Nintendo DS – hrajte doteky

Výrobce: Nintendo
Homepage: http://www.nintendo.com/systemsds
Distributor v ČR: Conquest (www.nintendods.cz)

Herní kapesní konzole od Nintenda slaví úspěch už pěkných pár let. Pod značkou Game Boy, třeba i s přídavkem Color, Advance nebo Advance SP, se vždy skrývala ta nejlepší volba kapesní konzole neboli handheldu. S příchodem firmy Sony do tohoto lukrativního rybníčku zábavy na cesty však nadešly Nintendu horší časy. Odpovědí na Soňácké PSP je Nintendo DS. Handheld s dvěma displeji, přičemž jeden z nich je dotykový. Naprosto revoluční nápad, jenž skrývá ohromný herní potenciál. Potěší i bezdrátová komunikace a  zpětná kompatibilita s hrami na GBA.

Pěkná krabička na hezké Nintendo DS * Zaklapnuté DS, všimněte si vyčuhujících led diod * Pohled na rozevřený přístroj v celé své kráse

Co na vás čeká v krabici

Po rozbalení hezké černé krabičky na vás vykoukne její obsah. Najdete tam samotný přístroj, nabíjecí Li-Ion baterii, nabíječku, náhradní stylus, řemínek na zápěstí s tvz. thumbpadem , pár brožůrek s návody v různých jazycích (český samozřejmě nechybí) a demo na hru Metroid Prime: Hunters First Hunt. Poslední věcí je jednoduchý komunikační program PictoChat, který je součástí přístroje. Je od Nintenda hezké, že demo na Metroid Prime přibalili, člověk aspoň nemusí na svoji zbrusu novou hračku jenom koukat, a čekat, až našetří na svoji prví hru. :-)

Nintendo DS upoutá pozornost střízlivým designem ve stříbrné barvě, přičemž postupně budou k dispozici i přístroje v jiných barvách. Oproti GBA SP je asi o 6 centimetrů delší a pouze o pár milimetrů širší a vyšší. Přirozeně je i něco těžší, ale váži zhruba tolik, co moje prehistorická Nokia 5110, takže je to pořád ještě v pohodě :-) Jak plyne z výše uvedeného, NDS už není tak roztomile malý a skladný jako předchozí přístroje řady GB a nevejde se jen tak do každé kapsy. Ovšem to je daň za dva displeje a osobně si myslím, že lépe to designeři v Nintendu prostě vyřešit nemohli.

Přístroj je véčkové konstrukce, čímž jsou oba displeje ideálně chráněny proti poškrábání - protože se prostě k nim nic nedostane Rozvírací kloub na zadní straně má docela solidní tuhost a lze rozevřít až do úhlu 180 stupňů. Asi nejlepší je mít přístroj zcela rozevřený, případně lehce sklopený; v těchto případech je zcela ideálně vidět na oba displeje. Navíc je to tak i myšleno, neboť při dosažení těchto dvou pozic se ozve slabé cvaknutí. Tím pádem je jištěn proti náhodnému zavření.  Při zavírání je třeba překonat lehký odpor a při malém úhlu displejů se obě části samy dovřou, takže nehrozí naopak náhodné otevření.
 
Na přední straně najdeme posuvný slider na ovládání hlasitosti, slot na cartridge s hrami na GBA, místo na DS příslušenství a konektor na sluchátka. Tím je tentokrát standardní 3,5“ jack, takže není třeba kupovat žádná speciální sluchátka. Ovšem konektor k mikrofonu standardní není, takže vás případná koupě speciálního headsetu stejně v budoucnu nemine.

Ke slotu mám malou poznámku, docela by se hodila nějaká záslepka. Pokud nemáte žádnou GBA hru, tak se do něj zbytečně práší a navíc při případném zachycení o něco by mohlo snadno dojít k prasknutí vcelku tenkého plastu spodku přístroje.

Na zadní straně najdete standardní ovládací tlačítka R a L, konektor k adaptéru, držák se zasunutým stylusem a slot na DS hry. Ten funguje na principu pružiny, stejně jako například u digitálních foťáků. Kartu s hrou zasunujete, dokud neslyšíte cvaknutí, k vyndání ji trochu zatlačíte a pružina následně kartu sama vyhodí.

Po rozevření přístroje na vás vykouknou dvě největší esa handheldu. Dvě TFT LCD obrazovky. Po stranách té vrchní naleznete dva reproduktory a po stranách spodní jsou rozloženy ovládací tlačítka a tlačítko power. Plus pod spodním displejem najdete ještě dvě informační led diody a zabudovaný mikrofon. Část diod je vidět i při zavřeném displeji a můžete tak vidět stav přístroje, případně zkontrolovat jeho nabíjení či spánek.

Pohled na levou část, je trochu vidět směrový kříž * Čelní pohled, slot na GBA hry, ovladač hlasitosti a konektor na sluchátka * Pohled na pravou část, jen pro doplnění :-)

Uvnitř přístroje buší dvě srdce - dva procesory. Jedná se o ARM 9 na 66 MHz a ARM 7 na 33 MHz. Podrobné specifikace najdete někde tady okolo v tabulce, pro srovnání jsem přihodil i základní specifikace N64 a GBA. Vám netechnicky založeným řekne víc, že grafika je na vyšší úrovni než N64, přirozeně také díky menším obrazovkám, než jsou ty klasické televizní. Oproti grafice na GBA je to skok obrovský, ale kvality současné generace konzolí (Game Cube) nedosahuje. Jak ale většina hráčů ví, grafika není všechno a Nintendo DS disponuje jinými zbraněmi, než je super realistické grafické zpracování.
 
Obraz a zvuk

Jak už asi víte, DS znamená Dual Screen, neboli dvě obrazovky. Obě mají shodné rozlišení 256x192, jemnost .24mm a jedná se o vysoce kvalitní třípalcové LCD obrazovky s podsvícením. To je kvalitní a rovnoměrné, takže se dá hrát i v úplné tmě. Je sice možnost podsvícení vypnout, ale nevidím sebemenší důvod, proč to dělat. Možná budete šetřit baterie, ale takřka nic neuvidíte. Jedině snad při hraní na ostrém slunci. Obraz je naprosto špičkový, jasný, čistý. Spodní displej je dotykový, což je asi největší revoluce tohoto herního systému. Ale rozplývat se nad jeho možnostmi při hraní budu později. Displej GBA SP má o něco menší rozlišení (240x160), takže veškeré hry na GBA se nezobrazují na celé ploše obrazovky.

Díky dvěma reproduktorům se konečně můžeme těšit ze stereo zvuku, navíc je k dispozici i určitý programový prostorový zvuk. Zní skvěle, jen při maximálním zesílení se dá slyšet slabé chrčení. Každopádně pokrok od dob GBA je veliký, konečně se dá zvuk a hudba pořádně poslouchat. I když... I některé hry na GBA měly úctyhodný zvukový doprovod. Tedy na své možnosti.

Tlačítka R a L, stylus, slot na DS hry a konektor k AC adaptéru * GBA hry se zasouvají takhle... * .... a DS hry takhle

Novinkou je zabudovaný mikrofon; systém má podporovat rozpoznávání hlasu, ale to je otázka budoucnosti..Zatím jsem se setkal s používáním mikrofonu pouze ve hře Project Rub, kde pomocí foukání do něj poháníte plachetnici nebo sfoukáváte svíčky.

Počet ovládacích tlačítek se trochu rozrostl, kromě klasického ovládacího kříže a tlačítek A, B, R, L, Select a Start, zde naleznete nově tlačítka X a Y. Nad ovládacím křížem najděte tlačítko Power, sloužící k zapínání přístroje, už tedy ne slider na boku přístroje. Pokud chcete DS zapnout, musíte ho rozevřít, což zabraňuje náhodnému spuštění. Chytrý nápad. Když už jsme u toho zapínání, další novinkou je režim spánku při zavření přístroje během hraní. Že je DS uspaný ukazuje zeleně blikající led dioda. Stačí rozevřít a můžete pokračovat v hraní.

Tlačítka vedle dotykové obrazovky jsou velmi nízká, mají zdvih asi jenom 3 milimetry, což se dá díky rozkládací konstrukci přístroje pochopit. Jsou ale malá i celkově a působí docela levným a křehkým dojmem. Nicméně během celé doby intenzivního používání přístroje jsem s nimi neměl problémy. Jediný problém s tlačítky by mohli mít jedinci s většíma rukama, a to sice s používáním tlačítek R a L – budou se jim hůř mačkat.

Zcela nejlepším ovládacím prvkem je ovšem dotyková obrazovka. Ta se ovládá pomocí stylusu, takové malé tužky bez tuhy, nebo pomocí thumbpadu na zápěstím řemínku. Thumbpad je vlastně takový malý plastový čtvereček patřící na bříško palce. Dobře klouže po displeji a dělají se pomocí něj především krouživé pohyby. Dá se říci, že nahrazuje analogovou páčku. Trochu obtížný na zvládnutí, ovšem je to otázka cviku. Samozřejmě můžete matlat po displeji i prsty, ale nesmí vám vadit následné otisky na obrazovce.

Cartridge a baterie

Média používaná pro hry jsou stále cartridge. Oproti starým GBA kartám mají čtvrteční velikost a jsou podobné paměťovým kartám formátu SD. Co se týče velikosti paměti, vejde se na ně víc než jeden gigabit, tedy 128 MB dat, přičemž současné tituly na GBA mají asi 512 megabit (64 MB). To sice není moc, ale časem bude velikost stoupat; ovšem ani pak hry s dlouhými renderovanými sekvencemi čekat asi nemůžeme. Na druhou stranu mají cartridge obrovskou výhodu, kterou je takřka nulová nahrávací doba a velká odolnost proti poškození.

Jak už jsem zmínil, přístroj je kompatibilní s hrami na GBA, ovšem ne už s hrami na GBC neřkuli GB. Navíc není ani kompatibilní s příslušenstvím na GBA a propojit s Game Cube také nelze. Hry na GBA lze hrát pouze v režimu jednoho hráče.

Baterie je typu Li-Ion a vydrží podle manuálu kolem 6-10 hodin v závislosti na hře. Doba nabíjení je poté kolem 4 hodin, v závislosti na stupni vybití. Osobně mi při hraní Super Maria 64 DS vydržela baterie asi 8 hodin, nabíjení trvalo přes hodiny 3. Samozřejmě, při hraní her na GBA vydrží déle, protože je aktivní pouze jeden displej. Výhodou Li-Ion baterie je možnost ji dobíjet i když není úplně vybitá - a její velikost. Nevýhodou je nutnost mít v dosahu zásuvku na dobíjení. Na týdenní výlety mimo civilizaci tedy Nintendo DS není.

Detailní pohled na kartu s DS hrou z obou stran * Porovnání velikostí kazet DS a GBA * V takovýchto obalech najdete hry na DS

Po zapnutí

Hned po zapnutí na vás na obrazovkách vyskočí logo Nintenda DS a zdravotní varování, které musíte vždy odklepnout. Nedá se to nijak vypnout a po čase je to docela otravné. Následně se objeví ovládací rozhraní s požadavkem několika údajů (pouze při prvním zapnutí). Zadáte svoji přezdívku, čas, datum, svoje narozeniny a oblíbenou barvu. Přezdívka se zobrazuje při multiplayeru a v chatu, datum a čas vidíte při spuštěni přístroje na horní obrazovce spolu se stavem baterie (užitečná věc) a dalšími údaji.

Na dotykovém displeji si lze zvolit, zda chcete hrát DS nebo GBA hru, pokud máte v přístroji dvě cartridge; dále zde najdete ikonu na spuštění PictoChatu a DS download play. O možnostech PictoChat a DS download play se budu zmiňovat později. Tři malé ikonky na dolním okraji displeje slouží k vypnutí podsvícení, zapnutí budíku a upravení nastavení DS. Změnit si můžete všechny údaje nastavené při prvním spuštění, plus zde najdete kalibraci dotykového displeje, volbu displeje na hraní GBA her (horní nebo spodní), nastavení budíku a tak podobně. Dokonce si lze nastavit automatické spuštění hry, takže se s ovládacím rozhraním vůbec nemusíte setkávat. 

Nintendo DS disponuje zabudovanou bezdrátovou komunikací s podporou IEEE 802.11. Dosah má být kolem 30 metrů, může být i víc i míň, záleží na případných překážkách. Hrát může až 16 hráčů najednou, je možné i připojení k bezdrátové LAN, dokonce by mělo být v budoucnu možné hrát i online. V Japonsku jsou nyní už k dispozici místa, na kterých si můžete do přístroje stahovat dema, aplikace a podobně. Kdy se ovšem podobná vymoženost objeví i v Evropě je ve hvězdách.

Ovšem hrát s kamarády můžete už teď a dokonce v některých případech nemusí mít všichni kazetu se hrou. Podobnou vymoženost myslím mělo už i GBA, ale tam her podporujících tuto možnost příliš nebylo. Snad jich u DS bude víc.

Stahování se provádí přes zmiňovanou ikonu DS direct play v ovládacím rozhraní a samotný přenos dat prý trvá kolem půl minuty až minutu, v závislosti na hře. Ovšem jestli tomu tak slutečně je nevím, neměl jsem možnost to vyzkoušet.

Jak se s tím hraje

Dost bylo technických keců, je na čase se podívat, jak se s dotykovým displejem hraje. Musím říct, je to naprosto super. Sice zatím nejsou na trhu hry naplno využívající možností nového ovládání, tedy kromě Project Rub a Wario Ware Touched!, ale to jsou soubory  miniher. I ty však jsou naprosto geniální a hraní na cestách dostává naprosto novou dimenzi. Takřka bez problémů se na DS dají hrát FPS pomocí stylusu, což ukazuje přiložené demo na Metroid Prime. A co teprve v budoucnosti, představte si real-time strategie ovládané dotyky. Nebo třeba v nové Castlevanii budete bojovat proti bossům pomocí kreslení různých run na dotykový displej - a tak dál.

Zatímco na horní obrazovce je většinou hlavní herní okno, na dotykové bývá mapa, inventorář či další ovládací prvky. To ale není podmínkou, možností je nepřeberně a určitě se dočkáme i jiného originálního použití druhého displeje.

Malý problém vidím v hraní akčních her se stylusem. Ten držíte v jedné ruce a tím pádem tou druhou musíte držet celý přístroj. To se stává po čase dost únavné, takže musíte dělat přestávky. Ale zase nestrávíte hraním až zbytečně mnoho času. :-) Lepší je také mít nějak podepřené lokty, je to pohodlnější.Také při používání thumbpadu je potřeba určitého cviku, ovšem až se mistrně naučíte využívat dotykového displeje, budete se vysmívat všem analogovým ovladačům.

Pohled na thumbpad na mocném šéfredaktorově palci  * Otravné zdravotní varování * Ovládací rozhraní - volte, co spustit

Shrnutí

Nintendo DS se jeví jako velmi schopná platforma. Nabízí kvalitní 3D grafiku, stereo zvuk, spoustu inovativních prvků tipu mikrofon či wi-fi - a hlavně dvě kvalitní LCD obrazovky, jednu reagující na dotyky.

V budoucnosti určitě přijde spousta přídavného příslušenství, mluví se například o TV tuneru, takže na své DS bude možnost dělat i něco jiného, než hrát hry. Dokonce se proslýchá něco i o edukativním softwaru.

Firma Nintendo je známé vysokou kvalitou a zábavností svých titulů. Mají ve své herní stáji elitní značky jako je Zelda, Mario, Pokémon, Advance Wars, Golden Sun a mnoho dalších, které mohou díky druhému dotykovému displeji získat nové herní možnosti, a tak i epický rozměr zábavy. Díky kompatibilitě s GBA je už nyní široká nabídka kvalitních herních titulů, takže nemusíte mít strach, že by nebylo co hrát.

Hodně solidní je i cena, za 4990 Kč dostanete opravdu velmi kvalitní přístroj. Navíc je Nintendo krok před konkurencí, protože Sony PSP je bude v Evropě prodávat až někdy počátkem léta.

V další kapitole se dočtete podrobnosti o hře, jejíž demo je k Nintendu DS přiloženo - o Metroid Prime: Hunters First Hunt.