Mega-lo-mania – božská strategie

Jsou všude kolem nás. Slyšíte je, vidíte je, potkáváte je na ulicích. A nejhorší na tom je, že se pomalu stáváte jedním z nich. Ano, řeč je o tzv. pamětnících. Za jejich dob byla tráva zelenější, obloha modřejší, děvčata krásnější a počítače rychlejší (ehm). Za tři koruny jste si koupili deset deka salámu, a kolik ho bylo! Kdepak, teď je to mnohem horší. Staré dobré časy se už nikdy nevrátí, zbývá jen tiše vzpomínat...

Zvláštní odrůdou těchto lidí jsou pak počítačoví pamětníci. Jsou to většinou dříve narození jedinci, kteří si pamatují doby, kdy se počítač připojoval k televizi, hry se nahrávaly z kazet a čtverečkovaný papír patřil k základní výbavě každého hráče. Her bylo relativně málo, ale jaké to byly kousky! Ještě po patnácti letech si pamatují názvy všech svých oblíbených her, většina z nich má své osmibitové miláčky stále doma a zbožně je oprašuje. Na nové hry se dívají s nadhledem zkušeného hráče, který už leccos zažil a jen tak něco ho nepřekvapí.

V současné době už dávno není hraní počítačových her doménou úzkého okruhu fandů a jiných pochybných individuí. Z výroby a distribuce her se stal obrovský moloch, se všemi svými nectnostmi masové produkce. Herní průmysl chrlí stovky, ba tisíce her ročně, spotřebitel je zavalen všudypřítomnou reklamou a promyšlenou marketingovou strategií nutící ho k neustálému kupování her, které se od těch předchozích zas až tak neliší. Originality je v současném herním světě jako šafránu. Žádný člověk už není schopen udržet si přehled nad celou herní scénou, jak tomu bylo dříve. Vývoj se řítí dopředu neuvěřitelným tempem a nikdo není schopen odhadnout, jak se bude svět počítačových her vyvíjet za pět či deset let.

V tomto zběsilém tempu se vyplatí jednou za čas se zastavit, spočinout v oáze klidu a ohlédnout se zpět. Tam, kde se u obzoru řadí všechny ty výborné hry, které jsme kdy hráli. Proto se stále najdou lidi, kteří si chtějí koupit osmibitový počítač, proto slaví takový úspěch emulátory dřívějších herních systémů a proto se také vyrábějí předělávky starých pecek.

Jednou z her, která se může směle zařadit do první řady zástupu kvalitních her, je bezesporu i Mega-lo-Mania od slavné firmy Sensible Software. Jako většina her vydaných v té době vyšla nejdříve na Amigu (1991), poté byla portována na PC a řadu dalších systémů (např. SNES). Přestože letos tato hra oslavila již desáté narozeniny, na jejích půvabech to pranic neubírá.

Obvykle se takové hry označují pojmem božské strategie, resp. hraní na boha (nejznámějším příkladem je série Populous, v poslední době pak např. Black and White). Mega-lo-Mania na první pohled také patří do této kategorie, když se nad herním systémem chvíli zamyslíte, zjistíte, že se jedná o klasickou real-time strategii, i když koncept hry je mírně odlišný od obehraného schématu Duny 2 a všech jejích následovníků.

V Mega-lo-Manii se ocitáte v roli jednoho ze čtyř bohů (Scarlet, Oberon, Caesar a Madcap) a máte za úkol porazit ostatní bohy. Jednotliví bohové se liší nejen barvou, ale také silou a strategií, kterou používají. V každé z devíti misí hry bojujete o tři ostrovy, které musíte získat pod svou nadvládu. Pokoříte-li úspěšně všech 27 ostrovů, postoupíte do závěrečné bitvy o poslední ostrov proti ostatním bohům, do bitvy nazvané příznačně „Mother of Battles“.

Každý ostrov se skládá z několika sektorů, každý je reprezentován jednou obrazovkou. Jeden sektor si zvolíte jako svůj startovní a převelíte sem příslušný počet lidí, automaticky se vám zde postaví základna. V každé misi máte k dispozici 100 lidí, které musíte rozumně rozdělit mezi tři ostrovy – je přitom vhodné, když vám (aspoň v úvodních misích) nějací zbudou, protože ti se vám přesunou do další mise (a samozřejmě dostanete dalších 100 navíc). Poté, co si ostatní bohové (kteří jsou ovládáni počítačem) vyberou také své startovní sektory, bitva může začít.

Na začátku jsou všichni vaši lidé ve vaší základně a pilně se věnují nejpříjemnější lidské činnosti – rozmnožování. Stav vaší populace se pomalu zvyšuje (rychlost růstu závisí na počtu lidí v základně). S holýma rukama byste však v bitvě rozhodně nezvítězili, a tak je potřeba věnovat se i dalším činnostem. Mezi ně patří těžba materiálů, výstavba nových budov, vynalézání technologií a výroba zbraní (obranných i útočných). Rychlost všech těchto činností závisí na počtu lidí, které na tyto činnosti vyčleníte. Musíte tak najít rozumnou rovnováhu mezi počtem lidí, kteří např. těží materiály a vyrábějí zbraně, a těmi, kteří zajišťují stálý populační přírůstek.

Jakmile máte dostatek materiálů, máte vynalezeny příslušné technologie a postaveny potřebné budovy, stačí vyrobit dostatek zbraní, vyzbrojit své vojáky a vrhnout se na nepřítele. Máte-li početní či technologickou převahu, porazíte jej a zničíte jeho základnu. Většinou to však nebývá tak jednoduché. Protože obranné zbraně jsou v této hře značně silnější než útočné (a navíc lze základnu chránit jakýmsi štítem), není dobytí nepřátelských budov vůbec jednoduché. Navíc nemůžete všechny své síly vrhnout do útočení, musíte také myslet na svou obranu – jinak budete nemile překvapeni návštěvou nepřátelských vojsk ve vašem sektoru.

Ve hře je zajímavým způsobem znázorněn historický vývoj. V každé z devíti misí začínáte v jiné historické epoše (od roku 9500 před n.l. až do roku 2001) a máte k dispozici jiné zbraně a technologie. V rámci jedné bitvy můžete (po splnění určitých podmínek) postoupit až třikrát na následující technologickou úroveň, což vám samozřejmě dává nezanedbatelnou výhodu (ale pozor, nepřátelé na vyšší technologie postupují také a mnohdy dříve než vy). Máte pak k dispozici další budovy, technologie a zbraně.

Zajímavé je, že již postavené budovy změní také svůj vzhled. Zatímco v první technologické úrovni má vaše základna podobu jednoduché chýše z listí, větví a kamenů, po postupu na další úroveň se změní v solidní domek, poté v bytelný hrad atd. Také další budovy (laboratoře, doly, továrny atd.) svůj vzhled mění, což má kromě zahnání jednotvárnosti a estetické stránky věci ještě jeden podstatný účel – vidíte na první pohled, v jaké technologické úrovni jste vy a váš soupeř a zda se na něj vyplatí zaútočit.

Ve hře těžíte celkem 20 druhů materiálů - od dřeva, kostí a kamenů, které volně sbíráte na povrchu, přes poeticky nazvané minerály (Moonlite, Planetarium, Solarium atd.) získávané povrchovou těžbou až po Yeridium, Valium, Aquarium, Paladium a další kovy, na jejichž těžbu musíte postavit hlubinný důl. Některé materiály máte možnost těžit až poté, co postavíte laboratoř či postoupíte na další technologickou úroveň. Všech 20 druhů materiálů pochopitelně netěžíte najednou – na každém ostrově je jich k dispozici jen několik. Také různé druhy technologie (většinou výzkum nových zbraní a budov) je dostupná po částech, ve formě klasického technologického stromu.

Vytěžené materiály pak přeměňujete na zbraně, které slouží jednak k vaší obraně, jednak k vyzbrojení vašich jednotek a následnému útoku na nepřátelské jednotky či budovy. I zde se odráží historický postup – zatímco na začátku budou vaši vojáci vyzbrojeni kameny, kopími či luky a šípy, později budete mít k dispozici katapulty, děla, letadla a dokonce nukleární rakety. Také obranné zbraně se vyvíjejí – od klacků a oštěpů přes muškety a vařící olej až po kulomet, bazooku a laserové střílny. Na každé budově je několik pozic, kam můžete umístit vojáky s obrannými zbraněmi – ti pak budovu brání a útočí automaticky na nepřátelské jednotky, které se objeví ve vašem sektoru.

Protože na jednom ostrově bývají často tři nebo i čtyři různí bohové, obsahuje Mega-lo-Mania i prvky diplomacie. S kteroukoli nepřátelskou stranou lze uzavřít spojenectví (samozřejmě pokud to daný bůh přijme). Jednotky spojenecké strany pak na sebe neútočí, aspoň do té doby, než spojenectví jedna strana zruší nebo než zůstanou pouze poslední dvě armády. Je tak možné věnovat se spíše poklidnému hromadění materiálů a vyzbrojování a nechat ostatní armády, aby se oslabovaly vzájemnými půtkami.

Pokud dobudete nepřátelský sektor (tj. pobijete všechny nepřátelské vojáky v tomto sektoru, zničíte obranná postavení na všech budovách a následně tyto budovy zboříte), můžete na takto uprázdněném sektoru postavit svou druhou základnu. To ostatně můžete i dříve, pokud jsou na ostrově volné sektory (v některých úrovních se ostrov skládá z šesti i víc sektorů). Nově vzniklá základna je pochopitelně na startovní technologické úrovni, takže musíte znovu postoupit celý proces povyšování. Tato expanze je někdy potřebná (např. v jiném sektoru jsou k dispozici potřebné materiály), na druhou stranu je však nebezpečné příliš tříštit své síly. Většinou se tak vyplatí mít jednu silnou centrální základnu na nejvyšší technologické úrovni (s velkým množstvím lidí) a pouze v případě nedostatku příslušného materiálu budovat základny v jiných sektorech.

Poté, co jste porazili všechny nepřátelské síly na ostrově, postoupili jste do dalšího ostrova (pořadí ostrovů v rámci celé mise jste si mohli určit). Ve hře není systém ukládání pozic, jak jej znají dnešní hráči. Místo toho je použit klasický systém hesel, které jste obdrželi vždy po dokončení celé mise. V heslu je zakódována jak strana, za kterou bojujete, tak mise, kterou jste dokončil a počet vojáků, kteří vám zbyli.

Celý tento princip je zabalen do kouzelně vypadající grafiky. Přestože dnes by většina hráčů nad rozlišením 320x200 v 256 barvách ohrnula nos, na tehdejší dobu se jednalo o špičkové dílo - roztomilé animace lidiček pobíhajících po ostrově, překrásně vykreslená pozadí a snadno rozeznatelné budovy i zbraně. Také hudební doprovod se vcelku vydařil a korunu tomu nasadilo velmi jednoduché a intuitivní ovládání myší. Přestože PC verze měla drobné technické problémy vzniklé nekvalitním převodem (občasné zasekávání, chyby v grafice atd.), stále se jednalo o vynikající hru, která se dočkala zaslouženého úspěchu (i když dnes už možná upadá v zapomnění).

Tak jsme si nostalgicky zavzpomínali... Nezbývá než doufat, že se s takto výbornými hrami budeme setkávat častěji. Věřím, že podobné hry budou vznikat i nadále a že budeme mít dost času na jejich vychutnání.