Civilization VI: nádherné dobrodružství napříč celou historií (recenze)

Vývojáři ze studia Firaxis Games nás opět zvou, abychom si vytvořili svůj vlastní stát, kulturu i náboženství. Je to v nové Civilization VI pořád zábava?

Pátý díl přinesl Civilization mnoho změn, ale i když bych ho za špatnou hru neoznačil, bez DLC nepůsobil zážitek komplexně. Celkově mi u pátehé díliu přišlo, že mnoho jeho inovací úplně nesedělo a tak, jako když kuchař vaří, museli i vývojáři přijít na to, zda mají přidat trochu soli nebo se vrhnout rovnou na desert.

Výborné tříchodové menu jsem proto očekával od Civilization VI a doufal jsem, že mechanismy, kterých se série drží již od samotného začátku, dotáhne k dokonalosti. Na Civilization VI je vidět, že jí pátý díl přijde v základech dobrý, ale chce ho ještě vylepšit. Jak se ale hra povedla?

Bez práce není civilizace

Začneme od naprostého začátku. Zapnete si hru a upoutá vás hlavní menu. Hra ho velmi zjednodušila a to za cenu toho, že je přehlednější a celkově příjemnější. Také při nastavování hry si snadno všimnete všech národů s jejich panovníky.

rome_8.jpg

Zajímavostí je, že Civilization VI zatím nepodporuje individuální výběr panovníků v jednotlivých státech a u většiny států máte pouze jednoho panovníka, jako v pátém dílu. Dvěma panovníky zatím disponuje pouze Řecko, ale údajně budou v ostatních státech přibývat. Na rozdíl od pětky jsou také panovníci jiní – Bismarka vystřídal Fridrich I. Barbarossa, Caesara vystřídal Trajan a místo Washingtona si zahrajete za Roosevelta. Jednoduchost mi vadila pouze ve výběru mapy - rád nejen čtu, jaká má být, ale rád i vidím, jak bude vypadat.

rome_5.jpgrome_7.jpgrome_9.jpg

Na začátku hry je zřejmých několik změn. Pro mě je jednou z nejzásadnějších změna systému stavitelů, kterým bohužel nemůžete dát schopnost automatické práce, ale musíte je řídit sami. Hra vám totiž nevytvoří do nekonečna výkonnou jednotku, ale získáte tři stavitele, kteří mohou postavit tři různé budovy. Beru to jako jedno z mála zbytečných rozhodnutí vývojářů a zbytečně vás to při hře zatěžuje.

Připravte se také na to, že barbaři pořádně přitvrdili. Je jich více, jejich osady se objevují častěji a nebojí se napadat zejména vaše obchodní konvoje (nová jednotka, která neustále chodí mezi dvěma městy a tím vytváří jejich obchodní trasu). Mějte tedy vždy po ruce armádu.

V roli zuřivého dobyvatele

Hru můžete vyhrát vojensky, vědecky, kulturně a nově i nábožensky. Rozhodl jsem se poprvé hru projet tím nejlehčím možným způsobem a to vojenským dobýváním. Zvolil jsem si Řím v čele s Trajanem a musím říct, že rozdíl mezi výhodami jednotlivých států byl znát. Římané se chlubí kvalitními obchodními cestami („Všechny cesty vedou do Říma“), které se tvoří mezi všemi městy impéria, což mi vzhledem k agresivní politice dost pomohlo.

Dále jsem ocenil speciální jednotku legionář, poněvadž ze začátku hry, kdy ekonomika státu není stabilní, jsou barbaři mnohem nebezpečnější. Moc jsem si do oka nesedl ani s čínským císařem, kterému vadilo blízké umístění mých měst.

rome_16.jpgrome_2.jpgrome_4.jpg

rome_14.jpgrome_19.jpgrome_6.jpg

Pokud si vyberete výhru pomocí dominance, počítejte s tím, že v oblasti diplomacie to bude zvlášť delikátní. Státy zkrátka nemají moc v oblibě, pokud bez varování ničíte ostatní civilizace… můžete je ale i varovat.

Hra se chlubí novým systémem politiky. Stejně jako technologický výzkum provádíte i výzkum civilní, který vám odemyká nové možnosti v oblasti řízení státu a diplomacie. Nastavování politiky je příjemná inovace, kterou není radno podceňovat. Na výběr máte různé karty v odvětví vojenského, ekonomického, politického a obecného (můžete zvolit libovolnou kartu), přičemž jejich správné umístění vám může zlevnit správu armády, zvýšit rychlost produkce atd.

policy.jpg
Hra nabízí nový systém politiky

Zajímavé je, že města vytváří jednotlivé čtvrtě – v jedné se nachází výdělečné budovy, v jiné náboženské atd. Jednotlivé čtvrtě musíte nejdříve vyzkoumat a pak postavit, přičemž jejích výstavba nevyžaduje výslovně postavení u města, ale někde na jeho území. Často se vám tedy uvolní například staré pole. Roli zde hrají i významné osobnosti, které dokáží značně ovlivnit prosperitu státu a rychlosti výzkumu.

Postupně vyzkoumáte možnost vytvořit s ostatními státy alianci či defensivní pakt. V případě vítězství v dominanci na alianci zapomeňte, pro výhru musíte dobýt všechna hlavní města. Můžete ale například vyhlásit formální válku šest tahů poté, co daný stát veřejně odsoudíte nebo vyhlásit náboženskou válku, pokud věří v něco jiného než vy či prohlásit, že dané město bylo kdysi vaše a chcete ho získat zpátky – v tom případě na vás státy kvůli agresi nepohlížejí až tak špatně a můžete se s nimi bratříčkovat... tedy dokud je taky nenapadnete.

 

Bojová taktika funguje stejně. Máte zde jednotky na blízko, na dálku a obléhací jednotky s tím, že každá se hodí na něco jiného a pro kvalitní útok se musíte naučit jejich jedinečnost využívat.

 

Diplomacie se změnila i u městských států. Dříve stačilo pro získání jejich přízně utratit pár zlatých. Nyní investujete takzvané body vlivu, přičemž pokud jich investujete dost, nabízí vám městské státy například podporu ekonomiky a pokud váš vliv přečíslí vliv nepřítele, jsou ochotny nabídnout i vojenskou podporu.

Samotný boj se nejvíce blíží Civilization V. Města se opět mohou bránit sama, ale ne hned od začátku. Aby mohla na nepřítele pálit, musíte jim postavit nějaké hradby. Dále nemůžete mít víc jednotek na jednom místě, později však jdou slučovat dohromady do silnější jednotky. Bojová taktika funguje stejně. Máte zde jednotky na blízko, na dálku a obléhací jednotky s tím, že každá se hodí na něco jiného a pro kvalitní útok se musíte naučit jejich jedinečnost využívat.

rome_11.jpgrome_13.jpgrome_3.jpg

Stejný systém platí i v případě jejich stavby. Pokud stavíte náročnější jednotky, které vyžadují určitý materiál (například železo), hra chce, aby váš stát měl přístup minimálně ke dvěma zdrojům této suroviny. Pouze pro vylepšení starší jednotky na novější model vám stačí zdroj pouze jeden zdroj, zase to ale vyžaduje hodně peněz.

Ve jménu otce, syna i ducha svatého

Mnohem promyšlenější mi přišla cesta za mírumilovnější výhrou. K tomu slouží vědecké, kulturní a náboženské vítězství. Získat vědecké je asi nejdelší, vyžaduje vyzkoumání těch nejvyspělejších technologií a případně i opakované zkoumání technologie budoucnosti.

Poměrně zajímavé je kulturní vítězství. To tentokrát čerpá z toho, že vyhrajete ve chvíli, kdy z každého státu vás navštěvuje více než 50 % obyvatelstva jako turisté. Musíte tedy stavět různé opery a divadla, nejvíce atraktivní jsou ale divy světa, ať mluvíme o Mont Saint Michel, Big Benovi nebo koloseu.

france_11.jpgwonder.jpgwonder_1.jpg

Ve své druhé hře jsem si však vybral Francii v čele s Kateřinou Medicejskou, která se proslavila díky Bartolomějské noci, a rozhodl se vyzkoušet cestu náboženského vítězství. Je to zajímavý systém, kdy díky budování různých náboženských staveb získáváte body víry, za které si kupujete misionáře a apoštoly, kteří ji rozšiřují. Apoštolové toho však dokáží víc, například konvertovat i barbary nebo založit inkvizici. Inkvizice pak slouží k brutálnímu vraždění odpůrců.

france_1.jpgfrance_2.jpgfrance_3.jpg

france_6.jpgfrance_7.jpgfrance_9.jpg

Státům se šíření vašeho náboženství často pochopitelně nelíbí a občas proti vám postaví své apoštoly. I když mezi vámi není skutečná válka, je zde jistá náboženská, jelikož apoštolové se mezi sebou mohou navzájem prát a dokonce v dané zemi založit ozbrojené náboženské hnutí.

 

Nově se setkáváme i s tím, že jednotliví vůdci mají své vize, dle kterých vás hodnotí. Například Roosevelt, který je znám zakládáním národních parků, nesnáší, když někdo přírodu ničí.

 

I v případě, že se rozhodnete vítězství dosáhnout mírovými cestami, určitě nepodceňujte armádu a to nejen kvůli barbarům. Hra má totiž nesrovnatelně lepší diplomatický systém, než její předchůdce. Státům sice klasicky vadí, když kolem nich prochází vaše armáda a zakládáte blízko nich města. Pro zlepšení vztahů samozřejmě výhodné smlouvy, otevřené hranice či vytvoření obchodní cesty také opět zabírají.

Nově se setkáváme i s tím, že jednotlivý vůdci mají své vize, dle kterých vás hodnotí. Například Roosevelt, který je znám zakládáním národních parků, nesnáší, když někdo přírodu ničí.

france_5.jpg

I proto se mi na začátku hry za Francii stalo, že mi z ničeho nic vyhlásili najednou válku rovnou tři státy. Chtělo to rychlé vybudování armády a porážku jednoho z agresorů, aby ostatní uzavřeli mír. Musím však obecně pochválit systém diplomacie, který je přehledný a upozorňuje vás na to, co státům vadí a čeho si cení.

Přišlo mi spíše na škodu, že alianci či defensivní pakt s danými státy můžete vytvořit až později, kdy se vám to vyzkoumá. Například defensivní pakt se mi za Francii hodil v době války s Brazílií a Norskem, zato v 18. století, kdy se mi tato možnost odemkla, už byl naprosto zbytečný.

Cesta správným směrem

Z hlediska mechanik naštěstí mohu Civilizaci VI až na menší detaily pouze chválit. Naprosto mě uchvátil i její soundtrack, který sice v herní rodině nepřekřičí takový Dragon Age: Inquisition, ale každá civilizace má svou vlastní melodii a skvěle dotváří atmosféru. Zvlášť za Francii jsem byl ohromen upravenou verzí Batalionu, postupně bylo také poznat, když jsem se dostával do moderní éry.

Špatně si nevedlo ani grafické zobrazení, které v herním světě sice nedominuje, ale u strategií ho samozřejmě nevyžadujeme tak dobré jako například u stříleček. Styl je dost barevný, v případě Říma jsem si připadal skoro jako v Asterixovi a Obelixovi, do hry se to přeci jen hodí. Líbí se mi hlavně reakce světa na jednotlivé doby. Skvěle vypadají i animace jednotlivých vladařů.

rome_1.jpgrome_10.jpgrome_12.jpg

Zatím sice Civilization VI nedisponuje příběhovými scénáři a nabízí pouze klasické postupné budování vašeho státu. S provedením hry jsem však nadmíru spokojen a i když mi na ní pár věcí vadilo, jedná se o maličkosti, které jste schopni odpustit a zvyknout si na ně.

Nezkušeným očím by se mohlo zdát, že Civilization VI nabízí po vzoru svých předchůdců úplně to samé. V drobných změnách však tkví kouzlo, které hře navrací šarm a posouvá budování vlastního státu na zcela novou úroveň.

Hodnocení: 4,5/5

klady:

  • příjemný systém diplomacie a politiky
  • skvělý soundtrack
  • rozšiřování náboženství
  • postupné měnění vzhledu měst dle historické doby
  • značné rozdíly ve hraní za různé civilizace

zápory:

  • dělníci nejsou schopni pracovat automaticky
  • některé možnosti jako defensivní pakt se vám odemknou až později
Diskuze (7) Další článek: Součástí premium pass k Battlefield 1 bude ruská armáda

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,