První dojmy: Fable 2 – boj na jedno tlačítko a beze smrti

Platforma: Xbox 360
Typ hry: RPG
Výrobce: Lionhead Studios (www.lionhead.com)
Vydavatel: Microsoft (www.microsoft.com/games)
Homepage: http://www.fable2.com
Datum vydání: „určitě 2008“

Black & White, The Movies, Fable: dítka Petera Molyneuxe sbírající vysoká hodnocení, přesto ale nevydělávající bambiliony. Každý hráč by ale dle mého názoru měl být rád za tyto osobité, originální a inovativní tituly, díky nimž si stále můžeme říct, že herní průmysl nevyčerpal všechny nápady. Ovšem původní Fable sám o sobě v některých ohledech nebyl tak báječný, sám Molyneux se stal předmětem posměšků za mnoho nesplněných slibů.

Na druhé straně, pokud jste přestali přemýšlet nad tím, proč během hry nerostou stromy, jak Peter sliboval, mohli jste si na Xboxu nebo později na PC zahrát jedno z nejlepších RPG. Pohádkový příběh, osobitý přístup k vybavení, nebývalá míra volnosti, uvážíme-li lineárnost prostředí, a především úchvatná atmosféra – to vše učarovalo slušnému počtu hráčů, kteří doteď Fable hrají a zkoušejí všechny herní možnosti.

V pokračování chce ale Peter Molyneux všechny své původní sliby nejen splnit, ale dalece překonat. Vaše činy mají mít ohromný dopad na herní svět, měli byste mít možnost koupit si cokoli, na co ve hře narazíte, založit si rodinu (či tomu naopak zabránit) a dělat spoustu více či méně zbytečných věcí. Prezentace na E3 se ale nezaměřila na ukázku výsledku páně Molyneuxovy megalomanie, ale byla mnohem prostší: v podstatě stačilo jedno tlačítko ovladače a viděli jsme jednu malou revoluci.

Bij, zabij

„Když si vezmete většinu RPG,“ prohlásil Molyneux během prezentace, „zjistíte, že souboje nejsou úplně dobré. Máte tam hromady tlačítek, což sice není vyloženě špatně, ale my jsme chtěli udělat něco víc, něco jednoduššího.“ Upřímně, pří těchto slovech většině hardcore fanoušků RPG musí, stejně jako mně, vstávat vlasy hrůzou na helmě +4 na magii. Jako nadšený hráč World of Warcraft a příležitostný klavírista si přímo libuji v soubojích, kde můžu mačkat aspoň polovinu tlačítek, co jsou na klávesnici. Ve Fable 2 mi Peter Molyneux vrazí do ruky gamepad s tím, ať v soubojích mačkám X…

Abych byl přesný, tlačítko X ovládá „jen“ veškeré činnosti se zbraní na blízko. Zbraně na dálku se vládají tlačítkem Y a od magii je tu B. Jak prosté. S tímto „nic“ ovšem Molyneux ve Fable 2 rozjíždí takřka filmovou podívanou, v níž nesmí chybět efektní nájezdy kamery, zpomalené záběry, vražedná komba, decilitry krve, jizvy, křik a smrt.

Jak to funguje v praxi? Zmáčknete X a zaútočíte – a je to. Naštěstí Fable 2 ale nebude další Diablo (nic proti Diablo, Fable by tento systém ale neslušel). Chcete-li, celou hru projdete s prostým mačkáním Xka, nicméně i s tímto jediným tlačítkem dojde na parádní komba. Stačí k tomu levá páčka a různě dlouhé tisknutí tlačítka. Navíc je rozdíl, jestli ťuknete X-X-dlouho X nebo X-pauza-X-dlouho X.

Celý boj má být navíc akčním rytmickým zážitkem, čemuž napomáhají bubny znějící v pozadí. Stačí se držet jejich rytmu a komba vám půjdou o dost snadněji, ačkoli chvíli bude trvat, než si zvyknete. Zajímavostí je, že i blokování probíhá stejným tlačítkem (konkrétně jejím přidržením), Molyneux se ale nebojí toho, že by hra nepoznala, jaký pohyb byste od svého avatara rádi.

Nejdůležitější je, že z mačkání jediného knoflíku vám hra na obrazovce vyčaruje velké množství nejrůznějších úderů v závislosti na tom, kde zrovna stojíte, kde máte protivníka, jakou máte zbraň, jestli je poblíž zeď a kterou nohou jste ráno vstali z postele… i když to už možná ne. Souboje mají působit filmově, a nakolik se dá zatím soudit, splňují to do puntíku. Zvláště využívání prostředí funguje výborně – není nic výjimečného, když soka přišpendlíte ke zdi, hodíte po něm barovou židli či cokoli jiného, co vám zrovna přijde pod ruku, a podobně. To vše skrze jediné tlačítko na ovladači, působivé.

Hollywoodská „smrt“

Každopádně ale jak jsou boje bezva, občas je doprovází poněkud méně příjemná věc, smrt. Následuje nadávka, pohled na load obrazovku, dvě nadávky a následné nahrávání čtyři hodiny starého savu doprovázené dalšími nadávkami. Ale ne ve Fable 2. Molyneuxovi je jasné, že ze smrti nemůžete vyváznout jen tak, řeší to ale po svém a opět filmově.

Jakmile klesne vaše zdraví na nulu, padnete na zem a nepřátelé se na vás sesypou. Máte pak možnost zaplatit zkušenostmi, zlatem nebo reputací, abyste se dostali zpět na nohy. Nebo prostě chvíli počkáte, ovšem čím déle ze sebe necháte dělat otloukánka, tím víc jizev posbíráte a každý na vás pozná, že dostáváte na budku.

To pravé ale přijde ve chvíli, kdy se po „smrti“ postavíte zpět na všechny čtyři… dvě… a pustíte se znovu do boje. Budete o něco silnější a plni odhodlání se pořádně pomstít – přesně jako v hollywoodském trháku: záporňáci přece nikdy hrdinu nezabijí, jen ho pořádně zmlátí, aby se pak mohl objevit v ještě lepší kondici a troufalce úplně zrušit.

Filmový požitek ze hry je znásoben i novou featurkou. Ve Fable 2 totiž nebudou žádné animace, až na intro trvající „přibližně minutu a sedmatřicet sekund“. Vše ostatní je hra a vy nad tím máte absolutní kontrolu. Pomocí levé páčky se můžete přepnout do filmového zobrazení toho nejzajímavějšího, co se poblíž vás děje, podobně jako pomocí příkazu „look“ v Gears of War. Při útoku banditů na vesnici tak třeba můžete sledovat, jak útočník rozpáře nebohého vesničana, aby si pak všimnul, že na něj zíráte, a šel to zkusit i na vás.

Celkově Peterova prezentace neukázala z asi padesátihodinové hry příliš, nicméně navnadit dokázala výborně. Jednotlačítkový soubojový systém podle všeho funguje, koncepce smrti a filmového zpracování celé hry také. Spojíme-li to se slibovanými možnostmi a Molineuxovým talentem na hry, nezbývá než se těšit, aby to tu už bylo. Příští rok má být podle slov autora už jistý.

Jak se těšíme: 94 %