Outlast II: okultistická noční můra (recenze)

Po prvotním úspěchu strašáku Outlast tu máme pokračování. Dokázalo navázat na úspěch předchůdce?

Studio Red Barrels nám v roce 2013 nabídlo naprosto jedinečný děsivý zážitek v podobě survival hororu Outlast. Hra byla díky svému konceptu přijata víceméně pozitivně a mnozí si možná dodnes vybavují kupu tísnivých momentů a neskutečně napjatou atmosféru vystavěnou na totální bezmocnosti hlavního hrdiny. O čtyři roky později můžeme z hlavy vypustit ty nejhorší noční můry, které se odehrály v Mount Massive Asylum a můžeme se vrhnout do nového, neméně děsivého dobrodružství v pokračování s názvem Outlast II.

Vydání druhého dílu se  oproti původním předpokladům nečekaně protáhlo, nicméně na dobrý produkt si trh rozhodně rád počká. Vývoje se i nyní ujalo studio Red Barrels, což můžeme po předešlé zkušenosti s povděkem kvitovat. Tvůrci tentokrát opouští od tísnivé atmosféry prapodivného ústavu a ukotvují děj do prostředí amerického venkova. Příběh se točí okolo investigativního reportéra a kameramana současně, Blaka Langermanna a jeho manželky Lynn, kteří se vydávají po stopách odhalení záhadné mysteriózní vraždy těhotné ženy známé pod jménem Jane Doe.

4-23-2017_5-02-58_PM.png4-23-2017_5-01-15_PM.png4-20-2017_11-26-40_PM.png4-23-2017_5-01-21_PM.png  
I tentokrát bude vaší herní náplní zejména plížení s ukrývání se.

Během transportu na místo vyšetřování však dojde k poruše helikoptéry a ta se zřítí do nehostinné arizonské pouště. Po probuzení ovšem celý původní plán bere za své a mění se v noční můru spojenou nejen s pátráním po ztracené Lynn, ale především v boj o holý život.

Z ústavu přímo na farmu

Jak již ústřední zápletka napovídá, příběh se přesouvá z klaustrofobických interiérů prapodivné léčebny do hloubi arizonské krajiny, konkrétně potom do zemědělských usedlostí, polí, jeskyní, přilehlých skalních průsmyků, lesů, kostelů apod. Oproti prvnímu dílu tak zaznamenáváme sympatický a celkem riskantní posun, který se ovšem vývojářům rozhodně vyplatil. Prostředí, ve kterém se příběh odehrává není o nic méně děsivé ve srovnání s tím, které známe z prvního dílu. V mnoha momentech je možná ještě o něco děsivější. Díky variabilně pojatému okolí byl tak odbourán jeden z velkých nedostatků prvního dílu v podobě stále se opakujícího prostředí, které se v průběhu hry začínalo nepříjemně zajídat. Po grafické stránce nenabízí Outlast II úplně oslnivou podívanou co se detailů týče, nicméně vše je kompenzováno mrazivě krásnými a děsivými lokacemi. Všechny ty pohledy na kostely, farmy, rituální místa či flashbacky do opuštěné školy působí opravdu úchvatně.

Za zmínku stojí taktéž vhodně zvolený hudební doprovod, který jemně dobarvuje celkový vjem a koresponduje s intenzitou daných scén. V plíživých pasážích jen nepříjemně znejišťuje a brnká na nervy, čímž neustále připomíná, že v Outlast nejste v bezpečí nikdy, aby vzápětí nabrala na intenzitě v momentech, kdy jde skutečně do tuhého. Nejedná se o nějaký plnohodnotný soundtrack, jako spíše příjemně namixovaný ambientní koktejl.

4-23-2017_5-01-43_PM.png4-23-2017_5-01-36_PM.png4-23-2017_5-01-40_PM.png4-23-2017_5-01-25_PM.pngPřipravit se můžete na skutečně hutnou atmosféru připomínající hororové filmy odehrávající se na americkém venkově.

Ve znamení bezmoci

I tentokrát je hlavní hrdina naprosto bezmocnou loutkou vrženou do bizarního světa plného okultistických pomatenců s vidlemi, noži, krumpáči a nejrůznějších psychicky pomatených individuí nehezkého vzhledu. Charakteristické jsou pro druhý díl zejména všudypřítomné rituály spojené s obětováním jak zvířat, tak lidí, což ve finále skutečně vytváří opravdu hutnou atmosféru. Oproti prvnímu dílu navíc ubylo samoúčelných strašáků, kterých je v Outlast II minimum. Novinka buduje děsivou image na základě skličujících pocitů ze skutečně prohnilého prostředí. Zbytečných lekaček tak není ani třeba. Děs a hrůza totiž přichází skrze příběh samotný a věřte, že budete mít občas husí kůži. Díky celkové stylizaci příběhu jsou tak vaši nepřátelé skutečně uvěřitelní a již na první pohled odpuzující.

 

Menší připomínka by se hodila k vybíjení baterie kamery, které je opravdu přehnaně rychlé. 

 

Co se herních mechanismů týče i zde jsme se dočkali menších změn, nicméně ne úplně zásadních. Opět je vaší jedinou výbavou videokamera s nočním viděním, navíc tentokrát vybavenou i o grafickou indikaci, která zobrazuje úroveň hluku v daném směru. Jedná se o celkem šikovnou vychytávku například v momentech, kdy se schováváte v sudu a nevíte, co se děje okolo, nicméně celkově je tento nástroj hodně ošemetný a nelze na něho úplně spoléhat. Elegantně je vyřešen inventář, který zpřístupníte pohledem kamery dolů k nohám, čímž se vám naskytne pohled do předních kapes kabátu, ve kterém se skrývají buďto tužkové baterie nebo obvaz na ošetření menších šrámů. Věřte však, že toho vaše postava mnoho nevydrží, tudíž k obvazům budete sahat spíše výjimečně.

Ty jsou společně s tužkovými bateriemi rozesety v herním světě v závislosti na zvolené obtížnosti. Menší připomínka by se hodila k vybíjení baterie kamery, které je opravdu přehnaně rychlé. Chápeme, že to vyvolává ještě tísnivější pocit, nicméně životnost okolo jedné minuty při použití nočního vidění je možná trochu přehnaná. Spíše bychom ocenili delší výdrž a menší počet dostupných baterií.

4-23-2017_5-02-36_PM.png4-23-2017_5-01-50_PM.png4-23-2017_5-01-47_PM.png4-23-2017_5-01-54_PM.pngPřechod z interiérů do kombinovaného prostředí hře jedině prospěl.

Stealth postup především

I tentokrát je samozřejmě hra vystavěna především na stealth pasážích, ve kterých se budete plazit a plížit s cílem nalézt ty nejvhodnější cestičky skrze jednotlivé statky, sklepy, bydlení, lesy apod. Vaší jedinou zbraní zůstává možnost schovávat se, kde je to jen možné. Zalézt můžete např. do skříně, pod postel, do sudu, do kádě s močkou, do dutého kmenu stromu či se jen elegantně skrývat pod rouškou noci. Velice zábavné a skutečně nervy drásající je potom plížení skrze kukuřičná pole, během kterých si užijete skutečně mnoho legrace s nádechem hororové atmosféry. Přesun z interiérů do kombinovaného prostředí však přináší jedno z největších úskalí celé hry.

Čas od času totiž nastávají momenty, ve kterých vás nahání pomatenec s vidlemi a hra nabízí pouze jednu jedinou správnou cestu, kudy lze utéct. Uprostřed zemědělské usedlosti však není lehké napoprvé takovou cestu najít a tak budete umírat, umírat, umírat a zase umírat. A to až do doby, než se vám s magorem v zádech podaří ono vysněné vysvobození nalézt.

Jednotlivé záchytné body jsou však díkybohu nastaveny skutečně přívětivě a proto budete vždy postaveni před jeden konkrétní problém, nicméně i tak se nevyhnete mnoha a mnoha frustrujícím momentům, ve kterých budete hodně zoufalí. V takových chvílích potom možná maličko zatoužíte po nějaké té herní mapce, která by vás alespoň částečně vedla. Na druhou stranu, jedná se o survival a podobně stresující momenty podpoří onu skličující atmosféru. Každého průchodu skrze danou lokaci si tak budete nesmírně vážit.

 

Nejde o vyloženě špatnou AI, ale spíše podivně vybalancovanou.

 

Klíčovým prvkem pro hru s podobnou herní náplní je pochopitelně umělá inteligence vašich nepřátel. Zmiňme jen okrajově, že těch je oproti prvnímu dílu podstatně více a jsou ještě o něco  odpornější. S jejich inteligencí to ovšem není úplně nejslavnější, což při pohledu na ty, s kým máte tu čest vlastně ani nepřekvapí. Nejde o vyloženě špatnou AI, ale spíše podivně vybalancovanou. Mnohdy se budete vesele krčit v osvětleném travnatém porostu dva metry od poblázněného okultisty s vidlemi a ještě si ho u toho v poklidu bez povšimnutí natáčet, jindy zase budete naopak spatřeni v černočerné tmě za dvěma rohy, a to na uctivou vzdálenost. Vězte však, že hra vám nedá rozhodně nic zadarmo a i na základní úroveň obtížnosti se občas zapotíte.

4-23-2017_5-02-08_PM.png4-23-2017_5-02-30_PM.png4-23-2017_5-02-24_PM.png4-23-2017_5-02-42_PM.pngBěhem hraní se připravte na opravdu velké množství nervy drásajících momentů.

Přestože o multiplayeru nebyla v souvislosti s Outlast II řeč nikdy, je pravdou, že jeho  absence celkem zamrzí. V jádru je Outlast II pochopitelně hlavně příběhovou hrou, která těží právě z bezmoci a osamocení, nicméně podpora hry po síti by rozhodně mohla prodloužit celkovou trvanlivost. Co totiž s dohranou hrou jednoho hráče? Někteří si možná zvrhlý příběh Blaka Langermanna projdou i podruhé, možná potřetí na vyšší obtížnost, nicméně tím celá znovuhratelnost díky předem daným koridorům končí. Osobně bychom si dokázali představit podporu multiplayeru po vzoru her Dead by Daylight či Friday the 13th: The Game. Bohužel Outlast II nám podobný zážitek nenabídne.

4-23-2017_5-02-12_PM.png4-23-2017_5-02-52_PM.png4-24-2017_5-27-44_PM.pngVšudypřítomné náboženské symboly a rituální vraždy vás budou rozhodně znepokojovat.

Nemusíme ovšem úplně smutnit, neboť singleplayer je rozhodně povedený a o to šlo především. Oproti prvnímu dílu jsme se dočkali trošku vylepšené hratelnosti, ale především variabilnějšího a atraktivnějšího prostředí. I tentokrát Outlast nabízí mnoho děsivých a hrůzu nahánějících momentů, ze kterých se vám bude dost špatně usínat. Jádro celé hry ovšem zůstalo v podstatě netknuto, což je jedině dobře. Bohužel díky tomu se nelze ubránit menšímu vyprchání onoho prvotního boom efektu, což se ostatně dalo tak trošku očekávat. Outlast II je ovšem velice povedeným nástupcem jedničky, který může u mnoha hráčů maličko doplácet na obrovská očekávání. Přesto všechno však můžeme tento ultimátní hororový zážitek v klidu doporučit a konstatovat, že Outlast je zpět!

Hodnocení: 4/5

Klady:

  • opravdu intenzivní zážitek
  • vhodně vybrané prostředí amerického venkova
  • nádech okultismu
  • schovávaná v kukuřici

Zápory:

  • občasné frustrující momenty
  • místy nevyvážená umělá inteligence
  • absence multiplayeru

 

Diskuze (4) Další článek: Čerstvá galerie vás naláká na hrůzy nového Outlastu

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,