Nintendo Wii a recenze Wii Sports – nová epocha zábavy dorazila

Příchod nové konzole na trh je pro hráč vždy určitým svátkem. Pátek 8.12.2006 se právě jedním takovým svátkem stane. Na náš trh se dostane Nintendo Wii, konzole, která svoji nápaditostí posouvá herní průmysl zase o kus dál. V našem podrobném tématu se dozvíte o Wii vše, co vás zajímá.
Kapitoly článku

Moře času uplynulo a tuny slov se napsalo od prvního oznámení nové konzole Nintedo Wii, tehdy ještě nesoucí kódové označení Revolution. Japonský zábavní gigant dlouhou dobu tajil svoje záměry s nástupcem Gamecube. Po ohlášení inovativního ovládání zakládajícího si na detekci pohybu si však vysloužili pozornost, která Wii už zůstala.

Nintendo od začátku tvrdilo, že se nesnaží konkurovat next-gen konzolím od Sony a Microsoftu a postupem času toto stanovisko přijali i zástupci obou soupeřících firem, kteří se předháněli v tom, zda bude lepší si koupit Xbox 360 a Wii nebo PS3 a Wii. Jak nakonec zůstanou konzolové karty rozdány se teprve ukáže, ovšem nová konzole od Nintenda se v Japonsku a USA prodává jak rohlíky a stejný osud ji s největší pravděpodobností zítra čeká i v Evropě. Když navíc uvážíme fakt, že Nintendo se nikdy netajilo tím, že Wii bude vydělávat od prvního dne, není těžké si spočítat, kdo je momentálně na koni.

  
Wii ve všech různých pozicích

Co si v pátek za svoje poctivě vydělané peníze odnesete z obchodu? Krabici. Hezkou a poměrně rozměrnou škatuli s elegantním potiskem. Uvnitř se skrývají dvě modravá papírová plata ve kterých je uložena konzole i s veškerým příslušenstvím. Konkrétně se jedná o samotnou konzoli, stojan, Wii-mote, poutko a 2 AA baterie pro něj, dále nunchaku, AC adaptér, AV kabel s redukcí na scart, Sensor bar, plastový držák na Senzor bar a na stojan, hru Wii Sports a pochopitelně nějakou tu dokumentaci.

Malý elegán

S rozměry 215x44x157mm se jedná bezprecedentně nejmenší z nových konzolí, srovnání se třemi DVD obaly nezůstalo daleko od pravdy. Po prvním ohmatání vás ale překvapí solidní váha a celková fortelnost zpracování. Jednoduchost, kompaktnost a elegance byly zřejmě hlavní motta při navrhování konzole a na výsledném produktu to je znát. Kvalitní lesklý bílý plast (poměrně snadno se ale upatlá, stejně jako NDS), modře podsvícená slot-in mechanika, elegantně zkosený rožek – radost pohledět. I když se Wii dá klasicky položit, daleko stylověji vypadá zasazený "na boku" do stříbřitého stojanu. Ten navíc - po přicvaknutí průhledného plastového podstavce - nemá šanci se překlopit.

  
Elegantní stojan * Slot na SD karty * Konektor k dalším perifériím

Čelní strana s půvabným zkosením obsahuje jediné tři ovládací prvky na celé konzoli. Jedná se o klasiku - tlačítko Power s indikační LED, Eject a Reset. Slot–in mechanika vypadá efektně, funguje na jedničku a takřka absolutně nehlučně – Xbox 360 by se měl učit. Vkládání ani vytahování disků nedělá problémy, dokonce ani u malých 8 cm disků z Gamecube. Stačí jej lehce vsunout zhruba doprostřed mechaniky a vnitřní mechanismus se už o všechno postará. Na čelní straně ještě najdete odklápěcí dvířka ukrývající slot na paměťové karty SD a tlačítko na synchronizaci ovladačů.

Kompatibilitu s Gamecube ovladači a paměťovými kartami zajišťují čtyři konektory a dva sloty ukryté na horní straně přístroje (případně boční, pokud máte Wii položené).Pokud je hodláte využívat, určitě oceníte možnost odcvaknout a úplně oddělat dvířka, pod kterými jsou skryté.

  
Odkryté sloty a konektory pro GC * Zadní strana s konektory * Malé větrací průduchy

Na zadní straně najdete dva USB porty, konektory pro Sensor bar, AV kabely a adaptér. Též si všimnete větracích otvorů, pod nimiž je vidět malý, úplně tichý větráček. Hlučnost konzole je během provozu minimální. Poslední zajímavost, co na Wii najdete, jsou jsou tři řady větracích otvorů na spodní straně konzole, které míří přesně proti výřezu ve stojanu.

Wii napájí poměrně rozměrný AC adaptér (větší než u Gamecube) vyvedený v nevzhledné šedé barvě, kterou má i AV kabel. Naproti adaptéru je Sensor bar takové malé, asi 20 cm dlouhé plastové nic připojené ke konzoli extra tenkým kablíkem. Senzor bar musí ležet pod nebo na televizi, jinak si moc nezahrajete. Pokud hodláte hrát na Wii na lepší televizi ve 480p, určitě byste uvítali komponentní kabel. Bohužel ve standardní výbavě není, ale dá se pořídit separátně. Ovšem za poměrně vysokou částku.

Dálkový ovladač zábavy

Prvním obrázkům ovladače se všichni smáli a ťukali si na čelo, co že je to za podivný dálkový ovladač k televizi. Jenže když se vám Wii-mote dostane do ruky, oceníte práci návrhářů v Nintendu. Vrchní strana je z lesklého plastu, spodní ke mírně zdrsněná, aby vám ovladač nevyletěl ze zpocených dlaní. Tomu ještě zabraňuje poutko. Držení nedělá sebemenší problém, díky souměrnosti je vhodný i pro leváky. Základní akční tlačítka A a B jsou snadno k dosažení, ovšem pro manipulaci se šipkou vzhůru na směrovém kříži se hodí lehce přehmátnout.

  
Wii-mote pěkně zblízka

To samé platí i pro tlačítka 1 a 2. Ovšem zatím sem se nesetkal s hrou, kde by se jednalo o nějak zásadní problém. Například v Twilight Princess na tlačítkách 1 a  2 najdete mapu. V dolní polovině ovladače najdete malý repráček ze kterého se při hraní vyluzují doprovodné zvuky – výstřel luku v Zeldě, úder míčku o raketu ve Sports atd. Detail, ale potěší. Wii-mote se živí ze dvou tužkových baterií a vydrží zhruba přes třicet hodin. Záleží na tom, jak je využívaná funkce pointeru. Stav baterií indikuje počet rozsvícených diod při startu konzole, ve hře se lze kdykoliv přesvědčit stisknutím tlačítka Home.

Wii-mote s bateriemi váží zhruba třetinu toho, co klasický joypad. Nunchaku se živí pomocí kabelu, a tak neváží takřka nic. Díky baňatému tvaru dobře padne do ruky a na obě dvě tlačítka, Z a C, lze dosáhnout naprosto pohodlně. Potěší i analogová páčka, která je o řád lepší než na Gamecube. V obou částech ovladače se ukrývá vibrační motorek, jehož síla se ovšem nedá stupňovat a je poměrně slabý. Na druhou stranu je známo, že přílišné vibrace nedělají rukám dobře.

  
Nunchaku a jeho připojení k Wii-mote

Co se týče samotného hraní na Wii, záleží na jednotlivých hrách. Ovšem v tento okamžik mám za sebou kompletně dohranou Twilight Princess a několik hodin hraní Wii Sports a Wii Play a dojmy jsou více než pozitivní. Kombinace Wii-mote plus nunchaku se ukázala jako velmi příjemné a intuitivní ovládání. Střelba nečinila sebemenší problémy a evidentně se bude na FPS jednat o daleko lepší řešení, než je klasická kombinace dvou analogů. O tom, že pocit při takto netradičním hraní je někde úplně jinde snad není třeba diskutovat. V tento okamžik je navíc Wii teprve na začátku a záleží na samotných tvůrcích her, jak se poperou s výzvou a zároveň příležitostí jménem ovládání na Wii. Možnosti jsou takřka nekonečné.   

Startujeme

Po zmáčknutí magického tlačítka Power (je jedno, jestli na konzoli či ovladači) se skrytá síla probudí k životu. Start konzole do uživatelského rozhraní je naprosto bleskurychlý, brzdí jej pouze nutnost odklepnout otravné zdravotní varování. Po prvotním nastavení data, času, jména a tak dále se dostáváme do samotného menu. Wii na obrazovce nabízí sérii „kanálů“, které vytváří Wii Channel Menu.

  
Senzor bar * Rozměrný AC adaptér * AV kabeláž

To je jakýmsi startovacím bodem pro všechny funkce konzole. „Kanály“ slouží co by vstupní brána k pestré paletě možností zábavy. Wii Channel Menu nabízí jednoduchý interface, kde si lze vybrat hru, přečíst zprávy či počasí, prohlížet a posílat fotky nebo si dokonce vytvořit svoje karikatury, jež se dají následně využívat ve hrách. Jeden kanál pro sebe zabírá start her na Wii a Gamecube, další slouží pro Mii, prohlížení fotografií, zpravodajství, počasí, jeden kanál pro sebe zabírá i každá hra stažená pomocí služby Virtual Console. Bohužel ne všechny služby v době launche budou fungovat, a tak se k problematice kanálů vrátíme v blízké budoucnosti ve speciálním článku.

Co se týče připojení k internetu, tak zamrzí fakt, že se k němu lze připojit jen pomocí integrované Wi-Fi. K dostání má být i speciální adaptér do USB s klasickou koncovkou RJ-45, ale ten v nabídce v současné době není. Takže pokud nejste v oblasti pokryté bezdrátovým připojením, můžete na stahování her pomoci Virtual Console či posílání zpráv přátelům zatím zapomenout.

  
Detailní pohled na nunchaku

Pokud ovšem nejste připojeni k internetu, stále můžete využívat kanál Mii k vytvoření vlastní karikatury. Tvorba probíhá podobně, jako třeba ve sportovních hrách či The Sims. Vyberete si pohlaví, stavbu těla, barvu pleti, tvar obličeje, oči, uši, nos atd. Možnosti jsou poměrně široké, navíc stvořenou postavičku si lze uložit na vnitřní paměť Wii-mote a ten si následně vzít ke kamarádovi.

Pomocí foto kanálu si lze prohlížet fotografie či videa uložené na SD kartě. Pozor, Wii najde fotografie pouze v adresářích do hloubky 1, fotky rozdělené ještě do podadresářů už nezobrazí. Manipulace s fotkami je snadná a rychlá, lze je zvětšovat a měnit velikost. Jako bonus zde najdete několik možností, jak si s obrázky pohrát. Například lze na ně aplikovat různě barevné filtry, psát a kreslit na ně pomocí jednoduchého grafického editoru a pokud se nudíte, nic vám nebrání si z libovolné fotografie udělat puzzle.

  
Kanál Mii * Prohlížení fotografií * Wii Channel Menu

Taktéž se vám může hodit funkce nástěnka, kde lze vyvěšovat vzkazy pro další uživatele vaší konzole Wii, či si pomocí kalendáře psát upomínky na úkoly. Kromě toho zde při vložení nové hry na Wii najdete krátkou noticku o dané hře. Wii Play a Wii Sports zde též vytvářejí zprávy o nově vytvořeném rekordu, a tak podobně. V poslední řadě tu naleznete i výpis, co a jak dlouho jste daný den na konzoli Wii prováděli. Příjemná funkce, pokud chcete vědět, jak dlouho vaše ratolesti na Wii hráli.

S dětmi souvisí i funkce rodičovského zámku, který najdete v nastavení konzole. Wii dokáže z disku se hrou přečíst věkový rating vy si můžete pod heslem uložit, jaké tituly bude možno pouštět. Týká se to ovšem pouze her na Wii. Kromě toho najdete v nastavení celou řádku dalších položek, ať už nastavení pozice či citlivosti Senzor baru, jazyk, nastavení internetu atd. Nechybí ani možnost práce s uloženými pozicemi her pro Wii a Gamecube.

Vyklepejte prasátko

Nadšení z Wii trochu kalí poměrně vysoké ceny. Cena 7990 Kč za konzoli je značně vysoká, stejně tak platí pro příslušenství – nový Wii-mote pořídíte za cenu  1399 Kč (za 1599 se dá pořídit bunde s Wii Play), nunchaku stojí 699 Kč, stejně jako klasický ovladač pro hry na Virtual Console.. Ceny her se pohybují v rozmezí 1500 – 2000 Kč. Trochu hodně na všechny ty řeči o tom, jak je vývoj her na Wii levný a hardware konzole podobný Gamecube. Ovšem rozhodně bych se nebál, že si nová konzole nenajde své kupce. Jedná se totiž o značně podařený kus, který vám přinese zcela novou dimenzi zábavy. Navíc nabídka launchových her je více než pestrá a nová Zelda se řadí k lákadlům toho největšího kalibru.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,