Recenze: Boom Blox – konečně pořádná „casual“ hra

Když se řekne „casual“ hra, čili titul určený pro příležitostné hráče, většina čtenářů herních magazínů si jen posměšně odfrkne, obávajíc se další prostoduché zábavy, která má šanci pobavit snad jen znuděné osazenstvo domova důchodců či mateřské školky. „Elitní hardcore pařan“ vyžívající se v terorizování obyvatel virtuálního New Yorku (GTA IV) je krom toho zcela odlišná cílová skupina, než lidé hraním v podstatě nezasaženi.

Většina her se doposud může dělit pouze na ty pro „blbce“ a pro „hardcore gamery“

Přestože se autor této recenze sotva může řadit mezi „casual“ hráče, nový výtvor Electronic Arts a Stevena Spielberga (v titulcích je uveden jako creative director), i přes své zaměření na co nejširší publikum, dokázal tvůrce textu zaujmout a zcela mu z hlavy vystrnadit xenofobní a posměšné pomyšlení na nebohé senilní starce snažící se pokořit tradiční sofistikované hříčky typu „označ červený čtverec“. Boom Blox je zkrátka unikátní tím, jak si v něm mohou najít solidní zábavu i zcela odlišné typy (ne)hráčů. Většina her se totiž doposud může dělit pouze na ty pro „blbce“ a pro „hardcore gamery“.

Kostičky, no jasně

Snad každý si v dětství hrál s kostičkami. S takovými těmi dřevěnými, jak se s nimi dalo dobře házet po sourozencích. Ano, bolelo to, já vím. Kromě šikanování však šly kostky použít i pro stavění různých větších či menších, a hlavně málo stabilních, útvarů. Přiznejme si, že nejlepší stejně byla destrukce právě postavených věží, lidé se holt už odjakživa využívají v ničení. Představte si, že v Boom Bloxu si jej vychutnáte dokonale, ačkoliv se jedná v zásadě o hru logickou. Většina puzzlů totiž staví hlavně na nutnosti něco shodit, zbořit, odpálit dynamitem nebo opatrně vyjmout, možností je opravdu spoustu.

Pokaždé ale máte před sebou prostranství a na něm poskládané kostky do různě zlomyslného uspořádání, přičemž úkolem pro Bloom Blox nejtypičtějším je házením baseballového míčku/bowlingové koule shodit několik označených kostek. Aby to nebylo tak jednoduché, musí se vše povést po omezeném počtu hodů a situaci ještě mohou zkomplikovat takzvané „trestné kostky“, které po dopadu na zem nenasytně užírají z výsledného skóre. Snad nemusím připomínat důležitost řádného prozkoumání útvaru a nalezení jeho konstrukčně slabších míst.

300, bitva u kostiček

Aby cirka tři stovky puzzlů nebyly stále o tom samém, tvůrci přichystali i další herní módy. Rozhodně lákavě zní cílená destrukce kostek pomocí výbušnin, pečlivější hráče zase zaujme opatrné vybírání nepotřebných dílků „staveb“ (stejný princip jako ve společenské hře Jenga). Bohužel ne všechny režimy jsou stejně zábavné, třeba takové střílení na body. Ano, opět se dočkáte míření ve stylu světelné pistole na pohyblivé terče.

Kde se vlastně vzala móda cpát do Wii titulů za každou cenu střílecí sekvence?

Nemůžu se však ubránit pocitu, že něco takového nabízí skoro každá druhá hra pro Wii. Kde se vlastně vzala móda cpát do Wii titulů za každou cenu střílecí sekvence? Připomíná mi to snahu násilím cpát příběh do laciných německých pornofilmů, každopádně výsledek zůstává podobný – hráč/divák je pouze zdržován od hlavní akce, což není dobře.

Boom Blox vás snadno pohltí, vyřešení jednotlivých puzzlů navíc trvá obvykle maximálně pár minut  Jelikož úkoly nejsou tolik komplexní (v porovnání třeba s Bridge Builder nebo Portal), jejich zadání pochopí každý během chvilky. Řešení většinou netrvá o moc déle, často bývá patrné po pečlivém prozkoumání situace, upozorní vás na něj například větší koncentrací výbušnin kolem určitého pilíře, tudíž ani příliš neváháte, do čeho že se to máte trefit.