Final Fantasy XII: The Zodiac Age - omlazená legenda (recenze)

Square Enix to v posledních měsících pěkně rozjíždí s portováním jejich starších her pro Nintendo Switch. Ani se není čemu divit. Nejnovější konzole od Nintenda si vede opravdu výborně a stejně tak se daří i hrám, které tam vycházejí. Aby toho nebylo málo tak se vydalo na Switch hned několik dílů série Final Fantasy během pár týdnů. Začalo to tím nejznámějším a obecně nejvychvalovanějším. Samozřejmě není řeč o ničem jiném než Final Fantasy VII, na jehož předělávku čekáme už pěkných pár let.  

Oříznutí cut-scén je docela zvláštní. Prostor dole se alespoň využívá na titulky

Následovaly HD verze dílů X a X-2. My se ale podíváme na dvanáctý díl, který původně vyšel roku 2006 na druhý PlayStation. Hned následující rok ale vyšel znovu exkluzivně pro japonský trh v edici Zodiac Job System. Tato verze přinášela několik docela zásadních novinek, o kterých si západní hráč mohl nechat jen zdát. Tedy pokud nesehnal japonskou verzi. S remakem, který nese podtitul Zodiac Age, jsou ale nové mechaniky k dispozici ve verzích pro všechny platformy a trhy.  

Jelikož jsme se tomuto remaku na Doupěti při vydání nevěnovali, tak jistě neuškodí, když si probereme ty nejdůležitější změny a novinky. Tou nejzásadnější je bezesporu nový systém vylepšování postav. Zatímco v původní verzi všichni členové party sdíleli jeden vývojový strom a mohli jste pro ně vybrat jen jednu třídu inspirovanou znameními zvěrokruhu, tak v Zodiac Age můžete každé postavě vybrat třídu zvlášť.  

Od toho se odvíjí změny statistik některých předmětů a schopností. Pokud jste ale původní verzi nehráli, tak si ničeho ani nevšimnete. Nový systém tříd pak přinesl i úpravy Magicksů, což jsou zdejší kouzla a speciální schopnosti. Nezůstalo to ale jen u změn. Přibylo i zcela nové vybavení. 

Novinky se netýkají jen obsahu příběhového módu. Mimo to v hlavním menu najdete také Trial Mode, kde na vás čeká 100 úrovní, ve kterých se musíte se svojí partou vypořádat s nepřáteli. Postupně se jejich obtížnost zvyšuje, stejně jako následná odměna. Vše, co se vám v tomto módu podaří získat se následně přenáší i do příběhového režimu.

Pokud by vám náhodou nestačilo hru projít jednou, můžete si to zopakovat s New Game+, a to hned ve dvou variacích. Po dokončení příběhu se zpřístupní Strong Mode. S ním budou vaše postavy už od začátku hry na levelu 90, takže s dalším hraním projedete příběhem jako nůž máslem. Alternativa v podobě Weak Modu se otevře po zdolání Trials módu. Stejně jako u klasického příběhu postavy začínají od prvního levelu, ale ve Weak módu se jejich úroveň za celou hru nezvýší. Tohle je tedy mód pro hráče, kteří hledají pořádnou výzvu. 

Režimů je hodně, stačí si vybrat ten, co vám sedne nejvíce

I když to tak nemusí na první pohled vypadat, tak další novinka je dost zásadní. Nově si můžete hru zrychlit. Svět Final Fantasy XII není nejmenší a na každém rohu narážíte na nepřátele. Velkou část herní doby zabijete právě přebíháním z místa na místo nebo souboji s řadovými protivníky. Díky zrychlení to není taková otrava. Během boje si hru navíc můžete kdykoliv zapauzovat a rozdělit rozkazy celé partičce, takže rychlejší tempo v podstatě ničemu neškodí. 

Další v pořadí je novinka, která sice není tak závratná, ale rozhodně dokáže hraní zpříjemnit. V původní verzi jste si mohli celou mapu zobrazit pouze po stisku tlačítka, přičemž se hra zapauzovala. V Zodiac Age si můžete zobrazit mapu během hraní. Obzvlášť orientace v nových lokacích je pak daleko jednodušší.  

Samozřejmě by to nebyl ten správný remaster, kdyby v něm nedošlo na nějaká vylepšení grafické stránky. Na první pohled je vidět, že od původní verze prošla určitou renovací, ale na druhou stranu nepatří titul mezi vzorové remastery. Byly přidány nové efekty a hrany jsou ostřejší. Rozlišení je také o něco vyšší, ale v porovnání s verzemi pro ostatní platformy v tomto ohledu Switch zaostává. Žádné technické problémy jsem ale při hraní nezaznamenal. Všechno běží pěkně plynule a loadingy se načítají okamžitě.  

Vylepšení se dočkala také zvuková stránka. V nastavení si můžete vybrat, jestli ve hře bude znít původní soundtrack, nebo jeho nově předělaná verze, která zní velmi dobře a ani hry z dnešní doby by se za ni nemusely stydět. Když slyšíte líbezný hudební doprovod, tak trochu zamrzí, že ostatní zvuky ve hře zůstaly nedotčeny. Všímal jsem si toho hlavně u kroků postav, které znějí dost směšně. Když už jsme u audia, jistě se také sluší zmínit, že hra obsahuje jak anglický, tak japonský dabing. 

Jinak je ale Final Fantasy XII i po těch téměř 13 letech od vydání stále tím výborným RPG, které se v lecčem vyrovná i současným hrám tohoto žánru. Je tady použitý soubojový systém nazvaný Active Dimension Battle, což je evoluce Active Time Battle, který se objevil už ve čtvrtém díle. Stále spočívá ve volení jednotlivých akcí pro každou postavu. Aby správa skupiny byla o něco jednodušší, tak si soubojovou část můžete automatizovat pomocí gambitů, což jsou jednoduchá makra. Možností je spousta a je jen na vás, jestli je budete využívat. Rozhodně se jim vyplatí věnovat pozornost. S jednou postavou se to dá bez problému ukočírovat, ale když se do party přidají další tři, tak se bez gambitů už neobejdete.  

Příběh hry zůstal nedotčený. Stále je to vyprávění o Vaanovi, který se dostane do ne příliš příznivých situací. Na pozadí probíhají intriky mezi Impériem a Dalmascou. Jak už to tak v japonských příbězích bývá, nic není takové, jak se na první pohled zdá. 

Příběh se neměnil, stále jde o tradiční japonskou míchanici

Důležitou otázkou je, jestli má FFXII co nabídnout i pro hráče, kteří ho před těmi dvěma konzolovými generacemi nehráli a chtěli by si doplnit vzdělání jedné z nejslavnějších JRPG sérií. Mou odpovědí je rozhodně ano. I když je tempo v porovnání se současnými hrami pomalejší, díky zrychlení hry se to dá skousnout. Příběh je výborný bez ohledu na to, kolik času uběhlo od jeho vzniku a některé mechaniky jsou dost originální na to, aby zaujali i neznalého hráče. Pokud tedy dokážete přejít, že Final Fantasy XII už tolik nelahodí oku jako kdysi, Switch verze rozhodně stojí za pozornost.