Ken Levine, tvůrce série BioShock a šéf rozpadlého studia Irrational Games, se pro Game Informer rozpovídal ohledně prozatím nespecifikovaného projektu.
Ken Levine, mozek, jenž stojí za úspěšnými hrami ze série Bioshock, se rozmluvil ohledně svého dalšího projektu, především o tom, jakým způsobem chce v jeho rámci pracovat s herními postavami.
V rozhovoru pro magazín Game Informer mimo jiné uvedl, že v současné době se svým týmem pracuje na systému, jenž by měl konečně udělat z černobílých postav skutečné charaktery se specifickými vlastnostmi a potřebami. Hráč se přitom může samostatně rozhodnout, jestli tyto okolnosti zahrne do svého rozhodování či nikoliv. Přitom následkem hráčova rozhodnutí se tyto základní atributy NPC charakterů nezmění – změní se pouze způsob, jakým budou neherní postavy vnímat hráče prostřednictvím jeho rozhodnutí a činů.
Levine se tak v podstatě vrací k systému, jenž už byl částečně představen v BioShocku a týkal se například rozhodování, zda zabíjet Little Sisters a získávat z jejich útrob drahocennou látku ADAM, či naopak být za slušňáka a zachraňovat je z jejich noční můry. Tímto způsobem rovněž hráč do určité míry ovlivnil herní průběh, respektive jeden z možných výsledných konců.
Tentokrát ovšem budou činy hráče rovnou ovlivňovat jeho okolí a to, jakým způsobem na něj bude nahlíženo. Levine při této příležitosti uvedl příklad Brigid Tenenbaum, známé postavy z prvního i druhého dílu BioShocku. Právě určitá konfigurace atributů postavy (holokaust, autismus, židovství) vedla k tomu, jakým způsobem se v průběhu událostí hry proměňuje její náhled nejen na hráče, ale i na sebe samu. Brigid si velice uvědomuje, že ačkoliv původně ji do Rapture zavedla láska k vědě a možnost nebýt nikým omezena ve svém bádání, zjišťuje, že její činy z ní udělaly podobné monstrum, jaké vidí v dalších obyvatelích podvodního dystopického města.
Přitom není důležité, jestli postava patří mezi kladné, či záporné. Jak Levine zdůrazňuje, v životě se rovněž často nejedná o to být co nejlepším a nejmorálnějším, ale o snahu přesvědčit ostatní o své pravdě. Zde je očividná inspirace například určitými korporacemi, která razí hesla (například Google a jeho „Don’t Be Evil“), ovšem jejich akce mluví samy za sebe.
Nutno dodat, že celý koncept Levinových interpersonálních vztahů uvnitř herního prostředí do jisté míry připomíná Storytron Chrise Crawforda, který si rovněž za cíl stanovil přiblížit herní interakce reálným lidským citovým vztahům. Problém je, že do projektu se Crawford pustil v roce 1993 a od té doby viděl herní svět jen málo výsledků jeho dlouhotrvající práce. Tak snad se Levinovi a jeho týmu povede lépe, dle událostí z loňského listopadu to vypadá, že je na dobré cestě a snad jej nečeká osud podobný BioShock Infinite, kdy v průběhu vývoje hry odešly některé klíčové postavy vývojářského týmu.
Nový projekt podle všeho poběží na Unreal Enginu 4 a více informací bychom se snad měli dozvědět již brzy.
