Mnoho lidí se dnes na hraní her raději dívá, než aby si zahráli sami. Proč? A jak vlastně vznikl celý fenomén Let's Playe?
Málokdo si dnes dovede představit život bez Youtube a jeho videí. Hráči navíc bez ještě jedné možnosti, ideální pro večery, kdy není co dělat a všechny hry už jsou třikrát odehrané. Let´s Playů. Jenže jak to vzniklo a odkud se vzaly? A proč se vlastně tak rádi díváme na někoho jiného, jak se rozčiluje u hry, místo toho abychom si ji zahráli sami?
Ach ta historie
No jo, ale bez ní bychom si neudělali pořádný obrázek. Sdílené záznamy z her jsou starší, než by jeden řekl. Ten úplně první se tradičně nedá přesně dohledat, po každém tvrzení se najde jeden o hodinku dvě starší, vtipnější, s videohrami propojenější...
Nezpochybnitelný průkopník prvních „Let´s Playů“ je ovšem Something Awful. Komediální webovky zveřejňující obrázky, články, reakce na dění ve světě atd. A jedno z mnoha vláken na jejich fóru se věnovalo hře Oregon Trail, na kterém skrz komentáře hrály desítky lidí jedinou hru. Základ tvořily screenshoty ze hry s poznámkami pod nimi a jakmile došlo na nějaké rozhodnutí, každý ze zúčastněných hlasoval pro to, jak by se mělo pokračovat.
Konverzace se samozřejmě neobešla bez dalších poznámek, vznikla spousta interních vtipů, hlášek, dalších témat... pravděpodobně. Parta (velká parta) kamarádů sedí u jednoho počítače a všichni komentují, co se zrovna hraje. Jen virtuálně.
Tady vzniklo samotné označení Let´s Play, z názvu vlákna „Let Us Play Oregon Trail“. Tedy pokud věříte legendám, protože tohle konkrétní vlákno se nedá nikde najít, ani v samotných archivech Something Awful. Ví se o tom jen díky vyprávění „pamětníků“ a ústních předávání. Tvoříme vlastní mýty a pověsti, jéj!
Nechť vyhraje popularita
V té době byl Youtube přibližně roční miminko, navíc s dost nelákavými možnostmi. Jako server pro domácí videa stačilo mít kvalitu do 360p, nad to přehrával jen videa ve flashi. Nahrávání byl ještě větší opruz, detaily lépe vynechat. Ano, první krůčky jsou vždycky dost nestabilní.
Měl ale jednu obrovskou výhodu. Na rozdíl od SA byl pro každého a zdarma. Lehce elitářská Something Awful si kromě plateb i vybírala, koho připustit do země zaslíbené, Youtube přístup nijak neomezoval. Výrazně to vyvažovalo problémy s přehráváním a (zatím) dost ubohou kvalitu videí. Ze SA zůstal jen ten název. Let us Play.
Vzrůstající popularita a rychlé zlepšování zejména co se podporované kvality týče brzy udělaly z Youtube druhý nejnavštěvovanější portál. A spolu s tím se vyvinul Let´s Play, jak ho známe dnes.
„Tohle vynechám“ a věčná technika
Všechno to samozřejmě bylo maličko (úplně malinkato) komplikovanější, ale nechme to být.
Od prvopočátků her bylo běžné dívat se na někoho jiného, jak hraje. Jasně, vedly k tomu zcela racionální důvody, jako že na automatu může hrát jen jeden, nebo že z party šesti kamarádů má zase jen jeden funkční počítač. Či sehnal hru.
Dneska už ale takové problémy nemáme. Na Steamu se dá sehnat prakticky jakákoli hra během pěti minut a vlastnit počítač už také není žádný luxus. Hraní není nedostupné. I tak nezanedbatelné množství lidí baví se jednoduše koukat, jak hraje někdo jiný. Proč si ji nezahrát osobně? Protože důvody.
Asi každý znáte alespoň jednu hru, kterou byste si osobně nezahráli. Nezajímavý žánr, je moc jednoduchá nebo naopak komplikovaná (ahoj, Dark Souls). Chcete znát hlavní příběh, procházet vedlejšáky vás nebaví. Nebo si prostě chcete večer odpočinout a ne dohlížet na deset různých věcí ve strategii, nebo řešit hádanky.
Najít Let´s Play video s konkrétní hrou je dílem okamžiku a hlavně, není třeba se zdržovat s detaily. Nudné části se dají přeskočit, neukládající se hru lze kdykoli vypnout. Asi jako pustit si film místo louskání povinné četby.
Se stále rychlejším pokrokem (a snahou vývojářů udělat hru co nejlíbivější) se může obstarožním ukázat i nedávno koupený počítač. Smiřme se s tím, ve třech letech už je z něj stařeček. Aneb, nejnovější super nadupanou AAA hru zkrátka nespustí.
Případně poběží jen na nejnižší detaily a ona ani ta cena nebývá příznivá. Ve volbě, jestli hrát se sekáním, špatnou kvalitou a zatěžujícím počítač i trpělivost, nebo se kouknout na video se super detaily a přidanou hodnotou v podobě komentáře, je pak vítěz jasný.
Na těžkou práci se vydržím dívat celý den
Ještě když se tatíkové scházeli v zatemněném pokoji, nikdo nepochyboval o tom, že i jen sledovat někoho je hrozná sranda. Zvlášť, když pořád dokola umíral a ostatní se mu smáli. Pak přišla řada na ně a smích je přišel, ale to už je detail.
Potenciálně nudná hra nemá šanci někoho doopravdy nudit. Některé jsou dokonce zábavné právě proto, že jsou tak strašně špatné, popularita Angry Nerda mluví sama za sebe.
Kdo se ptá, proč se někdo raději dívá, než hraje, nepochopil tu pravou zábavu. Není ve hře samotné, i když i ta má svůj velký podíl. Hlavní zásluhu na zábavnosti videí má jejich samotný autor. Přináší subjektivní pohled, vtip. A dost často také vládne schopnostmi, o kterých si běžný nebo nárazový hráč může nechat jen zdát.
Dřív se hrálo jen v partě kamarádů, kteří se dokázali poskládat kolem jednoho počítače. Dneska může jednu hru sledovat i několik tisíc lidí. Komentovat, sdílet názor. Z vlastně dost osamělého singleplayeru se stal společenský fenomén. Což přináší hlavní důvod...
Udělejme si kamarády
Ze všech velkých myšlenek a přemýšlení a dohadů a všeho dalšího vždy vylézá jeden prostý fakt. Sledování Let´s Playů je forma socializace. Tak jednoduché, až to naštve, co?
Jakkoli se můžeme dohadovat o špatných dopadech sezení u počítače a povídání si s lidmi přes něj (jděte na jakýkoli článek o Facebooku. Sociální sítě jsou zlééé), pořád jde o spojování lidí se stejným zájmem. Proč sledovat, jak hraje někdo jiný? A proč sledovat třeba fotbal?
Hrát je zábava, ale sledovat někoho, kdo je ve stejné činnosti zatraceně dobrý (případně šíleně špatný) a ještě tenhle zážitek sdílet nejen s hráčem samotným, ale i lidmi kolem, je prostě fajn. Následné komentování právě zhlédnutého také není na škodu.
Hráčská komunita se rozšiřuje každým dnem, Let´s Play videa přináší novou formu zábavy. Umožňují vidět konec her i úplně marným hráčům, dává přístup těm, kteří si je z jakýchkoli důvodů nemohou dovolit a spojuje každého, kdo se o ně zajímá. Kdo by se za takových podmínek nedíval.
