Recenze: Disaster – den, kdy Wii zažilo otřes

Disaster: Day of Crisis je dílo Monolith Software a pod svá vydavatelská křídla si jej vzalo samo Nintendo. Již na prvních prezentacích konzole Wii se ukazovaly renderované záběry ze hry. Hra byla několikrát odložena a dokonce, podle některých informací, zrušena. Nakonec ale vyšla a zvedla vlnu ohlasů. Kupodivu nebyly tak pozitivní, jak všichni čekali. Náš úkol je teď jasný, podíváme se, jak je na tom hra a mezitím zachráníme svět před zlými teroristy.

Název hry samotné nám nastiňuje, co hře bude dodávat šťávu a tempo. Ve hře se ujímáte role Raymonda Bryce, bývalého mariňáka a příslušníka mezinárodních záchranných sborů. Na začátku hry vám nešťastnou náhodou při náročné akci umře parťák a požádá vás o doručení medailonu jeho sestře. Raymond si však vyčítá parťákovu smrt a bojí se to sestře oznámit. Odchází tedy ze sboru a ukrývá se v ústraní. Jednoho dne však přijde povolávací rozkaz a Raymond musí nastoupit, v sázce je budoucnost USA a také život Lisy, které stále dlužíte medailon.

O všechen tenhle rozruch se postarala teroristická organizace SURGE, i když oni to zas takoví teroristi nejsou, je to elitní vojenská jednotka, která dezertovala a chce uskutečnit plán svého velitele – získat peníze (nakonec se ukáže, že to tak není, ale nechci nic podstatnějšího prozrazovat). Ono by nebyl problém na ně poslat kde koho, ale oni mají v ruce něco, co může Státům pěkně zatopit – atomovku.

Mají v rukou něco, co může Státům pěkně zatopit – atomovku.

Pak přicházíte na řadu vy, v těle Raye. Uchopíte wiimote, nunchak a pouštíte se do akce. Procházíte se a sbíráte první předměty - medikamenty, munici a nakonec i nějaký ten speciální předmět. Pak narazíte na první nepřátele, příslušníky SURGE. A hop, máme tu nový mód. Velice mi připomíná Time Crisis, u kterého jsem strávil kdysi mnoho hodin. V nabídce zbraní v průběhu hry naleznete tři exempláře (kdo je zvyklý na nerealistických 30 druhů zbraní, tak tady bude zklamán). Ze začátku máte pouze pistoli, která má neomezený počet nábojů, časem získáte brokovnici a M-16. Zbraně se postupem hry za získané zkušenosti dají vylepšovat a vy si před jednotlivými levely, na které je hra rozdělena, můžete vybrat, který z upgadu uplatníte. Po fázi akční přichází opět část adventurní.

Najednou nastane ovšem zvrat, akce střídá akci, připadáte si jako v akčním thrilleru Die Hard nebo seriálu 24. Střih, krásný efektní záběr a vy musíte máchat ovladači nebo mačkat příslušná tlačítka, aby Ray utekl povodni či jiné nezdárné pohromě. Hned jak se vyhnete nucenému koupání, naskočíte do auta, ve kterém se schéma ovládání změní na klasické ovládání aut na wii (wiimote na šířku a nakláněním zatáčíte), a upalujete za nepřítelem, který stále drží Lisu v rukou.

Automobilové části jsou bohužel nejslabší a postrádají jakoukoliv větší motivaci. Sem tam na vás ještě vykoukne hádanka, ale nemusíte se bát, nic těžkého. Jen si ke konci hry nachystejte kapesník na pot z čela, poněvadž rozhodování mezi barvami vám dá zabrat. Celý příběh je značně koridorový a celkově je to takové jedno velké klišé. Zato má ale spád a dynamiku. Některé prostřižené scény vypadají efektně a co víc, dabing je taky velice povedený a dává charakterům život.

Připadáte si jako v akčním thrilleru Die Hard nebo seriálu 24.

Hratelnost hry lze tedy soudit celkem dobře. Jak se ale hra jeví po stránce technické? Musím říci, že podle původních videí hra nevypadá. Stejně jako je to s hratelností a jejím přesunem někam na pomezí causal hry, tak stejně se přesunulo technické zpracování z high endu na pomezí průměrnosti. Na Wii se opravdu next-gen grafiky, ve smyslu mnoha polygonů nedočkáme. Jediné, co můžeme očekávat je dobrý designový nápad a poctivě vyvedené textury. Bohužel tady Disaster hodně ztrácí.

Ne, že by hra nevypadala dobře, ale vypadá strašně rozporuplně. V jednu chvíli zažíváte „WOW“ efekt pádu mrakodrapu a poté máte co dělat, aby se vám neobrátil žaludek z modelu auta. Nejhorší jsou rozhodně auta a veškeré objekty v Blue Ridge City, ve kterém se celá hra odehrává. Na hře je také vidět přerušený vývoj, kdy ke konci grafika začíná být daleko hezčí a ostřejší. Celkově se dá grafika přirovnat ke hrám na prvnímu dítku Microsoftu, což i parametrově sedí.

V jednu chvíli zažíváte „WOW“ efekt pádu mrakodrapu a poté máte co dělat, aby se vám neobrátil žaludek z modelu auta.

Ozvučení hry odpovídá jejímu žánru. Dynamická muzika dokresluje napínavý děj a tak utvrzuje pocity toho, že jste hlavní postavou akčního thrilleru. Zvuky zbraní jsou autentické, nabíjení je doprovázeno zvukem z reproduktoru wiimotu. Ten je ve hře plní i úlohu vysílačky, kdy se při nouzovém hlášení ozývá přímo z něj a stejně tak ke konci hry při komunikaci vysílačkou, která je podkreslena typickým šumem a nakonec i přerušením spojení.

Podobné využití reproduktoru jsem doposud viděl jen v No More Heroes, kde byl wiimote použit jako mobilní telefon. Jedinou škodou je otravný, neustále se opakující, zvuk při chození, který se snaží dokreslit, na jaký povrch právě šlapete. To by ovšem autoři u tohoto zvuku museli dodržovat zákony fyziky a anatomie. Takhle zvuk zní strašně uměle a nepříjemně.

Hra jako celek působí zajímavě. Možnost hrát hru znovu přináší vyšší obtížnost a spolu s bonusovým materiálem, který v podobě tématických triček pro Raye či nových zbraní, přináší nový zážitek ze hry. Škoda jen jisté nedotaženosti grafické stránky, jinak by hra získala o dva body vyšší hodnocení. Klišé příběh může někomu přijít špatný, ovšem to k celé této tématice patří. Sice hra nepřinesla to pravé hard core hraní, ale ukázala, že i na Wii lze vyvinout zajímavou a nápaditou hru, které nesrší milionem barev a jejími hlavními hrdiny nejsou pískající nestvůrky.