Projekt I.G.I – tajným agentem snadno a rychle

Milá Cate Archer, No one lives forever, tak táhni do kopru. Ne že by na mě tahle lepá děva neudělala dojem, to ne, v jednu zcela nepodstatně dlouhou a bezvýznamnou chvíli se dokonce držela na přední příčce mnou hraných her, leč dle jejího mota její vymezený čas vypršel a místo tajného špiona opět nahradil James, leč nikoli Bond.

Žánr: 1st person akční
Minimum: PII 300, 64MB RAM, 8MB 3D karta, 500MB HDD
3D: ano
Multiplayer: ne
Výrobce: Innerloop
Distributor:
Eidos

Milá Cate Archer, No one lives forever, tak táhni do kopru. Ne že by na mě tahle lepá děva neudělala dojem, to ne, v jednu zcela nepodstatně dlouhou a bezvýznamnou chvíli se dokonce držela na přední příčce mnou hraných her, leč dle jejího mota její vymezený čas vypršel a místo tajného špiona opět nahradil James, leč nikoli Bond. Zkrátka tahle šikovná holka byla dobrá tak akorát do doby, než přišel někdo lepší, a o tom že Project I.G.I je rozhodně lepší, není žádných pochyb, i když mnohé možná zklamu, protože krátké sukénky nahradily dlouhé nohavice. Ale při představě otylých chlupatých nohou podnapilého ruského vojáka napasovaných do těsné umělohmotné krátkosukně mi přece jenom něco říká, že to je možná dobře :)

Jak jste doufám pochopili, Projekt I´m Going In je za posledních pár týdnů druhá hra, která se zaobírá nelehkým životem tajných agentů nejrůznějších vládních organizací. Leč srovnávat No one lives forever a IGIho je přece jenom trochu nešťastné, protože ač obě hry si jsou v hlavních rysech podobné, při podrobnějším zkoumání musí každému dojít, že obě jsou rozhodně o něčem jiném. Zatímco s Cate si užíváte spíše humorně laděnou střílečku vyvedenou v pestrých barvách a zabalenou v lechtivém a atraktivním pozlátku, s Jamesem na vás čeká něco na způsob co nejvíce reálně (i když ono to má k realitě hodně daleko, ale v rámci možností se jí to docela dobře blíží) simulovaného boje jako známe třeba z Rainbow Six ovšem v trochu zredukované podobě.

Project: IGIProject: IGI

Protože jsem zhruba před pár měsíci zkoumal nějaké údaje o téhle hře, které měly sloužit jako podklad pro preview, leč nakonec z toho sešlo pro přílišnou neurčitost informací, první věc, na kterou jsem se těšil, byl příběh. Slibovaná byla strhující story plná zvratů, bez průměrných klišé, prostě taková, která vás strhne do víru hraní a přišpendlí před monitor na dlouhé zimní večery, o které momentálně není nouze. To, co ale předvedlo nedlouhé intro a následně ještě kratší animace v enginu hry, mě přinejmenším drobet znepokojilo, protože bylo jen velmi stručně nastíněno, že musíte najít ukradenou jadernou hlavici a jediná stopa je jistý překupník se zbraněmi Josef Pribori, který musí být patřičně vyslechnut, jen co se vám ho podaří dostihnout. A pak už jste v nepřátelském komplexu a kradete náklaďák. Nevím jak vám, ale mě tohle přijde jako ta nejtuctovější zápletka, kterou snad můžete najít. Žádné nadšení, odhodlání vyrazit na hordy nepřátel ani jiné emoce, které vás nutí se do toho vložit celým svým umem, se prostě nedostavily. A tak spíš možná části ze zvědavosti, co se z toho nakonec vyvrbí, a z hodně velké části samozřejmě také proto, že jsem se určil pro napsání recenze, jsem se ponořil do zpočátku nepříliš vábně vypadajícího výtvoru. A musím říct, že se zanedlouho se můj názor hodně změnil, sice příběh zůstal jenom takovou nepříliš výraznou linkou podtrhujíc vaše činy, ale to ostatní, co ve hře je, to na druhou stranu dalece vynahradí.

Project: IGIProject: IGI

Začnu tím co v prvních momentech hraní nemůžete úplně poznat, ale tušíte, že tady něco není úplně v pořádku a snad jen, když se bystrým okem podíváte na horizont, můžete zjistit, že špatně rozeznáváte, kde končí hrací pole a kde začíná textura pozadí. A v hned v druhé misi vám to dojde – máte volnost pohybu. Nemyslím tím to, že můžete běhat mezi jednotlivými stěžejními místy v úzce ohraničeném prostoru, myslím tím, že se skutečně můžete sebrat a jít se třeba projít na pár kilometrů vzdálenou horu, kterou vidíte na horizontu, a cestou třeba sbírat houby (to už sem se nechal trochu unést, ale tak to skutečně působí…). Jak jsem vyčetl, rozloha některých levelů je až dvacet čtverečních mil, což je přece jenom pořádná plocha, na které se můžete do sytosti vyřádit. Díky tomuto, takřka bych řekl průlomovému, zlepšení se také liší styl většiny misí od toho, co známe, a máme možnost si vyzkoušet v jiných hrách (snad jen Rainbow Six a její následníci nám mohou svým pojetím trochu přiblížit styl této hry). Jak sami autoři tvrdí, nechtěli udělat akční hru, kde byste posbírali co nejvíce munice a zbraní a bezhlavě vtrhli hlavní branou do nepřátelského ležení, počítaje přitom s tím, že až všechny vystřílíte, začnete se teprve starat o splnění vašeho úkolu. Autoři ale chtěli vytvořit takové podmínky, kde si na začátku najdete někde tiché schované místečko půl kilometru daleko od vašeho cílového místa a za pomoci dalekohledu si nejdříve pěkně prozkoumáte kam a kudy vůbec máte dojít a kde na vás číhají všemožné nástrahy, včetně toho, kudy špacírují stráže a kam se kdy kouká jaká kamera. Možná vám v tuhle chvíli tento způsob hraní přijde trochu nudný či případně zbytečný, protože po všech těch střílečkách už věříte svým reflexům nadevše, ale jen co začnete hrát, brzy zjistíte, že opravdu není zas tak od věci si předem pěkně okouknout celou oblast a pak jít teprve na věc. A oni vás k tomu ostatně přinutí i další okolnosti. Třeba to, že nejde ukládat pozice během hry, ale až po skončení mise, což při dost dlouhých levelech, na které v Pojektu I.G.I narazíte, znamená, že musíte dobře vážit váš každičký krok a podobně jako v Aliens vs. Predator to společně s dalšími prvky navozuje takřka infarktovou atmosféru, kterou hned tak jinde nenajdete (ale najdeme – hra Project IGI je ve své podstatě velmi podobná sérii Delta Force – pozn. šéfredaktora). Ovšem nejen ukládání pozic vás trápí při pobytu za nepřátelskou linií. Například při nějakém neuváženém kroku, který většinou vede ke spuštění alarmu, se téměř vždy objeví horda nových padouchů, kteří po vás začnou bez odkladu pátrat a najdou se i takové levely, kde se v určitých intervalech vždy znovu a znovu objevují noví nepřátelé. Zpočátku jsem byl tím neustálým doplňováním protivníků přinejmenším trochu rozladěn, ale později mi došlo, že díky tomu jste nuceni postupovat ve hře ne těmi obvyklými prostředky, které známe z jiných stříleček, ale hledat jiné cesty a způsoby, jak splnit úkol, což ve svém výsledku vede k tomu, že se začnete chovat o poznání „reálněji“ více jako skutečný tajný agent za nepřátelskou linií a poskytne vám to zcela jiné a mnohdy i zajímavější zážitky, než obyčejné doomovské klony. K dotvoření pocitu volnosti ještě také přispívá možnost dostat se na cílová místa většinou několika způsoby a nemusíte tak hledat vždy jen to jedno správné řešení. No a když se všechno výše uvedené spolu pěkně prováže, můžu vám prozradit, že výsledkem jsou pěkně dlouhé levely, kde často putujete mezi oddělnými lokacemi s hromadou úkolů, a i při střední obtížnosti se často zapotíte nad náročností dostát svého poslání, což ale hodnotím jako jednoznačný klad, takže pokud rádi vyhráváte bez větší námahy, ruce pryč - tohle není hra pro vás. Když pořád mluvím o té rozsáhlosti, zapomněl jsem dodat, že je vám na pomoc (skoro vždy, nechte se překvapit) mapa nebo spíše pohled ze satelitu s možností měnit měřítko od nějakého kdy vidíte tak půl kilometru čtverečního až po takové, kde si můžete zkontrolovat, zda má dotyčný padouch dobře nařízené hodinky. Čímž se potažmo dostávám ke grafickému ztvárnění.

Project: IGIProject: IGI

Samozřejmě na první místo musím vyzvednout možnost enginu zobrazovat rozsáhlé plochy s dalekou viditelností, což si zřejmě vybralo daň na provedení a množství detailů, kterých se dočkáte v interiérech, ale i tak je to velmi slušný výkon. Po chvíli možná trochu vadí i některé neustále stejné objekty jako ubikace pro vojáky, ale i to se dá překousnout, a vše vyváží ostatní klady. Pěkně jsou ztvárněny efekty počasí jako déšť a sněžení a společně se zvukovou kulisou, o které se zmiňuji někde později, vytváří opravdu nádherné scenérie, u kterých občas váháte, jestli se nemáte na celé to válčení vyprdnout, udělat čelem vzad a jít se projít třeba zasněženou krajinou. Perfektně provedený je také motion capture, vše je ohromně realistické a až zhlédnete pár prvních smrtelných tanečků nebohých teroristů, možná vás zamrazí, jak moc se to podobá skutečnosti. Jediné, co mi po chvíli začalo vadit, byla absence krve. Ne že bych chtěl vidět létající údy a vnitřnosti, to zrovna ne, ale jestliže trefíte z metrové vzdálenosti nebožáka dávkou olova do obličeje a on spadne na znak a tím to hasne, je to přinejmenším trochu divné.

Project: IGIProject: IGI

Kapitolou samu pro sebe jsou zbraně a vše, co se točí okolo nich. V první řadě musím zmínit jednu skvělou věc, které se ve hře dočkáte, a to možnost střílet skrz věci, zdi a taky lidi. Ne že byste prostřelili betonový bunkr nebo tank, ale v klidu můžete střílet skrz dřevěné bedny, ohrady, zdi a jak jsem zmínil také můžete odstranit i několik lidí jenom jednou ranou. Ani nevíte, jak příjemně vás tahle vymoženost překvapí. Když vidíte oknem uvnitř dřevěné chajdy nějaký nebývalý shon, prostě jenom zmáčknete spoušť u svého Minimi a dřív než má kdokoliv možnost vyběhnout, zřídíte uvnitř pořádek a zanecháte za sebou jenom stavení, které by mohlo zdatně konkurovat cedníku.

Váš arzenál se skládá z pouze skutečně existujících zbraní, takže mezi pistolemi naleznete třeba Glock 18 a Desert Eagle, samopaly jsou zastoupeny MP5SD, UZI (tu můžete dokonce později chytnout jednu do každé ruky), nezbytné pušky čítají AK47, M16A2 a Minimi, nezapomnělo se ani na brokovnice SPAS 12 a Jackhammer a jako třešnička na dortu je ke konci v několika misích přichystáno LAW, se kterou konečně můžete potrápit i prudící tanky a další monstrózní plechové obludy. Krom klasických střelných zbraní je vám ještě k dispozici nůž, proximity miny (takové ty oblíbené z Duke Nukem 3D, kolem kterých když projdete tak bouchnou) a oslepující a střepinové granáty, ke kterým musím mít bohužel jednu připomínku, protože mi občas pěkně zatopili tím, že jaksi moc nerespektují fyzikální zákony, a když ho kupříkladu hodíte do opevněného bunkru, exploze prostoupí i skrze stěny ven, což v případě, že se za ní kryjete proti předpokládané tlakové vlně, docela zamrzí. No a nakonec jsem si nechal ještě odstřelovací pušku Dragunov, která v téhle hře skutečně naplňuje svůj význam a takových zážitků, jako když vylezete na sloup vysokého napětí a odstřelujete nic netušící kilometr vzdálený nepřátelský tábor, se jinde těžko dočkáte.

Project: IGIProject: IGI

No a teď po téměř nepřetržité chvále se podíváme také na nějaké ty nedostatky. Mezi asi největší výtku by se dala zařadit absence multiplayeru, ale zase na druhou stranu si musíme přiznat, jestli by vůbec u téhle hry měl nějaký valnější smysl, protože většina radosti z řežeb více hráčů spočívá v neustálém kontaktu s ostatními, který by přece jenom na dvaceti čtverečních mílích v osmi hráčích asi vzal za své, a když se k tomu přidá ještě existence odstřelovací pušky, se kterou jste schopni svého soka umrtvit tak, že téměř nemá možnost vás zjistit, musíme dát za pravdu, že tahle hra se pro tento účel moc nehodí. Další muškou, která zamrzí, je nemožnost se naklánět, což by v mnohých situacích ušetřilo spoustu munice a hlavně zdraví, a přijde mi, že v takovéhle hře by to mělo být samozřejmostí a ne jen zbožným přáním.

Project: IGIProject: IGI

Pár slov věnuji také ozvučení této hry, protože už dlouho se mi nestalo, že by hra měla jednak velice zdařilý hudební doprovod, který nemusíte vypínat ani po deseti hodinách urputného zápolení, a navíc ještě vaše ucho nedráždí ani ostatní zvuky vyluzované herním prostředím včetně jeho obyvatel a jestli se k téhle hře někdy dostanete, zkuste si třeba z přímého deště vlézt pod střechu z vlnitého plechu, abyste slyšeli ten rozdíl, který vás udeří mezi oči a vy zažijete opravdový pocit z deště.

Takže abych to celé shrnul. Projekt I.G.I je rozhodně zajímavá hra, která vybočuje z rámce standardních 1st person stříleček, s pěknou grafikou, několika dobrými nápady a zlepšeními a snad jen těch levelů by mohlo být víc než čtrnáct. Ale i tak vám to vystačí na pár dlouhých večerů a myslím, že když po téhle hře sáhnete, rozhodně neprohloupíte.

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 9/10
Velmi kvalitní a tak trochu jiná 3D střílečka, která určitě potěší i náročnější hráče. Berte všemi deseti.
Celkové hodnocení: 8/10
Diskuze (34) Další článek: Přehled novinek mezi základními deskami

Témata článku: , , , , , , , ,