První dojmy: Halo 3 – veřejně, bez ostychu a exkluzivně

Platforma: Xbox 360
Žánr: Akční
Výrobce: Bungie Software
Vydavatel: Microsoft Game Studios
Homepage: www.halo3.com, www.bungie.net
Předpokládané datum vydání: Podzim 2007

Veřejný multiplayerový betatest Halo 3 se blíží mílovými kroky. Již 16. května budou mít tisíce šťastlivců, respektive majitelů speciálně označené verze hry Crackdown, možnost si poprvé zahrát očekávanou first-person akci Halo 3. Tento díl bude vyvrcholením jedné z nejúspěšnější herní série všech dob a hratelná ukázka naznačuje, že i třetí zjevení Master Chiefa na konzoli společnosti Microsoft bude stát opravdu zato.

Dopředu zdůrazňuji, že se jedná o betaverzi. Jejím účelem není prezentovat kvalitu finálního produktu, ani primárně přilákat nové hráče (což je částečně úkol demoverzí), ale získat odezvu od relativně velké skupiny lidí a doladit všechny problémy do prodejní verze. Tak až uslyšíte zoufalé výkřiky na některých fórech, vzpomeňte si na tato slova. Ale teď už k samotné hře.

Co mnohé možná překvapí, a překvapilo i mě, je plynulost a hratelnost bety. Kdo jednou podlehl kouzlu Halo, nebude zklamán, protože nejnovější díl je již v tomto stádiu až nezvykle návykový a hraje se víceméně stejně, jako ty předešlé – tedy skvěle. Proč také výrazněji měnit něco, co je mnohými považováno za dokonalé. Ale nevyvratitelnou pravdou je, že nic není dokonalé, čehož jsou si samozřejmě v Bungie vědomi, a proto neusnuli na vavřínech.

Najdi si kamaráda

Betaverze slouží mimo jiné coby test nového systému vyhledávání spoluhráčů nazvaném výstižně Matchmaking. Proto v ní nenajdete položku „Custom Game“, tedy možnost přesně nadefinovat kritéria pro nadcházející boj (v plné verzi toto samozřejmě nebude chybět). Tento nový systém vám dovolí vybrat si pouze rámcově typ hry, který chcete hrát. Pod Ranked Playlists se nachází módy Rumble Pit – což je vlastně klasický Deathmatch, neboli Free-for-all, Team Slayer – běžný týmový Deathmatch a Team Skirmish – obsahuje týmové, úkolově orientované módy typu Capture the Flag či boje o území. Pro ty, kdo se necítí na hraní „ostrých“ zápasů nebo si chtějí zatrénovat je tu tzv. Social Playlists. Obsahově je velice podobný a hlavní rozdíl je tedy v tom, že za své snahy a úspěchy nejste obdarováváni body (Rating Points), jenž vás posunují výš a výš na žebříčku hodností. Jakmile si zvolíte typ hry, který chcete hrát, automaticky jste přiřazováni k hráčům se stejnou, popřípadě podobnou hodností. Konkrétní mapu, mód ani další specifikace pro zápas si zde nemůžete vybírat. Jediné, co je vám dovoleno, je většinově vetovat danou hru a počkat na další náhodně přiřazenou. S trochou štěstí se dočkáte kýžené mapy – v opačném případě máte smůlu, jelikož další hlasování se nekoná. Přemíra demokracie totiž prokazatelně vede k anarchii.

Jelikož beta ještě není přístupná široké veřejnosti, nachází se zde značně omezené množství hráčů. U každého módu máte informace o počtu těch, kteří jsou právě aktivní a užívají si jeho hraní. Tato položka je označená jako populace. Dnešní dny se její hodnota pohybuje v rozmezí několika málo desítek či stovek, takže najít vhodné kandidáty může chvíli trvat. Ovšem až se hra dostane na pulty obchodů, myslím si, že se tento nový systém ukáže jako velice dobrý. Odpadá nutnost manuálně hledat hru s dobrou odezvou, vyhovujícími spoluhráči i zbytečné čekání na někoho, kdo by se připojil do této konkrétní hry. Prostě si pozvěte kamarády, a nechte systém, ať vám najde nejvhodnější kolegy hledající někoho, jako jste vy.

Velice potěšující je i funkce „Party Up“. Našli jste si při hraní nové kamarády, a chcete s nimi pokračovat v hraní? Před zápasem jste mohli vetovat, po něm můžete dát najevo chuť vytvořit hráčskou skupinu. Pokud to někdo cítí stejně a také hlasuje pro, bude hrát s vámi, takže hodnocené zápasy nebudou tak anonymní, podobně jako v jiných hrách.

Pískoviště na hraní

Betaverze obsahuje tři nové, v předchozích dílech neviděné, mapy. Nejmenší a z jistého úhlu pohledu nejméně povedenou a v podstatě i oblíbenou mapou se zdá být Snowbound. Nejméně povedou proto, že se zde naplno projevuje taktický záchvat s pracovním označením „hop sem, hop tam, hlavně ať to neschytám“. Při pohledu na skupinku červených šašků poskakujících směrem k nepříteli, střílejíc přitom na všechny světové strany, se pobaví nejeden hráč odkojený Rainbow Six. Dominantou sněhem zaváté mapy jsou dvě opuštěné elektrárny, které jsou poslední viditelnou známkou kolonizace planety rasou nazývanou Covenant. Stále produkují dostatek energie k tomu, aby vchody mohly být opatřeny energetickým polem. To zůstává při kontaktu s postavami neaktivní, ovšem pro všechny druhy munice a granátů tvoří neprůchodnou bariéru.

Nepřehlédnutelná je také linie laserových děl, která usmrtí každého, kdo se vydá na procházku mimo herní plochu. Je to jakási alternativa při vymezování herního prostoru, aby všude nebyly jen skály nebo voda. Zářivě bílý exteriér doplňují temné a stísněné interiéry v podobě podzemního komplexu a malých prostor uvnitř budov – kombinace skromnějších vnitřních a rozlehlejších venkovních oblastí je ostatně typická pro všechny tři mapy. Design mapu předurčuje k neepickým střetům několika málo hráčů při boji všech proti všem, nebo týmovém zabíjení.

Naopak největší mapou je Valhalla. Jako jediná nabízí možnost hrát až v šestnácti lidech. Její téměř symetrické pojetí vyhovuje všem módům, včetně toho, kde je cílem donést a odpálit bombu v základně soupeře. Základny suplují dvě vysoké věže s instalovaným „gravitačním výtahem“. Ten pomáhá popírat už tak slabou gravitaci a představuje rychlý transport přímo do víru boje. Okolní skály jsou dobrým útočištěm pro všudypřítomné odstřelovače. A pokud vás omrzí hraní – což se zcela jistě nestane, leda by pro vás nejlepší FPS všech dob byla Forza – můžete se smočit v potůčku křižujícím celou oblast.

High Ground je pravděpodobně zatím nejlepší ukázkou designérského umu vývojářů. Horní polovina je tvořena polorozpadlou základnou s bunkrem a vstupní branou. Podaří-li se vám ji otevřít, pak k bezproblémovému průniku do jejích útrob stačí odstranit rotační kulomet nad ní. Spodní část je cestou mezi skalisky vedoucí k moři. Je směsicí soubojů na krátkou a střední vzdálenost, ovšem osamocený Vinetou si se svoje klidné a tiché pozici najde vždy.

V další kapitole se dočtete o vybavení, zbraních a vozidlech, stejně jako o změnách v ovládání a dalších novinkách. Nebude chybět ani celkové shrnutí hratelnosti a audiovizuálního zpracování.