Téměř každý ambicióznější film doprovází hra na stejný námět. Pravidlo platí i pro nový animovaný film Artur a Minimojové režiséra Luca Bessona. Jestli tato hra přinesla do své kategorie svěží vítr nebo ne, se můžete dozvědět v recenzi.
Platforma: PS2, PSP, PC, GBA, NDS
Typ hry: plošinovka
Multiplayer: ne
Výrobce: Etranges Libellules
Vydavatel: Atari
Homepage: http://www.atari.com.au/promo/Arthur/?id=562
Předně, z her podle filmů nelze nikdy nic očekávat, jelikož jde většinou o rychlokvašky, které musí stihnout premiéru snímku. S tím se musí počítat, ale pravdou je, že někdy něco mile překvapí (z posledních kousků si vybavuji např. King Kong, který byl sice krátký, ale zato intenzivní a atmosférický). U Artura se ale žádné překvapení nekoná, vše se nese v klasických principech předešlých her, občas možná překvapí jen drzost vývojářů, kteří se nebáli šáhnout po nekalých metodách prodlužování hry.
Artur je nejlepší!
Ne není. Ale hra to tak prezentuje – všichni ho oslavují, děkují mu, dokonce umí kung-fu. Jak se z vychrtlého klučiny může stát obávaný bojovník, to nevím, ale rád bych to zjistil. Příběh tkví v tom, že babička Artura má finanční potíže a vypadá to na prodej domu. Existuje ale příběh o obrovském pokladu, ukrytém ve světě Minimojů, malých lidiček, o kterém Arturovi vyprávěla. Klučina samozřejmě neváhá a pomocí dědečkova vynálezu se do světa Minimojů dostane. Tento kostrbatý nástin příběhu ale bohužel nejde ze hry téměř vyčíst, nebýt filmu, nevěděl bych nic. Prezentace příběhu je tedy otřesná, cutscény problikávají neuvěřitelně rychle a jsou ještě velmi hloupě sestříhané, tudíž jejich výpovědní hodnota je nulová. Ti, kteří budou hrát hru ještě před filmem, mají minimální šanci pochopit, kdo jsou henchmeni a jaké jsou jejich záměry, co je to ranč Mul-Mulů a hlavně nebudou mít žádnou motivaci jít kupředu. To je jeden ze dvou hlavních kamenů úrazu hry.
Obří stonožka * Stvoření schopné přejít ostré kameny * Spolupráce hraje velkou roli
Druhý velký problém je design úrovní. Tady se vracím ke dříve zmíněné drzosti vývojářů a hned objasním, co mám na mysli. Na začátku hry jsme seznámeni s ovládáním – posunování kamenů, spouštění mechanizmů atd. Tyto prvky se pak vyskytují v celé hře, což by samozřejmě nebylo špatně, kdyby se pořád neopakovaly. Lokace jsou rozděleny na omezené místnosti, ve které je buď boj nebo logický úkol. Po zpřístupnění další lokace se vynoří další omezená místnost a to zase buď s bojem nebo s logickým chytákem. Navíc pokud se jedná o zdlouhavé přemisťování kamenných bloků (což je samozřejmě nejčastější), je to vážně o nervy. Tímto tvůrci uměle prodloužili délku hry, na co ale doplatila atraktivita. Ta doplatila taky na stereotypnost prostředí, jelikož až po několika hodinách hraní jsem se z vesničky Minimojů dostal na povrch mezi stébla trávy.
Navíc je vše až hrozivě neoriginální, přesouvání bloků, šplhání po okrajích ála Prince of Persia, sbírání spousty zelených vajíček pro doplnění života a mačkání tlačítek bylo k vidění už tolikrát, že nezbývá mnohdy jen smutně zakroutit hlavou. Ale jak jsem psal na začátku, nešlo nic většího očekávat.
Jeden z tvrdších nepřátel * Roztomilý Artur * A zase posunování bloků
Jinak se hra celkem vyhýbá jakýmkoli bugům, ovládání je intuitivní a i když se ovládají tři postavy (mezi nimiž lze přepínat), vše probíhá bez problému. Za to může hlavně solidní AI společníků, kteří nezavazí, obíhají překážky, přispěchají na pomoc či různě nadbíhají. Ukládat hru lze jen ve speciálních květinách, ovšem ty jsou od sebe povětšinou dosti daleko. Což je nepříjemné zvláště v případech, kdy máte za sebou kus zdolaných překážek a musíte rychle skončit, přičemž kytka nikde. To znamená vypnutí systému a zdolávání těch překážek od začátku. Hra sama o sobě není těžká, místy ale dokáže velmi dobře frustrovat.
Pohledný je to klučina
Ne není. Musím říct, že ať už ve filmu či hře, Artur je tak rozkošný (myslím CGI verzi), až je nesympatický. Zato hra se vizuálně celkem podařila – vše je krásně ostré a detailní. Vývojáři se celkem úspěšně vyhnuli jakýmkoliv prolínání modelů, i textury jsem na poměry PS2 ostré.
Květina pro ukládání hry * Čmeláci pěkně bzučí * Vesnice Minimojů
Výhled je místy velkolepý – např. sledovat bitvu na pozadí vesnice opravdu oko potěší. Ne že by se tam něco opravdu dělo, vše je naskriptované a zaloopované, ale spousta lítajících komárů, výbuchů a různé pazvuků dělá svoje. Dále např. na povrchu naopak okolo létají čmeláci, stébla trávy se pohybují ve větru a vrhají pěkný stín na okolí. Modely jsou detailní a dobře rozanimované, filmu určitě ostudu nedělají. Problémem je častý pokles frameratu, který sice hru neruinuje, ale je nepříjemný. Vše běží v 50Hz.
Ozvučení je stejně jako vizuální zpracování na solidní úrovni, tady není žádný problém. Tedy jeden možná, ale to je pro každého jinak – postavy mezi sebou neustále komunikují, což mi začlo být díky jejich nepříjemným hlasům (hlavně Arturovému) po nějaké době velmi protivné.
Verdikt nakonec
Výsledek tedy není nejhorší, ale taky úplně neuspokojí. Jde o klasickou ukázku rychlého spatlání čehosi, co se bude odehrávat ve světě filmového protějšku; dalo se to ale čekat, jak jsem udával na začátku článku. Kdyby bylo lepšího vypravěčského systému a větší variability úkolů (nebo kdyby tvůrci udělali hru kratší), nedostavila by se po nějaké době ta obrovská vlna stereotypu. Jenže hry podle filmů nejsou na to, aby si na nich tvůrci vyřádili svou představivost, ale jen na to, aby jméno snímku vyždímali jak se dá. Platí heslo „Je jedno, co to bude. Hlavně ať je to hra a jmenuje se podle filmu.“
| Světlé stránky |
- Pěkné grafické zpracování
- Dobrá AI společníků
|
| Temné stránky |
- Stereotyp
- Pokles frameratu
- Spatná prezentace příběhu
- Zbytečně dlouhé
|
Osobně tenhle výtvor nedoporučuji, pokud tedy nesháníte něco úplně obyčejného. Raději sáhněte po zmíněném Princovi z Persie (nejlépe Sands of Time) nebo aktuálnímu trháku God of War II. Ti vás pobaví mnohem lépe, za to dám ruku do ohně.
Grafika: 8/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 5/10
Stereotypní smýkačka, která nepřekvapí. Takových už byly mraky.
Celkové hodnocení: 6/10
