Recenze: Call of Cthulhu – slizká hrůza

Od studia, které nám přineslo Oblivion, přichází další výjimečné dobrodružství, jenž můžete prožít očima hlavního hrdiny. Tentokrát jde o mrazivě realistický horor, naplněný až po okraj démonickými bytostmi ze vzdálených koutů prostoru a času. Té nejděsivější z nich H. P. Lovecraft ve svých knihách přisoudil jméno Cthulhu.

Platforma: PC, Xbox
Žánr: FPS/adventura/horor
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: 256MB RAM, Pentium III 800Mhz, GPU 128MB RAM, 2 GB HDD
Testovací konfigurace: 2 GB RAM, AMD Athlon 64 3700+, GeForce 7800 GT
Výrobce: Headfirst Studios / Bethesda
Vydavatel: Ubisoft

„Ph`nglui mglw`nafh Cthulhu R`lyeh wgah`nagl fhtagn.“

                                                                                    Necromonicon                                                              

„Žijeme naše životy na malém ostrůvku zaslepenosti, bez povědomí o temných oceánech nekonečna okolo nás. Neměli bychom se snažit příliš rozhlížet.

H. P. Lovecraft                                                             

„Opravdový horor – hrůzu, která paralyzuje mysl a zamoří ji nočními můrami – nelze následně již nikdy vyléčit.“

H. P. Lovecraft                                                             

„Člověk možná musí zažít obrovské utrpení, aby dokázal ocenit Lovecraftovo dílo.“

   Jacques Bergier                                                           

Howard Phillips Lovecraft (1890 – 1937) byl spisovatelem, jenž navždy ovlivnil nejen hororový žánr, ale také celou světovou literaturu jako takovou. Dílo, které stihnul vytvořit před svojí (samozřejmě řádně tajemnou) smrtí v ranném věku, patří ke stavebním kamenům kutu na úrovni Pána prstenů. Lovecraftův kult se jmenuje „Mýtus Cthulhu“ a děsivá intenzita Lovecrafotvých románů, povídek a básní o tomto mýtu působí dojmem, jako kdyby se autor s popisovanými hrůzami skutečně setkal - a měl zoufalou potřebu vypovědět jakýmkoliv způsobem svoje svědectví. Nevím co je horší: zda představa že něco podobného jako Cthulhu by mohlo skutečně existovat (a to by určitě mohlo) nebo představa, že nějaký člověk byl schopen ve svém mozku sestavit takové noční můry a vize, jako Lovecraft. Tak nebo onak, snad žádný jiný spisovatel, které jsem měl v mládí v oblibě, se mi nezapsal tak hluboko do paměti. Děsivé Lovecraftovy horory mají podobný efekt na většinu lidí, takže není divu, že se toho občas snaží využít filmový (například ubohý horůrek Dagon, opravdu strašlivý horor Re-animátor nebo středně kvalitní „Beyond“) i herní (vynikající, leč stará adventura Shadow of the Comet) průmysl.

  

Strašlivé vize a noční můry pronásledovaly autora knižní předlohy stejně jako hrdinu jeho příběhu

Problém je, že vysoce příběhová Lovecraftova vyprávění do značné míry staví na budování napětí, spíše než na akci (když už k nějaké akci dojde, potom nadpozemsky odtažité, prakticky nesmrtelné démonické bytosti udělají s lidmi - jakoby mimochodem - brutálně krátký proces). Proto jde o ideální látku na adventuru… jenže ty už v dnešní době nejsou zdaleka tak úspěšné jako kdysi. Proto autoři této hry (jejíž plný název zní Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth) zvolili pohled z vlastních očí. Nicméně zachovali nižší podíl akce ve prospěch gradování atmosféry (plížení, řešení hádanek a zoufalý útěk před nezničitelnými stvůrami). Přeložit jedinečný styl Lovecraftových příběhů do herní podoby se podařil a nezbývá než držet palce při tvorbě pokračování dle románu „In the Mountains of Madness“ („V horách šílenství“, zřejmě nejlepší Lovecraftova kniha) i související 3rd person akce „Call of Cthulhu: Destiny`s End“ od stejných tvůrců. Teď už se ale pojďme blíže podívat na zde recenzovaný kousek.

Hnijící rybářská vesnice

Příběh hry vychází primárně z povídky „Stíny nad Innsmouthem“ (která byla nedávno poněkud lacině zfilmována pod názvem Dagon), ačkoliv si bere mnoho prvků také z dalších Lovecraftových knih. Hráč se dostává do role policisty Jacka Walterse, jenž v roce 1920 na Anglickém venkově vyšetřuje znepokojující události okolo jistého zchátralého domu. Ten si za svůj útulek vybrala prapodivná okultní sekta „Esoterického Dagonova řádu“. Uprostřed půlnoci byl Jack a jeho policejní jednotka povoláni na místo, jelikož byla hlášena střelba. Zdá se, že okultisté zešíleli a začali se vraždit navzájem: z mohutného polorozpadlého domu znějí výstřely, doprovázené zoufalými nelidskými skřeky. Dějiště masakru bičuje mohutná bouře.

  

Divoký začátek hry: zchátralé sídlo okultistů, kde na stěnách visí vaše fotografie a sklep skrývá děsivé tajemství

Poté, co se dostanete dovnitř, začne vaše nejhorší noční můra. Umírající okultista vás osloví, jako kdyby na vás čekal. Na zdi visí mnoho vašich fotografií. A po sestupu do sklepení domu s odporem zjistíte, že povídačky o nechutných praktikách okultistů byli pravdivé: sklep skrývá velkou pitevnu a mnoho lidských těl. Hlouběji ve sklepení pak najdete ještě něco divnějšího. Prapodivný stroj, jehož jste se raději neměli nikdy dotýkat, otevře bránu - a z ní se vynoří první obří slizké chapadlo… následuje bezvědomí. Uplyne sedm let a Jack se probouzí v Arkhamském ústavu pro duševně choré, zcela bez vzpomínek. Podle lékařů byl těch sedm let někým úplně jiným, prostě dokonalá schizofrenie. Po sérii testů ale propustí Jacka na svobodu, jelikož nemoc očividně pominula.

  

Pitevna Dagonových přívrženců, obsahující nelidské stroje odpudivých tvarů

Jack si založí soukromou detektivní agenturu a snaží se nemyslet na to, co se stalo. Minulost jej ale dožene, když dostane zakázku týkající se hledání pohřešované osoby. Mladík jménem Brian zmizel z obchůdku v rybářské vesnici Innsmouth, kam se nedávno přistěhoval za svojí láskou. Místní policejní jednotka očividně příliš nestojí o jeho nalezení a proto vstupujete do hry vy a váš tajemný klient. Bohužel rozkrýt tajemství vesnice, jakou je Innsmouth, není vůbec dobré. Brány kostela „Esoterického Dagonova řádu“ se otevírají a město zaplavují slizké bytosti z hlubin, se kterými občané města už celé generace obcují. Začíná nejděsivější noc vašeho života, během které budete toužit, aby před vámi vesnice na vašem zoufalém útěku přestala odhalovat svá děsivá tajemství.

Zoufalý boj o přežití

Až přespříliš příznačný nadpis vychází ze skutečnosti, že z hlediska hratelnosti je hra až nepříjemně úspěšná v navození pocitu smrtelnosti vaší postavy. Během úvodních kapitol hry se budete plížit po ulicích Innsmouthu beze zbraní. Tato pasáž trvá několik hodin a bohužel nejde o kvalitní stealth zážitek typu Splinter Cell. Prakticky všechna setkání s nepřáteli totiž mají jediný, předem daný systém překonání (proplížení okolo za pomoci speciálního tichého módu, plazení po zemi, zběsilý útěk okolo atd.) a na ten budete muset přijít metodou pokus-omyl. Žádné řešení několika způsoby jako v jiných moderních hrách nepřichází v úvahu. Každá situace ve hře má prostě jediné možné řešení.

  

Obyvatelé Innsmouthu vás nemají rádi - ani ti lidští. A dají vám to *HODNĚ* důrazně najevo...

Navíc není možné hru ukládat kdekoliv, ale pouze na místech určených rytinou ve zdi. Tyto ukládací pozice jsou od sebe vždy hezkých pár minut daleko, takže si užijete nějaké to vracení se a opakování stejných úseků dokolečka. Ku prospěchu hry jsou tyto ukládací pozice alespoň umístěny relativně vhodně před nejtěžšími pasážemi. Neustálý pocit strachu o vlastní život dále prohlubuje absence jakýchkoliv číselníků nebo ukazatelů v herní obrazovce (nicméně pod klávesou „i“ hra nabízí poměrně tradiční adventurní inventář s bohatými poznámkami v deníku) – náboje musíte počítat zpaměti, váš zdravotní stav vyvodíte z krve na obrazovce a dýchání vaší postavy… nu a ještě zbývá duševní zdraví, které se zhoršuje s každým děsivým šokem. Pokud své duševní zdraví (sanity) necháte klesnout příliš nízko, obraz se začne všelijak motat a doformovat (na což poměrně vtipným způsobem upozorňuje písemné varování v úvodu hry).

Světlé stránky hry
  • Děsivá atmosféra
  • Design
  • Věrnost předloze
Temné stránky hry
  • Vysoká obtížnost
  • Linearita
  • Poněkud zastaralá grafika

Jakmile se dostanete ke střelným zbraním (pistole, brokovnice, samopal), hratelnost se řádově zlepší… ačkoliv hra stále čas od času vytáhne nějakou tu příšernost, kterou nelze zabít. Komplexní systém uzdravování (musíte sbírat čtyři různé druhy léků a používat je na správný druh zranění) poněkud neguje možnost provádět jej zcela automaticky stisknutím zkratkového tlačítka. Hra byla ve výrobě hodně dlouho (dobrých pět let, na konci kterých se krachující studio Headfirst dostalo pod křídla Bethsedy), což je na grafice bohužel dost poznat. Ačkoliv celkový design je hodně povedený, modely postav jsou poněkud hrubé, chybí moderní speciální efekty atd. Přesto jde díky kombinaci s děsivým ozvučením, místy hodně slušným dabingem (obyvatelé Innsmouthu mluví zastřeně, podle toho jak dalece už je daný jedinec zmutovaný) a řádně strašidelnou hudbou. Hra je příjemně dlouhá (asi 20 hodin), ale vzhledem ke své linearitě příliš nemotivuje k opakovanému hraní.

Grafika: 7/10
Hratelnost: 7/10
Atmosféra: 10/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 8/10

Mrazivě děsivý výlet do rybářské vesnice, pod jejímž zanedbaným povrchem se skrývá slizká hrůza děsivější, než byste si troufli představit. Poněkud křečovitě náročnou obtížnost hry překonají jen ti nejstatečnější - pravděpodobně skalní fanoušci (pěkně využité) předlohy.

Celkové hodnocení: 7,9/10

Dostupné pro: PC, iPhone
Žánr: Akce | FPS/adventura/horor
Výrobce: Headfirst Studios / Bethesda
  • Děsivá atmosféra
  • Design
  • Věrnost předloze
  • Vysoká obtížnost
  • Linearita
  • Poněkud zastaralá grafika
Diskuze (17) Další článek: E3: Čeká nás hratelný Flatout 2

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , ,