První dojmy: Conflict: Vietnam – další zelené peklo

Homepage: http://www.conflict.com/conflictvietnam/
Výrobce: Pivotal Games (http://www.pivotalgames.com/)  
Vydavatel: SCi Games (http://www.sci.co.uk/games/)  
Distribuce v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz/)  
Předpokládané datum vydání: září 2004

Američané opravdu nemají snad ani jeden důvod, proč hrůzy vietnamské války vůbec tahat na obrazovky monitorů, před zraky svých naivních potomků. Jenže už se stalo a díky hochům z Pterodonu světlo světa spatřila výborná simulace právě tohoto hrůzného konfliktu. Hra se stala velikým hitem a některé vývojářské týmy větřící příležitost se můžou přetrhnout aby přinesli svoji verzi: ještě realističtější, brutálnější, zelenější a především úplně nejdžunglovatější – vždyť právě toto prostředí bylo jedním z hlavních lákadel. A tak se teď mladí Američánci budou koukat na zelené monitory, jak byli ti komunističtí parchanti šikmoocí škaredí, zlí a bakaní. Nechme ale zbytečného moralizování; FPS jsou v kurzu a Vietnam vcelku taky, takže o co jde? Vždyť byznys je to, co hýbe světem a posouvá (občas) herní průmysl dál.

V džungli je mokro * Letní prázdninová projížďka * My chceme taky špekáček!

Další ze série Conflict (předcházející jsou Desert Storm 1 a 2) se ujali Pivotal Games, z jejichž softografie pro PC bychom mohli zmínit tituly jako Dungeon Master, Dungeon Keeper 2, Eye of the Beholder nebo Discworld 1 a 2. Neptejte se mě, jak tyto hry souvisí s žánrem taktických FPS se strategickými prvky (zhruba takto se o CV mluví), každopádně si řekněme, že ti chlápci nejsou žádní amatéři, co zrovna spíchli první „jé-ono-to-asi-jede“ gamesku v Game Makeru. Rovněž nadějné screeny slibující engine zvládající modely vojáků stejně hravě jako nejrůznější moderní techniku včetně vrtulníků slibovali mnoho. Asi už jste si všimli skepse v mém tónu, takže vám rovnou řeknu, že z preview verze jsem mírně řečeno v rozpacích. Místa máme dost, takže si pojďme říct, čím to.

„Red hot chili – byli jsme na to štyry...“ - Chinaski

Oproti ostatním hrám ze série Conflict se CV nesnaží představit hráči válku v celé její šíři. Namísto toho mapuje osudy čtyř vojáků ztracených v pekle vietnamské džungle, odtržených od zbytku jednotky, bez radiového vybavení, tisíce kilometrů od domova a s pramalou nadějí přežít. Zde nezbývá než zamáčknout slzu dojetí v oku, uchopit pevně myš, připravit prsty na ta správná tlačítka klávesnice, zařvat „Uááá!“ a prostřílet se z toho bláta ven. Nic víc, nic míň – nebo si proti horám Vietnamčíků na domácí půdě chcete hrát na hrdiny? Vykašlete se na to.

Z loďky se to kropí... * Z vrtulníku taky * A třetí do mariáše – tank

Zachraňovat galaxie se nebude, dokonce ani svět ne. Konec konců se to ve Vietnamu ani nedělalo. Nezbude tedy než se spokojit se čtyřmi dost drsnými týpky (takovými, jací jsou prý v těch počítačových hrách) a vyvést je za ručičku až na kraj lesa. Pravdou je, že oni čtyři stateční nejsou žádní Jeníčci ani Mařenkové, nýbrž bojoví specialisté, jež se v boji docela dobře doplňují. Takže tu máme snipera, ranaře, který nejraději kalibr lehkého kulometu a výš, medika a... no a vy jste takový ten Honza, co tomu všemu velí (Nemusí tomu tak ovšem být – více dále...).

„Jakej les? Vždyť je to tu samej blbej strom!“ - Obelix

Jak vidíte, čtyři proti moc není ideální poměr, takže asi budete muset postupovat velmi opatrně. Ne že by vám to hra umožnila. Co jsem zatím mohl posoudit, tak je volnost pohybu někde na úrovni mezi Microsoft Train Simulator (libovolný ročník) a Need For Speed (libovolný díl). Prostě ťapkáte po cestě vzhůru za hvězdičkou na mapě (čti: „cíl mise“), využíváte dostupných krytů (většina nadesignovaných pro leváky, což jako na potvoru nikdo z vaší bojové I-see-green-sir!-squad není) a přemýšlíte, jestli na vás rákosníci skočí zleva, zprava, shora nebo raději odevšad.

Potenciál džungle coby herního prostředí je tak, jak to zatím vidím, využitý asi z jednoho procenta, což zhruba odpovídá použité barevné paletě. Možná půjde v případě CV o nějaký rafinovaný nástroj, jak mladíkům v ČR obarvit mozky na zeleno i bez nutnosti odvodů a nástupu vojenské služby. Na oficiálních stránkách se dočtete, že navštívíte i nejrůznější přátelsky či nepřátelsky naladěné domorodé vesnice a dokonce starobylé chrámy vprostřed nedotčeného pralesa. Ano, vesnice jsou, dokonce i chrámy jsou. Jenže všechno na mě působí dost neosobním dojmem – chýše bez dveří (zřejmě kvůli enginu) prosté jakéhokoli vybavení vypadají oproti vcelku povedené základně z tutorialu jako slepice vedle páva. Do toho všeho lítají s rukama nad hlavou domorodci, které sem tam sestřelí nějaký šikovně schovaný ostrostřelec z houští. Ale hra ve vás nějak nedovede vyvolat pocit, že se vás osudy lidí okolo týkají a to je docela škoda.

Tunýlku, tunýlku, kdo v tobě bydlí? * Všimněte si nepřítomného výrazu chlápka v popředí * Ble, zelená voda... všechno je tu zelený!

„Zbraně. Hodně zbraní.“ - Neo

S vybavením se, pravda, autoři docela vytáhli. Arzenál zahrnuje nejrůznější modely používané jak Hrdiny od strýčka Sama, tak i Vidláky od Rýžového pole. Klestit si cestu džunglí (teď mě napadá, že to slovo v psané formě vypadá asi jako „pucle“ v mluvené...) můžete tradičními hračkami typu nůž (ten dostanete, rybičku od Tatranek můžete nechat doma), pistole s tlumičem (to kdybyste chtěli třeba zkusit být nenápadní) a puška. Tou může být klasická M16, či její alternativy používané Vietcongem, dále třeba nejrůznější automaty, lehké kulomety a podobné nádobíčko. Od každého typu zbraně máte jen jeden, takže musíte občas důkladně zvážit, co se vám na další výlet s „Viet Cong Tours Ltd.“ hodí nejvíc.

Druhé housle v komorním orchestru pralesního inventáře hrají granáty. Je jich několik druhů a kromě toho, že jsem je ještě nepoužil se s nimi pojí jedna veselá věc. Pokud po vás někdo hodí nějaký ruční ohňostroj, efektně se zavlní obraz, zahalí se dočervena, vy okamžitě ztrácíte orientaci v prostoru a když už se konečně chytnete, zjistíte, že vůbec nic neslyšíte – jen odporné pískání v uších, které po chvíli ustane. Jedná se o výborný efekt a také asi jedinou věc, jež na mě u CV udělala dojem.

Že by pokus o urbanistické prostředí? * S odstřelovačkou v tunelu? * Tomu se říká táborák! Napalm rulez!

„Z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců...“ - Landa

Aby z celé téhle hry nakonec nebyla tuctová run `n` shoot.. pardon, chtěl jsem říct run `n` shoot shoot shoot FPS, rozhodli se autoři implementovat prvečky RPG. Za zabité protivníky dostáváte jakési anonymní body, které pak můžete po skončení mise proměnit v hvězdičky. Těmi jsou určovány schopnosti vašich svěřenců jako např. zacházení s různými druhy zbraní, výbušninami, léčivem apod. Zřejmě se tedy průběhem čtrnácti misí, které hra v plné verzi obsahuje, nějak bude lepšit třeba přesnost vojáků, takže si budou moci poradit s více rákosníky najednou. K čemu by to bylo jinému, že jo?

Jinak už jsem naznačil, že velet nemusí stále vaše postava. V libovolné chvíli se můžete vtělit do kteréhokoli člena týmu, ovládat ho a rozkazy udílet prostřednictvím jeho vyřvaných vojenských hlasivek. Ovládání ostatních se děje jakž takž intuitivně prostřednictvím pravého myšítka a F-kláves plus několik písmenek kolem tradičního WASD trojúhelníku. K vašemu, mému a konec konců i jejich štěstí se ale vámi zrovna neovládaní vojáci dovedou docela slušně postarat sami o sebe, takže pokud nejste vyloženě v průšvihu, můžete s velkou pravděpodobností čekat, že se to nějak vyřeší.

Už jen taková vrtulníková studie...

„Hasta la vista, baby.“ - Terminátor

Nu, je to jen preview verze a do vydání se ještě něco stihne... Nevím jestli v to skutečně věřím, ale každopádně by to tak mělo být, protože zatím Conflict: Vietnam nemá nic moc čím zaujmout a kvůli pěknému efektu granátů si hru nejspíš nekoupím. Rozporuplně působí i realističnost, třeba když jsem po dlouhém hraní stylem „když tam našiju zásobník, tak něco trefím“ čekal, že mi dojdou náboje, načež jsem zjistil, že jich sebou táhnu jako velbloud decilitrů vody do pouště. Navíc se pod každým druhým stromem valí zásobník, zbraň, nebo lékárnička, takže jediné, co vám může ublížit je setkání s open-air party Vietcongu za doprovodu tříštivých granátů. To vše prosím na střední obtížnost, takže je hra pro jistotu natažena omezením počtu uložení na tři za misi a naskriptováním útoků z tak šílených míst, že než uvěříte, co se právě děje, tak už máte půlku zdraví.

O umělé inteligenci zatím psát nebudu – víme, jak to u nedokončených her bývá. Na druhé straně nečekám, že by se na skriptu pro protivníky „quit-hiding-rush-keep-shooting-and-don`t-care-about-cover“ (překlad: „dlab na všechno, vyběhni a střílej, dokud tě nesejmou“) moc změnilo, nicméně uvidíme. Ani ovládání samotné postavy za pomocí kombinace 1st a 3rd person pohledů není zrovna to pravé ořechové a v moha přestřelkách je silně dezorientující. Všeobecně mi zatím připadá, že toho CV moc schovaného v rukávu nemá, a tak nezbývá, než doufat, že jsem se třeba zrovna špatně vyspal a zapomněl si všimnout nějakého geniálního prvku obohacující hratelnost na úroveň více než nadprůměrnou.