Blair Witch: není každý den posvícení | Recenze

Letošní konference věnovaná Xboxu na E3 přinesla jistě mnoho zajímavého. Jednou z těch nejvíce překvapivých informací ovšem bylo ohlášení nové hororové hry na motivy "found footage" hororu Blair Witch. Kombinace vskutku zajímavá, navíc, když za vývojem stojí osvědčené polské studio Bloober Team, podepsané pod oběma díly Layers Of Fear nebo Observer. Jisté je tak jedno - herní adaptace dnes již kultovního hororu z konce minulého století je v těch nejlepších rukou.

Kdo se bojí, nesmí do lesa

Nejnovější přírůstek do portfolia polského vývojářského týmu se přesouvá ze svázaných interiérů do otevřeného prostředí hlubokých lesů v americké divočině. Právě zde končí stopy po zmizelém chlapci Petrovi, po kterém bylo vyhlášeno pátrání. Krom tamějšího policejního sboru se do náročné operace začleňuje také podivín Ellis se svým čtyřnohým parťákem Bulletem.

Blair Witch skrýval velký potenciál, vývojáři ho však nevymáčkli všechen

Příběh nesleduje pouze průběh pátrání, ale také osobní noční můry hlavního protagonisty. Blair Witch je psychologickým hororem, který v sobě kombinuje několik povedených nápadů, dále typické stavební prvky studia Bloober Team, ale zároveň též několik velkých a těžce vysvětlitelných přešlapů.

Hlavní lákadlo titulu stálo především na samotné myšlence uchopení původní atmosféry filmového originálu a její přenesení do samotné hry. Blair Witch ovšem v žádném případě nepředstavuje věrnou adaptaci pevně svázanou s předlohou, je jen v mnoha ohledech inspirován.

Bulleta budete milovat i nenávidět

Ellis se společně svým parťákem dostává na známá místa a řeší podobné problémy, které řešili i oběti snímku z roku 1999 (ne vážně nevěříme, že se vše stalo). Bohužel jakkoli je z marketingového hlediska podobný název jistě chytrý tah, ve výsledku přináší spíše problémy spojené s jistou svázaností, která vývojářům znemožňuje utrhnout se ze řetězu. A že to Bloober Team umí.

Nejlepší (ne)přítel člověka

Samotná hratelnost potom nikterak nevybočuje ze zaběhlých standardů chodících hororových titulů. Jakkoli se snaží hra vyhýbat nelichotivému zaškatulkování walking simulator, není výsledek plně uspokojivý. Přesto však v hratelnosti nacházíme několik příjemných prvků, které okořeňují jinak konzervativní gameplay. Klíčová je především kooperace mezi Ellisem a jeho uštěkaným kamarádem. 

Pochválit ovšem musíme skvělé audiovizuální zpracování

Bullet pro vás bude hledat klíčové předměty, upozorňovat na blížící se nebezpečí či vás dokáže zachránit v momentech, kdy to budete mít na hraně. Přítomnost psího společníka je tak už z psychologického hlediska vítanou záležitostí, zvláště potom s přihlédnutím k praktickému dopadu. I když je tento prvek zajímavou inovací, přináší s sebou také jedno velké úskalí spojené s umělou inteligencí. Naplnily se totiž obavy, které se daly tak nějak očekávat. Bullet občas neposlouchá vaše rozkazy tak, jak by se hodilo. Důvodem však není jeho neposlušnost, ale technická stránka hry. Běžné jsou záseky v texturách, podivné přesuny z místa na místo či totální ignorace páníčka. Pocity z relativně inovativního prvku, který se možná v podobných hrách bude objevovat v budoucnu častěji, jsou tak spíše rozpačité.

Technický stav hry celkově není zrovna ukázkovým příkladem zkušeného studia. Titul není rozbitý do nehratelného stavu, každopádně u Bloober Team bychom záseky v texturách či bugy obecně příliš nečekali.

Found footage

Druhým inovativnějším prvkem je potom způsob použití přenosné kamery, která nesmí u found footage hororu chybět. Ta zde splňuje primárně jinou funkci, než tomu bylo například v Outlast. Zde totiž můžete v kombinaci s nalezenými páskami v omezené míře manipulovat s časem. Stačí jen konkrétní pásku stopnout v klíčový moment a změna, kterou požadujete, bude provedena i v reálném čase. Opět se jedná o velice slibný prvek, ve hře ho však nebudete využívat úplně tak často. Dost možná by šel tento potenciál vytěžit více. Dobře se vývojářům ovšem podařilo navodit pocit devadesátých let za pomoci stařičkého mobilního telefonu a celkově výbavy z přelomu století. A nezapomnělo se ani na hratelného hada.

Naopak zklamáním je atmosféra a technický stav hry

Videopásky a manipulace s časem obecně zapadá do celkového konceptu hratelnosti Blair Witch, který se z visačky walking simulator snaží vymanit prostřednictvím množství nejrůznějších hádanek. Nejedná se o žádné vrcholy tvořivosti, nicméně dávají smysl a zahušťují relativně řídkou atmosféru. Ostatně, kdo by chtěl v noci po lesích hledat ventil a nahazovat generátory, zvláště, když je přesycen podivnými entitami.

Dostáváme se k tomu klíčovému, atmosféře titulu. Ta bohužel není tak skličující, jak bychom za této konstelace očekávali. Blair Witch sází spíše na psychologický dopad než-li na laciné lekačky, výsledek ale není uspokojivý. Putování po lesích je při troše respektu spíše mírně znepokojující, rozhodně ne ale děsivé. Lesní duchové přicházejí celkem organizovaně a v momentech, kdy je skutečně čekáte. Prvotní trailery o děsivosti nám tak trochu lhaly.

Lesní duchové jsou spíše obtěžující, než děsiví

Pochvalu ovšem zaslouží audiovizuální zpracování, které je opravdu působivé. Audio stopa je realistická, zejména potom při použití sluchátek. Nejinak je tomu i po stránce grafického zpracování. Snad nikdy jsme ve hrách ještě neviděli takhle úchvatně zpracovaný les. Světla, stíny, prach… vše je naprosto uvěřitelné a magické. Prostředí vypadá opravdu realisticky, a přestože se bavíme o jasně nalinkovaném koridoru, i relativně rozsáhle. Podepisuje se pod tím také opěrná berlička v podobě kruhových lokací, ve kterých se zkrátka neztratíte, neboť budete chodit v kruzích. Ačkoli to zní divně, tento prvek vůbec ničemu nevadí a Blair Witch k tomu přímo vybízí. Zapomínat nesmíme ani na pověstné transformace prostředí, zejména potom v poslední třetině hry.