Eternal Darkness: Sanity´s Requiem – sbohem zdravý rozume

Platforma: GameCube
Multiplayer: ne
Paměťová karta: 15 bloků
Výrobce: Silicon Knights
Vydavatel: Nintendo
Distributor pro ČR: Conquest (www.gamecube.cz)

O tom, co se zrodilo v Temnotě

Všechno to začalo knihou. Kdo zná sérii Evil Death nebo ještě lépe dílo Howarda Philipse Lowecrafta, ten moc dobře ví, jak může být taková kniha nebezpečná. Tahle se jmenuje „Tome Of Darkness“, je stylově vyvázána v lidské kůži, psána lidskou krví a otevírá cestu do pekla. Vypráví o třech Prastarých, které můžeme považovat za Bohy Temnoty, což je nepopsatelný prostor mezi světy a mimo čas, ze kterého Prastaří občas zavítají do nějakého „normálního“ světa, aby jej ovládli a pozřeli, obětovali a utopili v Temnotě. Je to už dávno, co objevili náš svět a nyní se připravují na svůj příchod k nám. Pro věčné je ovšem století vteřinou a proto jejich příchod trvá tisíce let. Lidé, zasažení jejich mocí a další, mnohem hroznější služebníci, připravují vše potřebné, provádějí zakázané rituály a staví zakázané chrámy nejen pod zemí. Naštěstí existuje také hrstka relativně odvážných (většinou jsou k tomu donuceni okolnostmi a nemožností si vybrat), kteří s těmito přisluhovači Temnoty svádí krutý boj. Ti nejvýznamnější z těchto „bojovníků světla“ si předávají prokletou knihu, která jim za vysokou cenu umožňuje získávat nadpřirozené schopnosti (můžete to nazvat magie) Prastarých a využívat je proti nim. Protože trojice Prastarých je navzájem nepřátelská a temní bohové svádějí věčný boj o nadvládu nad zbývajícími dvěma. Jejich boj je stejně nekonečný jako jejich nesmrtelnost.

Na začátku vašeho příběhu umírá blízký příbuzný, kterého měla vaše postava velmi ráda. Proto přijíždí do starcova domu, který jí byl odkázán i se vším zbývajícím majetkem. Dům je to starobylý a obrovský, až nápadně připomínající panské sídlo z Resident Evil. Vzhledem k tomu, že zesnulý odešel velmi záhadným a krvavým způsobem (identifikace byla opravdu hodně obtížná), rozhodne se vaše dvacetiletá hrdinka zavřít se v domě a hledat tak dlouho, dokud nenajde nějakou stopu nebo vysvětlení. Přichází noc a za hřmění blížící se bouře chodíte dlouhými chodbami a rozlehlými pokoji plnými starobylých knih a předmětů, přičemž nacházíte více stop, než by se vám líbilo. Netrvá to dlouho a otevírají se maskované dveře, abyste s úderem půlnoci vstoupili do tajné místnosti, kde na stole leží prokletá kniha. V ní jsou kromě magických rituálů popsána staletí bojů mezi silami Temnoty a lidmi. Začínáte číst příběh prvního člověka, který se kdy setkal s Prastarými a zapomínáte na čas. Zdá se, že pod maskou světa jak ho známe, existuje něco mnohem děsivějšího.

Nejlepší nápady

Eternal Darkness (dále jen ED) je tak originální a nápaditá hra, že je nemožné pospat zde všechny její klady a vysvětlit, jak přesně fungují. Zajímavé to začíná být už tím, že Prastaří jsou tři a nemají se navzájem rádi. To se prakticky projevuje tím, že jejich jednotlivé posluhovače a pasti musíte likvidovat za využití kouzel a schopností „opačného“, nepřátelského Prastarého. Opačný když jsou jen tři? Ne, je ještě jeden, čtvrtý, ale s tím už je to vážně složité. Abyste mohli využívat schopnosti jednoho Prastarého proti těm ostatním, musíte se mu ovšem zaslíbit. To v praxi funguje tak, že si nedlouho po úvodu hry efektním způsobem (v rámci příběhu) vyberete jednoho z bohů, který prostoupí vaši postavu. Tím získá určitě slabiny a silné stránky, které jsou samozřejmě pro jednotlivé Prastaré různé (některý má silnější kouzla, jiný zase odolnější služebníky atd.). Tím nejhlavnějším triumfem ED je však způsob, jakým vaše postavy prochází hrou a jakým je podán celý příběh. Jak čtete v proklaté knize historii lidí, kteří v minulých stoletích (od dob, kdy byl Řím mladý až po velmi nedávnou minulost) bojovali s Prastarými, převtělujete se do jejich kůže a odehráváte sami vyprávěný úsek minulosti. V praxi to znamená, že hra neustále mění dobu, ve které se nacházíte, prostředí, ve kterém se pohybujete, postavu, za kterou hrajete (!) a s tím samozřejmě souvisí zbraně a často i celý herní styl. Když se budete pohybovat v tajemném chrámu ukrytém v pralese v kůži mladé Amazonky s mečem, připomíná hra silně Tomb Raidera (včetně nesčetných pastí a vzácných artefaktů, které otevírají cestu dál). Jiná část hry vás uvrhne do role mladého rytíře, který ve středověku bojuje proti Temnotě svým mečem. Jindy zase budete řešit vpravdě detektivní záhadu na území kostela v roli starého mnicha. Potom vás čeká návrat do již navštíveného chrámu, ale o stovky let později v roli dobrodruha podobného Indiana Jonesovi (a mnohem lépe vyzbrojeného, než byla nešťastná Amazonka – ne že by to proti Prastarým znamenalo kdovíco). Nezapomenutelná je také pasáž v dobře známém kostele během světové války, kdy je zde zřízena polní nemocnice, ze které v noci záhadně mizí pacienti. Kromě mnoha dalších epoch a postav pak finišujete v roli hasiče, který po válce v Kuvajtu pomáhal s hašením ropných plošin (a v podzemí pouště objevil labyrint, ukrývající něco hodně ošklivého) a samozřejmě – finále se odehrává v domě, kam si pro vaši pečlivou čtenářku přijdou síly Temnoty, neboť její předchůdci zde nashromáždili předměty, s jejichž pomocí je možné zvrátit křehkou rovnováhu Všehomíra. Mezi nejpůsobivější momenty pak patří odhalení, že přímo pod oním starým domem se nachází nekonečně dlouhá, vpravdě Lowecraftovská chodba vedoucí do hlubin Země a do neméně Lowecraftovského kamenného města Prastarých. Vynikající na častém a efektním střídání postav je, že některé na konci své cesty Temnotě podlehnou a proto se jim musíte v roli někoho dalšího později postavit. Budete ohromeni jako já, když se vámi ovládaný hrdina začne postupně měnit v zombii a jak budete procházet hrou, jeho chůze se bude neustále zvláčňovat a pokožka blednout, až si uvědomíte že už neovládáte člověka, nýbrž ploužící se přízrak z hororu.

Je to Resident Evil!

Tolik bych mohl v zásadě prohlásit k systému, jakým se bude vaše postava pohybovat hrou. Je toho ale víc. Kromě nevyčíslitelné plejády zbraní od sečných a výbušných až po magické a střelné je tu především magie samotná, alfa a omega v boji s nadpřirozenými bytostmi. S docela klidným svědomím mohu prohlásit, že objevování kouzel (některá nacházíte sami, ale spoustu jich můžete nebo musíte odhalit experimentálním skládáním jednotlivých run a magických slov, což je nad očekávání zábavné vzhledem k tomu, že si prostě „sestrojíte“ kouzlo, jaké se vám líbí) a především jejich používání je tím nejpůsobivějším kouzlením, co jsem kdy ve hře viděl. Když chcete některé provést, začnou se kolem vás rozléhat nepopsatelné hlasy Prastarých, odříkávající zakázaná slova, přičemž se v kruhu okolo vás objevují zářící symboly a runy, ze kterých nakonec vyšlehne světlo a vytoužený magický efekt. Nabídka kouzel je přitom stejně bohatá jako výběr zbraní – je tu cokoliv od léčení přes neviditelnost nebo vyšší pohyblivost až po vynikající očarovávání předmětů (očarujete rozbitý předmět a on se spraví, výborné na staré zničené zámky, klíče, dokumenty – nebo očarujete jakoukoliv zbraň a její účinek se nejen zmnohonásobí, ale také může fungovat jako samostatné kouzlo). Hra disponuje extrémně povedeným (přesto značně rozlehlým a tudíž zvyk vyžadujícím) menu, ve kterém můžete dělat cokoliv od konzultování přehledné mapy přes používání a kombinování předmětů, vynalézání kouzel, čtení zápisků až po ukládání hry a přehrávání již shlédnutých animací. Jako ve správné RE hře sbíráte zbraně, munici a doplnění – jak se však blížíte ke konci hry, jsou tyto předměty stále méně významné (leč nezbytné) vedle magie. Nesmíme také zapomenout na vylepšující prvek oproti soubojům v RE sérii – v ED můžete při souboji stisknout tlačítko, kterým se aktivuje přesný výběr místa, do kterého chcete nepříteli udeřit – můžete tak efektně usekat příšerám ruce, nohy, hlavy nebo velké démony zasáhnout přímo do oka (tam jsou o něco zranitelnější, heh).

Vrchol Eternal Darkness

Ten se skrývá za jejím podtitulkem. Sanity´s Requiem je možné přeložit jako „Žalm (pohřební píseň) nad ztraceným rozumem“. Je to hodně volný překlad, ale nejlépe vystihuje podstatu hlavního esa hry. Strašlivá síla Temnoty a její děsivé projevy jsou příliš na křehkou psychiku lidí, kteří proti ní bojují. Proto hra obsahuje kromě ukazatele zdraví a magické energie také ukazatel duševního zdraví, který se mění s každým zraněním vaší postavy a při každém odhalení nějaké hrozné místnosti/situace/pravdy/nestvůry. V jedné mimořádně kvalitní sekvenci napadne vašeho človíčka démon tak hrozivý, že vašemu svěřenci prostě vybuchne mozek. Vtip je v tom, že musíte jednak tento originální ukazatel neustále hlídat (zhoršuje se navíc také po každém zranění a zlepšuje se třeba tehdy, když úspěšně vyřešíte hádanku nebo efektně dorazíte protivníka), ale především se hra mění podle toho, jak málo duševní příčetnosti ještě vaší postavě zůstalo. Způsob, jakým se pokles tohoto ukazatele projevuje, je oním vrcholem ED, který nemá v dějinách videoher obdoby. Tak předně: čím jste na tom s příčetností hůř, tím šílenější a šikmější úhly využívá kamera, sledující děj. To samo o sobě je docela působivé (hráči Silent Hillu vědí, oč jde). Ale hlavní je takřka nekonečný seznam halucinací, které při nízkém ukazateli duševního zdraví začne vaše postava mít (a hra je samozřejmě designována tak, abyste se několika situacím s mimořádně nízkým ukazatelem nemohli vyhnout). Tak třeba jen tak jdete chodbou a najednou vaší postavě upadne ruka a z ramene začne tryskat krvavý gejzír. S rukou vám na zem spadne i zbraň, kterou jste právě nesli. Začnete běhat dokola a přemýšlet co s tím, když tu vám upadne hlava a tělo se v záplavě krve sveze na zem, abyste se probudili znovu na začátku té chodby, samozřejmě fyzicky v pořádku. Nebo se chystáte někam vejít. Jak projdete dveřmi, změní se obraz na černobílý. Tak hrajete dál, bojujete s příšerami a sbíráte předměty, když tu se náhle zableskne, stojíte opět před těmi dveřmi a víte, že co jste odehráli černobíle, byl jen sen. Realita za dveřmi pak někdy odpovídá tomu, co jste právě viděli nebo také vůbec ne. Takových případů bych mohl uvádět mnoho. K těm nejdrsnějším patří efekty, simulující poruchu konzole nebo televize. Ne nadarmo je na první stránce manuálu ke hře uvedeno, že hra obsahuje efekty, simulující různé takové poruchy. Změna ovládání je nejběžnější, naučíte se jí přizpůsobovat. Výpadky obrazu a zvuku jsou horší. Nejděsivější a nejvtipnější však rozhodně bylo, když uprostřed hry, kdy už je příběh hodně dobrý, rozjetý a napínavý, naskočil na obrazovce nápis: „To byl první díl série Eternal Darkness. Boj o lidskou planetu teprve začal, čekejte další ohromující události a rozuzlení v příští epizodě, vyjde brzy! Nezapomeňte si ji objednat u svého oblíbeného prodejce počítačových her!“. Těžko popsat dojem, který takový nápis na obrazovce v člověku vyvolá (kdo dohrál prvního Soul Reavera, ten to zná, jenže v Soul Reaverovi to nebyla halucinace, hmmm).

Na co grafika nebo hudba?

S tím, co jsem zde napsal, by vám mělo být jasné, že ED je zásadní událost i kdyby grafika a ozvučení nedostály vysokým kvalitám zbytku hry. Nicméně ED disponuje báječnou grafikou, vše je kompletně 3D, kamera, která sleduje děj, připomíná třeba Silent Hill. Postavy jsou úžasně rozpohybované, mimika výborná, plejáda modelů vašich hrdinů i nepřátel bohatá jako v málokteré hře. Mezi nejpovedenější monstra jednoznačně řadím hmyzovité obludy, které vykuchají člověka zaživa a potom se navléknou do jeho kůže, aby v ní dokonale maskovány čekaly na další oběť, přičemž proces onoho vykuchání a převtělení uvidíte nesčetněkrát na vlastní oči díky přítomnosti mnoha NPC postav, dodávajících hře potřebnou živou atmosféru, naplněnou hrůzyplnými výkřiky a krvavým divadlem. Hudba je většinou temná, hučivá, plná neznámých zvuků a tedy dokonale atmosférická, najdete tu ale také pár chytlavých melodií. Dabing byl díky mnoha dialogům a animacím jistě náročný, nicméně tvůrci jej zvládli na jedničku.

Tak už si ten GameCube kupte!

Možná by mi to jako fanouškovi PS2 mělo být líto, ale protože jsem v první řadě hráč, jsem šťastný, že nám GC přinesl takovou pecku. Alespoň už nemám dojem, že si jej pořizuji jenom kvůli sérii Resident Evil. Eternal Darkness mne dokonale překvapila, potěšila a než se mnou skoncovala, měl jsem na hru takový návyk, že se už nemohu dočkat, až to zkusím znovu a přikloním se k jinému Prastarému (což ovlivní mnoho nuancí příběhu, animaček i samotné finále). Eternal Darkness je vynikající, zábavná hra, plná nepopsatelné atmosféry a nabitá takovou originalitou, až se to nedá slovy vyjádřit. Zkuste to s ní a nebudete zklamáni!

Grafika: 9/10
Zvuk: 10/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 9/10

Eternal Darkness vyšla z Resident Evila, aby nám představila mnohem promyšlenější horor a jeden z nejzásadnějších nových nápadů v počítačových hrách – halucinace.

Celkové hodnocení: 9/10