Co nás baví? Drsná akce!

Hry plné násilí nejsou dnes ničím výjimečným. Neomezená fantazie tvůrců nás už několikrát zavedla do končin, kde se to červenou jen hemží. Od jízdy ve smrtícím automobilu až po těla rozdrcená na cucky – bylo toho už hodně a pokud chcete, můžete si s námi právě teď projít pomyslný Top Ten těch nejdrsnějších her.
Hry plné násilí nejsou dnes ničím výjimečným. Neomezená fantazie tvůrců nás už několikrát zavedla do končin, kde se to červenou jen hemží. Od jízdy ve smrtícím automobilu až po těla rozdrcená na cucky – bylo toho už hodně a pokud chcete, můžete si s námi právě teď projít pomyslný Top Ten těch nejdrsnějších her.

Násilí v počítačových hrách roste rok od roku s technickými možnostmi tvůrců. Zatímco ve hrách na ZX Spectru, Atari atd. člověk cákance krve ještě nezahlédl, videohry jako Streetfighter nebo Virtua Fighter už si násilí osvojily s až překvapivou samozřejmostí a spolu s akčními filmy o bojových umění (alespoň jeden titul za všechny: Krvavý sport) doslova prokopaly koncem osmdesátých a začátkem 90. let cestu tomu typu drsné akce, jenž dnes považujeme za standard. Vyvrcholením této éry je nepochybně Mortal Kombat – hra, která dala násilí novou, extrémní podobu. Kromě tradiční pestré škály protivníků, z nichž každý měl jiné schopnosti, totiž nabídla i tzv. fatality - speciální smrtící údery vyznačující se mimořádnou dávkou brutální vynalézavosti (je libo vytrhnout srdce?). A byla to právě ona brutalita, kterou si Mortal Kombat vysloužil nejen filmového zpracování, ale i čestnou desátou příčku našeho přehledu.

Deváté místo – to je Doom. A společně i sním i řada dalších průkopníků žánru FPS, z nichž určitě vyjmenujme alespoň Quaka a Duke Nukema. Bez nich by násilí ve hrách nejspíš zašlo na úbytě a my bychom dodnes likvidovali nepřátele špuntovkou. Nebýt těchto her, nikdy jsme neobjevili poetiku motorové pily nořící se do těla tupého nepřítele ochromeného strachy tak, že se nedokáže dát na útěk. Nikdy bychom nezjistili, jaké to je nakrmit mimozemskou kočku nebo prase olovem a nikdy bychom si nevychutnali zkapání závěrečného bosse z pohledu první osoby. Zkrátka – byla by to nuda.

A když už byla řeč o legendách, je třeba zmínit ještě jednu. Horror Resident Evil by si možná zasloužil být výš než na osmém místě, ale nával je skutečně veliký. Tento temný klenot, který znají dobře příznivci jak herních konzolí tak PC, je klasickým zpodobením násilí, hrůzy a strachu. Neutěšená atmosféra města plného zombií rvoucích z nevinných obětí maso se zadřela pod kůži každému a nebezpečně zrychlovala a zase zastavovala během hry tlukot mnoha srdcí. Víc než v kterékoli jiné hře je tu atmosféra bezvýchodnosti a syrového násilí přítomna v tak koncentrované podobě, že se v ní chvílemi až topíte. Zbývá dodat jen jediné: Brrrrrr.

Sedmé místo patří Falloutu. Tuto legendární RPG možná jako násilnou zafixovánu nemáte, ale jen si vzpomeňte na všechny ty smrtící údery doprovázené obzvlášť efektním vyšplíchnutím krve. Nebo co možnost při útoku zacílit přesně ránu a protivníka tak zmrzačit? A to nemluvím o zuhelnatělých tělech, která ještě před několika koly nevěřila, že to co máte v ruce, je plamenomet? Připočteme- li k tomu množství přestřelek, mutanty rozřezané laserem, stovky nepřátel a pravděpodobně jeden z vůbec největších arzenálů zbraní, na jaké kdy bylo možné v počítačových hrách narazit, pak je jasné, že Fallout si své sedmé místo poctivě zaslouží. A kdo říká že ne, je „párač“.

Totéž platí pro Half Life na šestém místě. Leckoho může přítomnost této legendy ve výčtu těch nejnásilnějších her překvapit, ale i tady si stačí vzpomenout na nebohé vědce, přeměňované příšerami ve ventilaci na krvavou kaši. Vybavte si jejich piruety, když jste je, zcela určitě nešťastnou a politováníhodnou náhodou, ke které dochází v průměru jednou, maximálně dvakrát za level, trefili kulkou mezi oči. A co zastřelení vojáci, které jste jen tak zkusmo v návalu vzteku a adrenalinu rozporcovali páčidlem? Už je vám jasné, proč si to Half Life spokojeně a hrdě sedí společně s ostatními hrami v oné kaluži krve, kterou tu teď cedíme? Fajn, takže můžeme pokračovat dál…

Série GTA (Grand Theft Auto) se nám usídlila na páté pozici. Tato hra, ve které se coby člen gangu zabýváte kradením aut, vzbudila bouři nevole a podobně jako dalších 8 her tohoto žebříčku získala v USA rating „M“ (Mature, hra není vhodná kvůli násilí a vulgárním výrazům pro ty, kterým není 17 a více let). V GTA můžete přejíždět chodce, kteří se pod koly automobilu mění v krkavé skvrny, kradete auta, střílíte policajty, projíždíte se v tanku, prdíte, nadáváte a vůbec kolem sebe šíříte paniku – to všechno ve dvou dílech této fajnové záležitosti, která se nebere smrtelně vážně, není krvelačná za každou cenu a navíc - při vší své zvrhlosti dokáže být i po letech jednou z nejzábavnějších her, jaké si dnes můžete zahrát.

Počtem možností, počteme mrtvých, nápaditostí a hratelností vůbec snad může GTA konkurovat jen jediná série – Worms aneb Červi, kteří se doplazili v našem žebříčku překvapivě až na čtvrté místo. Přestože jde ve skutečnosti o hru vhodnou pro celou rodinu, v žádné jiné hře nenajdete tolik způsobů, jak rafinovaně zlikvidovat soupeře. V dosud vydaných dílech stoupá počet zbraní a nadarmo se ten třetí nejmenuje Worms Armageddon. Pro pořádek připomínám, že v tomto „nevinném majstrštyku“ můžete házet granáty, střílet rakety, dusit jedovatým plynem ze skunka, sypat to do nepřítele z rotačního kulometu, sekat sekyrou i střílet lukem, dělat kamikadze i vysílat šílené krávy, škvařit, pálit, kopat, mlátit – zkrátka správně ujetá a vtipná zábava pro malé i velké. A pokud prokážete dostatek umu v tréninku, měli by vám prý červi ve hře i krvácet.

Kingpin. Další z first-person stříleček, která dokazuje, že tento žánr s násilím pracuje často, rád a většinou velmi sugestivně. Extrémně drsná hra o gangsterech navíc nemá kladných hrdinů. Bez skrupulí se tu jde přímo k věci, z namakaných nepřátel jde během chvilky udělat doslova cedník a zasažená těla ještě dnes překvapivě věrohodně reagují na chladný dotyk kulky. Kingpin přišel s rozdělením těla do tří zón, takže zásah do hlavy tu byl odlišen od zásahu do paty. Přece jenom je v tom rozdíl a Kingpin s tímto faktem pracoval. Krvavá lázeň nejhrubšího kalibru, která je po Resident Evilu zcela jistě druhou nejtemnějšího hrou tohoto přehledu, to je Kingpin.

A jdeme do finále. Soldier Of Fortune je jedním z oněch výhonků, které vyrašily poté, co na harddiscích počítačů zakořenil pevně Half Life. Příběh tu sice není tak propracovaný, ale zase, uznejte sami, jsou tu jiné klady. Tak třeba slavný systém lokalizace zranění, díky němuž můžete nepřátelům ustřelit nohu a pak se kochat jejich krvavým baletem. Když vás to omrzí, můžete jim ustřelit i druhou nohu a když ani to nestačí, jsou tu ještě ruce a hlava, že? Zkrátka, 100% řezničina, kterou zachraňuje fakt, že všichni ti vámi masakrovaní nešťastníci jsou zlí, agresivní a násilničtí asociálové, kteří si nic jiného než smrt nezaslouží. Není pochyb o tom, že druhé místo si SOF ještě nějaký rok podrží.

K poctě zbraň, je tu vítěz. Přijíždí k nám z dálky, motor mu hrozivě přede, od vzorků pneumatik odstřikuje teplá krev. Kdo jiný by mohl v této pochybné soutěži vyhrát, než krvák všech krváků, hra všech neurotických řidičů s legendárním a mnohé naznačujícím názvem. Carmageddon (především pak jeho druhý díl) je skutečnou výkladní skříní násilí, která dodnes nemá vážné konkurence. Jen málokdo z těch, kdo měli možnost si tuto „úchylárnu“ zkusit, odolal pokušení a neusednul za volant auta, které chodce páralo a rozjíždělo s bodovým ziskem. Čím víc mrtvých, tím líp. Čím efektnější smrt, tím víc bodů. Zvrhlost, říkali jedni, super zábava, vykřikovali druzí. Za zmínku stojí fakt, že Carmageddon svého času rozpoutal bouřlivou diskusi o násilí ve hrách a i když dnes je již zapomenut, pro násilí ve hrách znamená víc než kterákoli jiná hra: zbořil všechna tabu, vyzkoušel trpělivost úřadů i rodičů a ukázal, že každé zboží má svého kupce. Brutalita, díky které se stal hitem, tu byla použita jako hlavní a jediné lákadlo – tak, jako se u jiných výrobků využívá jejich chutě či vůně. Krev coby součást marketingové strategie slavila své další – zdaleka ne poslední - vítězství. Zda se ale ještě někdy objeví něco, co by Carmageddon trumflo, to je otázka, na kterou dokáží odpovědět snad jen sami tvůrci her.

A co vy? Která hra je podle vás ta nejdrsnější?

Diskuze (10) Další článek: Voyager: Deep Space Rescue – dlouhá cesta vesmírného expresu

Témata článku: , , , , ,