České právo a piráti 1/3 – z pohledu uživatele

Pálená CD, ilegální kopie her - ale i hudby nebo filmů. Kdo z nás s nimi nepřišel v nějaké fázi svého života do styku? Doupě pro vás připravilo nejúplnější přehled zákonů, trestů a úvah na toto téma. Autorem článku, jedinečného rozsahem i podobou, je student práv, při tvorbě jsme konzultovali právníky i zástupce firem, kterých se tato problematika nejvíce dotýká.

Následující díl seriálu: České právo a piráti 2/3 – z pohledu „profesionálního“ piráta „podnikatele“

Kolem kopírování hudby, filmů a počítačových programů existuje v naší zemi mnoho různých fám a mýtů. Nejeden ve velkém pracující pirát vás bude ujišťovat, jak je za vodou, protože české právo je děravé jak řešeto, protože on má všechno vymyšlené do nejmenších detailů a hrdě se bude chlubit, že si na něj žádná softwérovka nepřijde. Všechno tohle vám doloží podrobným  vysvětlením všech těch fíglů a děr, kterými náš právní řádu překypuje. A sám bude tomu všemu, co vám bude povídat, skálopevně věřit.

"Skrovný" majeteček pirátův

O to větší ale bude jeho překvapení, pokud na něj jednoho dne skutečně dojde. Protože polovina z toho, co vám tak nadšeně povykládal, je úplný nesmysl a ta druhá polovina víceméně taky.

A právě osvětlení těchto věcí je cílem tohoto článku. Na následujících řádcích se vám pokusím se zákonem v ruce podrobně vysvětlit, co vlastně skutečně můžete a čím se už dostáváte do konfliktu s právem – a co vám za to hrozí.

Tak se pohodlně usaďte, právní show právě začíná…

Licence a právo

Pro začátek si ujasníme jednu základní věc. To, o čem budeme mluvit na následujících řádcích, je jenom a pouze hledisko zákona. Kromě něj se na to, co smíte a nesmíte dělat, vztahuje ještě takzvané „licenční ujednání“. To může stanovit další podmínky, které budete muset dodržovat – a jediným jeho omezením je, že nesmí jít proti zákonu. Takže si to pamatujte, protože tyto licence často výrazně omezují to, co vám zákon umožňuje… Ale dosti okolků, přejděme k samotnému jádru pudla.

Co to je licence jistě alespoň tušíte. Zákon ji definuje v § 46 AZ jako smlouvu, kterou …autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licencí) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném… Jinými slovy je to právě to, co z vás jakožto uživatele programu udělá oprávněného uživatele programu.

Sami jste si jistě všimli, že každé herní nebo programové CD má někde takové ujednání. Někdy v textovém souboru (nejčastěji licence.txt), jindy v podobě licenčního ujednání, které musíte odkliknout během instalace. Dokonce i hudební CD mají licenci někde na sobě ve zjednodušené formě napsanou (např. Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu vlastníků autorských práv je výroba kopií, pronájem, půjčování a veřejné provozování zakázáno.) – a  u filmů na kazetách či DVD ji nejčastěji uvidíte těsně před začátkem samotného filmu.

„No jo,“ řeknete si možná, „ale kde je psáno, že s tím musím souhlasit?“ V tom je trochu problém. Předpokládá se totiž, že tím, že daný program začnete užívat (v případě filmů a hudby tím, že si je pustíte) jste vyjádřili svůj souhlas s těmito podmínkami. A tím pádem se i očekává, že se jimi budete řídit.

A pokud nesouhlasíte? Teoreticky máte právo daný produkt vrátit a žádat zpět své peníze. Pokud to ovšem hodláte zkoušet v praxi, možná to tak úplně nepůjde.

Obchod s pirátskými kopiemi v Malaisii

Dosti bylo teorie, teď je na čase podívat se na samotnou (zákonnou) realitu.

Já, nevinný uživatel

Znáte to… Přijdete domů, zapnete si svůj počítač, počkáte, až vám naběhnou Windows, co máte od kamaráda, podíváte se na včera stažený film (díky DivX 5.0.5. profesional, co jste si „zaregistrovali“ na jméno a heslo z webu) a na závěr si zahrajete nějakou tu pecku z warezu. A když přijde řeč na pirátství, budete se (zcela oprávněně) rozčilovat na to, jak nás distribuční společnosti okrádají. A když přijde řeč na to, co by mohlo z všeho nelegálního ve vašem počítači mohlo být, jste úplně klidní. Proč by taky ne? Všechno jsou to záložní kopie, a na ty přeci máte právo. Tak jaký problém?

Možná Vás to překvapí, ale nějaký by se možná našel. A kdyby přišlo na věc a vy těch záložních kopií měli trochu víc, možná i docela velký. Tak maximálně pět let…

Ze zásahu poslké softvérovky. Začátek...

... a konec akce.

Co je tedy ještě v pořádku a co je už problém? Co je pouze využívání možností, které Vám zákon umožňuje a co je už jednáním proti němu? Podívejme se na to postupně.

Hudba

Vezměme to od začátku. A ze všech těch věcí, které si budete do počítače nahrávat, je hudba nejstarší – i její zákonná ochrana má nejdelší tradici. Ale o to nám tu nejde. Důležité je vědět, že tato díla jsou dle § 73 AZ chráněna 50 let od svého vytvoření nebo od zveřejnění záznamu (rozumějte prvního zveřejnění). Jinými slovy – jsou chráněna docela dlouho. Docela dost.

A v čem ta ochrana spočívá? Zjednodušeně řečeno, pokud zasáhnete do oněch chráněných práv, má autor dle § 40 AZ právo po vás požadovat omluvu, zadostiučinění (naštěstí jen v penězích, souboje jsou už nějakou dobu zakázány:o), náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení (ve výši dvojnásobku odměny, kterou by normálně obdržel) a nebo všechno tohle naráz… A k tomu zaplacení soudních výloh a něco málo navrch.

Naštěstí na nás tvůrci zákona mysleli – obzvláště když psali § 30 AZ. V jeho prvním odstavci se praví, že …Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu; to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu… A jak se dále praví v odstavci druhém, …Do práva autorského nezasahuje ten, kdo a) pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla…

Co z toho plyne? Zjednodušeně řečeno, že za předpokladu, že tak učiníte vy sami (to je velmi důležité – je to sice slovíčkaření, ale zákon říká jasně „kdo SI pro SVOU potřebu zhotoví“) a jen a pouze sami pro sebe (tedy že ji budete poslouchat jenom a pouze vy), si můžete vytvořit kopii hudebního CD. A důležité je i slovo „rozmnoženinu“ – jednotné číslo značící jednu kopii.

Filmy neboli díla audiovizuální

Pro začátek bych si dovolil z § 62 odst. 1 AZ odcitovat právní definici toho, co je to vlastně film. Doufám, že se pobavíte stejně dobře jako já, když jsem ji poprvé četl. Takže, film je …dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných, či nezpracovaných, které se sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem… No řekněte sami – není to nádhera?

Ale pokračujme dále. Dle § 63 odst.1 se za autora tohoto díla považuje režisér. Proč Vám to říkám? Kromě toho, že je to vcelku zajímavá skutečnost je to velmi důležitý fakt pro určení toho, jak dlouho je takový film a práva s ním spojená chráněn. Dle § 27 odst. 1 AZ je to …po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti… Čili ještě déle, než ona výše zmiňovaná hudba.

Co se týče rozsahu ochrany, je to stejné jako u hudby. A naštěstí i co se týče práva na užití pro vlastní potřebu pomocí záznamu či kopie zhotovené pro vlastní potřebu.

Hry a další software

Autorský zákon hovoří o ochraně počítačových programů, ovšem zákonodárci jaksi zapomněli definovat, co to vlastně ony počítačové programy jsou. V praxi je proto potřeba vycházet z definic technických.

Co se týče samotné ochrany autorských práv, české právo se přidrželo celosvětového trendu a chrání počítačové programy jako díla literární – ovšem s určitými výjimkami, zakotvenými v §§ 65 – 66 AZ. Ochrana se kromě samotného programu vztahuje i na přípravné koncepční materiály. Na druhou stranu, dle § 65 odst. 2 …myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoliv prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou dle tohoto zákona (míněn AZ) chráněny…

Co z toho plyne? Pro vás asi nic, ale prakticky to, že když někdo přijde s nějakým nápadem například do hry či nějakého užitného software, tak – pokud tento nápad zpracujete sami pomocí vámi napsaného programu – bude vše v pořádku, i když výsledek bude prakticky stejný. Toto má sloužit jako pojistka proti brždění rozvoje informačních technologií a programů v našich zemích.

Ale teď k samotným počítačovým programům a jejich autorskoprávní ochraně tak, jak vás zajímá. „Mě je to přece úplně jedno, já mám samý záložní kopie a basta! Podle zákona na ně mám právo, tak jakýpak copak? A vůbec, tím, že na CD dávají všechny ty ochrany před přepalováním, tak porušují moje právo na tu záložní kopii a já se s nimi budu soudit!“ mohl by mi namítnout kdokoliv z vás. Nejednou jsem se na internetu setkal přesně s takovýmito názory (často presentovanými mnohem drsněji). Mnoho lidí tomuto také zcela bezvýhradně věří… Zkusme se ale nyní na onu prostou větu „mám právo na záložní kopii“ podívat podrobněji…

Vezmeme to pěkně od začátku, od onoho magického slova „právo“. Protože mám-li já právo, je někde i povinnost. Budu-li tedy mít právo na záložní kopii, bude povinností vydavatelských společností mi umožnit jej naplnit. Takže… Mám skutečně PRÁVO?

Takže postupně. Onen § 30 odst. 1 AZ, na základě kterého jsme dospěli k závěru, že je možno si zhotovovat kopie pro vlastní potřebu v případě hudby a filmů, nám nepomůže – končí totiž větou …to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze… Jedná se o takzvanou zakazující výjimku, ale o tom až později. Směrodatný pro nás tedy bude jiný paragraf – konkrétně § 66 odst. 1, kde se píše, že …do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže…b) zhotoví si záložní kopii…

Ani zmínka o nějakém právu. Samozřejmě, selským rozumem plyne, že jestliže tím nezasahujete do autorských práv, je tedy záložní kopie vaše právo. Ale bohužel – tady selský rozum tak úplně neplatí. Jedná se o výjimku ze zákona, která pouze konstatuje, že zákon neporušíte, pokud si (jako oprávněný uživatel) zhotovíte záložní kopii. A protože se nejedná o PRÁVO, ale pouze o VÝJIMKU, může vám to ten, kdo vám program prodá, skrze licenční ujednání zakázat.

A co se týče oněch výše zmiňovaných možných žalob v souvislosti s různými ochranami před přepalováním… Ty jsou možné pouze v souvislosti s případy, kdy díky těmto ochranám nejde inkriminované CD (či jiný nosič) používat v některých typech přehrávačů; a to ještě pouze za předpokladu, že vás na tuto skutečnost někde (nejspíše na obalu) neupozorní. Tato problematika se týká především audio CD, v případě počítačových programů jsem se s ní ještě nesetkal.

Problém slova „právo“ jsme tedy již vyřešili. nyní se podíváme na tu „záložní kopii“. Takže opět postupně: §30 jsme vyloučili – výslovně se nevztahuje na počítačové programy. Z této zakazující výjimky, která u nás platí od roku 1996, je ale několik výjimek. První z nich je zakotvena v § 66 odst. 1 písm. a) AZ, kde se mluví o tom, že do autorského práva nezasahujete OPRÁVNĚNÝ UŽIVATEL, jestliže …rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to potřebné k užití počítačového programu v souladu s jeho určením… není-li dohodnuto jinak…To se nás ale příliš netýká.

O hodně zajímavější je výjimka druhá, obsažená v §66 odst. 1 písm. b), která stanoví, že do autorského práva nezasahuje ani OPRÁVNĚNÝ UŽIVATEL, jestliže …si zhotoví záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li to potřebné pro jeho užívání… (povšimněte si, prosím, toho jednotného čísla, kterého zákonodárce použil).

Co to znamená? Potřebujete-li k provozu určitého programu nějakou jeho kopii (nejspíše instalačního CD) – což ve většině případů skutečně potřebujete – a jste-li oprávněný uživatel (tedy tem, kdo má právo program užívat dle licenčního ujednání) originálního programu, můžete si skutečně vytvořit záložní kopii; ovšem stále za předpokladu, že ono licenční ujednání mezi vámi a nositelem autorských práv tuto možnost nevylučuje.

Takže ve stručnosti podtrženo a shrnuto – jestliže vám to licenční ujednání nezakáže a vy jste oprávněným uživatelem počítačového programu, můžete si zhotovit právě jednu záložní kopii tohoto programu; ovšem distributor vám to může jednak zakázat a jednak vás v tomto právu může omezit pomocí různých proti-pirátských a proti-přepalovacích ochran.

Chceš si půjčit, chceš si zahrát?

Všichni to znáte… Kamarád vám půjčí svoji originálku výměnou za tu vaši, oba si zahrajete co jste ještě nehráli a k tomu zadarmo a je to, ne? Na první pohled ano – zákon totiž na takovouto alternativu nemyslí. Ovšem distributoři her ano.

Licenční ujednání standardně obsahuje nenápadnou větičku stanovující, že uživatel nesmí poskytnout program (nebo hudbu či film, podle toho, o co se zrovna v onom případě jedná) třetí straně bezplatně ani za úplatu a že ho ani nesmí užívat tak, aby z něj měla prospěch třetí strana. Tím se myslí nejen půjčování, ale i prodávání samotného programu – a dokonce i jeho užívání jinými lidmi na vašem počítači.

Tahle firma neměla legální software...

...protože nenakupovala v licencované prodejně Microsoft (tm)

„A co počítačové herny?“ napadne teď jistě nejednoho z vás. Vždyť to, co oni dělají, je přesně to, o čem jsem tady psal, ne? No – popravdě řečeno je. A popravdě řečeno, není v českých zemích mnoho takových, které by byly legální. Protože k tomu musí mít svolení od autora (respektive distributora) k tomuto druhu provozu her. A problém je v tom, že by tento souhlas musela mít ke každému hernímu titulu zvlášť – a za každý i zvlášť platit, což není jen tak… Na druhou stranu například firma Cenega již nějakou dobu poskytuje hernám takovéto multilicence.

A co když na mě přijdou?

Ano, to je správná otázka. Co všechno se vám může stát, když dojde k nejhoršímu a u vás dome zaklepe softvérovka? Nu, to je přesně ten důvod, proč mají v Americe všechny domy zadní východ:-)... Vezměme to ale postupně a vážně.

První věc, ke které dojde, bude to, že vám zabaví počítač a všechny věci s ním související jakožto důkazní materiál. Pak bude následovat pár výslechů a podobně – a v případě, že se jim podaří prokázat, že jste užívali nelegální software, může dojít i na soud.

V případě, že jste onen nelegální software nijak nešířili, ale pouze a jenom měli na svém počítači a nijak jej dále nešířili, budete obviněni dle § 152, který v odst. 1 říká, že …kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán…

V tomto okamžiku bude velmi důležité, jak moc jste toho ve svém počítači měli. Za předpokladu, že se jednalo o relativně malé množství a o relativně malou cenu (tedy nepřesáhne li škoda, kterou takto způsobíte, řádově 500.000,- Kč), můžete být potrestáni …odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci…

Výrazně horší to ale bude, přesáhnete-li onu magickou hranici 200.000,- V tom případě vám může být uložen trest dle § 152 odst. 2 TZ, a to …odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci… A k tomu připočtěte ještě povinnost zaplatit soudní poplatky a dostáváme se k docela slušné sumičce…

Čili vyhlídky nic moc lákavé. A to i za předpokladu, že v takovémto případě by soud nejspíše přihlédl k tomu, že jste z této trestné činnosti neměli sami žádný prospěch a že se nejednalo o čin společensky více nebezpečný a proto by se nejspíše přidržel nižších trestních sazeb.

Následující díl seriálu:

České právo a pirátství 2/3: z pohledu "profesionálního" piráta

Použité zkratky:

AZ – autorský zákon; zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským

TZ – trestní zákon; zákon č. 140/1961 Sb.

Poznámka: Právo je o výkladu. Je tedy možné se v praxi setkat i s jinými interpretacemi zákonných norem, než které jsou uvedeny v článku. Vím o tom a snažil jsem se postihnout vše co nejpodrobněji a nejšířeji; to ale v textu takovéhoto rozsahu a takovéto odborné úrovně není zcela možné…

Diskuze (197) Další článek: 2D střílečka? V dnešní době?!

Témata článku: , , , , , , , , , ,