Final Fantasy 10-2 již ze svého názvu není další „velkou“ hrou z „pravé“ série FF. Přesto je to „nová Final Fantasy“ pro konzoli poslední generace, slibovala nový systém bojů a dalších RPG prvků obecně, novou hratelnost. Nemluvě o tom, co od ní čekali fanoušci FF X, v jejímž příběhu a osudech postav pokračuje. Zhodnocení této hry se můžete dozvědět právě dnes, zde, v naší dvojité recenzi.
FINAL FANTASY.
Cítíte tu sílu, ten zvuk toho jména?
Dvě slova, která v našem světě (počítačových hráčů) znamenají opravdový pojem. Japonci neznají žádné hranice, když dojde na umění a jejich megalomanská RPG série beznadějně utopila každého, kdo ji kdy ochutnal, ve víru fascinujících světů, příběhů a postav. Pokud jste fanoušky, asi to nemusím nijak dál rozpitvávat, ale pokud jste snad o FF jenom zavadili nebo ani to ne, věřte mi, že málokterá hra vám dá takové zážitky, jako právě Final Fantasy 7, případně novější díly až po desítku.
Dojde láska Tiduse a Yuny šťastného konce? Záleží na vás... * Světelné efekty, jaké v jiných hrách nenajdete * Grafika je oproti desítce vylepšená
Za kvalitou těchto mimořádných her stojí v první řadě vizionář Hironobu Sakaguchi, který sérii vymyslel a dodnes ji řídí, pak také Nobuo Uematsu, skladatel hudby, jaká nemá, opakuji NEMÁ! v herním světě obdoby nebo konkurence (jak jsem se přesvědčil z reakcí nezasvěcených posluchačů na koncertu herní hudby letos v Lipsku). Ani jeden z těchto umělců se však na projektu FFX-2 přímo nepodílel a tady někde je třeba začít hledat důvody, proč FFX-2 není tím, na co jsme v rámci série zvyklí.
Final Fantasy X-2 Prologue: Eternal Calm
V těchto dnech dorazila do českých obchodů ve velmi omezeném množství PS2 hra Unlimited Saga (v případě, že ji nebudete moci sehnat v obchodě – dorazilo opravdu jen pár kousků – zkuste kontaktovat přímo dodavatele, firmu Seven M), u které najdete přibalené DVD s 15ti minutovým filmem (natočeným v engine hry) výše uvedeného názvu. Jde o (především dialogově) povedený „přechod“ mezi FFX a FFX-2, který vysvětluje, co se dělo ve světě Spira během dvou let, jež uběhly od událostí z desítky a proč vlastně se hrdinové vydávají na svou cestu ve FFX-2. Jednak si myslím, že tento filmeček měl být hlavně v úvodu FFX-2 (citelně tam chybí) a pak taky že přiložit tohle DVD jako bonus k jinak velmi průměrné hře Unlimited Saga je tak trochu okrádání nešťastných fanoušků... ale sám jsem si to balení samozřejmě koupil :-).
Final Fantasy X-2 jako hra
Pokud bychom za FFX-2 nehledali nic víc, než „další obyčejnou hru“, objevíme vskutku slušné japonské RPG se vším, co z toho vyplývá – originální svět, postavy, příběh i velmi přehledné a přitom komplexní i návykové RPG prvky od vývoje postav po bojový systém. Herní systém vychází z toho, že svět je rozdělen do několika (asi 20ti) zón, mezi kterými můžete přecházet plynule po svých, ale výrazně jednodušší a rychlejší je pohybovat se mezi nimi za pomoci vašeho letadla. Příběh hry má pět kapitol, které se střídají podle toho, zda jste již splnili nezbytné předpoklady pro postup dále. Tím se v první řadě rozumí splnění správných misí, na které je hra rozdělena.
Souboje jsou zde nádherné, propracované a návykově zábavné
V každé kapitole se závisle nebo nezávisle jedna na druhé objevují mise a úkoly v jednotlivých herních zónách a je opravdu jen na vás (kromě pár výjimek), kam se v který okamžik půjdete podívat. Pokud budete ignorovat očividné volání té čí oné mise a půjdete třeba někam, kde se žádná mise nehlásí, většinou tam najdete nějakou misi boční, tzv. nepovinnou. Postavy se klasicky vyvíjejí získáváním zkušenosti – a to jak za boje, tak za splněné mise. Jejich schopnosti se však kromě prostého zvyšování levelováním nejvýrazněji budují převlékání kostýmů, nebo změnami jobů, chcete-li. Čím déle má postava na sobě kostým válečníka, tím je silnější, ale ubývá jí mana a neučí se žádná nová kouzla, jenom speciální útoky mečem... a naopak.
Vzhledem k tomu, že celou hru hrajete se třemi stejnými postavami, je potřeba rozložit mezi ně dostatečně různorodá povolání, abyste byli připraveni na všechny druhy nepřátel a situací. Ideální je tedy jeden bílý mág (uzdravování), jeden válečník (vraždění) a s jednou postavou můžete experimentovat (povolání je celkem 14, některá jsou jen variacemi na ty hlavní, ale jiná jsou zcela speciální – třeba zpěvák „jenom“ podporuje celý boj zvýšené vlastnosti spolubojovníků a snížené schopnosti protivníků). Systém kostýmů je jednou z nejzábavnějších věcí na hře a přímo souvisí s tou druhou, kterou jsou boje.
Bojový systém
Možná si vzpomenete, že i v předchozích FF jste mohli vybírat z aktivního a vyčkávacího systému bojů. V praxi to ale znamenalo, že čas v soubojích běžel nebo neběžel pouze během samotného vybírání akce, nikoliv třeba během vybírání předmětu, kouzla, vyvolávání aeónů a tak dále. Nyní je však bojový systém natvrdo aktivní za všech okolností, což v praxi znamená, že jakmile se vám naplní ukazatel toho, že jste na tahu (známe z dřívějška), můžete okamžitě jednat a stejně tak i protivník.
Trio chrabrých dívek spasí planetu! Mají na to k dispozici 14 různých kostýmů:-)
Náhle je tedy možné, pokud máte všechny postavy stejně rychlé, že můžete jakoby táhnout se všemi zároveň – jak se dá něco takového ovládat? Prostě v prvním kole vyberete, co mají dělat a potom už jen držíte tlačítko a uložené tahy se dokolečka opakují bez jakékoliv prodlevy. V praxi tak na bojišti vidíte scény, kdy se všechny vaše postavy rozběhnou zároveň, přeruší útok protivníka a zároveň jej zmasakrují, případně jedna třeba plynule a zároveň oběma bojujícím doplňuje.
Je mi jasné, že to zní jako hrozný chaos (někomu možná naopak primitivně?) a každopádně divně, nicméně to dokonale funguje a mohu bez obav prohlásit, že boje jsou ve FFX-2 tím vůbec nejzábavnějším a nejatraktivnějším – jsou bleskové, tradičně nádherně vypadají a mají klasické atributy propracovanosti jednotlivých možností, jako u každé jiné FF.
Technická kvalita zaručena
Domnívám se, že nebudu daleko od pravdy když napíšu, že série Final Fantasy je jedna z nejdražších (na vývoj) a tudíž nejpropracovanějších na světě. Na každém dílu této dlouhodobě drtivě úspěšné ságy pracují desítky či stovky různých umělců a programátorů, tyto megalomanské týmy musí v bezprecedentní kvalitě vykreslit více prostředí, než je v jiných hrách obvyklé a to samé platí i s tunami příšer, postav a filmečků, jaké v jiné herní sérii nenajdete. Všechno na FF je megalomanské a podle toho to také ve výsledku vypadá.
Dřív vyvolávala Aeony, teď aspoň zpívá * Pěkné? Co to ale je? * Wark, wark! Chocobo nesmí chybět!
Psát tedy, že nová FF pro PS2 vypadá dobře, to by bylo nošení dříví do lesa. Samozřejmě že vypadá dobře, hodně dobře, prostředí i postavy jsou sice vykradené z desítky, ale vylepšené o tolik polygonů, až vypadají naprosto neuvěřitelně – zvláště mimika in-game postav je bez konkurence a lehce šokuje svojí detailností, flexibilností a kvalitou – kdepak jsou ty časy, kdy postavy FF7 musely vyjadřovat emoce celým tělem, složeným z několika polygonových krabic :-). A že se vám bude zastavovat dech nad kvalitou několika málo renderovaných animací ve hře (daly by se spočítat na prstech jedné ruky, ale aspoň většinou trvají pár minut), s tím můžete počítat také... jejich obsah, to už je něco jiného.
Příběh aneb největší slabina hry
Pokud jste četli naše první dojmy, psané po dvaceti hodinách hraní, pak už víte své. FFX-2 se veze na vlně laciné „popové“ módy a ačkoliv je nabitá tunami různorodých misí (možná právě proto), zůstává rozmělněnou a nesourodou směskou více či méně vtipných epizod. Ústředním motivem je sphera, energická koule se záznamem zvuku a obrazu, ve které Yuna na začátku příběhu nalezne záznam svého ztraceného milence, Tiduse. Hra se pak točí okolo jeho hledání, které jistě přinese mnoho pěkných chvil fanouškům zamilovaných příběhů a této dvojice postav z desítky FF, nicméně nějakou epiku, která ohromovala příznivce FF ságy v minulých dílech, zde není možné nalézt.
Je to další úchylná taneční hra z Japonska? Ale ne, to je přece nová Final Fantasy:-)
Je tu sice několik slušných nápadů (reinkarnace milenecké dvojice v duchu Xenoegars, obří vražedný stroj – „weapon“ – Vegnagun, temné podsvětí jako opak normálního světa mrtvých – Farplane - který jsme viděli v desítce a další věci), nicméně jejich podání nebo vysvětlení je stejně prostoduché, jako dialogy plytkého příběhu FFX-2 (ty se nesou v duchu „holky, jdeme do toho? – jupííí, jdeme do toho“). Pro fanoušky FF tu tedy zůstalo hodně málo z toho kouzla, které znají a mají rádi.
Světlé stránky hry |
- grafika, dabing
- bojový systém
- rpg prvky
- vývoj postav - kostýmy
- renderované filmy
- propracovaný svět Final Fantasy
- tuna vedlejších misí
- dvě verze vývoje příběhu,
- znovuhratelnost
- tři různé konce
- velmi vzácně některé dialogy
|
Temné stránky hry |
- módní popové hlouposti
- plytký příběh
- většina dialogů
- absence vtahující FF atmosféry
- finále příběhu
- Brother - nejtrapnější postava všech dob
|
Nicméně jejich svět, postavy, chocobové a všechno to ostatní dohromady jim pár příjemných pocitů z hraní navodí a tak se vám může stát stejně snadno jako mě, že se místy odvážete a užijete si některé chvíle třeba i se slzičkou upřímného dojetí na krajíčku. Svou roli v tom hraje 100% dokonalý anglický dabing (ten ale nemůže zachránit plochost a zbytečnost mnoha postav) a hudba, která navzdory absenci Nobua Uematsua místy vykazuje kvality jeho školy.
Final Fantasy
Vyslovíte důvěrně známou dvojici slov a najednou je něco jinak. Místo pýchy a hrdosti, dojetí a silných vzpomínek náhle cítíte jen zlomek bývalé síly. Nově vám v srdci vyvstanou pochyby a strach z dalších komerčních tahů vydavatelů, kteří mají dost prostředků i obětí mezi fanoušky na to, aby chrlili více, které bude ve výsledku znamenat méně. Již FF11 podle mne neměla být vydána jako „plnohodnotná číslovaná“ část ságy a bude zřejmě hůř. Jelikož konec FFX-2 vykazuje silné známky pokračování, může se stát, že jednotlivé díly hlavní ságy budou mít vlastní série (nu, FF7-2 nebo FF8-2 bych bral, jenže ne za tu cenu, že by byly stejně „odfláknuté“ neznámými lidmi, jako FFX-2). Doufejme, že film Final Fantasy 7: Advent Children není posledním kouskem nespoutané fantazie, kterou máme na hrách FF série tak rádi a že nás naši „bohové“ v podobě Sakaguchiho a dalších v budoucnu nezklamou. Uvidíme již příští rok, až bude na světě Final Fantasy 12.
Grafika: 10/10
Zvuk: 10/10
Hratelnost: 10/10
Příběh: 5/10
Postavy: 5/10
Final Fantasy X-2 není plnohodnotným pokračování slavné ságy. Je to krok vedle, něco jako velký bonus pro fanoušky. Jestliže jste měli rádi FFX, rozhodně neváhejte a do hry jděte: nejen že strávíte další desítky hodin s oblíbenými postavami v oblíbeném světě, ale také si zahrajete technicky dokonalou hru. Problém je ovšem primitivní příběh i postavy a značná snaha zalíbit se masám díky popově odlehčenému přístupu.
Celkové hodnocení: 7/10
Poznámka redakce: recenzována byla NTSC (Americká) verze hry, v Evropě FFX-2 vychází v únoru 2004
Mnohem emotivnější recenzi zklamaného Final Fantasy Fanatika Jakuba „sethsetha“ Koutného můžete v případě zájmu nalézt v druhé kapitole článku, společně s obrázky všech kostýmů hlavních hrdinek!