Recenze: Desperados 2 – slezte z toho lustru, Donalde

Commandos není nikdy dost. Pokud jich je tedy aspoň trochu. Počet her podle tohoto vzoru byste spočítali na prstech Bartovy ruky, proto a pro své kvality si Desperados vysloužili takovou pozornost. Na mladšího brášku se brzy zapomene.
David SlámaTyp hry: strategie
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 2,0 GHz, 512 MB RAM, 128MB grafická karta, 4 GB na HDD
Testovací konfigurace: Pentium 4 2,4 GHz, 2x1024 MB RAM, ATI Radeon 9800 PRO 256 MB, 4 GB na HDD
Výrobce: Spellbound (
http://www.spellbound.net/)
Vydavatel: Atari (
http://www.atari.com/)
Distributor v ČR: Seven M (
http://www.sevenm.cz/)
Homepage:
http://www.desperados2.com/
Objednat hru na shop.Doupe.cz

Commandos svého času řádně rozťali zarostlý les taktických strategií. Her z období druhé světové války byly, jsou a budou hromady – atraktivní prostředí láká vývojáře jako pivo neabstinenta v dnešních vedrech. A přesto se objevil titul hýřící originalitou a návykovou hratelností. Bylo docela odvážné tento herní princip převzít a pak zasadit do prostředí ve hrách prakticky ignorovaného – na divoký západ. Sázka ale vyšla a nešlo se divit.

Překrásná 2D kreslená grafika, brilantní leveldesign, propracovaná AI protivníků, vyvážená a řádně vyzývavá obtížnost, poutavý příběh, stylové a skvěle namluvené postavy... tím vším se Desperados pyšnili a pravděpodobně pro některé hráče pyšní dodnes. Chlapíci ze studia Spellbound se tedy rozhodli pustit se mezi kovboje znovu, hrdinovi prvního dílu Cooperovi nechali zastřelit bratra a zakořenili v něm touhu po pomstě. To by ještě šlo.

  
Nehoupej se, nebo to netrefím * Tak až daleko dočůrám * Me-be-da-killer mod aneb pohled třetí osoby

Příběh. Pří-běh. Nebo spíš jen běh.

Zápletka není špatná, to rozhodně ne. Samotné její využití je ovšem výrazně slabší. Jakoby celý „příběh“ zastéval jen roli lepidla mezi vzájemně jen málo souvisejícími misemi. Jistěže na ochranu karavany při průjezdu nepřátelským kaňonem není nic špatného, ale souvislost s pomstou smrti bratra mi uniká. Pokud si navíc nepamatujete postavy z minulého dílu (nebo jste hru vůbec nehráli), budete asi přinejmenším zpočátku notně tápat, o co že to vlastně jde a kdo je kdo a... hraju vlastně za ty „hodný“ nebo „zlý“?

Mise jsou tradičním mixem útěků, přepadů, zachraňování, ochraňování, vyvražďování a podobných zábavných činností. Opět se na celou scenérii díváte pěkně shora, přibyla ovšem možnost přepnout do pohledu třetí osoby. Rázem se tak ocitnete v roli imaginárního papouška na hrdinově rameni – můžete se klasickými tlačítky WASD pohybovat a myší mířit a střílet. Ano, z Desperados 2 si můžete jednoduše udělat nefalšovanou střílečku. A taktika „vlítni-tam-a-vystřílej-to-všecko“ často dobře funguje. Kupodivu – tak by to totiž rozhodně být nemělo.

  
Procházka po skalách, v tom vedru pěkně hloupý nápad * Nekoukej a tas, co na tom, že jsi v mém týmu? * Byl jsem línej zavírat oko při míření, no

Na tohle všechno budete mít k dispozici tradiční sbírku pochybných existencí s Cooperem a Kate v čele. Zatímco u Coopra oceníte umění zacházení s noži a hrací hodinky, Kate obohatí tým o svůj nezpochybnitelný šarm. Mezi další heroje patří třeba Doc plnící úlohu léčitele a snipera v jednom, se Sanchezem si zase užijete sílu brokovnice a moc lahve tequily. Na druhé straně třeba taková Mia chybí – konec konců celý výběr postav je takový spíše nahodilý, aspoň takový je z něj dojem.

A tik, tak... Ne, naopak – taktika

Už tedy víme s kým a co, teď zbývá ještě kde a jak. Design misí je... na první pohled parádní. Přechod do 3D se povedl, grafika zůstala detailní a opravdu pěkná, přičemž optimalizace vás ve většině situací nezklame. Stejně tak potěší architektura levelů, jež jsou naplněny stylovými domy divokého západu zasazenými do atraktivně vypadající krajiny. Těžko bychom mohli po této stránce chtít víc. Nicméně po herní stránce tomu celému něco chybí a přiznám se, že se těžko popisuje co. Asi to vyřeším prostým konstatováním, že mise v Desperados měly větší jiskru, nebo prostě byly lépe navržené.

  
Tma jak v pytli, měsíc svítil, luh se sněhem zelenal... * Ty červené tečky... jojo, fakt je jich tolik * Obrázky jsou fajn, buďte rádi, že neslyšíte zvuk

Jsou dva aspekty, které na to mají vliv. Kvalita AI i obtížnost klesly, a to poměrně citelně. Situace v prvních Desperados byly často náročné, řešily se prakticky metodou pokusu a omylu, nicméně na jednu věc se člověk mohl spolehnout – na prostou logiku. Jak v řešení problémů, tak v chování protivníků.

Zde ovšem není překvapením, když sestřelíte gaunera a jeho kolega stojící kousek vedle si toho ani nevšimne. Klasická taktika „odlákej protivníka pomocí Kate a zabij ho Cooperem“ funguje až nečekaně často, což ovšem vede hru do kolotoče stereotypu. A ten je, jak dobře víme, následován nudou. Stejně tak, pokud překonáte trochu kostrbaté ovládání, můžete sklízet úspěchy s přímým útokem jedním střelcem – aby taky ne, když náboje v podstatě nedojdou. Nakonec obvykle stejně necháte většinu týmu někde stranou a použijete jen dvě tři postavy, které vám prostě nejvíc sednou.

  
Trošku, jen úplně malinko, mi to připomíná Fallout... * Grafika je detailní a pěkná a hlavně největším pozitivem hry * Kop kuřetem do dálky aneb Fable-revival

Klonování je minulostí

Přemýšlím, co bych mohl na nových Desperados kromě grafického zpracování ještě pochválit, a napadlo mě hned několik dalších nedostatků. V Desperados se opakují modely postav způsobem, jenž značně zpochybňuje dnešní „zaostalost“ genetického inženýrství, nebo naopak opodstatňuje restrikce na klonování lidí. Řečeno česky, pořád zabíjíte to samé a kolotoč stereotypu s následnou nudou se roztáčí znovu.

Drobných změn doznal i interface. Na první pohled se příliš neliší, oproti minulému dílu jsem ale měl často problém najít funkci, kterou jsem zrovna potřeboval, nebo odhalit klávesovou zkratku, jíž po mně chtěl tutorial použít. A propos tutorial, pakliže nejste s hrami tohoto typu příliš obeznámeni, obrňte se do začátku nemalou dávkou trpělivosti.

  
Tma není pro tichý přepad nikdy na škodu * Malebné náměstíčko... tam musí být vedro * Tam za tou starou zdí, vlaky už nejezdí...

Problémem je taky celá narativní část hry, tedy vyprávění jakéhosi příběhu. Na animace rovnou zapomeňte, v misích se setkáte se stylově nakreslenými obrázky doplněné mluveným slovem. Obrázky jsou pěkné, ale dabing příšerný. Oproti prvním Desperados je to - vedle AI a obtížnosti - nejvýraznější krok zpět. Podobně je na tom ozvučení obecně, s hudbou se autoři příliš nevytáhli. Hlavní téma je skutečně vydařené, nicméně soundtrack stojí jen a pouze na něm.

Světlé stránky hry
  • Grafika
  • Prostředí divokého západu
  • Vizuální design misí
  • Další hra ala Commandos
Temné stránky hry
  • Zvuky a dabing
  • Opakování modelů postav
  • Design misí po herní stránce
  • Slabá AI a obtížnost
  • Zbytečnost taktiky
  • Stereotyp

Slezte z toho lustru, Donalde - vidím vás

Já ani vlastně nevím, co jsem od Desperados 2 čekal. Vzpomínky na vydařený první díl se mísily s přirozenými a tak často oprávněnými obavami z pokračování. Zde obavy zvítězily a radost z toho mám pramalou. Desperados 2 nejsou špatnou hrou, ale nenašel jsem jediný důvod, proč hrát je a ne výrazně lepší původní hru. Je sice pět let stará, ale kreslenou grafiku s moderním 3D zpracováním v tomto případě bohatě vyváží zábava a hratelnost... To je asi jasné, že?

Grafika: 8/10
Hudba: 6/10
Zvuky: 4/10
Ovládání: 6/10
Hratelnost: 6/10

Snaha byla, to novému dílu Desperados nemůžu upřít, ale duše hry se kamsi vytratila a pak ta snaha není celá. Nedostatek her tohoto žánru vás k Desperados 2 může přivést a nemuseli byste litovat. První díl vás ale zabaví víc.

Celkové hodnocení: 6/10

Žánr: Strategie
Výrobce: Spellbound | Webové stránky hry
  • Grafika
  • Prostředí divokého západu
  • Vizuální design misí
  • Další hra ala Commandos
  • Zvuky a dabing
  • Opakování modelů postav
  • Design misí po herní stránce
  • Slabá AI a obtížnost
  • Zbytečnost taktiky
  • Stereotyp
Diskuze (1) Další článek: UPDATE: Bude si AMD kupovat ATI?

Témata článku: , , , , , , , , , ,