Chcete skutečné RPG? Počkejte si na Dungeon Siege!

Když se mi ozval šéfredaktor, jestli bych se prý náhodou nechtěl podívat na preview verzi Dungeon Siege, kterou právě obdržel, neváhal jsem. Tak nějak jsem tušil, že to prostě musím vyzkoušet, že tuhle hru musím mít. Pohotově jsem odvětil "Samozřejmě!" - a dobře jsem udělal. Být jen o trochu pomalejší, býval by mi ji vyfoukl Kamil Gric, který si na ní taktéž brousil zuby (ihned mi to samozřejmě vyčinil;). Nezbývalo než čekat, než CDčka dorazí. Klepal jsem se na to. Skutečně, nelžu, čekal jsem na tu preview verzi jako kluk čekající na dívku při první schůzce. Stejně jako on, i já jsem se obával, jestli jsem ten pravý, zda mám ty správné parametry - a jak se nakonec naštěstí ukázalo, je Dungeon Siege schopen fungovat poměrně hratelně a graficky přívětivě i na mém archaickém, stále ještě nepřetaktovaném Celeronu 300 MHz s Voodoo 3 3000 a 192 MB RAM.

Ihned po úspěšné instalaci a prvním spuštění jsem se jal, z výše uvedených důvodů, prozkoumávat nejprve nejrůznější možnosti nastavení. A že jich je! Můžete tady nastavit skutečně všechno možné, od rozlišení (640x480, 800x600, 1024x768, vše v 16 bitových barvách), detailů (nastavil jsem střední), hlasitosti hudby a zvuků (podpora EAX nechybí), až po nastavení herních vlastností, jako obtížnost, rychlost probíhání titulků, rychlost hry, barvy krve (!) a dalších. V tomto ohledu jsem byl zcela spokojen a nastavil si Dungeon Siege přesně podle svých schopností a možností.

Tak, a teď už se konečně můžeme vrhnout do singleplayeru, do "jádra pudla" bezpochyby jedné z nejlepších RPG her tohoto roku. Nejprve ze všeho je nutné nastavit si postavu, se kterou své velkolepé dobrodružství začnete. Můžete si vybrat zcela podle své libovůle pohlaví, barvu a typ účesu, barvu pleti a oblečení. Na výběr je mnoho různých kombinací a v plné verzi jistě ještě nějaké přibudou - a i kdyby ne, ty co už jsou v této verzi myslím plně dostačují. Jakmile máte vybráno, vepíšete ještě své jméno, odklepnete tlačítko "next" a necháte se pohltit podmanivou animací provedenou v herní enginu, která vypráví příběh kontinentu jménem Aranna, na němž se rozkládalo Impérium hvězd (Empire of Stars). Bylo mocné, velmi mocné. Jak už to tak bývá, moc plodí nemoc. Početné vojenské legie se rozhodly, že vezmou vládu do svých rukou - tak Impérium hvězd padlo (rozložilo se a zchladlo - Šotek;). Jen jediná, 10. legie, ti nejvěrnější a nejlepší z nejlepších, se rozhodli, že založí novou říši, lepší a zdravější. Putovali dlouhé týdny a měsíce na západ, až dorazili do země zvané Ehb. Tam vykvetlo velkolepé království, které po tři sta let žilo v míru a pokoji. Jenže nyní přichází čas za tento mír zaplatit.

V animaci se zjevuje vámi navolená postava, kterak ručně obdělává jakési nevelké políčko v krásné, zelení prokvetlé roklině. Z dáli se ale ozývají podivné zvuky a na nedaleký most se belhá jakýsi stařík. Starý Norick. Vypadá, že je zraněný. Ještě než naposledy vydechne, stačí vám povědět o zradě a náhlém útoku krvežíznivých Krugů. Z farmáře (nebo farmářky, podle toho, jaké jste si na začátku zvolili pohlaví) se teď stává bojovník/bojovnice. Je zajímavé, že všechny texty a dialogy jsou tak dokonale bezpohlavní, že nenajdete jedinou chybku ani když si vyberete jiné pohlaví než mužské (tedy ženské;). Animace končí a hra se přepíná do pohledu třetí osoby, objevuje se pohledný, i když zprvu samozřejmě zcela neznámý interface.

Od Noricka dostanete úplně první úkol - vyhledat jeho přítele Gyorna, který sídlí ve městě Kamenomost (Stonebridge). Jenže už za mostem, na kterém Norick ve vaší náruči zemřel, se potulují první Krugové, takže nezbývá než se tam probojovat. Když jsem tedy vyčistil mojí roklinku od hnusobů připomínajících křížence orka a gorily, jal jsem se zkoumat ono záhadné ovládací rozhraní. Pohyb je řešen zcela klasicky pomocí myši a levého tlačítka ("akční tlačítko"). Vlevo nahoře máte svůj portrét a indikátor životů a many, plus navíc čtyři malá políčka z nichž jedno je zaplněné hned od začátku - je tam vaše zbraň. Zbývající tři můžete zaplnit později - první dvě jsou určeny pro zbraně, poslední dvě pro kouzla. Je to naprosto geniálně jednoduché řešení rychlého přístupu k různým akcím (nebo lépe řečeno obranným/útočným možnostem) dané postavy. Navíc je v každém ze čtyř čtverečků vidět jak si daná postava vede v daném skillu. Aha! A jsme u toho, u jedné z mnoha a mnoha předností této hry.

Totiž, Dungeon Siege nezná nějaké zdlouhavé rozdělování bodů mezi různé skilly. Každá postava vládne čtyřmi základními (a vlastně také jedinými) dovednostmi - boj na blízko, boj na dálku, přírodní magie a bojová magie. Růst daného skillu je závislý čistě a jen na tom, jak často ho využíváte. To znamená, že pokud bojujete pouze mečem nebo sekyrou, bude vám růst skill boje na blízko. Abych byl přesný, budou vám růst všechny skilly, ale všechny ostatní tak strašně pomalu, že to téměř ani nezaznamenáte, pouze hodnota boje na blízko se s každým druhým nebo třetím seknutím zvedne o jednu setinu (0,01). Váš skill pak může mít hodnotu třebas 2,85; 4,74, a tak dále (nemyslete si, že skilly rostou nějak strašlivě pomalu - já jsem pro boj z blízka dosáhl nejvíce něco kolem dvanácti). Prostě žádná zbytečně velká čísla. Aktuální výši daného skillu zjistíte buďto tím, že najedete kurzorem na jedno z oněch čtyř malých políček, ve kterých jsou umístěny zbraně/kouzla, anebo to lze ještě vyčíst z informační obrazovky o charakteru (tam se dostanete stisknutím "i" jako inventář). Výbornou vymožeností je to, že v těch malých políčkách s jednotlivými zbraněmi můžete vidět také to, kolik zbývá do další úrovně konkrétního skillu. Je to provedeno pomocí grafického znázornění rostoucího sloupce - jakmile vám stoupne skill o těch 0,01, stoupne o kousek i tenhle sloupec. Jakmile se dostanete na nějakou celou hodnotu, řekněme třeba 5, sloupec začne růst od znova. Je to přehledné, je to malé, je to pěkné.

Mezi další vlastnosti postavy patří síla (na té závisí životy - čím více síly, tím více životů), obratnost a inteligence (na té zase mana). Ty také rostou s tím jak používáte konkrétní způsoby boje. Tady je rozdělení myslím ještě jasnější - síla rovná se boj na blízko, obratnost znamená lukostřelbu a inteligence závisí na magii. Jak se pozná přírodní magie od té útočné? To si povíme později :-). Teď si ještě dopovíme o vlastnostech postav. Poslední tři statistiky, které můžete vidět v okénku charakteru jsou "meele damage", "ranged damage" a "armor rating". Znalci RPG vědí o co jde, pro ty méně znalé se pokusím přeložit: první znamená kolik dokáže postava ubrat protivníkovi zdraví při boji zblízka, to druhé při boji z dálky a třetí položka říká jak moc obrněný je váš charakter proti ranám nepřítele (aneb kolik toho asi snese).

V okně charakteru se také, vyjma těchto statistik, nachází schéma vaší postavy kde ji můžete vybavovat zbraněmi, oblečením, atd. Místa je tady hodně - levá ruka (štít), pravá ruka (zbraň), hlava (helma), nohy (boty), místo pro záložní zbraň (není přístupné pokud je předchozí zbraň obouruční), místo pro knihu kouzel (čili spellbook), místo pro rukavice, amulety, prsteny, a samozřejmě hruď (brnění). Není to Diablo, kde skoro máte místo i na krytku rozkroku ;), ale možností je určitě hodně a úplně stačí. Diablo je na můj vkus už popravdě docela přehnané.

Ale pojďme od suchého popisu na chvíli zase zpátky do samotné hry! Jakmile jsem se vydal od svého příbytku směrem do hlubokého hvozdu, abych v Kamenomostě nalezl Gyorna, uchvátila mě dokonalost okolního prostředí. Les skutečně žil svým vlastním životem. Jednak samozřejmě zpoza každého druhého stromu vyskakovali podvratní Krugové, chtěje mne úkladně podříznout, ale s těmi jsem se vyrovnal docela s klidem. Když začalo pršet a zahlédl jsem první divokou zvěř, jak se potuluje mezi stromy a utíká před cizinci, pomalu ale jistě jsem se vpíjel do úžasné atmosféry toho místa. Zvuky, hudba, hra světla a stínu, to všechno dokonale podtrhovalo výsledný efekt. Obrovské stromy se nade mnou tyčily jako němí obři, okolní zeleň krásně kontrastovala s rudou krví z houfů padlých nepřátel. Když jsem se konečně probil na mítinku kde měl stát most, přes který vedla cesta do Kamenomostu, zjistil jsem, co jiného, než že je zbořený. Musel jsem se tedy vydat dlouhou oklikou. Po cestě jsem narazil na osamělou usedlost jistého Edgara. Ten mi nabídl, že když mu vyčistím sklep od Krugů, můžu si vzít všechny zásoby, které tam najdu. Nu a protože jsem toho u sebe moc neměl, souhlasil jsem. Ponořil jsem se do temných kobek jeho sklepa a zabil všechno, co mi stálo v cestě. Posbíral nějaké ty lahvičky s elixíry a rychle pádil zpět na denní světlo. Pokračoval jsem po lesní cestě stále dál. Občas jsem potkal vypálené domy nebo mrtvé farmáře - další důkaz nelidské krutosti Krugů. Nesnažil jsem se z cesty uhýbat, protože okolní hvozdy by mohly skrývat nepříjemná překvapení - stačilo mi vědět, že to je možné.

Opravdu, v Dungeon Siege můžete dělat cokoliv a kdykoliv. Můžete jít kam chcete a kdy chcete. A co je ze všeho nejlepší, nic, skutečně vůbec nic se nemusí loadovat. Ani jednou za celou dobu hraní (nějakých pět hodin) jsem nezahlédl okénko "please wait" nebo něco podobného. Ať už jsem se spouštěl do hlubokých, rozsáhlých Krypt těsně přes Kamenomostem nebo postupoval do neméně rozlehlých trpasličích dolů. Všechny přechody byly maximálně plynulé bez jediného zdržení. A když už jsem u toho podzemí, tak tahle část skutečně věrně připomíná Diablo se vším všudy. Jsou tu rozsáhlé sály a malé jeskyňky, všechno samozřejmě plné nepřátel (jejichž skladba je opět velmi podobná - buďto velké množství malých a neškodných nebo menší množství velkých a škodných, sem tam narazíte na nějakého toho bosse, který má nějaký speciální předmět) a pastí. Sudy, sarkofágy, hrobky a truhly, ve kterých můžete najít... no vlastně úplně cokoliv. Na stěnách hoří pochodně a vy se pomalu plížíte podél zdí, abyste se neztratili. A kdyby se to náhodou přeci jen přihodilo, není nic jednoduššího než stisknout tabulátor aby se vám zjevila dokonale přehledná mapa (která je ve skutečnosti pouze speciálním pohledem kamery). Jediná výtka, kterou bych k podzemí měl, je ta, že se časem stane bloudění trochu jednotvárným - pořád jen hledáte cestu dál. Ano, jsou tu některá zpestření, jako různé výtahy a lanovky, případně zvláštní altánky, kde proudí mana nebo životy, ale stejně... asi to dělá to stále temné prostředí. Na druhou stranu je to vlastně docela realistické - po chvíli bloudění temným sklepem toho taky začnete mít plné zuby.

Dole v Kryptách také získáte prvního pomocníka do své party, totiž sličnou Uloru, ze které jsem časem vypěstoval výbornou lučištnici. Jakmile má vaše parta více členů (může jich mít až osm, včetně dopravní muly, která slouží jen a pouze k transportu věcí - tedy jako takový další velký inventář), využijete konečně toho složitě vypadajícího ovládacího okénka v pravé dolní části obrazovky. Odtamtud můžete jednak rychlým způsobem označit celou skupinu (ještě rychleji to ale jde pomocí klávesové zkratky CTRL+A, ostatně skoro na všechno jsou v Dungeon Siege klávesové zkratky) nebo některého ze členů skupiny vyhostit. Další možnosti jsou naprosto vychytávkové. Za prvé, můžete si vypnout "následování", takže lze snadno rozmístit různé postavy do různých lokací (libovolně od sebe vzdálených - po jistou omezenou vzdálenost pak ještě máte možnost přehazovat věci mezi jejich inventáři, poté jejich portréty zbělají a už to nelze) bez toho, aby se snažily k sobě přiblížit nebo běhaly jedna za druhou. Za druhé, pro každou postavu máte možnost nastavit chování. A jelikož by bylo dost těžké ovládat při bojí více než jednu postavu, je toto nastavení skutečně dokonalé, dokonale jednoduché a co hlavně, funkční! Takže můžete zvolit, zda se bude postava při šarvátce volně pohybovat, zasahovat pouze v případě nutnosti nebo držet pozici (to je první řádek třech čtverečků na screenshotech). Dále si volíte to, zda bude útočit zcela dle své libovůle, pouze bránit (tedy reagovat na útok) nebo vůbec neútočit. A nakonec na třetím řádku čtverečků volíte na koho zaútočí - zda na nejslabšího, nejbližšího nebo nejsilnějšího. Všechna tahle nastavení fungují při bojích úplně dokonale a zejména ve frenetických bitvách, kterých se účastní více než 20 postav, je to něco nedocenitelného. Všichni dělají přesně to, co mají nastaveno a vy se tak nemusíte bát, že by se vám váš mág vrhal přímo do bitevní vřavy, místo toho aby z pozadí kouzlil uzdravení pokaždé když se některá z dalších postav dostane na 1/3 svého života. Nebo že by plně vybavený bojovník jen tak okouněl někde opodál. Umělá inteligence postav je skutečně výborná, včetně nalézání té správné cesty na požadované místo. Pokud nezadáte nějakou skutečně nesmyslnou kombinaci, postava si vždy cestu najde.

Když jsem konečně dorazil do Kamenomostu, naskytl se mi žalostný pohled. Krugové vyplenili co mohli. Trosky domů ještě doutnaly, mnoho obyvatel bylo mrtvých. Někteří z přeživších ztratili úplně všechno - tak jsem do party získal statkáře Gyorna, kterého jsem vycvičil na výborného bojovníka. Kamenomost bylo rozlehlé město s mnoha obchody a hospodou. Právě v hospodě jsem narazil na nájemného kouzelníka Zeda, který se za 900 zlatých přidal k mé partě. Už jsme byli čtyři. Někteří místní pro nás měli zajímavé úkoly, jejichž splnění nám přineslo jednak cvičení našich schopností a druhak také zajímavou odměnu. Z Kamenomostu jsme se vydali do města Glacern, abychom vše, co jsme prožili a viděli, mohli vyprávět místnímu Dohlížiteli. Byla to opět velmi dlouhá a krušná cesta, párkrát jsme měli dost na mále. Časem jsme dorazili jsme do malé trpasličí usedlosti, kde si právě partička Krugů podávala nějakého odvážného trpaslíka. Ačkoliv to byl silák, Krugů bylo víc, a tak jsme neváhali a vrhli se na ně. Gloern, tak se jmenoval, nám později vylíčil, jak Krugové unesli jeho bratra někam hluboko do nedalekých dolů a požádal nás o pomoc. Samozřejmě jsme souhlasili a vydali se tedy do temného neznáma.

Jen abyste neměli pocit, že nepřátelé jsou stále samí Krugové - nejsou. Protivníci jsou velmi variabilní a narazíte zde na skutečná monstra všech tvarů a velikostí. Od malého obtížného hmyzu přes vlky a harpyje až po obrovské kamenné obry a jiné a jiné zrůdy, se kterými není jiná řeč než pořádná rána sekyrou.

Smrt je v Dungeon Siege řešena opět velmi vypečeným způsobem. Jakmile z některé postavy vyprchá poslední kapka života, upadne na několik desítek sekund do bezvědomí. Po uplynuté době se znovu vzchopí, ale s minimem životů. Pokud se vašemu nepříteli podaří tento kousek několikrát rychle za sebou, postava definitivně umírá. Jedinou možností, jak ji teď vzkřísit, je pouze přírodní kouzlo obživení (resurekce). A teď vám konečně prozradím, jak se rozlišují přírodní a útočná kouzla - totiž svitky, na nichž jsou napsána, jsou různobarevné. Přírodní mají barvu zelenou, útočná jsou žlutá. Můžete je najít, jako každý jiný předmět, v nepřátelích, nebo samozřejmě koupit ve specializovaném obchodě.

Co se týká ostatních předmětů, naleznete zde všechno, co se na RPG sluší a patří. Stranou nezůstanou ani magické předměty, které vám přidávají body k některým skillům (kupříkladu boji na blízko) nebo vlastnostem (třebas k síle). Některé speciální nebo magické ale také potřebují danou výši skillu, takže musíte pilně cvičit, abyste je vůbec mohli používat.

Protože se z tohoto preview pomalu ale jistě stává nikdy nekončící epos, pokusím se to teď a tady násilně utnout. Řekl jsem vám myslím o Dungeon Siege všechno podstatné, vše co jsem říci měl a chtěl. Jistě, ze sotva jedné pětiny singleplayeru (což je část, která je v této verzi přístupná) lze těžko vylíčit něco víc o příběhu. Také mutliplayer bohužel ještě v preview verzi přístupný nebyl, takže v tomto ohledu si budeme muset počkat až na plnou verzi. A že to bude, alespoň pro mě, čekání skutečné dlouhé (ačkoliv do jejího vydání zbývá již pouze několik týdnů). Dungeon Siege je totiž skutečně jedním z nejlepších akčních RPG poslední doby a jen těžko se mu bude něco vyrovnávat. Možná až do příchodu Neverwinter Nights, ale ty jsou zatím stále v nedohlednu. Dungeon Siege, tohle úžasně atmosférické fantasy dobrodružství, už je skoro tady!

PS: Já si prostě nemůžu pomoct - ale takovouhle hru už jsem dlouho nepařil. Dostane vás.