Leadfoot – slepičí vývar

Žánr: závodní hra
Minimum: Pentium II 266 MHz, 32 MB RAM, HD 40 MB, Windows Doporučeno: Pentium III, 64 MB RAM
3D: ano
Multiplayer: ano
Výrobce: Ratbag
Distributor: Take 2

Nevím jak vy, ale já považuji možnost zahrát si nějakou tu závodní hru vždy za příjemné odreagování a některé tituly tohoto žánru i miluji. No a když se přidá k závodní hře i zajímavé prostředí hry, kterým právě hra Leadfoot oplývá, je vždy na co koukat. Přijde však na to v jakém slova smyslu.

Pokud si někdo z vás, čtenářů, vzpomíná na konec roku 2000 (to asi většina) a na přicházející dva tituly Dirt Track Racing a Dirt Track Racing – Sprint Cars, bude mu hra Leadfoot připadat hodně povědomá. Nejenže všechny jmenované tituly pocházejí od stejného výrobce, ale mají toho taktéž mnoho společného a i proto v této recenzi jména všech her častokrát zazní.

Hovořit by se však mělo především a hlavně o právě v těchto dnech vycházejícím titulu Leadfoot, takže ono slibované srovnání si raději ponechám až na samotný zvěr této recenze. Takže tedy k samotné hře… Hra Leadfoot je simulátor plochodrážních závodů a vůbec po různých okruzích se prohánějících dopravních prostředků. Jezdit v ní můžete nejen v obřích offroadech, ale také v malých bugynách a to po tunách různých tratí na desítkách různých stadiónů.

Herní módy jsou zde hned dva – Quick Race, což je mód ve kterém se můžete jen tak nezáživně projíždět v jakémkoliv z nabízených dopravních prostředků vyskytujících se ve hře a pak mnohem zajímavější mód kariéry. V něm si ze všeho nejdříve vyberete kategorii, v níž hodláte jezdit – na výběr jsou dvě již zmiňované, které se sice dále dělí, ale nechci vás zatěžovat přílišnými podrobnostmi – vybrat si tedy můžete z kategorií offroadů či bugyn. Nyní je nezbytné koupit něco na čtyřech kolech a pak se již vhrnout do soutěže, kterých je zde vždy několik a každá se liší nejen obtížností, ale také penězi, které se zde dají získat. No, teď se podíváme na jádro hry a to na samotné závody. Nejsou ničím zvláštní, vaším úkolem je nejdříve zajet v třech kvalifikačních okruzích co nejlepší čas a vyjet si tak pro start co nejlepší pozici. Soupeřů je zde v každém závodě přesně osm, takže se můžete pochopitelně umístit nejhůře právě na osmé pozici. Pokud se vám podaří úspěšně projet kvalifikaci (jako že na ní vůbec nezáleží), dostanete se do samotného závodu. A jak to probíhá zde? No prostě se nezáživně vozíte do kolečka na nějaké té dráze. Nic víc, nic míň. A mé dojmy? Jsou velice rozporuplné, ale ať tak či tak, hratelnostně to není zase tak špatné a auta se celkem dobře ovládají. Jedná se o plochodrážní závody a tak je jasné, že většinu závodu strávíte ve smyku a je proto velice důležité odhadnout, jak tu kterou zatáčku projet. Nezapomeňte také na to, že soupeři nejsou žádní srábci a tak se nebojí to do vás celkem bez respektu narvat – s tím souvisí také to, že jednotlivá auta mají režim poškození. Pokud se ke svému mazlíčkovi nebudete chovat šetrně a nebudete dávat tučné částky na jeho opravu (které získáváte právě závoděním a úspěšnými výsledky, v neposlední řadě také od sponzorů), během několika závodů zůstane z vašeho „polovraku“ vrak úplný.

Auto tedy lze rozbít i opravovat a v neposlední řadě také nastavovat. Je to sice pro mnohé výborné zpestření jinak stále se opakujících nudných závodů, ale já jsem této možnosti vlastně nikdy pořádně za dobu hraní hry (a že to bylo asi 30 hodin vyhozených oknem :) nevyužil. Vlastně využil, ale jen právě kvůli této recenzi a kvůli odstavci, jenž věnuji této vymoženosti. Nastavovat můžete všemožné úhly a výšku podvozku a vůbec další tuny věcí, které však dokáže ocenit opravdu jen závodní maniak. V samotném závodě jsou rozdíly v nastavení zanedbatelné a stejný je i rozdíl mezi jednotlivými autíčky té které kategorie. Autoři mohli věnovat nastavování vozu opravdu více pozornosti, především pak když vezmeme v úvahu, že je to jedna z mála věcí, která hru alespoň trochu odlišuje od konkurence.

Grafika, zvuky a v neposlední řadě atmosféra. To vše můžu zcela jistě ohodnotit průměrnou známkou 5, ovšem samozřejmě známkou 5/10 :). Grafika je postavena na vlastním enginu společnosti Ratbag, který však má již něco za sebou a nějaká ta léta pamatuje, takže nečekejte nějaký grafický zázrak (o stáří tohoto enginu hovoří i fakt, že nabízí speciální módy pro grafické karty využívající Glide a navíc pak i pro grafické karty Banshee!!!!). Zvuky jsou v celku dobré a docela přesné, prakticky k nim nelze nic dodat, něco vyzdvihnout či naopak zkritizovat. Atmosféra – něco tak strašně nepotřebného pro hry mnoha žánrů, je podle mě naprosto nezbytná pro závodní simulace. A jak si myslíte, že na tom z tohoto pohledu hra Leadfoot je? Špatně, velice špatně. Průběh samotného závodu je neustále nudné projíždění po okruhu a nepřináší zhola nic co by vám pozvedlo náladu (zlepšilo atmosféru). Atmosféra je něco, co dokáži u opravdové závodní hry ocenit a co mě do ní ještě více vtahuje – pro Leadfoot je to však naprosto neznámá věc. Kdyby alespoň diváci neustále řvali a reagovali na průběh závodu pískotem, hučením či radostnými výkřiky – NIC! Jediný okamžik ve kterém se setkáte s potleskem či údivem diváků je při zajetí nejrychlejšího kola či dokončení závodu na prvním místě. A to je doopravdy směšně málo.

Ach, ach, ach, porovnávání to je vrah! Proč si porovnání s ostatními konkurenčními tituly a především s bratranci tohoto titulu nechávám až na závěr? Možná proto, že jsem vám nechtěl zcela pokazit předchozí části mé recenze a možná i proto, že kdybych nikdy v životě nehrál předchozí dvě hry od společnosti Ratbag, pohlížel bych teď na Leadfoot mnohem milejším způsobem. A co svými slovy naznačuji? Především to, že hra Leadfoot je odvar toho lepšího právě z obou loni vydaných titulů (pokud na nich něco lepšího bylo). Slovo lepší však berte ve velkých uvozovkách, zvláště pak v případě, že obě hry dosahovaly v průměru hodnoceni 3 maximálně 4/10. A co lze z toho odvodit? Jen to, že to nejlepší z obou titulů rozhodně nepatří mezi to nejlepší možné a že těch převzatých věcí je na můj vkus až mnoho. Všechny ukazatele rychlosti, času či pozice na obrazovce při závodu jsou prakticky naprosto stejné, liší se jen použitými barvami písma a rámečků. Co dalšího? Zrcátko, podobný grafický engine, velice podobné pohledy, které lze využívat při hraní – asi by se našli ještě další společné vlastnosti, ale myslím, že na ukázku to stačí a že již není třeba dále rozpitvávat podobnost všech již zmiňovaných titulů.

A závěr? Pokud se podívám na hru jako na zcela nový projekt, mohu říci, že se jedná o průměrnou závodní simulaci, která prakticky nijak nevybočuje a se kterou se dají strávit volné chvíle zrovna když není po ruce lepší titul. Pokud jí však porovnám s předchozími dvěma produkty společnosti Ratbag, napadá mě snad jediná věta schopná vysvětlit mé pocity – Jsou autoři slepí nebo je prostě baví vydávat hry, které jsou svým neustálým „opičením“ předem odsouzeny k neúspěchu? Nepochopím jednání této firmy a nepochopím ho asi nikdy. Vezmu-li však v úvahu, že většina z vás předchozí tituly Dirt Track Racing a Dirt Track Racing – Sprint Cars nehrála, je hodnocení zcela jistě spravedlivé.

	Grafika: 5/10
	Zvuky: 5/10
	Hudba: 5/10
	Hratelnost: 6/10
Na první pohled zajímavá závodní simulace, na druhý však jen odvar předchozích her společnosti Ratbag.
Celkové hodnocení: 5/10