Nebuchadnezzar: vybudovat Babylón je pořádná dřina | Recenze

Žánr strategií sice dávno není na svém vrcholu, ale rozhodně si nemáme na co stěžovat. Možná se až trochu překvapivě dobře drží žánr budovatelských strategií a za poslední roky jsme se dočkali vynikajících titulů jako ANNO 1800 nebo Frostpunk. Svou troškou do mlýna přispěli i Češi hrou Nebuchadnezzar.

Frostpunk: přežijete stoletou zimu? (recenze)

Jedná se sice o poněkud dlouhé a těžko zapamatovatelné jméno, ale za historickou lekci, co se za ním skrývá, možná budete vděční. V češtině uváděn jako Nebukadnesar I. je jedním z nejvýznamnějších panovníků Mezopotámie a nejedná se o jediné významné jméno, které se ve hře vyskytuje. Po vzoru her jako Pharaoh vytvořilo studio Nepos Games příjemnou hru, ve které budujete města napříč mezopotámskou historií.

Nasyťte občany a postavte chrám

Přes hromadu budovatelských strategií tu tyhle historické kousky vlastně chybí. Nebuchadnezzar není o soupeření či válčení. Boj tu budete hledat marně (ačkoli Nebukadnesar I. se proslavil zejména jako válečník). Hra je ve skutečnosti o budování nejen chrámů, ale celé fungující civilizace. Stejně jako se Řím nepostavil přes den, ani vy nemůžete majestátní chrám postavit v prvních deseti minutách hry. Je nutné zabezpečit přísun surovin a postupně budovat solidní základy civilizace.

Hra je příjemnou učebnicí historie a o Mezopotámii se dozvíte víc než ve školních lavicích

Hra čerpá z té krásné historie samotných počátků civilizací a prvních městských států. Začnete doslova uprostřed prázdnoty pouště a díky řece a pár kousků úrodné půdy musíte vybudovat kompletní fungující město. Cíl misí je pak rozdílný, ale prostý – dotáhnout město na určitou úroveň rozvoje. Ať se jedná o určité množství prestiže, luxusních domů či samotný chrám.

Stavba většiny domů je sice jen o penězích, ale jejích postupná údržba je náročnější. Základní chatrč ubytuje jen pár lidí, ale s přísunem chleba a vody se úroveň budovy zvětší, přičemž časem mohou obyvatelé chtít také keramiku či pivo. Vše je důležité nejen kvůli populaci (rozvinutější dům pojme víc lidí), ale mnohdy je i vyžadováno pro splnění misí.

Stavba nových budov většinou probíhá přirozeně dle potřeb obyvatel

Mechanika funguje jednoduše. Na chleba potřebujete pole a pekárnu, na vodu studnu, na mléko farmy a samozřejmě potřebujete rovněž distribuci, tedy tržiště, kterému nastavujete cesty. Není ani tak těžké začít něco produkovat, ale zvládnout vše sestavit v jeden fungující celek. Herní mapy nejsou rozsáhlé, nicméně každý prostor se musí chytře využít, aby to šlapalo jako hodinky.

Asterix a Obelix: Mise Mezopotámie

Hrozně se mi líbí, že vás hra svými mechanikami tlačí k logickým městským návrhům. Obytné zóny jsou u sebe, aby byla snazší distribuce a v případě luxusnějších domů také větší čistota. Produkční závody se rozdělí podle umístění zdrojů surovin a zásoby z místních skladišť budete spíše převážet na potřebné místo. Velmi přirozeně se město rozdělí na obytnou a průmyslovou zónu, na což je krása pohledět.

Na postupný růst chrámu se krásně dívá

Zlatý hřeb je chrám. Možnost postavit vlastní mě hrozně bavila. Samozřejmě to trvá, musí se navozit tuny cihel, ale výsledek stojí za to. Stavba je velmi kreativní s dostatkem nástrojů pro vyzdobení dle vašeho gusta. Sice bych byl asi radši, kdybych mohl „předpostavit“ chrám a pak k němu jen nechal vozit cihly, kdy by se má šablona postupně stavěla. Omezení na stavění jen když cihly jsou mě často zarazilo v uměleckém záchvatu. Ale abych byl fér, můžete chvíli čekat, než se všechny cihly navozí, a teprve poté stavět.

Vlastně jsem sám překvapen, jak mě, jakožto člověka, co nejradši přijde s armádou, znásilní zvířata a zabije ženy (nebo jak to je) mohlo bavit něco tak mírumilovného. Pokud tedy nepočítám chvilky, kdy stůl schytal pár pohlavků, jakmile mě chybný návrh města přinutil k restartování mapy. Je tu však hromada věcí, co člověku vadí.

Fungující systém města je náročné nastavit a drobná chyba může znamenat katastrofu

Je skvělé, že se hra snaží být postupem času komplexnější. Přichází nové prvky jako vily, které mají větší požadavky či obchod s jinými civilizacemi, kde se projevují také vzájemné vztahy. Jen mi zde chybí větší různorodost v jejich prezentaci.

Architektura je delikátní práce

Když člověk začne, distribuuje chleba a mléko tak, že to umístí do skladiště, odkud si to berou tržnice, které to distribuují mezi domy. Když postoupíte do vyšších levelů a musíte třeba vařit pivo, stavíte jiné budovy a pěstujete jinou plodinu, princip je však stejný, úplně stejný. Farma – výrobna – skladiště - trh. A tím ve hře nastává velká monotónnost.

Město musíte chytře navrhnout a každý prostor musí být využit

Člověk má spíš pocit, že se na mapě tlačí hromady prvků a velmi těžko se v tom za chvíli vyzná. Hra je založena na velmi detailním mikromanagementu. Zapomenete něco nastavit a vede to ke katastrofě. Když nespojíte cestu, vozy nepojedou, když neomezíte skladiště, může se zaplnit zbytečnostmi, když nemáte dost „roznašečů jídla“, budou lidé hladovět.

Stejný princip se zde opakujete, vy neustále tvoříte lány úrodné půdy a nastavujete trasy pro tržitě až vám z toho půjde vám hlava kolem. Tvorba fungujícího systému je zábavná, ale hra je extrémně náchylná na nepatrný přešlap, který může způsobit dominový efekt.

Mapy jsou příliš malé a mnohdy ubíjí touhu po větším stavění

Největší problém však vidím ve velmi omezené velikosti map. Prostě jsem se tam nevešel! Chápu, že herní výzva má být v tom splnit úkol na omezeném území, ale upřímně – já chci hlavně stavět. Věřte mi, že i bez omezení velikosti dokážou být úkoly velkou výzvou. Rozhodně je však otravné rvát se do posledních čtverečků na mapě. Byl jsem demotivovaný bořit své krásné (ačkoli zbytečné) budovy, abych vmáčkl všechno. Některé nádherné chrámy na obrázcích také patří mezi oběti. Některé cesty byly vyloženě kostrbaté, aby kopírovaly roh mapy.

Krásné časy mezi Eufratem a Tigridem

Přes chyby hry jsem si hraní rozhodně užíval. Hra vypadá nádherně! Je trochu jednodušší (velmi připomíná již zmíněného Pharaona nebo Caesara), ale vlastně se to ke hře hodí. Líbí se mi to mnohem víc než moderní občas až přeplácaná grafika. Navíc jsem se až na občasné záseky a jeden crash (který vývojáři už opravili) nesetkal s žádnými technickými problémy. Když se díváte na vaše městečko a jako doprovod posloucháte úchvatný soundtrack, je hraní opravdu prožitkem.

Hra vypadá parádně a vzhled doplňuje příjemný soundtrack

A v tom to asi bude. Nehnat se za cílem a užívat si hru. Procházet jednotlivými obdobími Mezopotámie, číst historické popisy a dovolit vývojářům, aby připomněli krásy jedné úchvatné civilizace. Neznám jinou hru ze staré Mezopotámie a při hraní téhle hry mi to přišla jako obrovská škoda.

Studio Nepos Games má být na co hrdé. Není to bez chybiček, ale je to skvělé. A nutno brát v potaz, že ačkoli studio bylo vytvořené z českých herních veteránů, je to jeho první počin. Jestli je tohle pouhý rozjezd, velice se těším, až uvidím, jak své zkušenosti využije v příští hře.