Recenze: Assassin’s Creed 2: Discovery – kapesní vraždy

Chcete si zahrát na vraha v MHD a zdravý rozum vám to nedovolí? Zkuste vytáhnout DS a na chvíli se ponořit do cizích ledvin.

Začíná být pomalu dobrým zvykem, že k velké hře na konzole a PC se udělá menší titul pro handheldy. V tom horším případě se nepodaří oba tituly, v tom lepším se podaří jen ten velký a v tom nejlepším se naprosto skvěle podaří oba. Jak už asi dle obsáhlého úvodu tušíte, druhý Assassin se nepyšní titulem, jež by ho opravňoval k tomu, aby se stal nejlepší hrou pro handheldy široko daleko. Ostatně, když uvážíme, že jde v podstatě o 2D plošinovku s akčními prvky, není se co divit. Jde ale o úplný propadák?


Když uvážím slib daný na obalu hry „Vypráví zapomenutou kapitolu z příběhové linie Assassin’s Creed 2,“ musím se lehce pousmát – příběh rozhodně nedosahuje kvalit svého velkého bratříčka, ale kdyby si autoři ušetřili všechna velkohubá prohlášení, mohlo by se jednat o vcelku příjemné překvapení.

Je duše hry zářivá jako Eziův plášť, nebo se jedná pouze o v krásném hávu zabaleného hrbáče?

V roli Ezia se totiž tentokráte podíváte do Španělska za mladým Kryštofem Kolumbem a pomůžete mu překonat nástrahy, které mu templáři hodí pod nohy. Z hlediska námětu je to fajn, z hlediska příběhových zvratů se ale hráč žádného velkého překvapení nedočká, což je tak trochu škoda.

TIP: Při stealth misích opatrně prozkoumávejte terén a nejednejte zbrkle – může se vám to šeredně vymstít.

Malé zklamání z poměrně nic neřešících animací, které možná budete ke konci hry i odklikávat, je však bohatě vynahrazeno kompletním dabingem všech postav, což je na NDS věc ještě pořád poměrně neobvyklá. Dokonce i po grafické stránce se pak vrahovi poskakujícímu po střechách a zabíjejícímu nevinné po desítkách nedá téměř nic vytknout a tak máte možnost spatřit jednu z technicky nejlépe zvládnutých her na tento handheld, což vždycky potěší a příjemně zahřeje na duši.

Je libo dýku?

Dost však bylo řečeno o příběhu a technice, je na čase posoudit samotnou duši hry – je zářivá jako Eziův plášť, nebo se jedná pouze o v krásném hávu zabaleného hrbáče? Ani jedno tentokrát není správně – jakkoliv je totiž zábavné skákat strážím na záda, prorazit jim krční tepnu zápěstní dýkou a opět utéct po střechách, je to také neuvěřitelně stereotypní. Autoři se sice snaží zabíjení ozvláštnit pomocí tří různých typů misí, jež se ve zkratce dají charakterizovat jako „dojdi někam a všechny cestou pobij, někam se propliž a ideálně cestou všechny pobij, nebo uteč co nejdál a aspoň někoho cestou sekni,“ ale příliš se jim to nedaří.

assassinscreed2discovery01.jpg

Jak totiž můžete z dříve napsaného posoudit, jedná se jen o drobné přeformulování dávno zadaného úkolu, což k velké zábavě nestačí a ničemu rovněž nepomáhá ani v první půli nepříliš povedený design, jenž občas hráči háže klacky pod nohy. Nepříjemné vzpomínky budete mít zejména na místa, kde musíte někam doskočit, aniž byste pořádně viděli a věděli kam, stejně jako si jistou dávku nadávek zajisté vyslechnou i nepřátelé, kteří vám ani nedají možnost se k nim přiblížit.

TIP: Pokud někam nemůžete doskočit, zkuste jít kousek opačným směrem – třeba najdete šikovnou zeď lákající k vyšplhání a trochu jiné cestě dál.

Když někoho nemůžu zabít je to k naštvání, ale ta pravá tragédie nastává až ve chvíli, kdy se za jeho zády nachází klíčový předmět. Nebohému hráči pak nezbude nic jiného, než se pokusit padesátkrát o jeden a ten samý prostocvik, aby mu konečně po padesáté první vyšel. Nezlobte se na mě, ale myslím si, že tato záležitost byla překonána již někdy před deseti lety, kdy si i hardcore hráči uvědomili, že hra je od slova hrát si, ne nadávat a drtit zuby.

assassinscreed2discovery02.jpg

Jedno zasvištění oceli

Přesto se ale Assassin’s Creed 2: Discovery hraje v určitých pasážích celkem příjemně, a pokud přistoupíte na hru designéru, budete se nejspíše i celkem dobře bavit – já osobně jsem si nejvíce oblíbil prostřední část hry, která nabízela vcelku pestré prostředí a nové hádanky, ale nebyla tak zoufale obtížná, jako posledních deset procent, ani nudná, jako prvních dvacet.

Nebohému hráči pak nezbude nic jiného, než se pokusit padesátkrát o jeden a ten samý prostocvik

Ostatně, nuda může být občas způsobena i tím prostým faktem, že se hlavní hrdina své schopnosti učí postupně, a tak na začátku občas nebudete moci využít některé z klíčových dovedností, pro než ale občas byly levely asi dokonce i nadesignovány.

assassinscreed2discovery03.jpg

Ještěže při druhém hraní už Ezio od začátku umí vše, co by správný zabiják měl umět a nabízí tak vcelku zajímavou volbu pro znovurozehrání. Já za sebe mohu Discovery na NDS lehce doporučit, abych ale zároveň zdvihl varovný prst nad tím, že je zde spousta lepších her. Ale ano, společnost zabijáka mi udělala při pětihodinové jízdě vlakem dost velkou radost (ono tříhodinové zpoždění již pravda o něco menší) a rozhodně mi zpříjemnila dlouhou chvíli.

Dostupné pro: 3DS, iPhone
Žánr: Akce | plošinovka
Výrobce: Ubisoft | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 17. listopadu 2009
  • Ezio
  • Technická stránka
  • Polovina hry
  • Zmatečný design
  • Nevyužitý potenciál příběhu
  • Stereotyp
Diskuze (1) Další článek: Pirátí čeští herní novináři?

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,