World of Warcraft je všude. Nejčerstvější rozšíření herní značky zažil trh s deskovými hrami, kde opět proti sobě stanou Horda, monstra a Aliance.
Co se vám vybaví, když se řekne World of Warcraft? Pamětníci zapátrají někde k roku 1994, kdy vyšel první Warcraft jako strategie. Větší část herní populace si spíš vzpomene na Warcraft 3 z roku 2002, nebo samozřejmě přímo na MMORPG World of Warcraft. Když pominu knižní scénu, herní motivy měly i sběratelské kartičky, klasická dobrodružná deskovka, nebo nedávno i limonády s logem WoW. Koncem minulého roku pak světlo světa spatřila hra s miniaturami World of Warcraft.
Nebudu raději příliš zabíhat k tématu wargamingu, World of Warcraft: The Miniature Game je totiž tak někde na půlce cesty. Vzpomenete-li si na deskového Pána prstenů, jehož jsme před nějakou tou dobou na Doupěti také probírali, budete mít poměrně jasnou představu.
Leeeeeeeroy! Jenkins!
Bitevní pole složené z šestiúhelníků okupuje na každé straně pár dobrodruhů, co by na prstech člověk napočítal. Hrdinové bez bázně a hany (ehem, ehem, mluvil zde někdo o zabijácích?) se ve světě Warcraftu pochopitelně dělí do třech skupin. Ve hře tak narazíte na zástupce Hordy, Aliance, ale i různá monstra.
Hledání lesa v poušti
Najdou se jak známá jména, jako je třeba Thrall na straně Hordy, Leeroy Jenkins u Aliance, nebo arcimág Arugal mezi monstry, tak i hrdinové zcela neznámí, zastupující prostě jen svoji rasu a povolání. Každá z těchto postav je charakterizována jednak svojí ctí (honor), ale i počtem životů, magickou a nemagickou obranou, a pochopitelně i útočnými schopnostmi. Nutno však podotknout, že s výjimkou základní sady netušíte, koho vlastně ve své hře uvidíte, neboť hrdinové jsou dodáváni ke hře náhodně.
Může se vám tak jednoduše stát nepěkná příhoda, kterou jsme okusili i při testování v redakci, kdy na jedné straně potkáte nabušené zabijáky, zatímco protivník má údernou četu chcípáků, na něž se stačí škaredě podívat a už vesele pozdravují spirit healera Boba. A vzhledem k tomu, že cílem hry je získat tolik vítězných bodů, kolik má váš tým v součtu honor, a body získáváte zejména zabíjením protivníků, měla většina her poměrně jednoznačný průběh.
Přiznám se, že ač jsme v redakci zkušení harcovníci všech možných her, zpočátku nás docela zarazila pravidla. Při dovozu totiž nejspíš někdo hluboce přemýšlel, jinak si nedokážu vysvětlit, proč v krabici, kterou jsme dostali, byla pravidla pro úplně jiný startovací set. Zatímco kolegové trávili svůj čas hledáním lesů a kopců na mapě Tanarisu, když se tam vyskytovaly pouze ruiny a skály, zabýval jsem se sháněním čtveřice konkrétních hrdinů mezi šesti náhodně přibalenými. Pravidla navíc nemyslela na dalších pár věcí, které s sebou rozšířená edice přinášela, ale po prvotním šoku stejně převládla přirozená hravost.
Lehce nevyrovnané podmínky
Jak je známo, „Time is of the Essence“, takže základem hry jsou tahy rozdělené do desíti tiků. V každém tiku smí přitom provádět své akce pouze postava, která má na svém podstavci na osobních hodinách stejné číslo, jako je pořadí právě prováděného tiku. A jakmile vykoná své akce, otočí hráč jejími hodinami, aby věděl, kdy může zase jednat.
Ze slabších postav budou rychle karbanátky pro lovecká zvířata a černokněžníkovy démony
Nejjednodušší je příklad pouze s pohybem, kdy se hodiny posunou o jednotku, čímž umožní hrdinovi reagovat hned v následujícím tiku znova. Zato většina útoků zabere aspoň dva tiky, ty nejsilnější pak klidně odstraní postavu z pořadí i o šest tiků. Je tak na hráči, aby správně koordinoval akce svých postav k využití jejich společných sil.
Vcelku zajímavý je i systém útoků, který u silnějších postav ukazuje možná až přehnanou schopnost likvidovat své protivníky. Podle síly útoku totiž hráč hodí určitým počtem desetistěnných kostek, každý výsledek větší než tři přitom znamená zásah. Napadený protivník pak hází jen pár kostkami, podle své obrany, aby za stejných podmínek vykryl některá ze zranění. A vzhledem k tomu, že některé útoky probíhají klidně na sedmi kostkách, zatímco obrany dosahují ve výjimečných případech aspoň tří, dá se očekávat, že ze slabších postav budou rychle karbanátky pro lovecká zvířata a černokněžníkovy démony.
Ano, každá postava má nějaké speciální schopnosti, reprezentované jak na její kartě, tak i akčními kartami. Shodou okolností už tak nevyrovnané souboje Aliance s Hordou (kde dvě alianční postavy s přehledem měly tolik životů, jako všichni tři horďáci dohromady) se staly ještě nevyrovnanější, když na straně lidí byl warlock schopen vyvolat svého pomocníka a lovec také přispěchal se zvířetem. Zato mág se svojí lahví Potion of greater Uselessness –MDCCXXIII a hrstkou životů své druhy rozhodně nevytrhl.
Nehoda není náhoda
Nejspíš to bylo jen náhodně vybranými hrdiny, ale většina soubojů pochopitelně dopadala jako fotbalové zápasy FC Horní Dolní proti reprezentačnímu výběru Španělska, kdy kluci jedni opálení sfoukli Hordu jak svíčku. Pokud se však rozhodnete sesbírat všech šestašedesát možných hrdinů, je docela možné, že při správném výběru bude hra výrazně vyrovnanější. Přesto bych od hry za nemalé peníze aspoň tak nějak očekával možnost ji hrát i v základní sestavě, protože nevyrovnané souboje pořádně nezaujaly ani jednu stranu.
Docela mne překvapilo i řemeslné zpracování hry. Pravda, na kartičkách k postavám není co zkazit, vzhledem k tomu, že je dělali tvůrci sběratelské karetní hry WoW, ty se jednoznačně povedly. Rozporuplný je ale dojem z vlastních figurek hrdinů, neboť ty jsou sice dodávány už nabarvené, ale hlavně vůbec nesedí do nepraktických stojánků. A to právě stojánky slouží nejen jako osobní hodiny každé postavy, ale také místo počítadla životů. Nespočítal bych, kolikrát jsme ztratili pojem o životech hrdinů, protože jsme otáčeli osobní hodiny. Ani se nedivím, že mnozí hráči toto řeší vlastnoručně vyrobenými počítadly mimo samotné figurky.
World of Warcraft: The Miniature Game nemusí být nutně špatnou hrou. Dokonce si odhaduju tvrdit, že s větší zásobou hrdinů častěji narazíte na vyrovnané taktické bitvy, v nichž využijete všech kladů zajímavého herního systému. Bohužel se nám to však v redakci s dodanými figurkami nepovedlo. A to dokonce ani když jsme zkoušeli férovky našich spoluobčanů ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí v podání tři na dva, protože dva alianční řezníci ještě rychleji získali dostatek bodů na nepřátelských scíplinách. Snad budete mít na výběr hrdinů větší štěstí.