Lair – dlouho očekávaný trhák pro PS3. Pomůže firmě Sony tato dračí obdoba klasické létací akce Magic Carpet dostat svou nejnovější konzoli opět na špici herního průmyslu? Dozvíte se to z našich zbrusu nových prvních dojmů z podrobného hraní.
Platforma: PS3
Typ hry: Akční RPG
Výrobce: Factor 5 (http://www.factor5.com)
Vydavatel: Sony (http://www.sony.com)
Homepage: http://www.us.playstation.com/Lair
Datum vydání: 28. října 2007
Nejčetnějším cílem herního snažení v Lair je porcování draků. Pojďme si stejně jako je rozpitvat i vlastní hru a dořezat se jejích nejintimnějších míst. Na rozdíl od virtuálního hrdiny přitom navíc nepotečou hektolitry mazlavé krve.
Grafika
Grafika Lair je kapitola sama pro sebe. Na jednu stranu je suchá, nedotažená, přeostřená, hranatá a ošklivá... Na tu druhou vás chytne za srdce. Zní divně? Až uslyšíte sami sebe i své kamarády říkat věty "Ty výbuchy vypadají naprosto otřesně, to je taková paráda!" nebo "Ty animace jsou hrozné, ale neodklikávej je, ať si je můžeme pořádně vychutnat!", vzpomenete si na tato slova.
Svět Lair je co do vzhledu zjednodušený, kde to jen jde. Budovy se tyčí z generických hranatých skal, na nichž ční jeden stromek na půl kilometru a trocha zelené textury symbolizuje úrodnou krajinu. Stejně tak i armády identických vojáků v pevných formacích držících dvoumetrové rozestupy a minimum animací při pohledu z dračího hřbetu připomínají spíš strategie z počátku devadesátých let než žhavou novinku (a to nemluvím o tom, že Populous 2 byli roztomilejší :-)).
Na druhou stranu tohle všechno vás sice bude bít do očí a křičet "tady jsem!" hlasitěji než Roling Stones na Strahově, ale vám to vadit nebude. I přes zjevné technické nedostatky vás hra totiž chytne za srdce a nepustí. A teď už se jen rozhodnout, jestli je něco takového dobře nebo ne.
Ovládání
Ovládání je jedním slovem geniální. Draka pilotujete jednoduše nakláněním ovladače, a aby byl dojem perfektní, reaguje váš pětitunový mazlíček s drobným zpožděním. Pocit z letu je neuvěřitelný, ale až pak začnete hrát.
Jakmile projdete tutoriálem a začne první skutečná bitva, rychle zjistíte, že abyste si skutečně vychutnali prvotřídní ovládání, potřebujete klid, čas, prostor a přehled. Klidu máte pomálu, čas je většinou proti vám, prostor by možná byl, ale nepřátele vám ho nedají – a přehled se nekoná ani náhodou. Navíc je váš drak stvoření těžkopádné a někdy i zatraceně tupé, takže pokud se mu nechce, můžete si ruce umávat, přičemž on tu životně důležitou otočku o 180° stejně neudělá.
Aby bylo hůř, chyb je víc. Tutoriál vám sice vysvětlí, jak máte nepřátelské draky zaměřit, pronásledovat, nalodit se na jejich hřbet a zabít jezdce, ale ze záhadného důvodu v misích samotných mají tyhle příkazy jen výjimečně očekávaný účinek. Navíc k čemu se patlat se sice efektní, leč ne zrovna krátkou likvidací protivníka, když prostě stačí uzamknout mířidlo, vystřelit a zničit.
No, někdy ne. Pokud se totiž zaměřený nepřítel ocitne v nesprávné pozici vůči vašemu drakovi, ani se nenadějete a začnete kolem něj divoce kroužit a poletovat. Nejen, že hra je v takovém okamžiku zcela neovladatelná, ale aby bylo veseleji, nereaguje pořádně ani na vaše příkazy. Vy, kdo máte rádi kolotoče, si nějaké to půlminutové řádění jistě rádi užijete. Zbytek hráčů má prostě smůlu.
Nenechte se ovšem zmýlit, ovládání skutečně geniální je a v principu i zábavné. Bohužel technické chyby, malá přesnost a nutnost držet ovladač stále vodorovně (při hraní v leže extrémně nepohodlné) srážejí celý koncept do míst temných a okultních.
Hratelnost
Je zřejmé, že v tuto chvíli mne nejeden fanoušek fantasy prokleje minimálně pomocí formule Avada Kedavra, ale jednou z největších chyb Lair je absence radaru či čehokoli na ten způsob. Bez ohledu na nastavení, pokud mám za úkol bránit deset po celé obloze rozlezlých obřích létajících potvor před útoky davů nepřátelských draků, jsou náhodné výkřiky mých spojenců zahrnující "Jsme pod palbou, zachraň nás!" a "Támhle letí další!" dobré leda k navození pocitu dokonalé frustrace.
Stejně tak pokud v žáru divoké bitvy máte za úkol zničit tři konkrétní poletující draky. Umíte si představit zábavu, když po divoké bitvě jednoho z nich dostanete a o zbylých dvou víte zhruba stejně jako předškolák o integrálech. To, že někde na desetikilometrovém bojišti a mezi desítkami vašich i nepřátelských draků poletují dva cíle s lehce tmavším odstínem šedé kůže oproti ostatním a že vaši vojáci křičí "Tady jsou, zabij je, na co čekáš!", je opravdu smutnou situací.
Co pocit frustrace výrazně zmírňuje je samonaváděná střelba. Pokud je nepřítel zhruba před vámi nebo pokud jej máte zaměřeného, nejenže ohnivé koule vašeho drak letí přímo na protivníka, ale ony za ním dokonce i zatáčejí a kličkují. Zajímavé je, že když nepřátelé střílejí po vás, v pohodě všemu uhnete. Takže proč se bát sevřené letky deseti nepřátel, když stačí chvíli bušit do ovladače a pak jen sledovat pád deseti hořících trosek k zemi?
Výsledný dojem? Lehké znechucení nad zmatkem a chaosem na bitevním poli a divné mravenčení kolem žaludku ve chvíli, kdy lehce sestřelíte několik prolétajících draků jen proto, že váš dračí dech zatočil o víc než 90°.
Obtížnost
Lair není procházkou růžovým sadem. Prvních pár misí (konkrétně dvě) se sice nese v lehkém duchu tutoriálových skopičinek, ale tomuhle stylu rychle odzvoní. Ani se nenadějete a budete mlátit ovladačem o zem, hromovat a zuřit. Zejména když již popáté po deseti minutách usilovné snahy neubráníte konvoj či nenajdete toho správného draka v časovém limitu.
Na druhou stranu tohle nemusí být nutně nevýhoda. Lair v mnohém funguje podobně, jako některé klasiky typu TIE-Fighter. Vyžaduje chladnou hlavu, maximální přehled (to je ovšem zásadní problém), taktizování a nutnost vyhodnocovat své chyby. S tímto přístupem dokážete na pět až osm pokusů zvládnout ledasco. Odměnou kromě frustrace z věčného opakování misí je i pocit z dobře vykonané práce a z toho, že snad bude líp. Ovšem pokud se budete zcela v duchu moderních trháků snažit překonat své nezdary ještě divočejším hraním a rychlejší střelbou, neuspějete.
Klasickou ukázkou tohoto fungování je hned první boss – vodní had. Na první pohled a zahrání se jeví jako prakticky nepřekonatelný problém, ovšem s trochou zkoušení, pozorování a taktizování postupně objevíte jeho slabiny. Nejdříve zjistíte, jak jej alespoň trochu zranit, pak jak se léčí, jak mu v tom zabránit, jak jej vyprovokovat, jak to přežít – a nakonec i jak je zabít. Zábava? Jak pro koho, ale spíše ne.
| Na co se těšíme |
- Pocit z pilotování draka
- Naváděný dračí dech
- Fyzika a chování draka
- Ojedinělé ve svém žánru
|
| Čeho se bojíme |
- Frustrující obtížnost a ovládání
- Rozporuplná grafika
- Absence radaru
|
Celkový dojem
Pro mě osobně je Lair po prvních chvílích hraní zklamáním, ale dost možná za to mohou vysoká očekávání. Příběh je lehce naivní, ale prozatím má potenciál se rozvinout. Frustraci z hry vyvažuje syndrom "ještě jednu misi a jdu spát" ve spojení s nadějí, že třeba už ta další mise bude tím pravým.
Jak se těšíme: 60 %
