Driver

Tanner věděl přesně, co všechno si ještě může dovolit. Letmo mrknul na auto ve zpětném zrcátku a pak s úlevou sundal nohu z plynu. Nebylo nutné vytvářet zbytečný rozruch. Pomalu zahnul vlevo do úzké neosvětlené uličky a pravou rukou jemně pootočil zpětné zrcátko. Muž sedící na zadním sedadle křečovitě svíral černý kufřík. Bylo zřejmé, že nesdílí Tannerův klid. Pravidelné sledování situace za vozem prokládal trhavým pohupováním levé nohy. Tanner tyhle situace miloval. Vnitřní klid mu dodával pocit převahy. Až policejní siréna projíždějící hlídky přinutila Tannera soustředit se znovu na svou práci. Prudce vyrazil kupředu, projel ucpanou křižovatkou, rychle strhnul volant na stranu a za zvuků mačkajícího se plechu převrátil auto koly vzhůru ke hvězdám. I takhle končí Driver!

Najít dobrý námět je jednou ze základních podmínek tvorby dobré hry. Pokud ho má hra tak prvotřídní, jako tomu je u Drivera, mluví se o ní už dlouho před jejím vydáním. Na tom není nic zvláštního. Každý se těší, že si hru už brzy zahraje a v hlavě si sám vytváří představu toho, jak bude hra asi vypadat. Pak přicházejí zklamání. Pravda, ne vždy, ne úplně u každého, ale prostě se to stává. Driver měl být (tak jak jsem to viděl já) závodní hrou s vyváženou realističností obohacenou navíc o dokonale promyšlený příběh, měl mít absolutní svobodu pohybu a měl nabízet plnění originálních úkolů, něco ve stylu GTA. Dnes, když přemýšlím nad výsledkem práce Reflection, musím se pořád ptát: proč není Driver tak skvělý, jak mohl být?

Příběh
Ano, Driver má příběh. Už jeho pouhá existence je velkým kladem. Ve skutečnosti není ani hluboký ani nějak extra zajímavý, Midtown Madness ale neměl vůbec žádný. Ve hře situované do čtyř amerických měst 70. let (Miami, San Francisco, Los Angeles a New York) se stáváte jakýmsi taxikářem podsvětí, převážíte jejich zásilky, taháte je z problémů, řečeno pěti slovy – jedna činnost podlejší než druhá. Žádná sláva, co? Asi to autorům přišlo až moc temné a potřebovali přidat nějaký faktor dobra. Jak vymysleli, tak taky udělali. Nejste taxikář, ale tajný policista vydávající se za taxikáře, nasazený mezi zločince ve jménu dobra a míru. Už je to lepší? To jste ale ještě neviděli poslední misi. V závěru hry se vaše přestrojení prozradí a vy musíte v pekle, které rozpoutá podsvětí společně s hlídkující policií, bývalými policisty zběhlými k mafii a udobřenými mafiány ve službách policie (nějak se to začíná zamotávat) převážet samotného pana prezidenta. Jako by nám tvůrci chtěli sdělit, že ten, kdo převáží prezidenta, nemůže být špatný člověk a my tak celou dobu hráli za tu správnou stranu. Celek působí až příliš poslepovaným dojmem, zvraty jsou umělé a výsledný dojem z příběhu poněkud mdlý.

Vrcholem nevkusu jsou renderované filmové sekvence. Jenom stěží si dokážu představit ještě horší. Pohyb postav je nepřirozený, všechno působí strašně uměle. Možná mám ale jenom jiný vkus. Osobně si skoro myslím, že je lepší filmy vynechat, což mi ostatně bylo jakožto majiteli grafické karty ATI Rage 128 automaticky hrou dopřáno (No výborně, programátoři z Reflections. Neumět přehrát MPEG na kartách ATI je už docela slušná neschopnost.)

Zábava
Samotná hra je naštěstí skvělá a silně návyková. Když budete konečně sedět v autě, na nesrovnalosti v příběhu hodně rychle zapomenete. Hned na začátku dostanete pěkně zabrat v úvodním úkolu, ve kterém budete muset předvést své řidičské umění v omezeném prostoru jedné podzemní garáže. Je to velmi působivé a docela náročné, slabé povahy možná hned tady sáhnou po některém z cheatů. V každé z více než 40 misí budete plnit úkoly vycházející ze stále stejného schématu: sledování aut, převážení osob a převážení předmětů. Abyste se nenudili, budete se postupně stěhovat přes všechna 4 města. K dispozici dostanete ty pravé a nefalšované americké bouráky (Camaro, Impala, Mustang a další). Všechny úžasně těžké a málo ovladatelné. Už při malé změně směru jdou do smyku, což vyžaduje rychlé korekce od řidiče. Právě v tom je ale jejich kouzlo. S rostoucí obtížností budete mít stále menší časový limit (někdo měsíce plánuje bankovní loupež, ale vy se to dozvíte vždy až 2 minuty před akcí), silnice budou ucpanější a policisté drsnější. Ta pravá zábava je ale skryta až ve zběsilých honičkách s místní policií.

Policisté (v Driverovi) jsou agresivní chlapíci. Pokud se jim znelíbíte (rychle poznáte, že to není nic složitého), nemilosrdně se vás budou snažit sestřelit z vozovky. Žádná idylka jako v NFS, na žádné varování ani pokuty se tu nehraje, heslo zní: ”Jedeš na červenou, rozflákáme ti auto”. A oni to opravdu udělají!

Policisté mají trochu odlišné chápání pravidel silničního provozu od toho, které se učí v autoškole. Vadí jim rychlá jízda, jízda na červenou nebo srážka s jiným vozidlem. Když si to ale pomalu šinete kolem policejního auta v protisměru nebo projíždíte jednosměrky tak, jak se to nesluší, nechává je to v úplném klidu. Asi aby vypadali ještě chytřejší, vybavili je programátoři různými vylepšeními, která jim usnadňují práci. Takové policejní auto má speciální motor, kterému roste výkon přímo úměrně se vzdálenosti od vašeho vozu. V noci zase používají policisté systém nočního vidění, který jim umožňuje spatřit vaše auto vždy na stejnou vzdálenost bez ohledu na počasí a osvětlení. Systém je navíc doveden k dokonalosti natolik, že umožňuje vidět i přes ostatní auta a rohy budov. Nemám rád, když hry podvádějí. Taky jsem nepochopil, proč mě policisté stíhají, když nejsem viníkem nehody.

Provoz vypadá realisticky až do okamžiku, kdy začnete pozorovat malé anomálie. Auta stojí na křižovatce, i když mají zelenou. Jinde na vás zase číhají policisté a ucpou za sebou silnici tak šikovně, že se za nimi táhne had přes několik bloků. V chování aut je zakomponován značný faktor náhody, což je jistě příjemné, protože se věci na silnicích stále neopakují. Vinou náhody ale auta nelogicky přejíždějí z jednoho pruhu do druhého jenom proto, aby se vzápětí vracely nazpět. Možná se nás snaží jenom naštvat a ucpat trochu před námi cestu.

Konverzí hry z PSX utrpěla nejvíce grafická část hry. Herní engine je přiškrcený, nejspíš právě proto, aby mohl pracovat i na PSX. Je navíc hodně náročný na hardware a působí na první pohled nemoderním dojmem. Jediné, co snese od začátku přísnější měřítka, je zpracování nočních misí, u kterých se nedokonalosti enginu ztrácí v záři světel. Dokonale je to předvedeno při odrazu světel od mokré vozovky. Pravoúhlé křižovatky však nezakryje ani noc. Škoda.

Hra si libuje v detailech jako jsou chodci na ulicích, ulétávající poklice a další. Moc se mi líbila pěkně zpracovaná orientační mapa. Jsou na ní dvě základní šmouhy, jedna představuje vaše vozidlo, druhá cíl mise. Směrem k cíli se táhne tmavý kužel usnadňující volbu ideální trasy. Výborné je zobrazování polohy policejních vozů včetně jejich zorného úhlu. V některých misích je totiž obzvláště výhodné se policii vyhýbat.

Zvuky jsou realistické včetně aplikace Dopplerova efektu. Hudbu je také stylová a velmi pěkná.

Pro ty, které už hra na tajného policistu omrzela nebo si chtějí jenom v klidu zajezdit městem, připravili autoři sadu malých her ve hře. Z nich stojí za zmínku snad pouze Survival (Boj o přežití), který vás vrhne do smečky běsnících policistů. Cílem je, jak je vidět už z názvu, přežít.

Pokud ani to nezabere, je poslední šancí zaujmout režisérský režim. V něm můžete podle svých schopností a citu pracovat se záznamem jízdy, přepínat kamery a vytvořit tak reprezentativní záznam vašeho řidičského umění.

Nevhodně je však zpracováno ovládání neakčních částí: autoři nějak pozapomněli na to, že PC je v současnosti už zvykem ovládat myší. To, že se musíte ve všech nabídkách pohybovat klávesnicí, je ještě snesitelné, ve skvělém režisérském režimu však tento nedostatek mrzí dvojnásob. Omezující je také nemožnost kombinovat více ovládacích zařízení současně.

Závěr
Driver je originálně pojatá závodní hra a díky své hratelností se jistě zařadí mezi přední hry letošního roku. Mohla však být ještě o dost lepší.