Recenze: Final Fantasy XII – zbrusu nová

Platforma: PS2
Typ hry: RPG
Multiplayer: ne
Výrobce: Square-Enix (http://www.square-enix.com/)
Vydavatel: Square-Enix (http://www.square-enix.com/)
Homepage: http://www.finalfantasy12.co.uk/

Vývojáři nových dílů Final Fantasy (dále jen FF) to nemají vůbec lehké. Laťka nastavená během dvaceti dlouhých FF let je hodně vysoko a očekávání na každý další díl rostou, stejně jako náklady na jeho výrobu. Není proto divu, že neuvěřitelnému tlaku podlehl i původní režisér FF XII a musel být ze zdravotních důvodů nahrazen. Také rozporuplně reakce na postupně uvolňované materiály způsobily, že hra byla několikrát upravována a bohužel několikrát i odložena.

  
Svatební veselí netrvalo dlouho * Jeden z nepovinných bossů * První setkání

Nakonec ale, vypadá to, se všechno čekání vyplatilo, protože již od svého vydání v Japonsku před rokem, sbírá FF XII ocenění za druhým. Dokonce i prestižní japonský herní magazín Famitsu jí dal jako jedné z pouhých šesti her za dobu své dlouhé existence plné hodnocení. Na první pohled je vše v pořádku a FF XII je úžasná hra, která opět posouvá hranice fantazie o něco dál. Když si ale dáte práci, zjistíte, že není vše zlato, co se třpytí. Mezi mnoha nadšenými hráčskými recenzemi je téměř stejný počet zklamaných (a to hlavně z řad  skalních FF fanoušků). Nejprve se ale pojďme podívat na důvod, proč je FF XII hodnocena jako jedno z nejlepších dosud vytvořených RPG.

Žádné náhodné bitvy, konečně!

Největší debaty před samotným vydáním hry se jednoznačně vedly o změnách v bojovém systému. Tvůrci se totiž rozhodli vyslyšet mnoholeté kritiky hráčů na náhodné bitvy a všechny příšery (až na bossy pochopitelně) nyní vidíte při pohybu po světě pěkně dopředu. Také přesuny do bojových arén při každé bitvě jsou odstraněny a bojování probíhá plynule přímo na mapě. Zadávání příkazů hratelným postavám (ve dvanáctém díle ovládáte při bitvě maximálně tři) probíhá v reálném čase, ale do hry přichází tzv. gambit systém, díky kterému dokonce ani žádné příkazy zadávat nemusíte, pokud si všechny postavy dobře nastavíte.

  
Ashe žije pouze pomstou * Poznáte, kdo je boss a kdo Esper? * Magie se dělí do pěti druhů

Gambit systém spočívá v souboru příkazů, které v menu nastavíte a kterými se postava při bitvě řídí. Za všechny bych uvedla příklad: Pokud někomu klesnou životy pod 50 procent, použij kouzlo „cure“. Tímto způsobem můžete nastavit téměř cokoliv, máte-li potřebný gambit. Ať už jde u útok jistým elementem naproti tomuto elementu slabou příšeru, nebo použití nějakého speciálního předmětu. Jednotlivým gambitům přiřadíte i jejich prioritu, takže postava může útočit i přes mrtvoly, nebo útočit a pokud někomu klesnou životy hned začít léčit.

Bohužel (nebo naštěstí podle toho, jak se na to člověk dívá) nemáte hned zpočátku hry k dispozici kromě základních léčících a útočících gambitů nic moc k dispozici, takže si užijete i rozkazování postavám přímo. To samozřejmě můžete dělat, i když je postava gambity ovládaná - vámi zadaný rozkaz má v tomto případě nejvyšší prioritu. Později ve hře se ale může stát, že se na bitvy budete jen dívat a vašeho zásahu bude potřeba jen výjimečně. Co se ale bez vás neobejde, je systém levelování.

Bílý mág, černý? Povolání nevedeme!

Na začátku jsou všechny postavy téměř stejné, nikdo nic neumí a je jen na vás, co s nimi uděláte. Každého můžete naučit opravdu cokoliv, vaší představivosti se meze nekladou. Pokud byste chtěli křehce vypadající Penelo vycvičit na válečníka s těžkou zbrojí a sekerou či obouručním mečem, můžete. Stejně tak můžete z drsňáka Bashe udělat prvotřídního léčitele. Vše záleží jen na tom, jak budete s danými postavami postupovat na tzv. licence board. Velká zpočátku neodkrytá plocha plná čtverců s různými kouzly, technikami, zbraněmi, ale i statusovými bonusy je pro všechny společná a i když každý charakter začíná trochu jinde, postupným učením se schopností se můžete pohybovat kam budete chtít.

  
Barevné čáry od postav vám pomáhají se orientovat… * …i když někdy to nejde * Zasloužená gratulace po bossovi

Při bitvě dostáváte kromě klasických zkušeností, za která postupují postavy na další levely (nutno říci, že oproti předchozím dílům mnohem pomaleji), získáváte i body potřebné k pohybu po licence board. Tam, jak jsem již řekla se neučíte pouze schopnosti, ale i možnost používat různé zbraně a zbroj. V předchozích dílech měl každý charakter vždy svoji danou zbraň, která se dala vylepšovat, ale nyní může používat každý všechno, záleží jen na vás. A výběr je široký – setkáte se například s puškami, kuší, katanou, ale nechybí samozřejmě klasiky jako meč, tyč a luk.

  
Hlavní hrdinky Final Fantasy XII

Pokud jde o schopnosti, tak se setkáte se všemi starými známými kouzly (Flare, Holy, Cure), stejně jako s několika novými. Techniky, které také zabírají svoji část na licence board jsou sice zajímavé (například útok na základě počtu kroků ve hře), ale mnoho z nich je k ničemu a za celou hru jsem téměř žádnou nepoužila. Techniky i kouzla se kupují v obchodě a protože obojí je hodně drahé, musíte si dobře rozmyslet, do čeho investujete. Peněz, které získáváte prodejem předmětů ze zabitých příšer, není nikdy nazbyt a pořídit novou výstroj všem šesti členům party a k tomu si koupit nějaké nové kouzlo je většinou nadlidský úkol. Proto jsem také za celou hru používala postavy pouze tři z celkových šesti.

Shiva a Ifrit – tentokrát pouze bitevní lodě

Když se řekne FF, nelze zapomenout na efektní vyvolávaná monstra, kterým se ve FF XII říká Espeři. Staré známé tentokrát neuvidíte, jsou podle nich pouze pojmenovány bojové křižníky, ale svoji efektní úlohu zastávají dobře. Každého Espera musíte nejprve porazit, až pak se jej lze naučit na licence board. Jejich vyvolání při bitvě vás stojí mnoho MP bodů (používaná také na kouzla), takže je nejspíš příliš používat nebudete (a pokud ano, tak hlavně na pokoukání). Kromě Esperů přímo získaných během hlavního příběhu lze získat i několik skrytých.

  
Jeden z mnoha menších bosů * Au, au, to pálí * Soudci na plochu

Poslední věcí, kterou nemohu opomenout při popisu bojového systému jsou speciální útoky charakterů, ve FF XII známé jako quickening. Každý se může naučit až tři různě silné quickening a při jejich provádění (kdy se spustí speciální úžasné animace) lze mezitím stiknutím správných tlačítek řetězit další a další. Quickeningy jsou užitečné obzvláště na bosse, kteří jsou o něco těžší než v předchozích dílech a velká damage ze zřetězených quickeningů se hodí, i když tím přijdete o hodně MP bodů, používaných i na kouzlení.

Celkově je obtížnost FF XII vyšší, což mnoho hráčů určitě rádo uvítá. Na rozdíl od některých japonských RPG, kdy vám smrt hrozí většinou pouze u posledního bosse, musíte ve FF XII dávat pozor jak v normálních bitvách, tak u bossů obzvlášť. Skvělé ale je, že pokud si dobře promyslíte taktiku, tak jde boj zvládnout. Bohužel, smrt vám hrozí i v normálních bitvách, což vzhledem k menšímu počtu save-pointů obzvláště v první půlce hry, může hodně naštvat. Moc se mi nelíbilo, že v normálním dungeonu můžete potkat příšeru s o hodně vyšším levelem než má vaše parta. Pokud si jí nevšimnete, jsou vaše dny s velkou pravděpodobností rychle sečteny. Utíkání je totiž vzhledem k počtu příšer kolem vás dost složité.

FF XII offline online?

Když jsem poprvé v demu vyzkoušela bojový systém FF XII, vůbec se mi nelíbil. Po prvních pár hodinách jsem si ale rychle zvykla a nedočkavě jsem odkrývala další a další políčka na licence board. S nadšením jsem kupovala nové zbraně a přemýšlela, komu jakou vyberu. Těšila jsem se na efektní bitvy s velkými bossy. A i když mě po několika desítkách hodin procházení hlubokých dungeonů neustálé bojování pomalu přestávalo bavit, nelze jeho přednosti zanedbat. Mnoho RPG fanoušků určitě uvítá systém, blížící se západním RPG hrám a hlavně blížící se MMORPG, ze kterého celkově FF XII podle mě čerpá trochu více, než by bylo zdrávo.

  
Fantaskní rasy světa Ivalice

Dalším důvodem pro vysoká hodnocení je rozlehlý svět, který během hry objevujete. V žádné z dřívější FF (kromě online FF XI) takový nenajdete. Všechny lokace jsou propojeny, ale naštěstí všude nemusíte chodit pěšky. Dojít z jednoho města do druhého pěšky může totiž být (a často taky je) záležitostí několika hodin. Ať už jde o živoucí města plná lidí (a dalších ras) či různorodé krajiny, které procházíte (a ve kterých pochopitelně neustále bojujete), všechno je do detailů provedeno a pokaždé lze najít něco nového. S tím souvisí i velký počet vedlejších questů, kterými můžete hrací dobu FF XII prodloužit až na několikanásobek příběhové linie, která vám zabere něco přes padesát hodin.

Příběh…velké zklamání

Je trochu ironické, že bojový systém, na jsem před hraním FF XII pohlížela značně negativně, se mi nakonec líbil nejvíc. Vývojáři totiž při vymýšlení geniálního bojového systému, hlubokých dungeonů a rozsáhlých lokací trochu pozapomněli, že motivací na jejich procházení by měl být příběh. Jeho rozjezd v prvních hodinách je sice plný klišé, ale zajímavý a dokáže upoutat. Bohužel, v dalších hodinách se značně zpomalí až zastaví a až na pár scén jednou za několik probojovaných hodin se nic moc nestane. Příběh má velký potenciál, ale většina jeho linií zůstane zcela nerozvinuta.

  
Efektní vyvolávání * Efektní útok Espera * Efektní záporák

Po krásné úvodním animačce, ve kterém se princezna malého království Dalmasca Ashe stihne vdát, ovdovět a ještě přestat být princeznou kvůli invazi císařství Archadia, se posuneme o dva roky v čase. V bývalém hlavním městě království Dalmasca žije zlodějíček Vaan, který touží být vzdušným pirátem. Při návštěvě nového konzula Vayneho se ale semele několik událostí, při kterých se Vaan a jeho kamarádka Penelo seznámí s dvojicí pirátů a bývalou princeznou, která je nyní vůdkyní rebelů. V průběhu hry se většinou řeší různé politické záležitosti a členové party do světového děje téměř nezasahují.

Vývoj charakterů, kteří hned po svém nástupu dokázali získat moje sympatie, byl také dalším z velkých zklamání. Ať už jde o naivního mladíka Vaana, jeho zodpovědnou kamarádku Penelo, nebo o dvojici vzdušných pirátů - tajemnou Fran se zaječíma ušima a Balthiera se smyslem pro drama - téměř všichni jsou absolutně stejní jak na začátku hry, tak na konci. Během hry se toho o nich příliš nedozvíme, i když z náznaků lze vidět, že by rozhodně bylo co se dozvědět. Největším záporem jsou rozhovory mezi jednotlivými charaktery, kterých je ve hře zoufale málo a většina z nich je o pouze tom, do kterého dungeonu se zrovna cestuje.

  
Správné nastavení gambitů je základ * Basch jako expert na těžkou zbroj * První Esper, Belias

I Vaan, představovaný jako hlavní hrdina, toho za celou hru promluví zhruba tolik, co kdejaké ukecané NPCčko ve městě… Ani nemluvě o hlavní záporné postavě, která promluví třikrát za celou hru. Zajímavý příběh, zajímavé charaktery, to vše je doslova ubito pod mnoha a mnoha souboji, které mezi maličkými a málo častými posuny v příběhu musíte absolvovat. Proto asi od půlky konci mi byl příběh v podstatě jedno a nedokázala jsem se vcítit do žádného z charakterů. Ke konci sice znovu nabere dech, ale na záchranu už je příliš pozdě.

Téměř dokonalá hra

Kromě příběhu a charakterů je ale FF XII téměř dokonalá. Graficky patří k tomu nejlepšímu, co můžete na PS 2 vidět. Občas jsem si nebyla jistá, jestli už neběží některá z mnoha animací, na které jsou ve Square-Enixu experti. O jejich kvalitě ani není třeba mluvit. Snad jen, že ve FF XII kromě úvodního intra není žádná příliš zapamatovatelná - většina z nich slouží k představení nějaké nové oblasti. K dabingu také téměř není co podotknout, tvůrci si vyhráli dokonce i s různými přízvuky. Na překladu si také dali velmi záležet, i když si myslím, že méně květnatá angličtina by možná svůj účel splnila lépe.

  
Téměř mrtvý boss je nejnebezpečnější * Levelování jde hodně pomalu * Při bitvě lze přepínat mezi postavami

Hudba, na které se tentokrát poprvé kromě titulní písně vůbec nepodílel Nobuo Uematsu není špatná, ale také se nedá srovnávat se soundtracky z předchozích dílů. Některé skladby, zvláště u prvních dungeonů mi přišly dokonce špatné a musela jsem občas ztlumovat zvuk, abych je už nemusela dál poslouchat. Později jsem si na styl nového skladatele, který se již podílel například na hudbě k Vagrant story zvykla, ale i tak se nenajde žádná skladba, která by se mi přímo líbila.

Nejnovější Final Fantasy si jistě najde (a už našla) spoustu fanoušků, kteří ji budou do nebes vychvalovat za zábavný a návykový bojový systém, úžasný rozlehlý svět a stovky hodin zábavy. Pro mě ale FF XII selhala v těch nejdůležitějších bodech, kterými je příběh a postavy. Online přístup k offline hře se sice Square-Enixu soudě podle počtu prodaných kusů vyplatil, ale já upřímně doufám, že třináctým dílem bude vše tak, jak má být a pro definici FF bude stále dál platit, že se jedná o silný emotivní příběh, originální propracované charaktery a propracovanou gameplay a že si nebudu připadat, jako bych stále hrála Final Fantasy XI.

Grafika: 9/10
Hudba: 7/10
Příběh: 6.5/10
Rozvoj charakterů: 2/10
Hratelnost: 9/10
Bitvy s bossy: 9/10

Nejnovější FF je RPG klenot, který dokáže zabavit na dlouhé hodiny, ale zklame hlavně fanoušky série slabým příběhem a odbytým vývojem charakterů. Pokud vás mrzelo, že si z různých důvodů nemůžete zahrát FF XI, Square-Enix pro vás připravil skvělou alternativu.

Celkové hodnocení: 8/10