Píše se rok 2075 a svět se změnil. Místo vzkvétajících měst a rušných ulic nacházíme jen pusto a prázdno. Společnost přestala existovat, Země je zdevastovaná. Ekonomika nefunguje, obchoduje se jen na černém trhu. Lidé zůstávají schovaní ve svých úkrytech a jediným přítelem, kterému věří je pistole. Vítejte ve světe, kde se odehrává děj hry s názvem Devastation.
Platforma: PC
Typ hry: First Person Akce
Minimální konfigurace: procesor 700 MHz, 256 MB RAM
Doporučená konfigurace: procesor 1400 MHz, 256MB RAM
Výrobce: Digitalo Studios
Distributor: HD Interactive
Distribuce v ČR: Top Distributor
Vládu nad světem převzala zločinecká organizace, která většinu svých prostředků investuje do zbrojení a podivných projektů, obestřených rouškou tajemství a mystiky. A právě v tuto chvíli vstupujete na scénu vy, tedy přesněji řečeno organizace s názvem Resistance. Tahle poměrně početná skupina lidí se rozhodně nehodlá smířit se současným neutěšeným stavem na naší rodné planetě. Hnutí Resistance pracuje na základě různých frakcí, které jsou roztroušeny po celém světě a snaží se vést boj proti svým nepřátelům.
Mariňáci a žoldáci, které si najímá zločinecká organizace, jsou však v několikanásobné přesile. Proto nepřichází přímý boj v úvahu. Hnutí Resistance se soustředí na různé sabotážní akce - hackování počítačů, získávání vstupních kódů, ničení strategických zařízení nepřítele (vysílače, generátory, čerpadla atd.). Díky těmto akcím značně oslabí nepřítele a ten se pak stává zranitelnější. Zde však vstupuje na scénu cosi podivného, tajemného. I přes velký počet zabitých nepřátel jejich odpor neslábne, ba spíše naopak. Těla zabitých nepřátel záhadně mizí, aby se následně vojáci po chvíli znovu objevili v plné síle a se zbraní v ruce a vy tak začínáte tušit, že něco není úplně v pořádku.
Nesmrtelnost už není jen snem …
Ano, je to pravda, vojáci, proti kterým bojujete jsou v podstatě nesmrtelní. Ptáte se, jak je to možné? Zločinecká organizace si násilím podrobila vědecké laboratoře společnosti Grathius. Tato společnost pracovala na projektu, který se týkal záhadné substance, s jejíž pomoci je možné přivést mrtvé zpět k životu. Po použití patřičných donucovacích prostředků byl výzkum značně urychlen a zanedlouho byl funkční přístroj na resuscitaci mrtvých na světě.
Na enginových animací si autoři dali evidentně hodně záležet
V úvodním intru, které je obohaceno o několik „matrixovských“ záběrů, se ostatně do laboratoří podíváte sami. Zde pracují i někteří členové hnutí Resistance, kteří se pochopitelně snaží zjistit o tajemné substanci co nejvíce. To se jim však stane osudným, neboť jejich počínání je odhaleno a do laboratoří naběhnou žoldáci. Chlápek jménem Baxter na poslední chvíli předává disk s důležitými daty své nic netušící (a hodně zmatené) kolegyni Eve a řekne jí, za kým má jít. Pak je postřelen a zajat. Eve se podaří uprchnout a kontaktovat člena Resistance jménem Flynn.
Jak je vidět příběh originalitou zrovna nehýří, což ovšem automaticky neznamená, že je podřadný a nestojí za to jej sledovat. Postupně odhalujete nekalé plány zločinecké organizace, která chce definitivně ovládnout svět. Příběh je vyprávěn pomocí enginových sekvencí, které jsou opravdu velmi kvalitní. Dočkáte se i několika překvapení a zajímavého vyvrcholení. Ale teď už se pojďme podívat na to, jak se vlastně Devastation hraje.
Singleplayer - je libo arkádu či simulaci?
Hra vám po spuštění nabídne dva módy, které je možné hrát. Je to Arcade či Simulation, přičemž v každém máte na výběr ze třech obtížností. Velkých rozdílů však mezi nimi není a v podstatě už jen samotný název vystihuje, o co jde. V režimu arkády jde nejčastěji o lítou řež, kdy jste méně náchýlní ke zraněním a neumíráte tak často. Rovněž skoky z větších výšek vám nečiní problémy.
Režim simulace má oproti tomu blíže ke skutečnému boji. V tomto režimu si lépe vychutnáte atmosféru hry, kdy jeden špatný krok nebo příliš dlouhý pobyt na otevřeném prostranství znamená rychlou smrt. Navíc jste také omezeni počtem zbraní, které můžete nést. Rozhodně tedy nepočítejte s tím, že budete po vzoru Arnieho pobíhat po ulicích ověšeni jako vánoční stromeček a bezstarostně kosit tuny nepřátel. Pokud seberete příliš mnoho zbraní a munice, velmi výrazně se zpomalí váš pohyb. A při rychlosti šneka na odpolední vycházce se stanete až příliš snadným terčem pro snipery.
Hra je rozdělena do čtyř velkých epizod, které se dále dělí na jednotlivé mise. Zpočátku se hra točí kolem laboratoří společnosti Grathius, kam se vydáte pokusit se dekódovat disk od Baxtera. Již na začátku nabírá hra poměrně slušné tempo. Pohybujete se komplexem laboratoří, který se mezitím ocitl v plamenech a hrozí jeho zřícení. Po neúspěšném pokusu o dekódování disku se musíte dostat ven. V podzemních chodbách se navíc automaticky spouští dekontaminace, takže musíte hodně rychle hledat úkryt. Hra vás zkrátka vtahuje čím dál víc.
Hra obsahuje i několik zpeštření: útěk z vězení, souboj s vrtulníkem či velmi časté hackování počítačů
Po opuštění laboratoří se vydáváte dále. Za zmínku stojí dokonalá „proměna“ vaší parťačky Eve. V první misi vás celá vyděšená zavedla zpět do laboratoří. Zdálo se, že je z toho všeho docela mimo. Ovšem v další misi už vesele a nebojácně běhá s pistolí v ruce a pomáhá vám v likvidaci nepřátel. Docela zajímavé. Ale zpět k náplni misí. V první části hry máte většinou za úkol probojovat se k dalším členům hnutí a navázat s nimi kontakt. Plníte také rozličné sabotážní mise - vyhazujete do povětří čerpadla či hackujete počítače - a vůbec provádíte podobné libůstky.
Design misí a lokace
Povedený je také design a architektura úvodních misí. Podíváme se na místní tržiště či do čínské čtvrti. Projdeme se také po střechách mrakodrapů, kde na nás čekají přichystaní snipeři či automatické kulometné věže - o zábavu je tedy postaráno. Dokonce vás i zajmou a vy se pak budete snažit uprchnout z vězení. Později se přesunete do rozbořeného města, kde potkáte další známé a můžete vesele páchat další sabotážní činnost. Opět i zde je mise, kdy se necháte zajmout (tentokrát však dobrovolně), abyste pronikli do střeženého sídla. Zde se setkáte s Baxterem a společně uprchnete. Na závěr této epizody si vychutnáte souboj se žralokem a vydáte se do Tchajwanu.
Výše popsaná zpestření hodně přispívají k zábavnosti. Navíc lokace obsahují velké množství detailů. Například v laboratořích můžete prozkoumat vnitřních stavbu některých živočichů či se podívat do mikroskopu; trochu zamrzí jen nemožnost prozkoumat obsah počítačů. Na ulicích se válí spousta odpadků a všelijakých krabic, které můžete použít i v boji, ale o tom si povíme později.
Záměrně jsem zatím chválil jen první polovinu hry. Náplni a designu misí vskutku není moc co vytknout. Úkoly jsou rozmanité a originální. Problém ovšem nastává v polovině hry, kdy se do vašich rukou dostane „respawner“ - tedy přístroj na resuscitaci mrtvých. Tuto věcičku zatím vlastnili jen vaši nepřátelé, ale díky vaší šikovnosti ji máte od teď i vy. Další mise se tak mění v jakési deathmatchové souboje, kdy vaším úkolem je zničit protivníkův „respawner“. K tomu máte obvykle ještě další úkoly - získat přístupové kódy k laserovým dveřím, chránících vchod do nepřítelovy základny; zničit či naopak nahodit generátory; získat různé předměty atd.
Tenhle postup se bohužel opakuje až do konce hry. Pobaví vás to jednou či dvakrát, ale poté hráč zatouží po nějaké změně. Chtělo by to třeba nějakou „stealth“ misi jako v první polovině. Ale bohužel nic. Stále je to o ničení soupeřových „respawnerů“. Potěší tak jen souboj s vrtulníkem v závěru třetí části. Druhá polovina se tedy nepovedla a místo toho, aby hra gradovala až k důstojnému finále, spíše upadá a nudí. Autoři si zřejmě mysleli, že když hráč dojde takhle daleko, tak už hru dohraje, i když ho nebude úplně bavit.
Spolubojovníci a umělá inteligence
Jednou z věcí, kterou se autoři dost chlubili, byla týmová spolupráce s vaši parťáky. Celou dobu totiž postupujete dále jako tým. Pokud někdo zemře, musíte hrát znova. Tohle ovšem neplatí v druhé polovině, kdy už vlastníte „respawner“. Žádnou velkou interakci či komunikaci s vašimi parťáky však nečekejte. Můžete jim dát nějakou svou zbraň, a to tak, že ji po nich hodíte (a to doslova).
Na vaše parťačky je radost pohledět. Ale pozor, jsou to drsné holky, být vámi, nehvízdal bych na ně
K dispozici máte také sadu čtyř příkazů - Útoč, Braň, Následuj a Drž pozici. Na první pohled to zní hezky, ale v praxi to vůbec nefunguje. Parťáci občas na příkazy vůbec nereagují nebo vykonají jiný příkaz. Například v jedné části se setkáte s droidem, což je robot, který by jako z oka vypadl číslu Pět - jen je v horní části opatřen masivním rotačním kulometem. Tento robot je velmi nebezpečný, ale hloupý. Stačí se dobře krýt a za chvíli jej zlikvidujte. Přikážete tedy spolubojovníkům, aby se zastavili a vydáte se robota zlikvidovat. Jakmile poprvé vystřelíte, minimálně jeden parťák vám přiběhne na „pomoc“. Jelikož se díky umělé demenci nedokáže krýt, robot jej během několika vteřin zabije a vy můžete loadovat.
Časem si na takové situace zvyknete a zjistíte, že pokud necháte parťáky dostatečně daleko, tak skutečně budou držet pozici a při prvním výstřelu za vámi nepoběží. Za klad rovněž považuji, že se vaší parťáci sami uzdravují, jinak by to bylo skutečné peklo. Při větších přestřelkách s vojáky jsou však vaši parťáci celkem užiteční, když nic jiného, tak alespoň odvádějí pozornost. Nepostradatelní jsou však ve chvíli, kdy získáváte různé kódy z počítače a nemůžete se tak bránit.
Inteligence vašich protivníků je díkybohu o něco lepší. Většina situací je totiž naskriptovaných, takže vše vypadá celkem dobře. V určitém okamžiku se spustí daný skript, vyběhnou nepřátelé a akce může začít. Snaží se i různě krýt za překážky, občas překvapí úskokem, ale není to nic slavného. Žádné koordinované útoky nečekejte. No a v druhé půli jakákoliv jejich inteligence ustupuje do pozadí, neboť zde už jde - díky „respawnerům“ - spíše jen o kvantitu, což je rozhodně škoda.
Zbraně a interakce s prostředím
Hra obsahuje poměrně slušné množství zbraní. Z těch základních se jedná o nože, palice, desky, rozbité láhve a poslouží i dobře mířená rána pěstí. Přítomna je rovněž i katana. Jako další přicházejí na řadu pistole různých ráží, jednoruční samopaly v několika verzích či harpuna. Zbraně těžšího kalibru jsou také zastoupeny - Assault Rifle, dva druhy brokovnice, útočná puška D4 ParaSnipe či Sniper Rifle.
Pěknou vychytávkou je laserová puška. Oběť nejprve velmi efektně vzplane a pak se rozpadne na popel. Užitečná je i „explosivní“ krysa. Po jejím vypuštění se hra přepne jejího pohledu a vy ji můžete ovládat. Jednoduše s ní dojdete tam, kde chcete, zmáčknete tlačítko a ozve se ohlušující exploze. Dá se to použít jako vtipná past na nepřátele, ale spíše ji využijete na ničení objektů, kam se nemůžete normálně dostat.
Zpočátku se musíte spokojit s obyčejnými pistolemi * Sniperka také nesmí chybět * A potěžkáte si i speciální armádní pušku
U zbraní jsem ocenil zejména to, že každá má své využití a mnohdy je její užití nezbytné k dalšímu postupu. V otevřených lokacích je vhodné použít Assault Rifle či sniperku. Naopak v budovách kralují brokovnice. Hra bere také v úvahu zásahové zóny. Stačí jedna přesná rána do hlavy a nepřítel končí. I když v případě použití brokovnice je to celkem jedno.
Celkem dobře je provedena interakce s prostředím. Různé bedny, přepravky, židle, sudy a další věci můžete uchopit a vesele zpacifikovat nepřítele. Interakce má bohužel i své mouchy. Občas máte problém překonat některé překážky, protože vaši parťáci se pohybují jako sloni v porcelánu a tak kolem vás lítají krabice či sudy, které mnohdy zatarasí cestu dále. Co mě však nepříjemně překvapilo bylo to, že hra jaksi nebere v potaz hmotnou podstatu těchto předmětů. Krabici tak můžete vesele prohodit mřížemi, sud proskleným oknem, aniž by se rozbilo atd. Tato nepříjemnost kazí celkový dojem.
Grafika a zvuky
Hra běží na modifikovaném enginu nového Unreala. Tato skutečnost by měla být zárukou kvalitního zpracování. A taky je. Devastation se po grafické stránce skutečně povedla. Již první mise v laboratořích naznačuje, že na grafice si dali autoři záležet. Hra je celkově laděna do velmi ponurého stylu a autorům se dobře povedlo zachytit atmosféru rozvráceného a zdevastovaného světa. Jednotlivé lokace se neopakují a navíc mise většinou netrvají tak dlouho, aby se prostředí stalo okoukaným a nezajímavým.
Zpracování postav se také povedlo. Nejvíce to vyniká v enginových sekvencích, kde si můžete povšimnout pěkně vymodelovaných obličejů. Díky tomu je každý z vašich parťáků jedinečný a bezpečně jej poznáte i z dálky. Totéž se dá říci i o vašich protivních. Díky použité technologii motion-capture vypadají jejich pohyby velmi věrně a občas zaznamenáte i nějaký ten akrobatický kousek.
Světlé stránky hry |
- atmosféra postapokalyptického světa
- grafické zpracování
- první polovina hry
- dálkově řízená „explozivní“ krysa
|
Temné stránky hry |
- nevyladěnost enginu
- občasné chyby v A.I.
- druhá polovina hry
|
Na mé sestavě (1GHz, 265 MB RAM, GF3) se hra hýbala v rozlišení 1024*768*32 (max. detaily) poměrně svižně. Často však docházelo k drobným škubnutím, což bylo způsobeno zřejmě spouštěním daných skriptů. Velmi mě však překvapilo, když sem hru nainstaloval na počítači s Athlonem 1800+ a GF 4 a nedošlo k žádnému výraznému zlepšení. Drobné trhání bylo patrné pořád. To mě utvrdilo v dojmu, že hra je špatně vyladěná a s betatestováním si nikdo hlavu moc nelámal. Snad to spraví nějaký patch.
Zvuky jsou na dobré úrovni. Střelba zní celkem reálně, i okolní zvuky se povedly. Špatné není ani namluvení jednotlivých postav, které vyniká především v enginových sekvencích. Naproti tomu hudební doprovod mě příliš nenadchl. Techno motivy zrovna nemám v lásce a tak jsem byl rád, že se hudba spouští jen při přestřelkách. Potěšila však možnost nahrát si pomocí přiloženého prográmku vlastní skladby ve formátu WAV, které budou převedeny na formát OGG a následně půjdou přehrát i ve hře.
Multiplayer
Multiplayer má opět klasické schéma a ničím novým nepřekvapí. Můžete hrát klasický Deathmatch včetně týmové varianty, Capture the Flag (boj o vlajku) či nový mód s názvem Territories. Tento mód si můžete vyzkoušet i offline, jelikož vlastně tvoří celou druhou polovinu hry - jde o ničení nepřátelských „respawnerů“, získávání přístupových kódů atd. Mapy jsou rozmanité a jejich design je skutečně povedený. Teď sice nemluvím z vlastních zkušeností - neboť jsem modemista, takže on-line hraní nepřipadá v úvahu - ale co jsem tak slyšel, multiplayer je velmi zábavný a pokud se hra více vyladí, možná by mohl konkurovat i Counter-Striku.
Závěr
Hra Devastation není rozhodně žádný propadák. Jedná se o lehce nadprůměrný titul, který však nemilosrdně sráží dolů některé neomluvitelné chyby - nevyladěnost enginu, A.I. vašich parťáků, občasné padání. To vše utvrzuje v dojmu, že autoři hodně podcenili betatesting, což se jim stalo osudným. Za první polovinu hry by si Devastation zasloužila i přes nedostatky, které by měl opravit nejbližší patch, nadprůměrné hodnocení. Mise překypují nápady a hráč se baví. Bohužel je zde druhá polovina hry a s ní i vtírající se stereotyp a nuda. I přesto si však myslím, že hra stojí za vyzkoušení. Určitě si ale po koupi sežeňte aktuální patch, jinak se místo zábavy budete spíše vztekat.
Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 7/10
Lehce nadprůměrný titul s kvalitní první polovinou hry, který však dolů sráží nevyladěnost a množství chyb.
Celkové hodnocení: 7/10