Mirage: Arcane Warfare – ve světě magie a potoků krve (recenze)

Stále si pamatuji, jak jsem před několika lety hrál Team Fortress 2 a náhle si všiml možnosti stáhnout do hry módy. Velmi mě zaujal mód zvaný Age of Chivalry, ve kterém jsem byl součástí multiplayerových středověkých bojů. Nebyl jsem však jediný, koho mód zaujal. Modifikace nadchla tolik lidí, že se tvůrci rozhodli založit vlastní studio Tornbanner a vytvořit hru Chivalry: Medieval Warfare.

Nesedí vám For Honor? Zkuste Chivalry: Deadliest Warrior

Úspěch hry je očividný. Z PC se postupně dostala na Xbox 360 a PS3, později i na Xbox One a PS4. Vývojáři časem vydali i samostatně spustitelné rozšíření Chivalry: Deadliest Warrior, kterému jsme věnovali článek. Nyní se vývojáři rozhodli vydat trochu jiným směrem a vytvořit hru Mirage: Arcane Warfare, ve které sice mácháte mečem, ale důležitou roli zaujímá magie.

Ve vzduchu cítím magii

Jedno ze slov, které by se při popisu Chivalry nabízelo, je určitě zmatek. Mezi hráči, kteří se kryjí, se vždy objeví takoví, kteří máchají meči jak malé dítě do kopřiv doufajíc, že něco trefí. Každopádně s magií v Mirage je míra zmatku o mnoho větší. Jedná se doslova o míchanici všelijakých útoků ve smrtícím tornádu, kde se hráči skoro jak šakali snaží získat z každého zabití alespoň body za asistenci.

Krev a useknuté končetiny jsou nedílnou součástí hry

V základu je hra přitom stejná jako Chivalry. Někdo útočí a někdo se zase brání. Jsou tu různé třídy – některé rychlé, některé pomalé. Dokonce tu ani není příběh. No dobrá, v Chivalry bylo v tutorialu zmíněno něco málo o konfliktu, ale v Mirage není nic. Pouze víte, že proti sobě bojují jakési frakce Azar Cabal a Bashrahni Emirate. Něco málo si však můžete přečíst na oficiálních stránkách.

Magie každopádně mění pravidla hry. Už samotné rozdíly mezi třídami jsou mnohem výraznější. V Chivalry jde jenom o rychlost, brnění a zbraně. Mirage k tomu přidávají rozdílná kouzla a tím vytváří klasické třídy v Chivalry neviděné. Například Entropist není pouhý tlustý stařík máchající holí, ale medik házející léčivé lahvičky. Vigilist zase díky schopnosti vytvořit neprůstřelný štít zastává pozici tanku.

Já si chci taky bouchnout!

Jde o to, že v Chivalry byly možné pohyby omezené. Mohli jste někoho seknout, mohli jste něco hodit nebo vystřelit, mohli jste se krýt, pokud jste se zbláznili, mohli jste jít někoho zboxovat. Na tyto věci se dá kvalitně a účinně reagovat, připravit se na ně a do jisté míry je dokonce předvídat. V Mirage je nicméně docela těžké odhadnout, zda mág před vámi bude střílet, teleportuje se či odletí na létajícím koberci.

Spolupráce začíná a končí u pokusu získat za zabití každého nepřítele alespoň asistenci

Hráči často hrají týmově, ale to vždy skončí u šílené bitvy, ve které si každý chce alespoň jednou bouchnout. Krása duelů jako v Chivalry vymizela. Střety jsou v Mirage založeny více na rychlosti. Neříkám, že zde nejde o vaše schopnosti. Dokážete-li se zorientovat, můžete mít mnohem lepší výsledky, než ostatní. Nepřijde mi však dobré, když člověk máchající mečem jak šílenec a používající všelijaké kouzla, může pobít polovinu skupiny. V Chivalry ho zkušenější hráči vyblokují a má po ptákách. V Mirage aktivuje několik kouzel a zatočí se vám z toho hlava jako na ruském řetízkáči.

Neříkám, že Mirage není zábavná hra. Naopak jsem se přistihl, jak mi u ní utíkají dlouhé hodiny, ale mohl by v tom být větší systém. Je hodně fajn, že třídy jsou odlišné a za všechny se hraje jinak. Každopádně nezažil jsem bitvu, ve které by divocí Tauranti do všech nenaráželi do chvíle, než opuštěný článek skupiny nezačne prohánět Vypress. Pak do boje vpadne zbytek tlupy a než se rozkoukáte, zemřete a ani nevíte, co se stalo.

Svět je krásný a šla by z něj vytvořit úžasná pohlednice

U hry mi vadilo i to, že některé postavy mlátili až moc rychle. Vývojáři se skoro snažili za každou cenu protlačit tu rychlost. Ale zvrtlo se to ve ztřeštěné máchání zbraní. Filozofie totiž míří tím směrem, že můžete vykrýt naprosto všechno, ale toho všeho bude víc. Čistě teoreticky tedy můžete být nezničitelní, ale v praxi naopak zemřete mnohdy i pár vteřin po respawnu.

Místo stvořené na dovolenou

Velkou novinkou je změna světa. Evropský středověk vystřídala magická Persie a vizuálně je to paráda. Mapy jsou tajuplné, pestré a chytře promyšlené. Tu a tam je nějaký portál, jinde skrytá chodbička. Prohlížet si prostředí je docela radost. Jen počet map je stále dost omezený.

Radost vám udělá rovněž bohatá customizace postav. Velmi často dostanete haldu předmětů měnící vzhled vaší postavy. Můžete změnit zbroj, zbraně, zbarvení nebo účes. Je to jistý pokus udržet vás u hry o něco déle. Nevím, jestli vás zrovna tohle u hry udrží, ale jako příjemný doplněk to funguje bezvadně.

A to je asi všechno. Mirage je pouze multiplayerová hra, která prozatím obsahuje pouze pár map. Není vyloženě špatná, ale magické schopnosti nefungují jako doplněk pro zkušené hráče, ze hry naopak udělají zmatený guláš, ve kterém se hráči seskupují jako smečka šakalů a probouzí ve hráčích sklony k šílenosti. Fanoušky Chivalry bude bavit, začátečníky nejspíš také, ale u hry asi moc času nestrávíte. Přesto si cením toho, že vývojáři dokázali do žánru přeci jen přinést něco nového.