Poslední ze dvou velkých projektů pro dosluhující PlayStation je mezi námi. Alone In The Dark 4 právě vyšel a kromě vynikající ceny za pořádnou porci strachu a zábavy sebou přináší dvě CD plná toho nejlepšího, co dokáže stará hrací skříňka vykouzlit. Všichni jsme na tuto hru čekali, tak se pojďme podělit o první zážitky ze hry.
Hru k recenzi zapůjčila firma:
 |
Poslední ze dvou velkých projektů pro dosluhující PlayStation je mezi námi. Alone In The Dark 4 právě vyšel a kromě vynikající ceny za pořádnou porci strachu a zábavy sebou přináší dvě CD plná toho nejlepšího, co dokáže stará hrací skříňka vykouzlit. Všichni jsme na tuto hru čekali, tak se pojďme podělit o první zážitky ze hry.Navzdory nadpisu tohoto článku tomu není poprvé, co Alone In The Dark, nejklasičtější hororová herní série, zavítal na šedivou videoherní konzoli Sony. V Japonsku a Americe si fanoušci mohli zahrát první a druhý díl, nicméně pro nás Evropany je čtvrtý díl série prvním (teď to začíná být opravdu komplikované, jako vždy, když nějaká vícedílná série vychází pouze na některých kontinentech).
 |  |
Možná bychom si mohli na tomto místě zopakovat něco faktů a tak trochu si zavzpomínat. Když vyšel první Alone In The Dark, prožíval u nás svůj vrchol časopis Excalibur a já si moc dobře pamatuji klasický Andrewův článek pro měsíčník Video Plus, nazvaný „Hrůza v počítači“. O Alone ITD „jedničce“ se psalo a mluvilo jako o nové dimenzi herních horrorů, která „navozovala dokonale filmový zážitek“ díky propracovanému systému automatických kamer, které sledovaly pohyb vaší postavy. Ta se dostala do venkovského sídla, zamořeného zlem a jeho různorodými inkarnacemi, inspirovanými především úžasným dílem spisovatele Howarda Philipse Lowecrafta. Pokud mladší hráči začínají cítit podobu se „svojí“ klasikou, Resident Evilem, pak mají stoprocentní pravdu. Současná veleúspěšná série Capcomovského survival horroru našla svůj vzor právě v sérii AITD.
Předposlední díl AITD vyšel ještě před premiérou Resident Evila a zdálo by se tedy, že tvůrci původní hry pouze nečinně sledovali, jak je jim pomyslné žezlo vyjmuto z rukou a horror na počítači tak definují Japonci, stejně jako další žánry ve hrách a nově i v kinech. Nicméně nebylo tomu tak. Infogrames sledovala komerční úspěch svého napodobitele a dávala dohromady plány na návrat ve velkém stylu, kde jim mělo jméno a nesporné kvality série AITD pomoci k opětovnému usednutí na trůn.
Na Alone In The Dark 4: A New Nightmare (Osamocen v temnotách 4 – nová noční můra) se pracovalo hezkých pár let a je to na něm znát od prvního pohledu. Po poměrně nepovedeném a nicneříkajícím klipu, sestaveném ze sestříhaných renderovaných animací následuje skutečně velmi profesionální intro, které svojí hudbou a střihem dokonale navozuje atmosféru horroru ze staré školy, plného temných gotických staveb, stínů a velkých koltů.
Jak už pravděpodobně všichni víte, příběh se točí okolo místa, zvaného Shadow Island, na kterém sídlí jedna velmi záhadná a stará rodina, provádějící po staletí průzkum tajemných indiánských relikvií, které se nachází pod povrchem nehostinného ostrova. Události okolo tohoto výzkumu jsou nanejvýš znepokojující a když při pokusu o jejich odhalení zemře parťák hlavního hrdiny, vydává se Edward Carnby (společná hlavní postava ze všech dílů série) na ostrov. Není sám, letí s ním ještě vědkyně Aline Cedrac, jejímž oborem je právě kultura indiánského kmene, který na ostrově žil. Letadlo je však těsně před cílem napadeno jakousi okřídlenou stvůrou a dvojice hlavních protagonistů je donucena vyskočit. Každého zanese padák na jinou část území, takže si vyberete, čí kůže je vám milejší a vrhnete se po hlavě do tmy.
Musím říct, že v samotném úvodu příběh nepůsobí příliš výjimečným dojmem, ale to je koneckonců u tohoto žánru obvyklé. I tak je zřejmé, že záhada ostrova bude když ne originální, tak alespoň kvalitně odpudivá a navíc je tu tajemná minulost Aline, která zřejmě také sehraje svoji roli.
Pokud jde o to, jak hra vypadá, pak nemohu šetřit slovy chvály. Na poměry starého PlayStationu je to skutečně něco, prostředí je sice renderované a kreslené podobně jako u Resident Evila, nicméně má jakoby více vrstev, takže světelné zdroje reálně osvětlují tu část prostředí, která je k nim blíž nebo dál. Technickým vrcholem je pak efekt svítilny, kterou máte neustále u sebe a můžete ji mít rozsvícenou neomezeně dlouho, i při střelbě. Nicméně pokud se dostanete na osvětlené území, nejspíš svoji baterku zhasnete, neboť při otočení se proti obrazovce tak trochu oslepuje.
Postavy hlavních hrdinů, nestvůr a dalších protagonistů jsou také velmi povedené, s nízkým počtem polygonů (oproti jiným platformám) se hra vyrovnává podobným „rozmazáváním“, jaké nejdete například v Silent Hillu.
Hratelnost je znatelně tvrdší, než u takového Resident Evila – nepřátelé jsou tužší, doplnění je méně a hádanky, ty jsou skutečně poměrně nadprůměrně obtížné, což pro mne byl docela šok, neboť tvůrci slibovali poněkud logičtější a věrohodnější hledání cesty, než je řešení skládaček a puzzlů. Uvidíme, jak to bude dál, ale prozatím mi to jednodušší než RE nepřipadalo.
Každopádně první setkání s nepřítelem, zvuky, grafika, hudba, ponoření se po prsa do stoky v kanalizaci (kterou následně rozvířil pohyb nestvůry, která nápadně připomíná obrovského vodního hada)… to všechno způsobilo, že jsem si vzal dovolenou a věnuji se hraní Alone In The Dark skutečně naplno, abych si pořádně užil poslední ze dvou velkých her na PS. Black And White mne zas tak moc neláká, takže pro mne je to možná naposledy, co se u PS takto bavím. Stojí to za to a pokud vám moje dosavadní doporučení nestačí, počkejte si na recenzi. Mimochodem díky kvalitní distribuci je možné tuto pecku koupit za cenu okolo 1400,- Kč.
