Kdo by neznal id Software? Pokud si nevzpomenete konkrétně na studio, tak hry od nich si vybavíte určitě. Nový žánr a jednu z nejlegendárnějších her nevytvořil jen tak někdo.
Náš příběh začíná v roce 1991. Právě tehdy bylo založeno studio id Software. Mezi zakládajícími členy byli například Adrian a John Carmack, Tom Hall a John Romero. Všechno to jsou jména, která se i dneska ještě objevují a evokují respekt a uznání.
Ještě, než začali pracovat na FPSkách, vytvořili kluci několik plošinovek. Tou první byl Dangerous Dave, kde byl v hlavní roli překvapivě Dave, který měl vždy po ruce věrnou zbraň. Po Davovi následovala série Commander Keen. Obě dvě byly celkem úspěšné. Jejich úspěch ale byl ničím ve srovnání s nadcházejícími událostmi.
Wolfenstein 3D sice nebyl první Wolfensetein v sérii, ale jistojistě to byla první 3D střílečka, jakou svět spatřil. S tím id Software udělal díru do světa. Tří zbraně, jeden hrdina a pevnost plná nepřátel, kteří vás jen tak nepustí dál. Tenhle Wolf ale ještě nebyl úplně 3D. Sice to tak vypadalo, ale ve výsledku tam nebyl jediný 3D model. Johnu Carmackovi se podařilo vytvořit velmi chytrý engine. Nejsem v téhle oblasti žádný znalec, ale vesměs šlo o to, že mapa byla vytvořená ve 2D rovině a engine po vytvořené úsečce od určitého bodu dopočítá kolmou stěnu. Na tu následně vykreslí konkrétní texturu. Je to o hodně složitější, ale snad si to alespoň trochu dokážete představit.
Dva roky po Wolfensteinovi přišla TA hra. Ta, podle které se nazývaly ostatní hry. Tehdy totiž ještě neexistoval pojem FPS, neboli střílečka z pohledu první osoby. Byly to zkrátka doomovky. První Doom byl něco neskutečného. Frenetická akce, kde tečou proudy krve, na starého známého mariňáka, někdy nazývaného Doomguy, se stále valily další a další hordy démonů z pekla. Byla to opravdu zábava je rozstřílet na kousky brokovnicí, nebo na ně vypálit pár raket.
Doomovi k popularitě také hodně pomohl shareware. Dnešní hráči už nemají ani tušení, o co jde. Zkrátka, část hry jste si zdarma mohli zahrát a za zbytek jste museli zaplatit. Taková trochu jiná demoverze. Další věcí, která mu spíše prospěla, než uškodila, bylo neustálé řešení brutality. Rozebíralo se to v novinách i v televizi, a tak se o něm dozvědělo ještě více lidí. To ostatně funguje obstojně i dnes. Velmi oblíbeným tématem byla motorová pila, kterou se démoni porcovali jedna báseň.
První díl je dosud nejoblíbenějším. Důkazem je i neustále aktivní komunita, která stále tvoří nový obsah. Pokud bych měl něco vypíchnout, určitě to bude BrutalDoom, který opravdu stojí za to. Ani původní tvůrci nezahálí. Právě John Romero nedávno vypustil nový level.
Rok po tom, co se na pulty obchodů podíval Doom, vyšlo jeho pokračovaní s podtitulem Peklo na Zemi. Druhý díl přinesl další hodiny zábavy, hromady nepřátel, ale tím hlavním byla dvouhlavňová brokovnice.
Doom je také slavný tím, že běží snad na všech existujících zařízeních. Zahrajete si ho na kalkulačce, na bankomatu a na dalších zařízeních, kde byste ho nečekali. Nedivil bych se, kdyby jej šlo za chvíli hrát i na podrážce vaší boty.
Po tom, co si Doomguy prošel peklem na měsících Marsu, ho na Zemi čeká nemilé překvapení. Démoni jsou zkrátka všude a na jejich zahnání zpět do hlubin pekelných musíte zabít bosse jménem Icon of Sin. Po cestě k němu ale čekalo překvapení. Kromě 30 levelů jste mohli objevit ještě dva tajné a takřka na každém rohu byla skrytá místnost. Zkrátka další nálož zábavy. Doom stejně jako Wolf ještě nebyl úplně 3D. To dokázal až jiný výtvor studia.
Doomguy má dovolenou
Roku 1996 vyšla hra, která už měla plnohodnotnou 3D grafiku. Nebyla to žádná jiná, než Quake. Uzmul si několik následujících let. V řadě vyšly první 3 díly, kdy první 2 byly klasického doomovského střihu a trojka s podtitulem Arena byla zaměřená na hru více hráčů. I dneska se do ní můžete pustit, ale hledejte spíš Quake Live, který z trojky vychází. Akorát si za něj budete muset na Steamu zaplatit, což ještě před nějakým rokem a půl nebyla pravda.
Quake je zkrátka další brutální řežba, kde vás čekají další nepřátelé, nové zbraně a potoky krve. Původně to ale měla být hra s plnohodnotným příběhem zasazeným do fantasy prostředí. Z tohoto nápadu se nakonec sešlo. Fantasy se ale nějakým způsobem zachovalo. Jedna z kapitol prvního dílu působí takovým dojmem, i když to tak nemusí vypadat. Celá hra totiž využívá podobnou paletu barev. Míchají se tady různé odstíny hnědé barvy s příměsí zelené. To ale jen přidává na celkově temném vyznění hry. Přeci jen si nedokážu představit Quakea ve křiklavých barvách. Hodně by tím ztratil na atmosféře.
Třetí Quake také exceloval na poli her hraných na profesionální úrovni. Více jak 10 let se v něm pořádaly turnaje a pořádají se dodnes. Ale už ne v tak velkém měřítku jako dřív.
Jednou nahoře, jednou dole
Tímto skončilo nejslavnější období studia id Software. Po období Quakea přišel na řadu opět Doom a všichni se samozřejmě těšili na další zběsilou akci, navíc v novém grafickém kabátě. To, co id Soft nakonec vypustil do světa, ale nebylo moc podle představ hráčů. Místo frenetické akce byl třetí Doom zaměřený hlavně na temnou atmosféru a stal se z něj spíše akční horor. Rozhodně to nebyla špatná hra, ale prostě to nebylo to, v co každý fanoušek doufal.
I Quake dostal nový díl. Ten už ale úplně nebyl v rukou studia id Software, ale přesunul se k Raven Software, kteří už měli pár stříleček na triku. Určitě se vzpomenete třeba na Hexen nebo Heretic. Čtvrtý díl Quakea se jim celkem podařil, ale nebylo tam vůbec nic nového. Vypadal velmi podobně jako třetí Doom, jen v něm bylo o kapku více akce. Byla to taková náplast pro hráče za Dooma. Plynulá akční zábava, která zabaví, ale nijak výrazně neoslní.
V roce 2009 bylo studio odkoupeno společností Zenimax. Po dvou letech od této události konečně vyšla nová hra. Šlo o RAGE, první hru, která využívala nový idTech 5 engine. Všichni byly zvědaví, co nová IP od idSoftu předvede. A opět to bylo spíše zklamání. Hlavním problémem Rage byla přímo strašná optimalizace. Na některých sestavách sice nebyl problém, ale zase byli hráči, kterým se hru ani nepodařilo zapnout. Je to rozhodně škoda, šlo totiž o velmi povedenou hru s otevřeným světem a post-apokalyptickou atmosférou, která se však zapsala do paměti hráčů právě příšernou optimalizací.
Osudy zakládajících členů
A kde jsou všichni ti, kteří stáli u zrodu Dooma a samotného studia? Hodně z nich už ani není v herním průmyslu, ale o těch velkých jménech je slyšet stále. Třeba takový John Romero, který po odchodu z id Softu prohlašoval, že si z hráčů udělá děvky, se snaží o návrat pomocí Kickstarteru. Spolu s dalším bývalým členem Adrianem Carmackem plánují vývoj FPS Blackroom. Několik dní po založení kampaně byla hra bohužel pozastavena, aby tvůrci připravili hratelnou ukázku, a tak není vůbec jisté, jestli o Blackroom ještě někdy uslyšíme.
John Carmack narozdíl od Romera vydržel ve studiu o dost déle. Také se pustil do jiného odvětví, které ale s hrami stále má co dělat. V roce 2013 začal spolupracovat na vývojem VR zařízení Oculus Rift a celkem dobře se mu tam daří.
No, a za chvíli přijde nový Doom, aby nás opět na několik hodin zatáhl do pekla. Prozatímní dojmy z beta verze jsou v celku kladné, ale zatím jsme měli možnost vyzkoušet jen multiplayer. Takže si ještě musíme chvíli počkat, než vyneseme konečný verdikt. Už teď si ale můžete být jisti, že to bude tak brutální jízda, jako ještě nikdy před tím. A to by si id Software zatraceně zasloužilo.
