Emperor: Battle for Dune – Vivat F. Herbert a Westwood

Světlo světa spatřilo další pokračovaní legendy - a nutno uznat, že se jedna o následníka důstojného. Konečně. Po řadě pokusů o překonání první RTS všech dob (a po jednom naprosto strašném remake...) přichází konečně hra, která si označení "pokračovatel Duny 2" zaslouží. A navíc je od Westwoodu - původních autorů RTS perly Dune.
Žánr: strategie
Minimum: PII 300Mhz, 64MB RAM, 8MB 3D grafická karta, Windows
Doporučeno: Pentium II 400Mhz, 128MB RAM, 32MB 3D grafická karta
Multiplayer: ano
3D: ano
Výrobce: Westwood
Distribuce: Westwood

Světlo světa spatřilo další pokračovaní legendy - a nutno uznat, že se jedna o následníka důstojného. Konečně. Po řadě pokusů o překonání první RTS všech dob (a po jednom naprosto strašném remake...) přichází konečně hra, která si označení "pokračovatel Duny 2" zaslouží. A navíc je od Westwoodu - původních autorů RTS perly Dune.

Jen mezi herními benjamínky najdeme lidi, kterým slovo Dune nic neříká - pro ty tu máme berličku: Warcraft. Pořád nic? Tak ještě C&C (i když ten sem píši jen s krajním odporem...) Pokud ani teď nevíte o co se jedná, pak se raději vraťte ke svému Barbie simulatoru a my ostatní budeme v klidu pokračovat.

Že původní Duna byla počinem génia, není třeba znovu opakovat. Byla první, originální a hlavně vysoce hratelná. Všechny pozdější hry na toto téma pak už jen bohapusté kopírovaly - třeba zmíněný Warcraft se nedá brát jinak, než jako pouhá kopie (ač mu to z popularity nic neubralo). A proto se nesmíme divit značné snaze Westwoodu o znovuoživení zašlé slávy svého dílka. Po naprosto katastrofální Duně 2000 (která vše, co bylo na Duně dobré, zlikvidovala příšerným C&C engine) měli však autoři řádně ztížený úkol - k úspěchu jim už nestačilo přepsat vše do nové grafiky, potřebovali nápad. Lépe řečeno NÁPAD. A ten se dostavil.

Emperor: Battle for DuneEmperor: Battle for Dune

Emperor: Battle for DuneEmperor: Battle for Dune

Oním nápadem se ukázalo přeci jen být zpracování - a to rovnou ve třech rozměrech. Představte si dokonale plastickou krajinu, plnou skalnatých plošin a dunami posetých nížin, které z vetší části vyplňuje písek - ukrývající jednu z nejmocnějších přírodních sil této nehostinné planety. Červy. Teď na celou scenérii nechte prudce dopadat sluneční paprsky a rozviřte písek větrem, který tu a tam unáší ptáky-mrchožrouty a dopřává slastné ochlazeni těm několika málo savcům, co na tomto nehostinném světě žijí. Nesmíme ale zapomenout na civilizací poskvrněná místa na tváři planety a proto si rychle přimyslíme desítky budov a jednotek, provedených opět nádherně plasticky a různorodě. Chybí nám k idyle ještě něco? Ach ano, pohyb. Vdechneme proto celé krajině život – necháme ptáky plachtit a červy červit, písek poletující rozpáleným vzduchem proženeme okolo lelkujících vojáků, kteří z nedostatku činnosti pálí už desátou cigaretu a nedaleko nich sniper trénuje na veverce přebíhající vzdálenou dunu. Krása, nemyslíte? K dovršení reality ještě nedaleko přidáme harvester při usilovné práci a nad ním se vznášející letadélko Káně, hlídkující, zda se neobjeví koráb pouště (zcela výjimečně nemyslíme velblouda). Tak a teď porovnejte svoji představu s okolními obrázky – dobré, že?

Jak už bývá zvykem ve 3D strategiích, nelze opomenout práci s kamerou. I ta je zde řešena vskutku originálně. Máte pochopitelně možnost zrotovat pohled o 360O a navíc zoom. A ten je právě tím originálním prvkem – kamera se při něm pohybuje po jakési parabole, takže v maximálním přiblížení se díváte na celé dění „z boku“ a při největší vzdálenosti pak „z vrchu“ – to vám dává perfektní přehled o všem, co se kde šustne (včetně oněch „veverek“ – fanoušci Duny si teď rvou vlasy, protože se nejedná o obyčejné hlodavce, ale pouštní myši Muabdib (nebo tak nějak – je to dávno, co jsem četl Dunu…), ale to není důležité). Ono je totiž nutné počítat se zmiňovanou plastičností povrchu, a proto z některých úhlů prostě za skálu nevidíte… Terénní nerovnosti se pochopitelně projevují i v strategickém umístění vašich staveb a jednotek – taková jednotka pak nejen vidí dál, ale i lépe míří a je pro protivníky daleko horším cílem (pochopitelně zase nemůže střílet přímo „pod kopec“, a tak se dá její momentální výhoda snadno změnit v nepoužitelnost). Jelikož jsou všude skály a kopce, je také mnohem snazší ubránit základnu – stačí hlídat strategické přístupy a je vystaráno. Teoreticky.

Ono „teoreticky“ je zde na místě, neboť i AI doznala značných vylepšení (nemluvím pochopitelně o obtížnosti easy, kterou nemá cenu ani pouštět, protože pak projedete celou hru bez větších komplikací a ani si nějaké AI nevšimnete – easy je asi standardní obtížnost pro průměrného Američana ;-)) doporučuji spouštět na hard) – počítač se učí z chyb svých i vašich a většinou vám nepovolí stejnou fintu třikrát (sice není nijak geniální, ale konečně nesází jen na početní převahu, ale i taktizuje. A také čaruje – občas bohaprostě podvádí a rozmnožuje jednotky jako Ježíš Kristus…). Velkou pomocí pro všechny tři strany se však stává jednotka jménem „scout“, jedná se o zvěda, který nemá sice žádné zbraně, ale zato se dokáže pohybovat naprosto tiše a klidně i infiltrovat nepřátelskou základnu – vy pak můžete vypozorovat chování protivníka a upravit strategii. K dobru připočtěme počítači, že tyto jednotky také hustě používá (a evidentně účinně – jednou jsem stejnou misi hrál 2x a při prvním pokusu jsem si zvědů vůbec nevšímal – byl jsem rozdrcen. Podruhé však žádný z nich nedošel do mého tábora a protihráč byl mým útokem velice překvapen. Prosté a účinné).

Ale abych vás dále netrápil – o co tady vlastně půjde? Jako vždy o koření, melanž. Když za poměrně nejasných okolností předčasně zemře imperátor, nikoho nepřekvapí všeobecné podezření směřující k hlavní „čarodějnici“ z Bene Geserit. Ale jen nemoudrý muž se plete do záležitostí žen, a tak celá říše se začne věnovat daleko závažnějším otázkám. A tou hlavní je právě Duna - Arrakis. Od nepaměti je místem sporů a neustálého soupeření, ale teď vše vyvrcholí všeobecnou válkou o právo využívat léno Arrakis. Jako vždy má konflikt tři strany – Atreidy, Ordose a Harkonneny (ti zlí) a otevřená válka je nevyhnutelná. Kdo kontroluje Arrakis, kontroluje i melanž a tím i vesmírné lety a celé impérium. Zatím to vypadá na stejný příběh, jako byl ten původní, ale nenechte se zmást – všechno je do posledního detailu nové, jenže mezi břemena recenzenta patří i obava z prozrazení úžasného příběhu a to by bylo po prémiích ;-) Nicméně základní idea je stejná, jako vždy – vybrat si jeden rod a přežít. Nebude to nic jednoduchého, protože se na vašich operacích velice významně podepíše i politika okolního vesmíru – o Bene Geserit ani nemluvě. Příběh, plný zajímavých a nečekaných okamžiků, vám bude vyprávěn pomocí nádherných a bravurně hraných (zdálo se mi, že jsem mezi herci poznal i Sedmou z devíti ze StarTreku) filmečků, které neměří na minuty, ale na desítky minut (netroufnu si odhadnout, ale hodinka to jistě bude)!!! (to je také důvod, proč celá hra je na 4 CD). A téměř po každé druhé misi budete odměněni za svou snahu novým filmovým zážitkem. Pro neangličtináře je ale absence titulků ranou pod pás a nezbývá než spoléhat na precizní výslovnost herců (krom Ordosů se jí také dočkáme).

Emperor: Battle for DuneEmperor: Battle for Dune

Emperor: Battle for DuneEmperor: Battle for Dune

Významné změny se týkají také systému výše zmíněných misí – před každou se vám zobrazí taktické mapa s současným rozložením sil, po vybrání regionu pro útok se zazoomuje pohled na tuto oblast a její okolí a vy máte před sebou přehled vojenské podpory a hlavních cílů. Po potvrzení útoku ještě váš mentat (bojový počítač a rádce v jedné, sympatické, osobě) shrne celkový brífink a procentuálně vám ukáže obtížnost mise (platí, že 100% je na 50% sebevražda ;-)). Ale nejen vy povedete útoky (stejně jako dříve) – i protivníci budou dále trhat vaše obrané linie – při každém takovém útoku pak máte na vybranou, zda přijmete výzvu a zareagujete protiútokem, či naopak provincii spěšně opustíte a necháte ji tak jako snadnou kořist. Sice tuto druhou možnost moc často nepřijmete, protože v konečném důsledku byste museli ten kus země dobývat znova, ale někdy se hodí.

V boji pak vše probíhá jako před lety – postavit základnu, těžit melanž, opevnit základnu, těžit melanž, odrážet útoky, těžit melanž a konečně sebrat armádu a převálcovat nepřítele. AI počítače vám však (hlavně v pozdějších misích) tento úkol značně ztěžuje. A aby bylo čím bojovat, přibylo i celkem solidní množství nových jednotek (v porovnání s C&C od stejné firmy). Chtěl jsem se tomu vyhnout, ale už není zbytí, takže „Pánové představte se!“ (Atreides, Ordos and evil Harkonnen – pamatujete na intro Dune 2?)

Atreidové – nikdo nemůže pochybovat, že se jedná o ty „hodné“. Absolutní loajalita jednotek a až fanatické lpění na zákonech a morálních kodecích z nich udělalo přirozené spojence pouštního lidu Fremenů (ve filmech nádherně svítí jejich modré oči). Tito muži pouště bojují po boku Atreidů a jsou pro ně velkým přínosem. Nejen, že se jim v boji žádná jednotka (mluvím o vojácích) nevyrovná, ale také dokáží jezdit na červech a tak se vám dostane jejich pomoci vždy dříve, než posil ze základny. Také pohyb po písku zvládají tak, aby nepřilákali pozornost gigantických kroužkovců, což je velká výhoda. Jednotky Atreidů pak tvoří klasická pěchota atd. ale novinkou jsou ostřelovači, jejichž pohled skrz zaměřovač je smrtelný pro všechny neobrněné jednotky. Dále potkáte kulometčíky a scouty. Nebudu vyjmenovávat všechny jednotky a tak zmíním jen super sonický tank, který sice má na pancíři napsáno „křehké, neklopit“, ale jeho výstřel je smrtelný pro každou těžkou jednotku. Z netradičních by bylo dobré ještě zmínit Moongose (robot s raketami a pomalými nožkami) či Minotaur (jeho těžší bratříček). Naopak klasikou zůstávají Ornitoptéry, jejichž letka dokáže zlikvidovat velkou část základny a zmizet za obzorem. A jako vždy je zde i mega-zbraň – Hawk Strike, těžce demoralizující střela, rozsívající v řadách nepřítele paniku (jednotky mohou vyběhnout z mapy a je po starostech).

Ordos – galaktičtí obchodníci a piráti. Nevídaný technologický rozvoj a předplacené služby obchodní gildy jim umožňují rychlé a vražedné vyzbrojení přímo z vesmíru. Jejich oddanost patří penězům, jak je u žoldáků zvykem a jejich jednotky představují tvrdé bojovníky. Zbraně jim zůstaly de facto shodné s Dune 2 a novinkou jsou snad jen chemické obranné věže, jejichž účinek na pěchotu je vskutku impozantní (nicméně proti Ornitoptérám si prostě neškrtnou). Speciální jednotkou můžeme pak nazvat Deviatory, který zásahem změní stranickou příslušnost jednotky a ta pak bojuje po vašem boku (armáda z Devastátorů a Sonic tanků představuje neporazitelnou kombinaci). Vlastní imozantní jednotkou je ještě Laser tank, který je rychlý a smrtící – bohužel křehký. Stejně jako dříve i dnes Ordové patří k relativně nejslabšímu rodu, nicméně v rukou zkušeného stratéga dokáží správnou kombinací technologie své zdánlivé místo outsidera velice rychle opustit. A specialitka? Matoucí střela, jejímž vlivem nepřátelské jednotky počnou útočit jedna na druhou. Velice silné a velice časově náročné. Hra za Ordy je rozhodně nejtěžší, ale zato nejzajímavější.

Harkonnen - psychicky degenerovaný rod, jehož hlavním stylem vlády je teror. Jednotky se vyznačují fanatismem, který se dá vyjádřit větou „když padnu, bude mi lépe, než kdybych prohrál“. Těžké jednotky patří k nejsilnějším v celé hře a s podporou pěchoty imperiálních Sardaukarů je jejich armáda předem určena k vítězství. Nejsilnější zbraň představuje ultimátní Devastátor, který se s žádnou jednotkou nezastaví víc než na dva výstřely – pomalý, ale devastující. Mezi pěchotu započteme zákeřné minometčíky a jako protipěchotní zbraň se uplatní plamenomety (ve formě věží – smrtící, jako tank – zajímavé). Navíc disponují Hand of Death – ničivé rakety typu „vystřel a zapomeň“. Ale dost o tomto zkaženém rodu – nemám je rád.

Světlé stránky hryTemné stránky hry
  • Duna
  • grafika
  • příběh a jeho podání + herecké výkony
  • nové jednotky
  • plně 3D
  • krásné hlášky jednotek
  • skoro všechno ;-)
  • podvodník počítač
  • HW nároky
  • časem stereotypní
  • zjednodušeno
  • neúplné využití 3D terénu
  • nemožnost trvalého grupování jednotek

Fantastickou novinkou je povyšování všech jednotek – nad hlavou každé se vznáší označení hodnosti, které se mění s narůstajícím počtem zabitých nepřátel. S hodností pochopitelně roste procentuální úspěšnost střelby a hlavně její účinnost a rychlost. Sonic tank na nejvyšší úrovni se promění v sonickou opakovačku, před kterou není úniku. Maličkost, ale potěší. Co naopak nepotěší, je nemožnost seskupování jednotek. Můžete sice označit celý houf, ale nelze jej uložit jako předvolbu. Maličkost, ale…

Stavby zůstaly stejné a tak si myslím, že nemá cenu je popisovat. Rozdělení na podpůrné (rafinérie, elektrárny atd.), výrobní (kasárna, továrny atd.) a obranné (věže, zdi) je více než intuitivní a jejich ovládání přes panel v pravé části obrazovky pochopí každý. Stejně tak jako příkazy jednotkám pomocí stejného panelu, kdy lze nastavit útok i obranu určené pozice převzaly všechny ostatní RTS, takže už budu stručný.

Emperor: Battle for DuneEmperor: Battle for Dune

Emperor: Battle for DuneEmperor: Battle for Dune

Vrátím se však ještě ke grafice – nemohu si pomoci, je vážně úžasná (tedy za předpokladu, že vlastníte odpovídající hardware, protože minimální doporučená konfigurace stačí sotva na rozjetí filmečků, o hře raději nemluvě). Všechno je jako živé, všude samá animace a efekt, ať už sledujete život v poušti, či vaše vojáky, vždy se budete bavit. A pozorovat kouř za raketami, či animace ostatních jednotek při boji je zkrátka pastva pro oči. A když se odnikud vynoří plně trojrozměrný červ, budete jen tiše valit zraky. Westwood přizpůsobil grafiku pro 21. století a udělal to vážně dobře (škoda jen, že maximální rozlišení si vychutnáte až na strojích 22. století ;-) Hudba ani zvuk nezaostává, jak je ostatně zvykem. Některé motivy si budete broukat ještě pěkných pár týdnů (jako já – nepřeji nikomu slyšet ;-).

Závěrem – ačkoliv byla celá recenze navýsost pozitivní nesmíme zapomínat i na zápory téhle věcičky. Jednak počítač podvádí, a to je nečestné a nesportovní. Dále – jedná se pořád o tu samou Dunu (i když to je možná klad). Těžba koření je daleko jednodušší – Caroyl vyhledává sám koření a dohlíží na harvestery – než by bylo záhodno. A na tak dlouhý vývoj, by mohlo být více jednotek. Nu, to by stačilo. Emperor se vyplatí zahrát už ze sentimentu – a rozhodně kvůli celovečernímu filmu na 4 CD. Je pravdou, že AI by občas někde snesla poopravit a terénní nerovnosti by mohly být více nerovnější, ale celkový dojem je více než příznivý. A teď mne omluvte – za Ordose jsem ještě nedohrál.

Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 8/10
Duna, Duna, Duna - v novém kabátě a maličko jednodušší.
Celkové hodnocení: 8/10
Diskuze (22) Další článek: Matrox Millenium G550 jede!

Témata článku: , , , , , , , , , , , , ,