Diablo II: Lord Of Destruction – návrat mistra zábavy

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Žánr: akční RPG
Platforma: PC
Minimální konfigurace: Pentium 233 MHz, 64 MB RAM, 800 MB místa na disku (navíc k původní instalaci multiplayerové verze Diabla II – dohromady tedy 1,5 GB), 4x CD-ROM mechanika, Windows 9x/ME/2000, Direct X kompatibilní video karta
Multiplayer: 28.8 kbps nebo rychlejší modem, až 8 hráčů přes síť TCP/IP nebo Battle.net
Výrobce: Blizzard
Distributor: Bohemia Interactive

Smrtí Diabla cesta neskončila, pouze nabrala nový směr. Místo k východu se Zlo obrátilo na sever. Leží tam totiž posvátná hora Arreat, jejíž útroby ukrývají Srdce světa, Worldstone. S jeho pomocí touží Ničitel Baal oplatit lidstvu porážku svých bratří. Připravte se na velmi dlouhou noc. Nejočekávanější datadisk roku dorazil.

Rozlehlou přední síní Arreatského chrámu se rozléhaly těžké kroky. Starý muž, navlečený v několika vrstvách hustých kožešin, se ztěžka ubíral k hlavní bráně posvátné stavby, aby shlédl na kohosi, kdo po tisících let přišel rušit klid a mír svaté hory Arreat. Opíraje se o těžkou ozdobnou hůl se symboly mudrců z Harrogathu, vyšel stařec ze stínu brány a stanul v bílém slunečním světle. Ledový horský vzduch se mu zařízl do tváře, když vykročil k bezednému příkopu, který odděloval svatou horu od ostatních. Magický most se vysunul z okraje příkopu, avšak muž na něj nevkročil. Zastavil se před ním a dlaní si zastínil oči před ostrým světlem slunce, aby se mohl podívat na armádu, která čekala na druhé straně.

Nekonečné zástupy nelidských postav, armáda bytostí, jejichž temný a nepozemský původ nemohly zahalit pláště s velkými kápěmi, které většina z nich nosila. Vlajky s nečistými symboly jejich pána zplihly podél tyčí jejich nosičů, jak utichl divoký horský vítr, který nikdy neměl přestat vát. Přední řady mlčenlivé armády se rozestoupily, aby odhalily velký trůn z kostí, na kterém seděla ohyzdná postava. Stařec se na ni zadíval a pak sklopil oči. Od úst mu splynul obláček páry a jediné slovo: „Baal“.

Pak se mudrc otočil zpět k bráně, ze které vyšel, ale obrovská a těžká vrata se náhle sama od sebe zabouchla, zadunění se rozlehlo mezi ostrými úbočími skal jako úder hromu. Stařec se ještě více nahrbil a pak se pomalu otočil zpátky k nezvaným hostům, čekajícím na druhé straně mostu. Zhluboka se nadechl a přál si, aby ho ledový vzduch v plicích mohl ihned zabít. Nestalo se tak a proto sebral zbytky sil a zvolal: „Baale! Klid posvátné hory Arreat zůstal nedotčen déle, než je psáno v kronikách. A ty jej nenarušíš ani teď! Odvolej svoji armádu temných stínů! Ustup zpátky ze světla! Odejdi!“

Hlas zaduněl nad vrcholky hor, jako kdyby nevyšel z jednoho, ale z tisíců obřích hrdel. Kamenné hradby chrámu se zachvěly, sněhové vločky na okamžik strnuly ve vzduchu a stařec před svatou bránou se nahrbil, jako kdyby jej uhodili kladivem.

Třetí z původních podob Zla, Baal, se narovnal ve svém kostěném trůnu a usmál se. Jedním pařátem začal mnout žlutě zářící Kámen duší, který mu visel na krku. Chraptivým hlasem, který jakoby přicházel odnikud a zároveň odevšad promluvil: „Nu dobrá, asi bych měl vzít v úvahu tvou… pozici, starče.“

Zdálo se, že netvor skutečně přemýšlí. Avšak starý muž již dobře věděl, že odvěký nepřítel lidstva uvažuje pouze nad způsobem, jakým jej co nejkrutěji smést z povrchu Země. A nedobrovolný posel, stojící osaměle před branami posvátného chrámu bude prvním v nekonečné řadě mrtvých, které tato válka temnoty se světlem přinese.

Nebýt Blizzardu a jeho smyslu pro dramatičnost, atmosféru a dokonalost, bylo by PC pro hráče počítačových her pouze jednou z několika platform, na které je možné najít samozřejmou řadu exkluzivních titulů, kvůli kterým stojí za to. Jenže tvůrci z Blizzardu a jejich díla StarCraft, WarCraft a Diablo činí počítače něčím mnohem významnějším. Díky nim můžeme považovat PC za jakési „živoucí knihy“, které otevřením svých stránek přenáší čtenáře a hráče do světů dokonalejších, než jsme si kdy uměli představit.

Perfektní příběh a pozadí jsou začátkem všeho toho šílenství, které posedne každého, kdo se s Blizzardem a konkrétně jejich Diablem II setká. Jako vždy, i tentokrát dostanou poctiví hráči darem k novému dílu i perfektně propracovaný manuál plný nádherných kreseb a především pak „absolutní příběhové omáčky“, tedy vyprávění a úryvků ze svatých textů, které vám dodají onen pocit, že jde o něco víc, než jen další souboj dobra se zlem. Nutno podotknout, že díky pečlivé lokalizaci distributora je manuál kompletně v češtině. Malá perlička, kterou z něj vyčtete, je také nahrání hudby ke hře Slovenským rozhlasovým symfonickým orchestrem z Bratislavy.

Datadisk Lord Of Destruction je přídavkem k nejúspěšnějšímu PC titulu loňského roku, kterým byl druhý díl akčního RPG Diablo. Jako takový byl tento přídavek velmi toužebně očekáván a právě proto mu lidé z Blizzard North (jak se jmenuje divize Blizzardu zodpovědná za druhý díl satanistického hororu) věnovali mnohem víc péče, než bývá u datadiskových doplňků obvyklé. Kromě standardního pokračování příběhu, nových úrovní, nové hudby, grafiky, zbraní a podobných samozřejmostí se tedy můžeme těšit z možnosti hrát celé Diablo II v novém vyšším rozlišení 800x600 místo proklínaných zastaralých 640 x 480, jak tomu bylo minulý rok. Navíc je tu možnost výběru dvou nových postav, se lze do bitvy proti Zlu vydat, stejně tak přibyly nové postavy na druhé straně barikády a také je k mání obrovská řada nových předmětů – zbraní, brnění a příslušenství. Nové postavy samozřejmě disponují novými kouzly a schopnostmi a herní prostředí navíc disponuje určitou mírou ineraktivity – lze jej tedy poněkud více demolovat a prorážet si tak cestu skrz barikády a hradby, které tvoří většinu území svaté hory a mají ji chránit před nájezdy útočníků. Jiná věc však je, že tentokrát to není žádný nájezd, nýbrž záplava nepřátel, která doslova zamořila celou svatou horu Arreat.

Pokud vám připadá, že datadisk Lord Of Destruction nepřináší dost nového, pak jste asi nikdy nepochopili rozdíl mezi datadiskem a novým pokračováním. Bohužel tento rozdíl nepochopily ani některé z vývojářských firem, které by vám předvedly, jak málo někdy k vydání datadisku stačí.

Ne, za svoji tisícovku v tomto případě skutečně dostanete pořádný nášup přídavků a rozšíření, které udělají největší a nejlepší PC hru současnosti ještě větší a lepší. Což podle mého stojí za to.

Diablo II disponuje skutečně překrásnou ručně kreslenou grafikou. Samozřejmě je tu tvrdá konkurence v podobě Baldur´s Gate a jejích soukmenovců, nicméně na rozdíl od těchto klasických RPG má Diablo onen přívlastek akční, díky kterému budete mít povětšinu času na monitoru desítky nádherně namalovaných a rozpohybovaných postaviček, které dají pořádně zabrat vašemu procesoru. Když navíc připočítáte rozlehlost herní plochy a skutečnost, že hra si po dobu hraní pamatuje předměty, které zůstávají po zabitých nepřátelích (a těch jsou stovky), pak vám musí být jasné, že zastaralý počítač šidící čas za pomoci nového grafického akcelerátoru vám příliš nepomůže.

Sám jsem hrál Diabla II Expansion na Celeronu 366 a 64 MB RAM, což znamenalo občasné pořádné „zacukání se“, nicméně hrát se to dalo. Nic to však nemění na skutečnosti, že Diablo II řadím mezi ty hry, kvůli kterým si kromě nových videoherních konzolí musím také pořídit nějaký ten upgrade pro svoje PC. Ty ostatní důvody, proč tak chci učinit, se zřejmě vynoří až v zimě, takže čas by ještě byl.

Nejvíc mne ale potrápily nároky hry na volný prostor na harddisku. Už původní Diablo II byl se svými 700 MB (950 pro multiplayer) celkem záběr a datadisk po vás chce dokonce 1,5 GB! Ještě štěstí, že ceny hardware tak rychle klesají, protože ještě před rokem byl několikagigový harddisk pro hráče relativní zbytečností.

Pojďme si povědět víc o nových vlastnostech, které Diablo II (dále už jen D2) získá po nainstalování datadisku. Přídavek dokonale splyne se samotnou hrou – objeví se v podobě páté kapitoly, která přibude v nabídce questů ve hře. Pokud však přemýšlíte, že byste si někde Lord Of Destruction jen půjčili a po zahrání páté epizody se zase věnovali klasickému D2, tak na to rovnou zapomeňte. Vaše postava po převedení do datadiskové verze už nemůže být konvertována zpět do standardní D2 postavy.

Nová epizoda se odehrává v zasněženém horském prostředí, v zemi barbarů (odkud vyšel i svalnatý hrdina z původní hry), kteří hlídají posvátnou horu Arreat. V jejích útrobách se nachází kámen, který udržuje řád a rovnováhu ve světě a právě proto se sem vydá poslední z temných andělů, Baal, aby jej nakazil Zlem. Cesta tedy povede z vesnice obývané barbary do horských strání, skalnatých ledových pouští a mrazivých jeskyní, abyste nakonec stanuli na půdě prastarého chrámu.

Potkáte přitom nové protivníky – základem jsou nové druhy oživlých koster, ženské obdoby skřetích šamanů z původního D2, nové generace okřídlených Sukub, neidentifikovatelné slizké nestvůry známé jako Defiler, jejichž oblíbenou kratochvílí je kladení svých živých zárodků do těl okolních démonů a další. Perličkou je také několik „šéfíků“ v čele se samotným Baalem, který mi dal zabrat skutečně mnohem víc, než Diablo. Mezi novými postavami jsou takové, které se na vás budou řítit bezhlavě a se slušným brněním vám tak samy naběhnou na meč, ale i takové, které se kolem vás rozestoupí a budou vás velmi nepříjemně ostřelovat, což jsou ty náročnější okamžiky. Samostatnou kapitolou pak jsou strážci posledního podlaží finálního chrámu, jejichž výdrži se může rovnat pouze jejich děsivá síla.

V Inventáři přibyla nová možnost přepínání mezi dvěma sety zbraní a také se zvýšila kapacita měšce i vaší soukromé truhly. Také Horadrikova kostka vám umožní otestovat pár nových zajímavých receptů. Navíc budete nacházet několik nových tříd vybavení, příslušících do nových sérií nebo k jednotlivými povoláním.

Velmi příjemná je možnost uzdravování najatého pomocníka a jeho vybavování zbraněmi a brněním. Také mu přibývá zkušenost a pokud jej zabijí, můžete jej nechat ve městě znovu oživit. Stane se tak z něj slabší náhrada opravdového lidského partnera pro ty, kdo nemají možnost hrát hru v multiplayeru.

Zvýšené rozlišení 800x600 snad umlčí reptaly, kteří kostrbatou grafiku vytýkali původnímu D2. Nejen, že tak získáte poněkud větší rozhled, ale vzhled je podstatně přirozenější a hladší. Pro srovnání by tu někde měly být dva obrázky jatek na mostě v temnotách, jeden ve starém rozlišení a jeden v novém.

Novinkou u této postavy a jejího povolání je bojové umění, rozdělené na dvě formy. První je jakýsi druh souvislého útoku, který hromadí energii a druhá je zakončovací, dorážecí pohyb, který této energie využívá pro napáchání větší škody. Další příjemnou vlastností je schopnost mizet nepřátelům, zneviditelňovat se či přímo částečně se odhmotňovat, což samozřejmě slouží k obraně před útoky nepřátel a umožní vám tak pozabíjet je s mnohem menším rizikem vlastního zranění. Finální schopností zabijáků je používání „pastí“, což jsou agresivní obranná kouzla, která likvidují kohokoliv v nesprávné blízkosti zabijáka. Zabijáci dokáží za použití svých speciálních drápovitých zbraní (zdá se, že populární Predátor praktikoval toto povolání) způsobit až dvojnásobnou škodu v porovnání s normálními bojovníky a jejich zručnost umožňuje otvírání truhel bez použití klíče.

Na rozdíl od zabijáků se tohle povolání více soustředí na magii, není to však ta klasická, jak ji známe od čarodějů. Magie druidů vychází z jejich těsného svazku z přírodou a jejich největší silou je proto přivolávání zvířat na pomoc a přebírání jejich podob i schopností. Vztah k přírodě také umožňuje lepší obranu před živelnými útoky, kterými naopak druid disponuje ve velké míře. Může tak donutit zemi pukat, chrlit oheň a přivolávat ledové bouře, což mu dopomáhá k hromadné decimaci nepřátel. Další fází je proměna ve vlkodlaka nebo medvěda, přičemž každá z těchto podob disponuje určitými výhodami. Medvědí sílu netřeba rozebírat, vlkodlak má potom kromě rychlosti možnost nakazit protivníky vzteklinou. Jednotlivých schopností je však pro obě podoby mnohem víc. Poslední kapitolou v druidské magii je přivolávání zvířat, které vám může propůjčit odhodlané pomocníky v podobě nadpřirozeného astrálního medvěda nebo jednoho či více vlků. Také je možné vyvolat různé druhy rostlin, které vás brání před protivníky (dub) nebo je přímo likvidují (masožravé liány). Skutečně rafinované jsou mrchožroutské liány, které pohlcují mrtvoly nepřátel a získanou energii předávají druidovi.

Závěr páté kapitoly Diabla 2 není ani zdaleka tak otevřený, jako tomu bylo u kapitoly čtvrté. I když jedna velká otázka po něm zůstává (a obrovský zážitek z extrémně nadprůměrného filmečku také), zdá se pravděpodobné, že se do temných časů hned tak nevrátíme. Podle všeho mají lidé z Blizzardu nyní v plánu nový titul, na kterém se začne usilovně pracovat po dokončení a vydání WarCrafta III, což by mělo proběhnout v zimě 2001.

Fakt je, že příběh Diabla 2 byl pečlivě vystavěnou záležitostí a logické pokračování v intencích pravidel, která jeho světu autoři vtiskli, by bylo poněkud složité nehledě na revoluci, kterou by musela znamenat nabídka nových, originálních postav. Přesto nebo právě proto je finální pátý akt Lord Of Destruction velkolepým závěrem živoucí legendy, kterou Diablo je a povinností pro všechny hráče, kteří před rokem zabili hezkých pár nocí a miliónů nestvůr včetně jedné počítačové myši při hraní původního D2. Datadisk vás vrátí v čase zpátky do těch dní, kdy jste nepochybovali o tom, jak báječné Diablo je.

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
slušné rozlišení 800x600 řada vylepšení v herním rozhraní exterméně nadprůměrná prezentace kvalitní český manuál velmi, velmi dlouhá životnost	náročnost na volné místo na disku pro odpůrce žánru poněkud stejnorodé

Sám nejsem fanatickým fanouškem Diabla, ale přesto mne mrzela poněkud nespravedlivá recenze na tento zásadní titul na stránkách Doupěte, protože existuje jen málo tak propracovaných a kvalitních her. Blizzardu patří můj dík za skutečně kvalitní a hlasitou tečku za jedním z nejlepších herních zážitků posledních let a šéfredaktorovi konkurenčního internetového magazínu patří moje výčitka za prozrazení závěru hry v článku o ní, které mi můj zážitek poněkud pokazilo. Naposledy takovou neprofesionální chybu udělal Andrew v recenzi na Final Fantasy VII, kterou ohodnotil 10/10 a přitom prozradil všem nešťastným hráčům, která postava v příběhu zahyne. I tentokrát jsem byl okraden o překvapení během poslední bitvy ve hře díky četbě článku, který napsal neopatrný publicista. To se přeci nedělá.

Pro ty z vás, kteří ještě neokusili tuto herní klasiku, bych rád zdůraznil její význam. Pokud jste třeba v herním světě noví a obáváte se složitosti RPG, pak nemusíte, protože principy jsou maximálně zjednodušeny na úkor akční složky, která tento titul řadí na úroveň takových klasik, jakou je například Crusader nebo Doom. Navíc je Diablo perfektní ukázkou designérského génia a slibuji vám, že po první hodině se od něj už neodtrhnete. Je to jako velmi povedený film: nemusí to být vás oblíbený žánr, ale donutí vás sedět u něj až do konce.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 10/10
	Hratelnost: 9/10
Datadisk pro Diablo 2 je vším, co jsme od něj čekali. A bylo toho hodně!
Celkové hodnocení: 9/10