Recenze: Call of Juarez – pravý western

Platforma: PC
Žánr: FPS
Minimální konfigurace: Procesor 1 GHz, 512 MB RAM, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD 64 3000+, 512 MB RAM, ATi X800 256 DDR3
Výrobce hry: Techland (http://www.techland.com.pl/)
Distributor v ČR: Cenega (www.cenega.cz)
Homepage hry: http://www.callofjuarez.com/
Objednat hru na shop.Doupě.cz

Je až s podivem, jak málo prostoru dostává ve světě počítačových her Divoký západ. Schválně zkuste vyjmenovat alespoň tři povedené tituly, v nichž hlavní hrdinové nosili kolty proklatě nízko u pasu. Nedivil bych se, kdyby vám na um přišlo třeba jen jedno jméno (např. takřka rok starý a vcelku povedený Gun) a nedivil bych se dokonce ani v případě, že by se vám nevybavilo jméno žádné hry. Zkoumání toho, co je a není divné, nám ale nepříšluší. My jsme tu proto, abychom řekli, jaký je Call of Juarez.

A rozhodně nebudeme brát ohledy na nulovou konkurenci. To by snad ani vývojáři z polského Techlandu nechtěli. Už první minuty hraní totiž přesvědčují o opaku. Jinými slovy: Call of Juarez obstojí i bez přimhouřeného očka, ba co více v mnoha ohledech i překvapí. S klidným svědomím tak můžeme hned na začátek vítězoslavně zvolat: konečně pravý western!

Ono to má... příběh

Scénář tvůrci svěřili do rukou holywoodského dramatika Harise Otkinsena. Ten měl hře vtisknout potřebnou autenticitu - což se povedlo. Hrdinové (množné číslo je opravdu na místě) mluví dobovou řečí, dobově se chovají... a tak vůbec dělají všechno, co se tak na západě dělávalo. Call of Juarez skutečně je hrou maximálně autentickou, což o mnoha titulech s podobnou tématikou říci nemůžeme. Zdejší Divoký západ dělá čest svému jménu a je opravdu divoký. A pokud vám dá někdo přes držku, odehraje se to také v klasické režii. Muž proti muži. Poteče krev. A bude to zábava! A to ještě nemluvíme o akčních přestřelkách, kdy tuhne krev žilách... ale na to by nám slova stačila jen stěží. To byste u toho museli být a zažít. Říká se tomu "atmosféra".

Příběh, to je jiná. Alespoň ze začátku. Zavání to tak trochu klišé - mladý, krásný, statečný uteče z domova, aby mohl získat bájný poklad, který se nachází někde v blízkosti města Juarez. Vše se rázem otočí k lepšímu v momentě, kdy do děje vkročí reverend Ray. Ten má za úkol padoucha (to je ten mladý, krásný, statečný - říkejme mu prostě Billy) dopadnout. Co udělal? Nic. Měl ale štěstí být ve špatný čas na špatném místě - z hledání pokladu se vrátil s nepořízenou a když přišel domů, našel matku a otčíma v kaluži krve. A jako by to nestačilo, potom byl viděn, jak vychází z domu, kde leží dva mrtví lidé... Což je dostatečný argument nejen pro soud, ale i pro reverenda. Onen otčím byl totiž jeho bratr. Ray se proto rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Odhodí bibli, vezme pušku a půjde na Billyho.

Za dobrého, za špatného

Hádáte správně, že se podíváte na konflikt z obou stran barikády. Začnete jako Billy - s horší výbavou, která se promítne také do způsobu boje. Vaší předností bude tiché plížení a využivání všemožných metod, jak se nepřátel zbavit bez kulek. Jako chudý delikvent nebudete mít nábojů na rozdávání, a tak přijde ke slovu třeba bič - ideální prostředek pro škrcení. Bič využijete také při mnoha jiných situacích: při skákání přes rokle (hodíte, omotáte o strom a elegantně se zhoupnete) nebo pouhém plašení nepřátel - člověk někdy ani nechce, bouchne bičem o zem a chudák nepřátelská se může pos... kákat. V tom lepším případě nebude "pouze" k smrti vyděšen a neschopen bojovat, ale rovnou třeba spadne z útesu.

Druhá hratelná postava – reverend Ray – je mnohem přímočařejšího rázu. Rozhodně se nebojí a pro nějakou tu kulku nechodí daleko. Mise s reverendem jsou mnohem akčnější, ale zase ne moc – autorům se povedlo najít pověstnou zlatou střední cestu. Takže: střílíte, střílíte, střílíte, kryjete se, střílí nepřítel, střílíte vy, vy a ještě jednou – a pak se zase kryjete. Musíte dbát i na zadní vrátka, nejste totiž žádný Rambo. Touto oklikou se opět dostáváme k atmosféře. Je to zdánlivý detail, ale na hru to má jen a jen pozitivní dopad. Surový, nekompromisní a hlavně uvěřitelný. Kdyby vám babička chtěla vyprávět o tom, jak ji v saloonu sbalil dědeček a jak před tím na ulici v souboji zdolal dva chlapi a ještě se stihl porvat, určitě by nebyla daleko od pravdy, kdyby vás namísto jakéhokoliv vyprávění odkázala na Call of Juarez.

Většinou misí procházíte za obě postavy. Autoři tím chytře protáhli hratelnost – nemuseli se totiž patlat s dalšími prostředími. Výsledek? Překvapivě dobrý – za každého borce vás totiž čeká něco úplně jiného. Příkladem může být mise zasazená do opuštěného lomu: zatímco s Billem se snažíte, abyste splynuli s okolní trávou a nepozorovaně se dostali přes všechny stráže, Ray si nebude brát servítky a cestu si prostřílí.

U střelby se musíme na chvilku zastavit. Ne že by šlo o kdovíjakou novinku – opět ale překvapí takové detaily jako přehřátí pistole, když budete rychle střílet, nebo omezený zásobník. Šest nábojů. Přesně tolik jich narvete do každé pistole najednou. Proto se nevyplatí používat klasickou střelbu, kdy držíte pistoli v jedné ruce a druhou přebíjíte. Je to sice rychlejší, ale vzhledem k většinou panující situaci na bojišti (přesila) hodně nevýhodný způsob. Účinnější je střílení ze dvou pistolí na ráz (levé myšátko levý kolt, pravé pravý).

Nejen kolty živ je pistolník

Nezůstane však jen u koltů. Vítaným oživením jsou odstřelovací mise s winchesterovkou, při nichž nezáleží ani tak na rychlosti jako spíš na přesnosti. Ke konci každého levelu se navíc utkáte s bossem – silnější postavou, k jejímuž zdolání bude potřeba povolat i rezervní síly. Finální souboj doprovází povedená animace s efekty jako např. bullet time. Ohraná písnička, ale efektivní zpomalení času a dynamický průlet kulky dovedou udělat dojem i podvacáté… O jízdě na koni radši ani nemluvím.

Ještě nepadlo ani slovo o nepřátelích. A to by byla rozhodně škoda. Stejně jako v případě všech ostatních prvků ve hře nemůžeme bezostyšně vynášet do nebes a sypat z rukávů samé superlativy, vystačíme si ale opět s oním „dobrým dojmem“. Nepřítel vás nešetří, střílí jako ďas a i na střední obtížnost dokáže házet tak velké klacky pod nohy, že nejednou klopýtnete. Co víc si přát?

Nikdo není dokonalý

Otázka z předchozího odstavce je jasná, odpověď na ni taky. Ale pokud ji zobecníme na hratelnost jako takovou, už tak optimističtí být nemůžeme. Jistě – na papíře zní výčet všech možných činností, které na hráče čekají, lákavě… skutečnost je ale mírně odlišná. Call of Juarez je nesmírně lineární. Všude vás vodí za ručičku, které se ale nemůžete pustit. Drží se vás jako slepice flusu a za nic se nechce pustit. Ukazuje vám cestu, radí jak a kam a co střílet… prostě to „tak nějak kazí“. (Předchozí slova se vztahují hlavně na mise za Billyho – nuda, nuda, bug, bug… Představte si, že máte bič omotat kolem stromu. Hodíte jednou a nic. Podruhé opět bez úspěchu. Potřetí, počtvrté, po… desáté. Stále nic. Střih. Po hodině: HURÁÁÁÁ! Jinými slovy: místečko, kam musíte trefit bič, má asi tak 1x1 pixel, a trefit ho je nadlidský úkol. Nebo přinejmenším zdlouhavý a nudný.)

Lehkým problémem jsou také přestřelky v divočině. Ano, hra nezůstane pouze ve městě, ale zavede vás i mimo něj. Což by mohlo být fajn, ALE… postrádá to tak nějak tu pravou šťávu, s níž se můžou pochlubit městské levely. Kdo ví, čím to je. Možná tím, že není tolik možností se krýt (většinou je všude kolem tráva), nebo tím, že musíte nepřítele občas hledat a není vám hned na dostřel. V souvislosti s prostředími, kde se mise odehrávají, ale můžeme i chválit: vývojáři se s každou lokací pomazlili a výsledek opravdu stojí za to.

U grafiky se ani nemá cenu zastavovat. Stačí, když se sami podíváte na okolní obrázky a uděláte si vlastní názor. Ten náš je dobrý! Ovšem na to, abyste plně docenili krásu okolí a i hry jako takové ale budete potřebovat pořádně silnou mašinku. O plných detailech jsme na testovací soustavě ani neuvažovali, na střední detaily ale vše jelo jakž takž plynule… až na ty nekonečné loadingy.  Zvuky jsou v pohodě.

Call of Juarez je bez pochyb dobrá hra. Ale její tvář přeci jen „zdobí“ několik menších pih: za všechny jmenujme třeba linearitu a vysokou hardwarovou náročnost. Je to ale nic v porovnání se zábavou, která na vás čeká. A nebojte se ani v případě, že váš počítač odpovídá sotva minimální konfiguraci – stejně jako Oblivion má i Juarez své kouzlo i bez grafiky.

Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 7/10

Dobrá hra, skvělý western. Nic víc, nic míň.

Celkové hodnocení: 7,5/10