Jedna z nejočekávanějších her pro PS2 nejprve ohromila celý svět filmovou upoutávkou, jaká neměla obdoby a poté následovalo hratelné demo, u kterého právě teď většina majitelů konzole tráví víc času, než u jakékoliv jiné hry. Není divu, MGS2 vypadá přímo neuvěřitelně dobře a co je hlavní, ještě lépe se hraje.
Jedna z nejočekávanějších her pro PS2 nejprve ohromila celý svět filmovou upoutávkou, jaká neměla obdoby a poté následovalo hratelné demo, u kterého právě teď většina majitelů konzole tráví víc času, než u jakékoliv jiné hry. Není divu, MGS2 vypadá přímo neuvěřitelně dobře a co je hlavní, ještě lépe se hraje.
Temnou oblohu bičují blesky, proudy deště bez přestání smáčí celý New York. Most George Washingtona září světly aut, v nichž se lidé vrací po depresivním deštivém dni domů z práce. Jako kdyby měl přijít konec světa, bouřka je s každou minutou divočejší a voda je všudypřítomná. Kdo nemusí, tak do té hnusné vichřice nevychází.
To se zřejmě netýká postavy v tmavém pršiplášti, která kráčí po obvodu mostu. Pod kapucí září zapálená cigareta a ani jeho chůze nenapovídá, že by se tento člověk spěchal někam ukrýt před průtrží mračen, která NY zahalila do tmy.
Tahle lhostejnost je však naráz prolomena, cigareta letí přes okraj mostu a muž se rychle rozbíhá, odhazuje přitom i svůj plášť. Ve stejném okamžiku jeho postava mizí a to téměř doslova. Ozve se zabzučení a i když je stále slyšet pleskání jeho bot o zem, v místech, kde by se měl nacházet, je možné vidět jen nejasnou hru odražených paprsků světla. Maskovací zařízení trochu zajiskří v dešti, ale díky hustému proudu kapek stejně nehrozí, že by tuto podivnou událost mohl někdo z rychle projíždějícího auta na mostě zpozorovat.
Muž se náhle vrhá přes okraj mostu. Roztáhne paže a skočí, čas se na chvíli zastaví, jak si uvědomuje tu osudnou sekundu, kdy most pod jeho nohama nahradí jen vzduch, kapky deště a mnoho desítek metrů hluboká propast vedoucí k hladině řeky.
Pak čas opět nabere své tempo, lano se začne odvíjet od nosníku mostu a téměř neviditelná postava padá vstříc velikému tankeru, plujícímu pod mostem.
Po událostech v prvním MGS prodal Revolver Ocelot (přezdívaný též Shalashaska) konstrukční plány na chodící tank, schopný vypálit nukleární hlavici na kterékoliv místo na Zemi bez možnosti vystopování (zkráceně se ten milý stroj jmenuje Metal Gear) každému, kdo byl ochoten a schopen zaplatit.
Uplynuly dva roky a každá větší země má vlastního Metal Geara. Bylo třeba přejít k dalšímu kroku – vytvořit stroj, který je schopný se s touto hrozbou vypořádat. USA se to podařilo. Nový prototyp se jmenuje Metal Gear Ray, podle hlavní zbraně, kterou je plazmový paprsek. Prototyp je tajně převážen na testování kamsi doprostřed Atlantiku. Při svojí cestě New Yorkem však získá tanker s tajným nákladem nečekanou návštěvu.
Solid Snake tvrdě přistává na palubě tankeru „Discovery“. Jak dopadnul na všechny čtyři, z maskovacího zařízení se znovu zajiskří, tentokrát pořádně a maskování přestane pracovat. Revolver Ocelot, který to sleduje z vrtulníku, vznášejícího se za stěnou deště, odloží svůj speciální noční dalekohled a usměje se:
„Náš chlapec dorazil přesně podle plánu.“
Protočí svůj oblíbený kolt v ruce a zasune jej do pouzdra u boku.
„Dozví se včas…“
Snake uslyší zvuk helikoptéry v dálce, ale soustředí se na vysílačku ve svém uchu.
„Tady je Snake. Slyšíš mne, Otacone?“
„Jasně a zřetelně,“ odpovídá bývalý vědec.
„Nechal jsem tě čekat, co?“ ušklíbne se Snake, „Jsem na místě infiltrace.“
„Všechno v pořádku?“ zajímá se Otacon.
„Maskovací zařízení vyplivlo. Při dopadu.“
„Asi jsme ho vyčerpali. Budeš se s tím muset vyrovnat. Už nejsi v armádě.“
„Správně. Ani jsem naplánoval, že budu spoléhat na tuhle hračku.“
„Soukromý sektor není tak špatný, ne? Soukromí garantováno…“
Snakeovy rysy ztvrdnou: „Jsem šťastný, dokud mi nikdo nedává nechtěné dárky.“
Otacon pochopí: „Myslíš na Naomi?“
„A nemohu ani tvrdit, že by mi chyběla ta upovídaná husička.“
„Mei Ling není tak špatná,“ oponuje Otacon, „což mi připomíná, že se s ní musím spojit ohledně toho zařízení…“
Snake si povzdychne: „Pořád krade ty věci ze SSCN? Předej jí ode mne zprávu: někdo na to přijde, dřív nebo později. Měla by raději předpokládat, že to bude dřív a nechat toho, dokud je v bezpečí.“
„Pravda. Ok, Snakeu, pojďme pracovat.“
Jisté je, že MGS 2 bude opět stejně upovídaný, jako ten první. Všechny filmečky a diskuse za pomoci vysílačky můžete pochopitelně přeskočit stisknutím tlačítka, ale pro každého, kdo se naučil anglicky, je právě tato upovídanost tím, co buduje atmosféru a umožňuje člověku sžít se s postavami ve hře. Navíc jsou filmové pasáže v takové kvalitě, že i když jde o neupravený herní engine, dívá se na ně stejně dobře, jako například na výpravné renderované animace z Final Fantasy. Také je tu opět skvělý dramatický talent Hidea Kojimi, stejně jako geniální práce s kamerou, což činí z animací v MGS velmi kvalitní filmový zážitek.
Tanker pluje decentně pod čarou ponoru díky svému nákladu. Snake nasává atmosféru, déšť bičuje jeho zarostlou tvář a reflexy se probouzejí. Uchopí pevně do obou rukou svoji Berettu nabitou uspávacími střelami a zbaví se stráže, hlídající druhé patro přídě. Posádku tvoří viditelně neozbrojení námořníci, kterým organizace nechce ublížit. Ani Snake ne. Je otázkou, jakou výzbroj mají (kromě revolučního cyborga) v podpalubí, ale zde, na kluzké palubě, mají jen pláštěnky a svítilny. Není divu, koneckonců je sem vidět z obou břehů (pokud zrovna neprší tak, jako teď).
Snake dohodne postup se svou spojkou, kterou je Otacon a chystá se vyrazit na můstek, kde by bylo možné vyčíst kurs zadaný počítači, který se o loď stará. Tehdy se objeví oni.
Snake se skrývá za bednami na přídi a bezmocně sleduje maskovanou ozbrojenou skupinu, která se vynoří na palubě a bleskově povraždí původní posádku tankeru. Nepadne ani jeden výstřel, všechna krvavá práce se odbude během pár vteřin za pomoci nožů.
Situace se dramaticky změnila a tanker má novou posádku.
Snake si ještě prohlédne muže v ruské uniformě a natočí hlavu po zvuku Kasatky, ruského vojenského vrtulníku, používaného pro výsadky pěšáků a přezdívaného „zabijácká velryba“. Poté vyráží do útrob lodi, příznačně pojmenované Discovery (objev).
Když vám hra konečně umožní zmocnit se kontroly nad hlavním hrdinou, pravděpodobně zůstanete chvíli jen tak stát a zíráte. Animace jsou totiž krutě širokoúhlé, takže tohle je první okamžik, kdy fantastická grafika vyplní celou vaši obrazovku a vy zíráte na všechny ty odrazy v mokré podlaze, na kapky deště, které mění směr podle větru a na fascinující hry světel se stínem. Není jednoduché popsat, jak dobře MGS 2 vypadá, lepší snad bude, když si prohlédnete obrázky a budete mi věřit, že konzole ještě nic takového hráčům nenabídly. Když zkombinujete technické možnosti PS2 s puntičkářskou pečlivostí, jakou Kojima věnuje svému nejoblíbenějšímu dítku, dostanete dokonalý herní svět, ve kterém led taje a muži se zastavují před obrázky svůdných žen.
Perfektní práci odvedli designéři i na ovládání, které vám nyní ještě mnohem lépe a citlivěji umožňuje nahlížet za rohy a především MGS 2 konečně nabízí naprosto plnohodnotný pohled z vlastních očí. Nemůžete se při něm sice hýbat, ale můžete v něm střílet s takovou přesností a účinností, že by Soldier Of Fortune záviděl.
Jinak s ovládáním je spojena celá řada inovací, které těží také z analogových tlačítek nového Dual Shocku 2. Asi nejznámější a nejzábavnější je střelba, která funguje následovně: lehkým namáčknutím tlačítka pro střelbu Snake uchopí pistoli a přesně jako ve skutečnosti lehký dotyk spouště způsobí aktivaci laserového zaměřovače, který vyšle svůj úzký červený paprsek. Jak domáčknete tlačítko, Snake natáhne kohoutek zbraně a připraví se k výstřelu. V okamžiku uvolnění tlačítka vystřelíte. Tohle je samozřejmě možné udělat bleskově a střílet tak ihned, bez prodlevy. Ale díky analogu to jde i pomalu a efektně. Ještě milejší je opětovné zajištění zbraně. Pokud jste tedy položili prst na tlačítko / spoušť a stiskli, musíte opět zlehka tlak povolovat, jinak kohoutek pustíte příliš rychle a zbraň vystřelí. Jako ve skutečnosti, nemyslíte?
MGS je právě snahou o vaše vtělení se do postavy tajného agenta na nebezpečné vojenské misi, přičemž si však zachovává čistotu a jednoduchost hracích principů, které jej v kombinaci s absolutním příběhem činí nesrovnatelně zajímavějším, než jakoukoliv jinou taktickou nebo akční hru, na jakou si vzpomenete.
Dokonalá atmosféra je posílena nesčetným množstvím efektů, které podpoří váš pocit, že „tam“ opravdu jste. Osobně mne například dostalo, když jsem se na palubě lodi přepnul do pohledu z vlastních očí a v tom okamžiku se změnila zvuková kulisa a já slyšel kapky deště, jak mi bubnují do uší. To se dost špatně vysvětluje, to je třeba zkusit na vlastní kůži.
Chvíli na to jsem se zase málem uplácal smíchy, když jsem viděl, jak při pokusu o speciální chvat na kluzkých mokrých schodech Snake uklouznul a naprosto dokonale se natáhnul jak dlouhý, tak široký. Na nejlepšího agenta na světě je Snake vůbec docela zábavný společník, měli byste vidět jeho výraz, když zatáhne za kliku u dveří a ta mu zůstane v ruce. Takových legrácek je hra plná a osobně jsem se docela bavil i u scény, kdy Snake najde plakát spoře oděné slečny v šatně posádky, aby následovala scéna, ve které Otacon volá zadýchanému Snakeovi, který si hraje sám se sebou před plakátem, aby si vzpomněl, že tu má důležitější věci na práci. Stejně tak mi přijde vtipné, když speciální agent vykopne dveře a ty na něj spadnou, aby jej přibily k zemi. Všechny tyhle rádoby vtipné drobnosti samozřejmě vůbec nemusíte dělat, ale to fascinující na nich je, že dělat jdou. Mimo jiné právě proto je možné hrát toto demo cd stále dokola, hodiny a hodiny a stále objevovat něco nového.
Do stejné kategorie nepovinných, avšak úžasných vychytávek spadá rozstřílení nádoby s ledem v baru a pozorování, jak kousky ledu tají – nejprve ty menší, dál od sebe a pak ty ostatní. Stejně tak prostřelení pytle s moukou, které vyvolá vysypání mouky (její zvíření funguje jako bílá mlha) nebo porcování melounů střelbou, možnost ustřelit láhvi hrdlo nebo dno, tekutina vytékající z prostřelné lahve.
Fyzikální modely věcí jsou zkrátka úžasné, zásah doprostřed police s lahvemi vyvolá řetězovou reakci, průstřely velkých skel zase pavučiny a postupné vysypávání. To nejfantastičtější je však práce s lidskými těly, rekce vojáků na střelbu do různých částí těla, animace odtahování a schovávání těl, odhalování laserových paprsků za pomoci kouře z cigaret…
Nová a působivá je i možnost během zběsilé honičky se schovat do výklenku, aby kolem vás nepřátelé proběhli jako ve filmu. Jejich chování je vůbec velmi reálné, například pokud držíte jednoho z nich před sebou, ostatní přestanou střílet a snaží se vás obejít.
Nebo pokud se jim dostanete za záda a namíříte na ně, zvednou ruce a vzdávají se – dokud na ně míříte zezadu, neotočí se a neudělají nic, ani pokud zbraň skloníte (oni to nevidí) a pokud míříte do jejich obličeje, začnou se bát a dají vám svoje zásoby munice a léků (totéž udělají, pokud jim zamíříte do rozkroku).
Další kapitolou je možnost rozstřelit jim vysílačku na rameni nebo v ruce, aby nemohli přivolat posily, až vás uvidí (místo toho vystřelí vaším směrem, začnou křičet a pro posilu se rozběhnou). Pokud vás uvidí, začnou volat vysílačkou a vy je zabijete, jejich kolegové je skrz zapnutou vysílačku několikrát nervózně volají a pak vyrazí k nim. Dokonalé. Perfektní.
Olga chodila sem a tam po zádi a dohadovala se s otcem za pomoci vysílačky:
„…Shalashaska přistál. Jsem na cestě do skladu…“
„Nahlas svou situaci,“ zachrastila vysílačka.
„Řídící místnost, komunikační a strojovna jsou pod kontrolou. Všechny přístupy do skladu jsou zajištěny. Infrasenzory jsou umístěny a aktivovány.“
„Dobrá práce, „pochválí ji otec, „výbušniny jsou na místě?“
Olga si přendá vysílačku do druhé ruky a rozhlédne se po palubě lodi. Snake se za bednou ještě více přikrčí.
„Ano,“ přisvědčí Olga do vysílačky, „jsou připraveny.“
Chvíli je ticho a pak plukovníkův hlas opět zazní z praskajícího sluchátka:
„Poslouchej. Potopíme tanker, jakmile získáme proč jsme přišli.“
„A pilot?“
„Je jediný, kdo prošel VR tréninkem. Nikdo jiný to nezvládne.“
Olga přestane přecházet po palubě a sevře volnou ruku v pěst: „Jsi si jistý, že mu můžeš věřit?“
„Tvoje část mise je dokončena,“ ozve se místo odpovědi, „okamžitě odsud zmiz.“
„Ne,“ rozčílí se Olga, „ještě není po všem!“
Plukovník stojí na jiné části paluby a dívá se na měsíc v úplňku: „Vidím měsíc… i v téhle bouři. Je bledý jako smrt. Mám z této mise špatný pocit… Ty Jsi mi přísahala, že skončíš u jednotky, až splníme úkol. Nemusíš se bát. Tohle je země „svobody a spravedlnosti pro všechny“.
„Ne!“ Olga hledí k mrakodrapům na břehu a snaží se nevnímat zvuk blížící se helikoptéry. „Sem patřím. K jednotce. Nemám, kam bych jinam šla.“ Prohlíží si svoji pistoli. „Otče, chci bojovat s vámi.“
Plukovník rozčíleně zavrtí hlavou: „Nemáš na výběr, Olgo! Musím ti připomínat, že pod srdcem nosíš mé vnouče?“
Krátkým, leč působivým soubojem s Olgou demo končí. Je pravda, že její příchod na scénu je z hlediska příběhu tím nejlepším, co demo nabízí, ovšem ten matrixovský efekt zpomaleného záběru letící kulky nevypadá tak působivě, jak by mohl. I tak jde ale o něco, co jsem ve hře doposud neviděl. Každopádně je jisté, že Snake neměl Olgu zastřelit, protože kamera to všechno viděla a plukovník to jistě nenechá bez odplaty.
Stejně tak je jisté, že Metal Gear Solid: Sons Of Liberty bude zážitkem, jenž překoná všechny naše nejdivočejší sny. Přesně to jsme od PS 2 chtěli a přesně to chce také Hideo Kojima. Držme mu palce!
