Jen málokterá hra dokázala prezentovat napínavou atmosféru a hluboký příběh tak dobře jako BioShock. Není tedy divu, že se hra stala velmi populární a nyní vychází její remasterovaná verze. Jak na nás působí?
Nikdy bych si nepomyslel, že se budu u střílečky s hororovým vyzněním zabývat filozofickými myšlenkami hlouběji, než při hodinách občanky na základní škole. BioShock vstoupil do našeho vědomí a myšlenkami o lidské existenci nás provedl slaným mořem i zářivými nebesy. Nádherný zážitek nám přinesl každý díl a série to chce znovu zopakovat díky remasterům všech svých her v jedné půvabné kolekci.
Než se pustím do samotné recenze, musím upozornit na pár věcí. Zejména, že hodnotím verzi pro Xbox One. Slyšel jsem o tom, že PC verze hry mají problémy a nechci se jimi v průběhu recenze zabývat. Na Xboxu One fungovaly všechny BioShocky bezchybně a recenzi tedy namířím přímo na porovnávání rozdílů.
Bohužel se hlavně musím omluvit za screenshoty. BioShock: The Collection na Xboxu One zatím neumožňuje screenshoty vytvářet a tato služba údajně přijde v pozdějším updatu... tak dlouho ale nemůžeme s recenzí otálet. Našel jsem vám alespoň pár oficiálních, ať máte o grafickém pokroku BioShocku nějaký přehled.
V recenzi se budeme věnovat zejména jejich změně oproti starším verzím. Pro úplnou představu o BioShocku, BioShocku 2 a BioShocku Infinite si přečtěte jejich dřívější recenze. Pojďme se podívat na jednotlivé hry postupně.
BioShock
Když nás BioShock z ničeho nic umístil do role pasažéra, jehož letadlo se zřítilo, bylo celkem zajímavou ironií osudu, že jsme v chladné mořské krajině nakonec strávili zbytek hry. Je těžké uvěřit, že tomu bylo koncem října roku 2007, kdy vyšel BioShock a navždy se tučným písmem zapsal do herní historie.
To, že se jedná pouze o střílečku, by řekl pouze nezasvěcenec. BioShock nás do filozofických úvah a přemýšlení o lidské existenci zavlekl víc, než kdejaký slavný spisovatel. Jako bonus nás bombardoval v té době výbornými herními prvky a grafikou, která nebyla vůbec špatná... hodně se toho ale změnilo.
Grafický pokrok BioShoku působí, jako když sedmileté dítě nakreslí obrázek. V době, kdy ho nakreslí, mu přijde nádherný. Ale jakmile je mu šestnáct, tak ho musí kompletně přemalovat – v tomhle případě je pouze obtažený fixou.
Zapnete remaster a čekáte od toho hory doly, což je samozřejmě přirozené. Jakmile se ale letadlo zřítí, první co vás zaskočí je graficky naprosto podprůměrná voda. Pak ale vidíte na vodě odrazy ohně a máte chuť to okamžitě vzít zpátky – dokud tedy neuvidíte samotný oheň, který vypadá příšerně.
Podle mě je definicí povedeného remasteru hra, u které nepoznáte, že je stará. BioShock tento cíl ale splňuje jen z poloviny. Hra si graficky hodně polepšila, ale hned na první pohled víte, že se jedná o titul, který si svou největší slávou už prošel. Grafický pokrok BioShoku působí, jako když sedmileté dítě nakreslí obrázek. V době, kdy ho nakreslí, mu přijde nádherný. Ale jakmile je mu šestnáct, tak ho musí kompletně přemalovat – v tomhle případě je pouze obtažený fixou.
V remasteru se tedy dočkáte obroušení některých hrbolků a zoubků, jasnějších barev a hlavně skvělého osvětlení. Celkový dojem je ale podprůměrný. Přeci jen dokáže hru pozvednou alespoň na takovou kvalitu, aby byla pro dnešní hráče stravitelná. BioShock přeci nebyl nikdy o grafice.
Starší principy vás čekají i v hratelnosti. Na dnešní poměry budete procházet velmi pomalu a i když BioShock dříve ohromil například systémem magie, nyní jsou tyto prvky daleko pozadu ve vývoji žánru. Pokud tedy o koupi remastrovaného BioShocku přemýšlíte, počítejte s tím, že jediným skutečným tahákem je příběh zasažený do krapet lepšího grafického vzezření.
