Hra vám nabízí plný 3D pohled s nastavitelnou kamerou (dokonce s více kamerami, mezi kterými se můžete přepínat) a samozřejmě pohled očima každé z vašich nestvůrek, do kterých se můžete vtělit a ovládat je jako v klasické 3D hře z vlastního pohledu. Taková vámi ovládaná nestvůrka má dokonce občas nějaké schopnosti, které by jinak neměla (zloděj je neviditelný, tlustý démon může házet impy, upír hypnotizovat, temný elf má schopnosti ostřelovače apod.).
Podstata hry je stejná jako v prvním dílu. Nejprve si kouzlem stvoříte několik impů – maličkých skřítků s batůžkem a krompáčem. Těm rozkážete hloubit prostory pro váš podzemní systém. Chodby a jeskyně nestačí jen vykopat, impové ještě pro vás musí každé políčko obsadit: chvíli provozují takový legrační taneček a cink, políčko je vaše. Kromě toho impové kutají zlato a ve volných chvílích zpevňují a zkrášlují stěny vašich kobek. Jakmile obsadí kouzelnou bránu, kterou do světa vcházejí nestvůry, začne vám spousta povinností. První, co bude každá potvora chtít, je kousek místa, kde bude mít trochu soukromí. Vymezíte tedy prostor na doupě a nestvůrky si tam vybudují své apartmá – postel, židli, rakev, hnízdo, železnou pannu apod., plně dle své chuti a anatomických zvláštností.
Další věc, bez které se neobejdete, je drůbežárna. Malá hloupoučká kuřátka se potulují po svém výběhu i po okolí a jen čekají, až si je vybere některá z hladových nestvůrek. Tedy v ideálním případě. Také se vám může stát, že po drůbežárně se potulují hordy nestvůr a čekají, až se vylíhne nějaké kuřátko. (Mimochodem – malé žluté kuřátko bylo do značné míry symbolem prvního dílu Dungeon Keepera. Nyní tuto úlohu plní spíše sličná do latexu oděná Mistress, která asi přece jen lépe útočí na mentalitu potenciálních zákazníků.)
Pokladnice po většinu času zajímá hlavně impy, kteří do ní nosí nakutané zlato; jakmile však přijde čas výplaty, rázem se stane centrem pozornosti všech nestvůrek, a je-li prázdná, tak i důvodem jejich nespokojenosti.
Spát, jíst a dostat plat chtějí všechny potvůrky, dále se však jejich vkus liší. Čarodějům se zavděčíte velkou knihovnou, kde budou moci zamyšleně bloumat a čas od času vymyslí či vylepší nějaké kouzlo, jiné nestvůry ocení tréninkovou místnost, kde si můžou zadovádět se zbraní. Trollové a tlustí démoni se zavřou do dílny a budou si tam v klidu vyrábět dveře a pasti, temní elfové chtějí zase strážnici, ve které by mohli chodit sem a tam a tvářit se důležitě, a padlí andělé nepřijdou, dokud nepostavíte pořádně temný chrám. Mistress, domina, si pak nejradši protáhne kosti na skřipci či v elektrickém křesle v mučírně a náramně si přitom zakřičí. Malá rada – když hrajete Dungeon Keepera 2 a náhle zazvoní telefon, buď vyžeňte všechny Mistressky z mučírny nebo si ztlumte zvuky, jinak vážně utrpí vaše slušná pověst (zvlášť, pokud hrajete v práci – joj, to byla ostuda).
Nesmím zapomenout ani na obvyklý ekosystém Dungeon Keepera, tedy koloběh zajatců a mrtvol. Nejprve je nutno použít hrubou sílu a bušit do nepřítele, dokud nepadne. Pak přiběhne imp, popadne jej a hrdina už si to sviští po podlaze do vězení. Tam se probere, bezmocně chodí sem a tam a očekává svůj osud. Ten je plně ve vašich pařátech. Je možno nechat vězně prostě pojít – kosti takových ubožáků mají tu skvělou vlastnost, že namísto pasivního práchnivění klidně chodí a bojují za vás. Kostlivec sice není nijak silný, zato však má všechny metabolické problémy šťastně za sebou, takže nemusí ani jíst ani spát (na druhou stranu se mu ani nehojí zranění, asi to má něco společného s absencí bílých krvinek). Další obvyklá cesta z vězení vede do mučírny. Pokud všechny vaše přístroje nejsou zrovna obsazeny relaxujícími Mistresskami, můžete na ně vhodit svého vězně a počkat, co s ním udělá pár minut rafinovaného mučení. Takoví vězni se dělí na dvě skupiny: na ty, na které jste zapomněli a ze kterých zbude jen hromádka na podlaze a na ty, které jste čas od času během mučení kouzlem vyléčili a kteří se dožijí pochopení, že celou dobu bojovali na špatné straně, a přidají se k vám. Můžete tak získat velmi schopné pomocníky, kteří často předčí vaše vlastní potvory. Zajatce je možné také vhodit do arény nebo obětovat v chrámu. Pokud je vaše vězení plné nebo impové pomalí a hrdinové zemřou dříve, než se tam dostanou, jejich těla stejně nepřijdou nazmar – můžete je tahat na hřbitov, kde z nich povstanou upíři.
Nakonec jsem si ponechal dvě místnosti, které v prvním dílu nebyly: hernu a arénu. Od určitého okamžiku hry vás začne v pravidelných intervalech obtěžovat hláška ‚Your creatures need a Casino‘ a neustane, dokud hráčské doupě nepostavíte (okamžitě je vystřídána hláškou ‚Your Casino is too small‘). Do kasina totiž rády chodí všechny nestvůry a ochotně tam utrácejí své peníze za pití a hazardní hry. Potvory se baví, vy z toho máte profit, zkrátka pohoda – ovšem jen do okamžiku, kdy některá z potvor vyhraje Jackpot. Nestvůry se sice baví ještě lépe, zato vaše pokladna krvácí. Aréna je zábavou z trochu jiného soudku. Prvotně slouží ke cvičení vašich potvor až na osmou úroveň (tréninková místnost je přestane bavit, když dosáhnou čtvrté úrovně). Děje se to však tak zajímavou formou, že aréna slouží také jako zábavná podívaná pro ostatní. Vezmete zkrátka hromadu tvorů, vrhnete je do díry v zemi a oni se začnou mezi sebou mydlit hlava nehlava, všichni proti všem, dokud nezbude jediný. Jede se tvrdě a naostro. Naštěstí v tomto díle Dungeon Keepera smrtelně raněné nestvůry neumírají okamžitě, takže když máte dost impů, odtáhnou poražené do jejich doupat a tam se za nějakou dobu zase zotaví.
Potvory se od dob prvního dílu dočkali jisté ‚humanizace‘. Zkrátka skoro všechny mají dvě ruce a dvě nohy (vlastně všechny kromě mouchy a tlustého démona, který má jenom dvě ruce). Všechny jsou krásně animované. Nejlépe je to vidět, když někdo vyhraje Jackpot. Začne hrát svižná hudba, vyletují girlandy hvězdiček a všechny nestvůry začnou tancovat: upíři jen tak decentně trsají, salamandři se kolébají, mistressky nakrucují a nejlepší taneční kreace předvádí goblin, to se zkrátka musí vidět. V takové chvíli je nejlepší vtělit se do některé příšerky a užít si zábavu ‚zevnitř‘. S každou nestvůrkou si animátoři vyhráli, každá má své vlastní animace, např. při povzbuzování zápasníků v aréně nebo při pojídání kuřat (zatímco rytíř si je prostě nabodne na meč, mistresska je před snědením ještě chvíli potrápí).
V dílně můžete vyrábět dveře a pasti. Za zmínku stojí především tajné dveře – ty se pro nepřítele tváří jako zeď, ovšem jen do okamžiku, než jimi uvidí někoho z vašich služebníků projít. Pasti jsou nejrůznější automatická ubližovadla; nechybí ani klasický valící se kámen, který nadělá z vlezlých vetřelců placky.
Herní systém doznal několika změn, z nichž nejvýznamnější je systém magické energie. Čerpáte ji z obsazeného území a používáte na kouzla. Kromě toho však nějakou energii stojí i údržba vašich impů a magických pastí. Speciálním kouzlem je možno proměnit ji na peníze. Kouzel není mnoho, nejčastěji asi budete využívat ta nejobyčejnější z nich - vytvoření impa, blesk a léčení. Každé kouzlo je možno v knihovně ještě vylepšit. Nejmocnějším kouzlem je vyvolání Hornyho, Rohatého, který už není ve hře jako normální nestvůrka. Vydrží ve vašem dungeonu jenom chvíli, než vám spotřebuje všechnu magickou energii, ale zato je nesmrtelný a je to nelítostný zabiják. Jinak se Horny objeví až na konci, aby si vyzvednul dobytý krystal.
Jednotlivé scénáře jsou vytvořeny skutečně zajímavě, za celou hru nemáte pocit, že by se autoři opakovali. V jedné misi máte za úkol zastavit hrdinu, který se pokusí projít vaší říší, v jiné zajmout a konvertovat mnichy, aby vám pomohli proti upírům od sousedů, v další povraždit dost hrdinů dříve než sousední zloduch a získat tak proti němu podporu temných andělů. V některém scénáři nemáte dost zlata a musíte šetřit, jak jen to půjde, v jiném nemáte žádnou bránu a všechny nestvůry si musíte ve vězení či na hřbitově vypěstovat z poražených nepřátel a jindy třeba nemáte žádný prostor a musíte opatrně infiltrovat hrad hrdinů pomocí tajných dveří. V jednom z nejhezčích scénářů máte za úkol dát na mučidla a konvertovat tři syny mocného rytíře – otec mezi ně rozdělil informaci o ukrytí krystalu. Jenže jakmile první z nich padne k zemi, ostatní se pokusí utéci branami hrdinů pryč. Taková akce vyžaduje obrovské přípravy a výborné načasování.
Hra obsahuje i další mapy pro jednoho hráče i pro multiplayer. Díky vylepšení herního systému je multiplayer zábavnější než v prvním díle, jen nevím, proč zůstalo zachováno omezení na maximálně čtyři hráče. A komu to ještě nestačí, může si zahrát volbu nazvanou My Pet Dungeon (Pet = domácí mazlíček) a stavět si systém chodeb a místností jen tak, bez jasného cíle a bez vlezlých nepřátel. Hrdinové přijdou, jen když je hráč pozve, aby otestoval funkčnost svého dungeonu.
Na závěr se musím zmínit o videosekvencích. Ty jsou prostě úžasné. Kromě intra a outra se vám po každé dohrané misi zpřístupní jedna renderovaná sekvence z ‚běžného života dungeonu‘, která sice nijak nesouvisí s tím, co jste ve hře právě dělali nebo budete dělat, ale která výborně pobaví a navíc je velmi pěkně vytvořena. Často jsem si zahrál ještě jednu misi jen proto, že jsem byl zvědavý na další animaci. A když jsem dohrál poslední misi a shlédnul závěrečnou sekvenci, musel jsem si říci: Dungeon Keeper 2 je vážně moc fajn hra.
4/5 | Grafika | ŚŤŽŹ… |
Zvuky | ŚŤŽŹ… |
Hudba | ŚŤŽŹ… |
ŚŤŽŹ… | Hratelnost | ŚŤŽŹ… |