Call of Duty: Black Ops II – stará střílečka, nové triky (recenze)

Jak začít? Hořekováním nad tím, jak zlí pánové z Activisionu tahají peníze z nebohých hráčů už několik let nastavovanou herní kaší? Nostalgickým vzpomínáním na střílečky, které nebyly jen změtí lineárních koridorů naporcovanou hollywoodsky opulentními akčními scénami? Pravdou je, že Black Ops 2 opravdu představují přímočarou střílečku filmového rázu, která si nic nezadá s tvorbou režiséra Michaela Baye. Ovšem prodeje série každý rok rostou, takže by bylo od tvůrců bezmála šílené hru nějak razantně překopávat. Paradoxní tudíž je, že v nejnovějším pokračování narazíte hned na několik originálních nápadů.

Call of Future

Treyarch měli se zasazením příběhové kampaně Black Ops do období studené války úspěch, takže se jej pokusili zopakovat.

Děj hry se odehrává napůl na konci osmdesátých let a napůl v blízké budoucnosti roku 2025

Tedy částečně. Děj dvojky se totiž odehrává napůl na konci osmdesátých let a napůl v blízké budoucnosti roku 2025. Obě období spojuje šílený záporák Raul Menendez a rodina Masonových. Starší Alex známý z prvního dílu tak pronásleduje protivníka během bojů v Afghánistánu, či invaze do Panamy, zatímco jeho syn David se o to snaží v budoucnosti.

Na příběhu se opět podílel i filmový scénárista David S. Goyer a je to poznat. Děj svižně odsýpá a má v zásobě pár zajímavých zvratů, v rámci série se jedná o jedno z lepších děl. Nesmíte čekat nic sofistikovaného, ale to snad nikdo od akční záležitosti, kde se řítíte v obrněném voze, zatímco se za vámi boří dálnice, asi nechce.

Herně se připravte na tradiční přímočarou lineární akci, která vás dokáže zasypávat jedním strhujícím okamžikem za druhým, kdy kulky kolem vás jen bzučí, výstřely temně duní a vy hrdinsky likvidujete jednoho protivníka za druhým. Prostředí se střídá, jednou tak v sedle koně bojujete proti ruským Hindům, abyste se zase v další misi probíjeli futuristickým podzemním komplexem. Dokonce je tu jedna poměrně civilní mise. Tedy zčásti. Pokud se budete držet v nastavených mantinelech, užijete si strhující a popcornovou zábavu. Pokud však jen trochu odbočíte, objeví se tradiční limity – malá svoboda, předskriptované události, spawnující se vojáci a tak dále.

Tvůrci dokázali klasickou hratelnost osvěžit hned několika způsoby. V první řadě je to zasazení do budoucnosti. V tomto případě asi záleží na vkusu každého hráče, ale já si všechny ty hi-tec hračky, jako je optická kamufláž, speciální lezecké rukavice, hledí na zbraních, přes které je vidět skrz zeď, výsadková křídla atd., skvěle užil. Dobře působí i kontrast s historickými misemi. Zajímavější je však nadstandardní nelineárnost hry.

Snad všechny mise jsou totiž protkány různými rozhodnutími, které dokážou změnit hru. V některých případech jen kosmeticky, jako když se vám nepodaří uhnout plamenům a váš parťák bude mít po zbytek spálený obličej. Jindy však rozhodujete o životech lidí a to má i vliv na samotný závěr hry, který se dělí na tři varianty. Tahle příběhová pestrost měla za důsledek to, že jsem se hned po dohrání vrátil ke starším misím a zkoušel jiné volby. Věc v předchozích dílech nevídaná.

Nejvýraznější hratelnostní změnu představují vedlejší mise Strike Force. Zjednodušeně si představte mise podobné multiplayerovým, kde ovšem jste pouze vy s AI a mezi vojáky a jednotkami na vaší straně můžete volně přepínat a rozkazovat jim. Misí je hrstka, úkoly se střídají. Jednou bráníte základnu, podruhé musíte zachránit rukojmí, jindy zase pomocí leteckých dronů chráníte konvoj. Nápad skvělý, bohužel provedení pokulhává, protože AI je hodně tupá a většinu si tak budete muset vystřílet sami. I tak se snaha cení.

O zombiích a lidech

Příběhové kampani dodávají volby na znovuhratelnosti, nicméně i tak se jedná jen o zábavu na pár hodin (maximálně tak 10 se vším experimentováním) a následně se vyplatí přejít k další nabídce. V té je oblíbený zombie mód a tradiční multiplayer. Se zombíky si tvůrci vyhráli, přidali vlastní kampaň, kde jezdíte s autobusem z jedné lokace do druhé, plus tentokrát lze hrát až v osmi hráčích. Map ovšem není zrovna přehršel, ale na pár hodin zábavy to stačí.

Změn se dočkal i multiplayer, hlavně v podobě překopání systému tříd a Kill Streaků. No, překopání – třídy v Black Ops II prakticky nejsou. Svoji vlastní si vytváříte od základu vybíráním zbraní, vybavení a perků. Máte fixní počet slotů a je jenom na vás, čemu dáváte přednost. Chcete víc granátů? Proč ne. Chcete víc příslušenství pro vaši primární zbraň? Jak je libo! Nelíbí se vám v nějaké skupině perky? Tak si zvolte něco jiného. Nový systém je to hodně flexibilní a chytře vymyšlený, ovšem až čas ukáže, jestli je dostatečně vyvážený.

Kill Streaky se změnily na Score Streaky, což znamená, že si nálety a podobné bonusy přivoláváte nejen za body získané zabíjením hráčů, ale i zabíráním cílů a tak dále. Na Score Streakymáte tři sloty a je jen na vás, zda si vyberete levnější a méně účinné, či ty lepší, na které však v žáru bitvy budete muset nasbírat víc bodíků.

I přes změny je výsledný zážitek z multiplayeru hodně podobný předchozím dílům, což znamená rychlou akci a svižnou zábavu, kde na různé bojové prostředky není místo.

Máte fixní počet slotů a je jenom na vás, čemu dáváte přednost. Chcete víc granátů? Proč ne

Nabídka módů je standardní, mapy přijatelné a na Xboxu (kteroužto verzi jsme testovali) potěší i tradiční možnost hraní přes split screen či system link. Pokud si chcete mapy projít nanečisto, máte možnost si spustit některé módy s boty. Sice jsou blbí jak dlabaný necky (jak se tak říká), ale stačí to.

Stejný a přeci nový

Hra staví na starém enginu, takže nemůžete čekat žádné převratné změny. Nicméně bez pochyby je nový díl o chloupek hezčí, než byl ten starý. Překvapí i pár poměrně rozlehlých úrovní. Vysloveně chválit se dá hudba, na které se podílel i Trent Reznor, nicméně Jack Wall odvedl výrazně víc práce a neméně dobré.

Pokud vás série Call of Duty totálně neznechutila, dá se Black Ops 2 doporučit, protože v podstatě víte, co od něj očekávat. Tvůrci si navíc letos zaslouží pochvalu za nové nápady. I když ne vždy fungují ideálně (třeba Strike Force mise), snaží se alespoň zajeté mechanismy inovovat. Jistě, pořád je to tupá střílečka, ale to jsme věděli od začátku a Treayrchu se nedá odepřít, že vytvořili zábavné dílo.