České vývojářské firmy nemají co do velikosti šanci konkurovat těm opravdu velkým zahraničním. I tak ale máme pár osobností, které stojí za to znát.
1. František Fuka
Kdo nezná nikoho jiného, jistě alespoň jednou slyšel o Fukovi. Angažuje se dosud (i když už víceméně jen jako pisatel) a bylo o něm napsáno tolik, že by to vystačilo aspoň pro další dva lidi. Nejznámější osobnost české herní scény je vlastně až druhá generace počítačových nadšenců, ta první měla k dispozici obrovské sálovky, ke kterým se veřejnost nedostala a pak hrací automaty ze Západu.
Fuka se k počítačům původně mohl dostat jen jako součást Svazarmu, ne úplně kvůli komunistické obsesi všechny kontrolovat, ale jednoduše proto, že v 70. a 80. letech byly počítače ještě pořád jaksi futuristické zboží. I přes komplikovanost, nebo možná právě proto, Fuka postupně díky zálibě v programování vytvořil skoro sto her, prakticky všechny na ZX Spectru. Z těch oblíbených třeba Tetris 2 nebo Indiana Jones a Chrám zkázy. Hry podle zahraničních filmů programoval víceméně jen podle názvu, maximálně ještě z těch několika málo recenzí, které k nám pronikly.
S uvolněním režimu se Fuka trochu paradoxně postupně stáhl z vývojářské scény. Lepší počítače umožňovaly dělat komplikovanější hry. Doba, kdy vymyslet, naprogramovat a uvést do chodu hru bylo možné za víkend a zvládl to jen jeden člověk, byla pryč.
V současnosti je Fuka glosátorem pro server Lupa.cz a dál se věnuje programování hudby pro počítačové hry. A čas od času veřejně vystupuje: žádosti o rozhovor k němu stále chodí a chodit nejspíš ani nepřestanou.
