Recenze: Ace Combat X: Skies of Deception – nadzvukoví ptáci do kapsy

Podmaňte si nebesa, hlásá slogan nového dílu dnes už legendární série, tentokrát určený pro handheld PSP. Znamená změna platformy nějaký zásadní přelom nebo se jedná o pouhé vaření z vody? Ale nač to napínat. My jsme si podmanili nebesa, Ace Combat X si podmanil nás.

Platforma: PSP
Žánr: Letecký simulátor
Výrobce: Namco Bandai
Vydavatel: Namco Bandai
Distributor: Sony Czech
Homepage:
http://namco.com/games/acecombatx/

Seká to jak Baťa cvičky, známé přísloví, které se dá velmi snadno našroubovat i na sérii leteckých simulátorů sjednocených pod názvem Ace Combat. A stejně jako výrobky světově proslulého českého obuvníka, si letadýlka od Namca udržují konstantně vysokou úroveň. Po panenském zjevení na stařičkém Playstationu, následoval posun na PS2 s malou odbočkou na GBA a nyní se další zastávkou hry stává handheld PSP. A velkou pravděpodobností se nejedná o konečnou stanici, protože „vítězná formule“ stále přináší úspěšné plody. Ace Combat X se drží pevných zásad svých úspěšných předchůdců, ale na rozdíl od poslední PS 2 verze s podtitulem Belkan War, přináší i několik nových prvků.

Jako třeba zcela nové místo konfliktu. Tentokrát proti sobě stojí dvě země jménem Aurelia a Leasath, přičemž vy se co by letecké eso připojujete na stranu utlačované Aurelie a snažíte se vyhnat okupující leasethskou špínu. Po vzoru  čtvrtého dílu posouvají vpřed příběh plně namluvené sekvence, kreslené v tradičním japonském manga stylu. I když hlavní roli ve hře představujete vy, příběhové vsuvky sledujete z perspektivy novináře, který se snaží odhalit kořeny této prohnilé války. A zatímco řádění na nebi se děje v rytmu vysoko oktanové akce, příběh děj plyne v pozvolnějším, možná až řekněme lehce nostalgickém tempu, které vrcholí zhnusením nad zvráceností lidského pokolení a lítostí nad zbytečnými ztrátami. Načrtnutá story sice nepatří mezi scénáristické špičky, ale v rámci žánru si udržuje značně nadprůměrnou kvalitu.Ostatně, jako už je pro Ace Combat zvykem. 

Stejně to platí i pro stylizováni hráče do podoby absolutního válečného hrdiny a Ace Combat X jde s masáží vašeho ega ještě o chlup dál. Vaše kódové označení zní Gryphus – 1, ale pozemní podpora vás od počátku neustále uctivě oslovuje pane a protivníci si pro vás schovali ultimátní přezdívku Nemesis. Milé, člověk se hned opravdu cítí jako hrdina, kterému stačí se zamračit a nepřátelská letadla padají k zemi jako přezrálé hrušky. Navíc hrdinství mezi oblaky ostře kontrastuje s problémy nastíněnými v příběhových scénách. Podobně rozdílné emoce vzbuzoval i Ace Combat 4, kdy příběh vyprávěl válečný sirotek.

Až teď si uvědomuji, že vlastně pro některé z vás může být tato hra prvním setkáním se sérií Ace Combat, co? Takže čas na krátké shrnutí. Ace Combat naprosto splňuje dvě základní premisy na úspěšný letecký simulátor na konzolích/handheldech. Za prvé podávat co nejlepší pocit z létání a sestřelování protivníků a za druhé musí počítat se specifikami ovládání, kde se slovo joystick pomalu bere za urážku. Tvůrci vsadili na mix arkádové létání s prvky realističnosti. Takže zatímco se nemusíte starat o přetížení, klapky, podvozek a podobné zbytečnosti, dostanete poměrně propracovaný letový model, ve kterém se váš proudový stíhač chová jako letadlo a ne vesmírný multifunkční topinkovač.

Vše se nese na křídlech intenzivního zážitku vzdušných bitev, jakoby vystřižených z filmu Top Gun. Proto se po nebi prohání zároveň až několik desítek letadel a éter je neustále plný rádiového provozu. Proto máte neomezené palivo, nekonečno nábojů do kanónu a naváděné rakety po desítkách. Proto každá mise končí s průměrným počtem deseti sestřelených nepřátelských letounů, pozemní cíle nepočítaje. Ne, není to realistické, ale za to zatraceně zábavné a přístupné každému milovníkovi současných stíhaček.

Ace Combat X: Skies of Deception nabízí kampaň složenou z patnácti misí. Může se to zdát málo, ale tu přichází na řadu jedna zásadní novinka – nelinearita. Tři úvodní mise sice plynou standardně, ale pak se vám vždy objeví blok několika misí, spojených jedním cílem. Například musíte získat zpět hlavní město, ale cesta k němu vede přes několik úkolů, z nichž ne všechny nemusíte splnit. A navíc to ani nejde, protože se navzájem ovlivňují a plnění jedné si uzavřete přístup k další. Pokud ji budete chtít vidět, musíte rozehrát hru znova a zkusit to jinak. Replayabilita tím získává zcela nový rozměr. Na první hraní se vám určitě nepodaří ani odemknout všechny letadla, obdržet každou medaili a dosáhnout nejvyšších hodnocení u všech misí. Jednotlivé mise opět přinášejí spoustu strhující akce a originálních nápadů. Až už se jedná o boj proti superobří létající pevnosti s optickou kamufláží, ničení min stojících v cestě odbojářského vlaku, či třeba hledání elektráren jen podle drátů elektrického vedení, vždy narazíte na něco nového, co vám dodává sílu pokračovat dál, i když váš letoun třeba už popáté sestřelili. Ace Combat X prostě není nejjednodušší hra.    

A propos, letadla. Hra jich nabízí něco kolem třech desítek, vše plně licencované, možná až na pár ryze experimentálních letadel, o kterých netuším, zda opravdu existují. Z těch známých ale nesmí chybět stálice F – 16, F – 22 Raptor, Su – 27 Flanker, A -10 Warthdog, Tornádo F3, Mig – 29A Fulcrum,  neviditelný F – 117, u nás populární Gripen a tak dále. Kromě toho nesmí chybět hit většiny nových závodních her – tuning. Ale tím nemyslím, že si pod svoji F -16 namontujete neony, osmnácti palcové elektrony, dáte směrovky z karbonu  a do kokpitu usadíte pár 1000 wattových reproduktorů. Spíš se jedná o ladění výkonu – silnější motor, pevnější plátování, pokročilejší HUD…skupin součástek je šest a dají se používat jen ve specifických letounech. Rozhodně se tedy nejedná o masovou záležitost. Ale rozhodně tím hra získává na rozmanitosti. Zainventujete do nového letadla nebo lepších součástek? Volba je na vás.

Po grafické strance si na první pohled všimnete určitých ústupků oproti PS2 verzi. Hlavně modely letadel nejsou až tak úchvatně detailní, ale i tak vypadá Ace Combat značně impresivně a hlavně si udržuje konstantní frame-rate, což je u akčních her kritickým prvkem. Drobným zklamáním se pro mě stal hudební podklad, který se mi nezdál natolik brilantní, jako u předchozích dílů na PSP. Tentokrát se hodně nese na elektronické vlně, což není až tak můj šálek kávy. Španělské rytmy z Belkan War mi přišly zajímavější. Na druhou stranu, dabing, ať už animovaných sekvencí či rádiové komunikace.

Světlé stránky hry
  • Dravá akce
  • Spousta letadel
  • Úžasná hratelnost
  • Bohatá replayabilita
Temné stránky hry
  • Nelze hrát online
  • Nedokonalé ovládání
  • AI klasicky průměrná

Ace Combat X: Skies of Deception sice nabízí z základu to samá, co všechny předchozí díly, ale špičková hratelnost a úžasná atmosféra neztratila nic ze své přitažlivosti. Navíc PSP verze si připsala několik dalších plus. Rozhodně musím zmínit bohatý multiplayer. Věčná škoda, že nabízí hru pouze pro 4 hráče ad hoc a nelze hrát online. Potěší nelineární kampaň a možnost vylepšovat některá letadla. Za drobnou mušku lze brát fakt, že díky menšímu počtu ovládacích prvků není hraní tak absolutně precizní a přívětivé, jako na DualShocku. Ještě dalších pár detailů, jako třeba nikterak výrazná AI, dělí Skies of Deception od dokonalosti. Ale i tak musím říct, že Ace Combat X je ten zatraceně nejlepší letecký simulátor. Kašlete na to, že neexistuje žádná konkurence, proti kvalitám Ace Combatu by stejně šel jen naprostý sebevrah.

Grafika: 8/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 8/10

Nový Ace Combat, nová platforma, nové nápady, stará (skvělá) hratelnost. Jasná volba pro všechny milovníky virtuálních kokpitů.

Celkové hodnocení: 8,4/10

Dostupné pro: PSP
Žánr: Simulátory
Výrobce: Namco | Webové stránky hry
  • Dravá akce
  • Spousta letadel
  • Úžasná hratelnost
  • Bohatá replayabilita
  • Nelze hrát online
  • Nedokonalé ovládání
  • AI klasicky průměrná
Diskuze (4) Další článek: Street Fighter znovu ožívá

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,