Redakci Doupěte se dostalo potěšení pohrát si s novým kapesním Nintendem dřív, než se dostane oficiálně do Evropy. Americká verze tak zodpověděla všechny naše otázky ohledně nástupce veleúspěšného GameBoy a jestliže vás naše první dojmy z nového přístroje zajímají, pak jste na správném místě. Samozřejmě nemůže chybět srovnání s PlayStation Portable, který se nám již také dostal do spárů.
V posledních letech razí společnosti Sony a Nintendo na veřejnosti taktiku, založenou na myšlence, že si navzájem nejsou konkurenty. Tiskové zprávy a rozhovory s novináři upozorňují na skutečnost, že Nintendo se vždycky soustředilo na jednoduchou, snadno přístupnou rodinnou zábavu vhodnou většinou pro děti do 15 let, zatímco Sony se svojí PlayStation od začátku stavěla úspěch na zaměření na dospělé hráče (propagace konzole jakožto hi-tech zařízení, ne hračky… tituly jako Resident Evil a další). Navzdory tomuto faktu ale není možné ignorovat fakt, že obě firmy podnikají ve stejném oboru a těží ze stejné skupiny koncových uživatelů.
Nejlepším důkazem jsou útoky na „území konkurenta“, které může u Sony představovat série inovativních a jednoduchých rodinných her (EyeToy, SingStar), zatímco Nintendo spolklo sérii hororů pro dospělé (Resident Evil) a vydalo třeba Eternal Darkness. Kromě souboje GameCube vs PlayStation 2 tak bylo otázkou času, kdy se do sebe tyto společnosti pustí i na trhu handheldů – videoherních přístrojů do kapsy. Teď je to tady (ehm, zatím jen v Japonsku a USA) a řeknu vám, že jsem z prvních dojmů poněkud rozpačitý – jakkoliv je to nepravděpodobné, zdá se mi, že Sony uspěje hned prvním pokusem v místech, kde Nintendo kralovalo celá desetiletí. Ale nepředbíhejme.
DS znamená Dual Screen
Samozřejmě, že nový přístroj je na tom technicky lépe, než jeho předchůdce. Přesné specifikace NDS najdete v tabulce a je fakt, že když jsme si po sobě pustili závodní hru pro „starý“ GameBoy Advance (novinka jménem Need For Speed Underground 2) a stejný žánr pro NDS (Ridge Racer), dojem z grafiky byl výborný – navíc v případě nového přístroje hrála hudba v CD kvalitě, s hlasy zpěváků apod.
|
Nintendo DS: technické specifikace
Velikost: délka 148, výška 84 a šířka 28,9 milimetrů
Procesory: jeden ARM9 (67 mhz) a jeden ARM7 (33 mhz)
Paměť: 4 MB RAM, 32k pro každý procesor, 656k VRAM
Grafika: až 120.000 polygonů za sekundu ve 3D
Vrchní obrazovka: podsvícená, TFT LCD s rozlišením 256x192 bodů a jemností .24mm
Spodní obrazovka: to samé ale s analogovým dotekovým senzorem
Barvy: paleta až 260.000
Zvuk: u podporovaných titulů simulovaný prostorový zvuk v CD kvalitě
Bezdrátová komunikace: IEEE 802.11, až 30 metrů, multiplayer více hráčů z jedné kazety s hrou
Ovládání: doteková obrazovka, vestavěný mikrofon rozeznávající příkazy, tlačítka A/B/X/Y, směrový kříž, dvě boční tlačítka, tlačítka Start a Select
Formát: kazety Nintendo DS i GameBoy Advance
Výstupy: stereo sluchátka, mikrofon
Další vlastnosti: PictoChat pro chatování až 16 lidí, budík, kalibrace dotekového senzoru
Baterie: Li-ion, až 10 hodin hraní, 4 hodiny nabíjení, možnost adaptéru do zásuvky
Jazyková podpora: Angličtina, Japonština, Španělština, Francouzština, Němčina, Italština
Barva: Stříbrná
Cena v USA: 149 dolarů
Na trhu v Evropě: Q1 2005
|
Ještě později jsme si ale pustili Ridge Racer pro PlayStation Portable (PSP) a musím říct, že „vnitřnosti“ PSP nabízejí na první pohled o tolik vyšší výkon, že se radost ze silnějšího vybavení NDS proti GBA rychle rozplyne. Troufám si ale tvrdit, že tím nejlepším na NDS není výkonnost hardware oproti minulé generaci (mimochodem upuštění od desetiletí využívaného názvu GameBoy mi připadá jako snaha firmy o zviditelnění svého jména, které se v posledních letech stále více ztrácí ve stínu Sony:-)).
Tím nejlepším na NDS je druhá obrazovka. Již po prvním oznámení duálního systému displejů se někteří mí kolegové radovali jako malé děti (ano, těm skutečně patří do rukou Nintendo, NE Sony:-)) při představě, jak budou hry zároveň zobrazovat pořádnou mapu a standardní herní okno. Nicméně využití tohoto systému jde mnohem, mnohem dále díky prostému faktu, že druhá obrazovka je doteková – snímá tedy vaše doteky a díky nim můžete ovládat většinu her. Na to konto rovnou dodám, že rozlišení a citlivost dotekové obrazovky jdou ruku v ruce, takže pro přesné ovládání je vhodné místo prstu používat tenkou „tyčinku“, zasunutou v zadní stěně přístroje – jinak se do správného pixelu netrefíte:-).
Dotýkání je návykové
Ono se to třeba nezdá, ale sahat do herní obrazovky a ovládat tak hru je podobně zábavné, jako účinkovat přímo v obrazu a máváním rukama/nohama/chapadlama ovládat hru (EyeToy). Nejen že to otevírá některé originální možnosti v hratelnosti (viz. třeba titul Feel the Magic), ale celý přístroj tím nabývá mimořádné roztomilosti, smím-li to tak nazvat (jistě, moc odborné to není, ale Nintendo DS ve vás probudí malé dítě:-)).
Na druhou stranu mi připadá divné, že dotýkání zbytku ovládacích prvků zdaleka tak dobrým dojmem nepůsobí. Jinými slovy, standardní ovládací tlačítka NDS působí poněkud křehce, což je u přístroje od firmy vyrábějící podobná zařízení již řadu let opravdu překvapivé. Nu, třeba se ukáže že jsem se mýlil a můj pocit byl úplně mimo, ale tlačítka na mne skutečně udělala dojem křehkosti a snadné „opotřebovatelnosti“.
Když už jsme u těch doteků, mohl bych ještě zmínit, že mi poněkud vadí velké rozměry i hmotnost NDS. Po skutečně maličkém a do kapsy naprosto ideálním GBA SP to vnímám jako krok zpět a bohužel si tak musím nechat i GBA SP, navzdory faktu, že nový přístroj je zpětně kompatibilní (výborný, leč logický krok Nintenda).
První hry
Z desítky titulů, které jsme měli možnost vyzkoušet spolu s NDS, zmíním nyní pouze ty, které nebyly pouze odpovídající konverzí bez zvláštních rozdílů oproti originálům (klasické série sportů, Urbz a podobně) a něčím mne zaujaly.
Zábavná variace na Tetris, ve které podkopáváte sloupečky barevných kostek ťukáním na správné místo dotekového displeje. Typický příklad jednoduché a zábavné hry v klasickém duchu Nintenda.
Nejzvláštnější a pro mne nejzábavnější doposud vydaný NDS titul vychází z nápadu, že musíte originální a náročnou činností zaujmout slečnu. Ovládá se výhradně dotekovým displejem. Budete sfoukávat svíčky, otevírat padajícím lidem padáky, lovit v písku na pláži ztracené prstýnky a podobně. Maximálně roztomilá grafika a velmi vtipné ozvučení i hudba.
Oblíbené automobilové závody sice dotekový displej nevyužívají, ale zato nabízí pohled na rychlou 3D grafiku, která víceméně demonstruje výkon NDS v plné míře.
Textový „dating“ (seznamovací) simulátor s humorem ve stylu Prci prci prcičky je zástupcem velmi oblíbeného žánru her v Japonsku, který k nám snad ještě neprorazil jinak než ve formě importovaných her pro PC. Odpovědi můžete vybírat dotekem té správné.
Konkurence má výhodu
Jak už jsem zmínil, měli jsme v rukou také PSP. Při víceméně stejných rozměrech Sony nabízí přístroj s citelně větším výkonem (konverze Mario 64 pro NDS a GT4 pro PSP potvrzují, že výkonově je NDS o něco lepší N64 a PSP o něco lepší PS2, takže Sony je O GENERACI napřed), okamžitou podporou hudby v mp3 nebo filmů (UMD disky) a přitažlivým vyspělým designem, o němž si poněkud baculaté a neforemné NDS může nechat jen zdát. Když popadnete do rukou PSP, je dle mého názoru poměrně nízká šance, že se budete chtít vrátit k NDS.
Na druhou stranu hovoří ale čísla prodejnosti v Japonsku prozatím ve prospěch Nintenda, což lze vysvětlit tradicí značky v daném regionu nebo tím, že drtivá většina Japonců disponuje mentalitou dětí do 15 let:-). Tak nebo onak, já mám jasno v tom, který přístroj budu nosit na cesty častěji…
Redakce děkuje za zapůjčení přístroje firmě Illusion Softworks
