibyl na stálo do týmu Honza Kuneš, který přinesl mnoho nových myšlenek a velice originální přístup k tvorbě webového média.
Od onoho památného zářijového dne se stalo mnoho. Rukama nám prošlo přes tři tisíce článků, třikrát jsme měnili vzhled (XII-99, XI-00, VIII-01), jednou šéfredaktora a několikráte poskytovatele připojení serveru k Internetu (přechod na rychlou linku před čtrnácti dny znamená rapidní nárůst přístupnosti našeho serveru – lokální downloady jsou tedy již díky dostatečné kapacitě linky na spadnutí) a podobně.
Nevím, co říct do budoucna. Doupě nám všem, kteří na něm za ty dva roky pracovali, přineslo mnoho radosti, mnoho potěšení, ale i mnoho starostí a práce. Takže na závěr takto připíjím virtuálně serveru na zdraví i do následujících let - jménem všech, kteří měli možnost pro Doupě pracovat.
Za celou redakci Laďa Valík, toho času šéfredaktor serveru Doupě.cz