Alien Isolation: vesmírné plížení (recenze)

První film ságy Vetřelce byl se svou parádní tíživou atmosférou něčím nevídaným. Neznámá uslintaná bestie z vesmíru, co vraždí posádku, aby se nakonec vzbouřil i Bilbo Pytlík a přidal se na stranu slavné potvory vytvořené švýcarským umělcem H. R. Gigerem.

Tentokrát budeme sice hned od začátku vědět, co po nás jde, ale to neznamená, že budeme připraveni nebo že se tíživá atmosféra strachu vypaří jak pára nad hrncem. Ta bude naopak houstnout každým pípnutím detektoru pohybu.

Retro vesmír

Děj máme zasazený do období po prvním filmu, na který se snaží hra navázat. Tím pádem tady máme i správné retro věci, jak si Ridley Scott představoval budoucnost před pětatřiceti lety. Stařičké počítače i retro skafandry, to vše je úsměvné, ale vůbec to nekazí atmosféru, ba naopak, náladu alienovského vesmíru to ještě více podtrhuje. Nejeden hipster zamáčkne slzu dojetím.

Navolíme si novou hru a pak už to všechno začíná. Úvodní titulky nás vtáhnou do příběhu a nechají vzpomenout na osud posádky lodi Nostromo. Úvodní filmečky vypadají jako z partesu a představují nám hlavní aktéry a nástin příběhu. Amanda Ripleyová hledá svoji matku a stopy ji zavedou na vesmírnou stanici Sevastopol. Ta má svoje nejlepší chvíle již za sebou a zůstává zde pouhý zlomek původní posádky.

Grafika vypadá na výbornou, hra stínů, plameny, pohasínající světla. To vše má jediný účel - udržet vaši pozornost, snadno si totiž můžete splést změť věcí s nepřítelem. Spustíte se do šachty a po chvíli vám dojde baterka, na poslední chvíli, ještě než zhasne, vidíte před sebou něco lesklého, co připomíná hlavu aliena. Rychle měníte baterku a čekáte díru v hrudníku, ale místo toho jste narazili na potrubí. Nebezpečí srdeční zástavy klesá. Je támhle v dálce alien, nebo je to jenom kupa špatně poskládaných drátů? Ten stín, hýbe se? Nebo je to jen prostředí, které burcuje vaše smysly a představivost?

Více hrozeb

Objevujete vesmírnou stanici, na které se něco stalo. Hráč ví, Amanda zatím ani netuší. Děláte první krůčky, procházíte lodí a učíte se základní pravidla pohybu po lodi. Pročítáte první hlášení, pouštíte energii do dveří a světel. Zadáváte kódy do uzamčených dveří a získáváte první plány na výrobu předmětů.

Konečně potkáváte někoho živého a hned se musíte mít na pozoru. Po krku vám půjde většina osazenstva Sevastopolu. Lidé vytvořili několik přeživších skupinek a každá si jede na vlastní triko a nemají moc rádi cizince. Přestřelkám s nimi je lepší se vyhnout, jelikož hluk střelby může přilákat nepříjemného hosta.

Dalším zdrojem nebezpečí jsou syntetici, roboti, kteří připomínají testovací figuríny do aut. Dodržování vesmírných direktiv vede až za hrob jejich obvodů a nedělá jim nejmenší problém vzít vaši hlavu a rozmáznout ji o stěnu, jestliže se nacházíte v oblasti, kam nemáte přístup.

Vyhýbáte se hlídkám přeživších, sbíráte klíče k dalším dveřím, když v tom uslyšíte řev a pár výstřelů. Zavládne hrobové ticho. V tom uslyšíte syčivý zvuk, který se přibližuje. Jakmile do lokace vstoupí on, ukáže všem ostatním, kdo je tu pánem.

Toho se dá využít a vy máte na výběr. Buď se začnete kradmo plížit k vašemu úkolu mezi několika lidskými nepřáteli, kteří nejsou tak nebezpeční, nebo uděláte rozruch a s tím dorazí i zubatá uslintaná potvora. Nastává tak dilema, jestli se snažit proplížit mezi méně ostražitými nepřáteli, nebo bojovat o každý metr s xenomorfem.

Ne až tak bezbranná

Kromě ultimátního zavření do skříně, odkud vás může Vetřelec směle vytáhnout, s ním můžete i bojovat. Samozřejmě v mezích, žádné BFG nečekejte. Jak už bylo řečeno, po lodi se povaluje různé množství materiálu a čas od času najdete i plánek na postavení různých propriet, které dokáží Amandě zvýšit šance na přežití.

Rozdílný arzenál pro každou situaci se tady opravdu hodí více než v kterékoliv jiné hře. Proti jednomu androidu si můžete dovolit začít střílet, na skupinku použijete EMP granát, který je vyřadí všechny. No a když nemáte ani jedno z toho, tak začnete utíkat, nejsou totiž zase tak hbití jako člověk  nebo Vetřelec.

Proti výše zmíněným se vyplatí kradmý pohyb a plížení. Jestli vám někdo zastoupil cestu, která nejde obejít, tak jej odlákejte. Alien reaguje na zvuk a světlo. Hoďte někam světlici, nebo si sestavte granát, který vydává zvuk. Všechny granáty můžete pokládat na zem jako pasti, onen zvukový má ještě čtyři sekundy zpoždění, než začne dělat randál, a i toho se dá využít.

Amanda ale umí daleko víc. Připojte se k terminálu a pohrajte si s napájením sektoru. Vypněte kamery nebo ventilaci a zapněte světla, otevřete dosud zavřené dveře, nebo spusťte poplach na opačném konci chodby. Vše má ale své pro a proti, vypnutím ventilace se sníží viditelnost a sirény neošálí vetřelce napořád.

Alien se jako každé jiné zvíře bojí ohně. Vybouchlo potrubí s plynem a jedna část chodby se stala neprůchodná kvůli plamenům. Na druhé straně se objevil Vetřelec. Hloupě jsem se mu ukázal doufaje, že mi nic nehrozí. Za pár vteřin se mi dostal do zad a já sledoval, jak mi jeho ocas prošpikoval hrudník.

Druhá situace, jsem skrčený v koutě a nemám kam utéct. Slyším kroky a už nemám jak svést Vetřelce ze své stopy. Beru do ruky Molotovův koktejl a ve chvíli, kdy se na mě Alien vrhá, házím drahocenným Jim Beamem. Alien v bolesti zařve a utíká do ventilace. Já ležím s minimálním zdravím na zemi a těžce se sbírám, vypotřeboval jsem poslední dostupnou možnost, která mě chrání před loadem, ale žiji.

Vyrobené věci se vyplatí používat a nešetřit na horší situace, protože všechny situace jsou z řádu horších.

Atmosféra

Hra si bere to nejlepší z prvního vetřelčího filmu a dává nám nové synonymum pro slovo horor. Nejedná se o trapné gore, které se snaží diváka znechutit co největším množstvím krve a detaily lidských vnitřností. Ne, tady jde o víc, tady jde o jednu ze základních myšlenek, jak má horor působit na diváka a jak mu působit strach. Ten strach má však bavit a ne znechucovat.

I přes desítky a stovky smrtí (zdravíme Dark Souls hry) chcete pokračovat a vyzrát na tu uslintanou bestii. Mrtvola v tratolišti krve akorát podbarví atmosféru a vy si zaklejete s hlavní hrdinkou, že jde všechno z kopce.

Skrývání za bednami, plížení temnými chodbami vesmírné stanice Sevastopol, nalézání záznamů o osudech členů posádky. Hledání přístupových karet ke dveřím nebo přístupových kódů. Strach z toho, co bude za dalším rohem. Hackování dveří, sbírání materiálů a vyrábění věcí pro přežití. Plánování a taktizování. Neustálé kontrolování detektoru pohybu a mapy. Schovávání se ve skříni, krčení a zatajování dechu, aby vás neodhalil, zatímco vy přímo cítíte jeho funění na vaší kůži. Vítejte, máte hlavní roli v hororu s neznámým vesmírným organismem.

Ještě jedna smrt a jdu spát

Jestliže často umíráte a nemůžete se dostat z lokace, tak jste něco přehlédli, nebo děláte něco špatně. Nemůžete jít do toho hurá stylem. Vetřelec vám dává šanci, ale musíte přistoupit na jeho pravidla a odhalovat, co všechno si můžete dovolit. Jakmile ale tyto hranice porušíte, stihne vás trest ve formě alieního francouzáku.

Každá uložená hra znamená oslavu nad zdoláním malého úseku hry. Nebojte se vracet a ukládat hry na jednom stanovišti vícekrát, ale pozor, tato stanoviště se určitou dobu nabíjí, než je můžete znovu použít, a ani tady nejste v absolutním bezpečí.

Jestli si myslíte, že jste v klidu jenom proto, že detektor pohybu nic nehlásí, mějte se na pozoru. Procházíte chodbou a detektor mlčí, v tom uslyšíte pleskání slizu, který vám kape na rameno, a už mizíte s křikem v šachtě. Smrt může přijít odkudkoliv.

Příběh jsme již nastínili, mise se snaží být kreativní, střídají svižně stupně ohrožení a vás zajímá, jaká změna nastane s vaší další splněnou misí. Přežili moji společníci? Zbyl tu ještě vůbec někdo? Proč mi tenhle pomáhá?

Hudba podtrhuje atmosféru a kolikrát dokáže navodit pocit blížícího se nebezpečí a naprostého zmaru, bez jakékoliv přítomnosti agresivního nepřítele. Sama naváže atmosféru a je jen na vás, začnete-li utíkat, nebo se kouknete na detektor pohybu či rozsvítíte baterku a zjistíte, zda-li po vás opravdu něco jde. Ale tato akce může Aliena také přivolat. Čekají na vás těžká rozhodnutí.

Za zmínku stojí i česká lokalizace, která ale má ještě pár mušek. Párkrát se nezobrazily titulky během promluvy postavy, což se stávalo hlavně na začátku hry. V pozdější fázi jsem tento problém nezaregistroval. Nebylo také přeloženo slovo „Jump“ k příslušnému tlačítku, ale to už je opravdu drobný detail, jelikož nejde o nic, co by mělo kazit požitek ze hry.

I když to zatím byla samá chvála, tak i zde najdeme nějaký ten problém či tři. Grafika je opravdu parádní a oku lahodící, ale stalo se pár úsměvných situací, že po otevření dveří zůstala ve vzduchu levitovat pistole jednoho z lidských protivníků. Nebo Alien se svojí hlavou párkrát prorazil texturou až do skříně, či pro mě nepochopitelný rámus, který Amanda dělá, když do té skříně zalézá. To musí slyšet i mrtvola a Vetřelec to nezaregistruje. Naopak ostatní zvuky jsou zvládnuté na jedničku. Jestli jste slabší povahy a nemáte rádi horory, tak se této hře raději vyhněte, protože infarktových momentů, než se vůbec objeví hlavní slintač, je hned několik.

Alien Isolation se může směle zařadit mezi nejlepší hry tohoto roku. Využívá do poslední kapičky krve licenci. Je to hra, která se hororovou atmosférou může směle postavit vedle svého filmové kolegy, ba co víc, v některých ohledech ho i převyšuje. Zvládá všechny své hlavní herní aspekty na výbornou a dává hráči rozličné možnosti při řešení smrtících situacích.

Jak si ještě více užít atmosféru hry:

• Pustit si první film Vetřelec
• Pořídit si zrzavou kočku co dělá „Sssss! Meow, prsk, die!“
• Hrát v noci a pak jít potmě na záchod