Dino Crisis 2 – Nejlepší Resident Evil!

Je to už něco přes rok, co si tvůrci slavné série akčních horrorů Resident Evil odskočili k projektu, který měl naznačit novou cestu v jejich tvorbě. Pomalé zombie byly v Dino Crisis nahrazeny rychlými dinosaury a možná to mohlo i fungovat, nebýt toho, že herní engine byl zoufale nepřitažlivý, puzzlů bylo moc a zbytečně složitých a celé to působilo tak nějak neuhlazeně. To byla minulost. Teď je tu Dino Crisis 2, všechny jmenované chyby jsou napraveny a navíc je tahle záležitost o nějaký ten krůček přede všemi ostatními hrami tohoto žánru na PlayStation.

V původním DC byl objeven nový druh ekologicky neškodné energie, nazvaný prostě Třetí Energie. Při testování nové technologie na malém pralesním ostrůvku došlo k nehodě a okolí laboratoří se zaplnilo džunglí starou 65 miliónů let – i s dinosaury, proti kterým jste bojovali. Dino Crisis v příběhu navazuje dalším vládním zkoumáním, jehož následkem je nová nehoda, při které se v pravěké džungli utopí nejen výzkumné středisko, ale tentokrát i civilní městečko s třinácti tisíci obyvatel. V jednotkách, vyslaných do časoprostorové trhliny, najdete kromě hlavního hrdiny Dylana také známou Reginu z prvního dílu, kterou lovení dinosaurů zřejmě právě začalo bavit.

Pokud budete DC2 hrát až do konce (což je z nějakého zvláštního důvodu přesně to, o co většině lidí, kteří k DC2 usednou, jde), dojdete k neuvěřitelnému objevu, že džungle, o kterou v obou hrách jde, není z minulosti. Příběh zde vůbec nabývá netušených obratů a hloubky, které rozhodně nejsou standardem pro tento typ her a DC2 tak hravě překonává nejen všechny Resident Evily, ale dokonce i nedávnou Parasite Eve 2 z dílen příběhových velmistrů Square.

Když vám navíc prozradím, že renderované animace, které zde uvidíte, jsou na stejné úrovni jako v posledně jmenované Parasite Eve, snad pochopíte, jak šokující pro mne takhle hra byla. Ale nezlepšily se jen filmečky. Animace postav v herním engine je prostě nepochopitelná a napadají mne jen dva příklady, pokud si chcete udělat představu: FF VIII a Metal Gear Solid. Postavy se dokonale plynule hýbou, uskakují, gestikulují a vůbec, to zkrátka musíte vidět sami.

Pryč je i nechutně nepovedený engine hry, který měl „zobrazovat herní prostředí v kvalitě blízké renderování, ale s možností plynulé změny kamery“ – což v praxi nefungovalo a bylo to odpudivé. Dino Crisis 2 je – tramtadadá – celé renderované, stejně jako Resident Evily. Oproti nim jsou zde však kromě měst se stovkami mrtvol (lidských i dinosauřích, boje jsou tu pojaty opravdu megalomansky a tak se umírá po desítkách) i nádherné exteriéry divokých džunglí a například jícen aktivní sopky považuji za to nejefektivnější, co je možné z hlediska grafiky na zastaralém PlayStationu spatřit.

Avšak nejen vizuální stránka hry prodělala revoluci. Celý herní princip je jiný. Pryč jsou puzzle, pryč je přemýšlení. Na slovo přichází akce! Nepřátel je nekonečno, řítí se na vás z hustých křovin a úzkých jeskyní, stejně tak munice jsou tuny a proto se tu střílí víc, než jste kdy u podobné hry viděli. Nutno podotknout, že je to zábavné. Jde o to, že u přístrojů, sloužících k ukládání pozice si můžete nakupovat munici (a zbraně – a doplnění či pomůcky) za body, získané zabíjením ještěrů. Tyhle body dávají hře poněkud automatový nádech – zastřelíte nepřítele a na vršku obrazovky naskočí počet bodů (dvojnásobný, pokud nepřítel právě útočil) a pokud hned zastřelíte dalšího (což při jejich nekonečném počtu není problém), získáte kombo – bodový bonus. Zní to divoce, že? Také je.

Nicméně se nemusíte bát, že by se tu nesbíraly předměty. Najdete zase nějaké ty textové zprávy a ano, jsou zde přece jen nějaké ty zamčené dveře a ztracené klíče. Protivníci už také nejsou tak stereotypní, je jich mnohem více druhů a je tu dokonce jeden vymyšlený, který i Tyranosaura slupne jako malinu. A navíc tu jsou speciální akční mezihry, kdy například jedete na člunu po řece a zatímco počítač řídí, ovládáte kulomet, kterým odrazujete nezvané stopaře. Takovýchto zpestření je tu víc a nutno uznat, že se nejen dobře hrají, ale také dobře vypadají.

Snad jedinou šmouhou na kráse je poněkud nevyrovnaná hudba, která sice má zajímavé okamžiky, ale mnohem častěji je příšerně rušivá a nemelodická (pokud vás nevyděsí to, co se děje na obrazovce, tak zvuk ve sluchátkách vás dostane zcela určitě). K dabingu nemám žádnou výhradu. Jinak totiž skutečně musím uznat, že mne DC2 překvapila.

	Grafika: 10/10
	Zvuky: 7/10
	Hudba: 5/10
	Hratelnost: 10/10
Vizuálně dokonalá, ďábelsky hratelná a nadstandardně dobře napsaná hra se přeci jen nerodí každý měsíc. Proto si DC2 važte a nenechte si ji ujít.
Celkové hodnocení: 9/10